Kromě ostatního za sebou máte také práci pro Evropskou komisi na politice v oblasti klimatu. Jak se vám nyní sleduje, že Komise od klimatické politiky lehce ustupuje?
No, nenazývala bych to nutně velkým krokem zpět. Myslím, že je to spíš chvíle k zamyšlení.
ČTĚTE TAKÉ: Tragický požár u českých hranic: Zemřelo pět lidí, v Pszówě se zplodinami otrávil i strážník
A není to přinejmenším z rétorického hlediska výrazný obrat?
Především to není Komise sama o sobě – jsou to skutečně voliči v celé EU, kteří dali najevo, že bychom se možná měli zastavit a přehodnotit, jak věci děláme. Komise na tento vzkaz občanů EU jednoduše reaguje.
Za druhé si myslím, že je to dobrý okamžik k zamyšlení. Po celém světě jsme svědky toho, že voliči zpochybňují spoustu věcí. A je důležité se ptát sami sebe: děláme věci správně? Existují účinnější a efektivnější způsoby, jak postupovat vpřed? Tento druh sebereflexe byl vždy součástí fungování vědy a pokroku. Děláme kroky vpřed, testujeme, učíme se a pak se přizpůsobujeme a zlepšujeme.
To zní, jako byste souhlasila se současným upřednostňováním obranné politiky na úkor politiky ochrany klimatu.
Jsme v situaci, kdy má EU bezprostřednější priority – například bezpečnost, ale to nutně neznamená, že musí být obětována opatření v oblasti klimatu. Existuje mnoho způsobů, jak tyto priority mohou jít ruku v ruce.
Vezměme si například program modernizace budov. Zvýšení energetické účinnosti evropských domů a podniků (např. zateplení) – nebo dokonce jejich energetické účinnosti, což znamená, že vyrábějí více energie, než spotřebují – by výrazně snížilo naši závislost na dovozu zemního plynu. Snížily by se také účty za energii pro domácnosti, což by pomohlo řešit inflaci.
Jsme v situaci, kdy má EU bezprostřednější priority – například bezpečnost, ale to nutně neznamená, že musí být obětována opatření v oblasti klimatu.Doba kamenná taky neskončila kvůli nedostatku kamení
Ve veřejném prostoru se namísto toho často staví klimatická politika a bezpečnost či konkurenceschopnost do protikladu – a vzniká dojem, že neexistuje žádná střední cesta.
Přesně tak. Myslím, že je zásadní uvažovat o konkurenceschopnosti, protože každá ekonomika chce a každý volič chce, aby jeho ekonomika byla konkurenceschopná. Důležité však je, abychom se na konkurenceschopnost dívali komplexně – protože ano, je možné, že se nám nepodaří udržet konkurenceschopnost v každém jednotlivém tradičním odvětví. Na druhou stranu sama víte, že doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamenů.
Průmyslová odvětví, která nám ve 20. století fantasticky posloužila k tomu, abychom se dostali tam, kde jsme teď, možná ve 21. století už nebudou tak důležitá. To spíše ta digitálně založená, zaměřená na umělou inteligenci, zaměřená na služby a další. Na konkurenceschopnost je třeba se dívat v tomto smyslu, jak může celá naše ekonomika konkurovat, která jsou ta nová odvětví ekonomiky a průmyslová odvětví, co Evropu opět umístit zpět na mapu světa – spíše než trvat na „starších“ a „tradičních“ odvětvích.
A je to reálné vzhledem k rostoucímu protekcionismu, který dnes ve světě vidíme? Vzdát se těch tradičních odvětví a přejít čistě na digitální ekonomiku? Samozřejmě jsme svědky toho, že Amerika do nových technologií dříve investovala a vyplácí se jí to. Ale může si to Evropa dovolit dnes, kdy sledujeme zavádění cel ze strany USA, vystupování Číny a tak dále?
Netvrdím, že by se některá odvětví měla zavřít hned teď. Ale ano, časem bude možná nutné, aby některá z nich hrála v naší ekonomice menší roli. Jednoduše proto, že už je tolik nepotřebujeme. Na USA samozřejmě záleží, ale pokud to s konkurenceschopností zaměřenou na budoucnost myslíme opravdu vážně, měli bychom sledovat, co dělá Čína – a do jisté míry i Indie.
Čína si již před dvaceti lety uvědomila, že elektromobilita přichází. V době, kdy byly elektromobily neuvěřitelně drahé a sotva životaschopné, provedla obrovské investice. Nyní ovládá většinu dodavatelských řetězců v oblasti elektromobility – a dokonce i v mnoha dalších odvětvích elektroniky – protože prozíravě a včas jednala.
V Evropě jsme se mezitím věnovali lpění na minulosti a dělali vše pro to, abychom ochránili tradiční průmysl, místo abychom vyčlenili prostor pro odvětví budoucnosti. Zářným příkladem je skladování energie: Čína se nyní podílí na skoro polovině světových vědeckých publikací v této oblasti a zažívá v budování úložných kapacit rychlý růst. Pokud to s dlouhodobou energetickou bezpečností myslíme vážně, je skladování energie nezbytné – zejména vzhledem ke zranitelnosti stárnoucí evropské infrastruktury.
Nepovedlo se nám vysvětlit klimatickou politiku
Narodila jste se v Berlíně, ale velkou část života jste strávila v Maďarsku. Jak jako člověk, který má zkušenosti ze střední a východní Evropy, rozumíte tomu výraznému odporu vůči klimatické politice?
Možná jde jen o to, že environmentální politika je často vnímana jako něco, co omezuje ekonomický rozvoj. A to částečně proto, že jsme to dostatečně dobře nekomunikovali. Nezvládli jsme občanům vysvětlit, že pokud se tyto politiky zavedou správně, mohou ve skutečnosti posílit náš průmysl, udělat naše hospodářství konkurenceschopnějším a odolnějším. Na opatření v oblasti klimatu a životního prostředí se stále pohlíží spíše jako na zátěž – jako na náklady nebo něco, co nás brzdí – místo jako na příležitost. Nedokázali jsme ukázat, jak tyto snahy mohou skutečně umožnit lepší život.
Málokdy například mluvíme o tom, že nejpříjemnější města k životu na světě jsou zároveň nejudržitelnější. A to je důvod, proč se v nich tak dobře žije: protože se v nich dá chodit pěšky, jezdí se v nich na kole, mají vynikající veřejnou dopravu a jsou plné zeleně. Tato souvislost mezi lepší kvalitou života a hospodářským rozvojem, který je šetrný ke klimatu, nebyla dosud dostatečně jasně a přesvědčivě vysvětlena.
V červenci 2024 jste byla zvolena místopředsedkyní Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Co to obnáší?
Snažíme se vyhodnocovat vědecké poznatky o změně klimatu a převádět je do „použitelné podoby“ pro rozhodovací orgány. Jde ale také o to, abychom tyto informace zpřístupnili veřejnosti a ukázali, jak můžeme řešit změnu klimatu a zároveň zlepšit život lidí – spravedlivým a rovnocenným způsobem. Jako místopředsedkyně Mezivládního panelu pro změnu klimatu pracuji na stavění mostů mezi vědeckou komunitou, vládami a veřejností, abych zajistila, že jejich rozhodnutí budou založena na těch nejlepších dostupných vědeckých poznatcích.
IPCC vypracovává souhrnnou zprávu o stavu klimatu, nyní je v přípravě celkem sedmá. Co od ní můžeme čekat?
Naše další zpráva se očekává přibližně za tři roky a já doufám, že bude velmi relevantní pro svět, ve kterém žijeme, a poskytne návod, jak v tomto měnícím se kontextu jednat v oblasti změny klimatu. To zahrnuje budování větší odolnosti, přizpůsobování se rostoucím rizikům spolu se snižováním emisí a snahou o dosažení nulové nebo klimaticky neutrální ekonomiky.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Šedesátiletí politici předstírají, že jim je 20. Babiš už důchodce vytěžil, říká Sochor
