Balet zítřka. Voyta a Grimberg propojují českou kulturu, módu a technologie

Forbes Před 1 dnem

Operní duet s hologramem, hudební partitura a libreto z pera AI, boty z chytrého materiálu a náhrdelník za dva miliony korun vyrobený Granátem Turnov. Inovátor obuvi, bývalý tanečník a režisér Oldrich Voyta připravil s módní vizionářkou Nataliyou Grimberg netradiční představení Ballet of Tomorrow: Thy Symphony of Clouds, které propojuje českou kulturu s tou zahraniční. Po Expu v Ósace bude k vidění ve virtuální realitě a rozvine se i do dalších projektů po celém světě.

Bylo to jedno z nejnavštěvovanějších živých představení na aktuální světové výstavě Expo. V letošním srpnu byla i v parných dnech před vchodem do českého pavilonu v Ósace tak velká tlačenice, že ji musela rozhánět místní policie.

Český balet ve spojení s operním duetem a živým klavírním doprovodem a zároveň s novými technologiemi a designem měl během tří dnů, kdy se představení hrálo, neustále vyprodáno. Již během této doby zaznamenal na sociálních sítích přes půl milionu interakcí. Důvěra, kterou vložili organizátoři Českého pavilonu v projekt Oldricha Voyty, se vyplatila.

Celkem se v Ósace odehrálo osmnáct dvacetiminutových představení, ale tím to neskončilo. Již nyní je možné zhlédnout ukázku na YouTube a koncem září čeká „balet budoucnosti“ světová premiéra ve virtuální realitě. A tvůrci mají s projektem další velké plány.

Oldrich Voyta se dlouhodobě zabývá technologickými inovacemi v oblasti obuvi a materiálů i vlastní obuvnickou praxí, v níž zazářil například inaugurační obuví pro první dámu Evu Pavlovou. Představení Ballet of Tomorrow režíroval, vytvořil pro něj scénografii s kostýmy a s pomocí umělé inteligence také hudbu a libreto. Tanečníky navíc obul do speciální baletní obuvi, kterou ušil.

Módní vizionářka Nataliya Grimberg, jež se zabývá propojením fashion a technologií, vytvořila s Oldrichem v rámci svého studia Haute Future hologram operní pěvkyně, který zazpíval duet s živou zpěvačkou. Oldrich pak zařídil, aby se celé představení převedlo do virtuální reality.

„Představení vzniklo jako pocta spolupráci mezi Českou republikou a Japonskem, mezi minulostí a budoucností, mezi člověkem a strojem,“ říká Oldrich Voyta. Inspirací mu byla Laterna magika, jež v roce 1958 poprvé propojila živé umění s technologiemi své doby, a to právě na výstavě Expo.

„Propojení technologie s divadelním prostředím u nás zatím chybí. Když se Laterna magika prezentovala na Expu 1958 v Bruselu, pracovala s tehdejšími nejmodernějšími technologiemi. Na tuto představu bych chtěl nyní v divadle navazovat,“ říká absolvent Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, který začínal jako tanečník v divadle Jiřího Srnce, zakládajícího člena Laterny magiky. „Považuji toto představení za svůj vnitřní hold právě jemu,“ dodává.

Motiv propojování národních identit, v tomto případě Česka a Japonska, promítl i do ručně šitých baletních kostýmů, které představují sakuru a lipový květ. Oblékli je tanečnice Pavla Horká a první sólista baletu Národního divadla a čerstvý držitel Ceny Thálie Patrik Holeček.

Ti na scénu přicházejí za hudebního doprovodu klavíristy Jana Máry, dirigenta v Národním divadle, který v představení vystupuje v kostýmu vodníka s dlouhými šosy. Zanedlouho mezi tanečníky přichází mezzosopranistka Anna Moriová, jež představuje nebeskou vílu mraků a bouřek z japonské mytologie zvanou Tennyo a začíná zpívat duet s AI vygenerovanou virtuální sopranistkou. Ta levituje nad jevištěm v podobě hologramu, zpívajícího libreto v češtině.

První duet robotky a lidské pěvkyně vytvořila Nataliya Grimberg už před dvěma lety v Lobkowiczkém paláci. „Součástí mé práce je vdechovat technologii a inovace do různých odvětví – fashion, výtvarného umění nebo designu,“ říká tvůrkyně, která má za sebou například spolupráci se značkou Dolce & Gabbana, pro niž převáděla celou módní kolekci do metaverse.

Kromě hologramové pěvkyně Tennyo se scéna představení doplnila také o další digitální vizuály vygenerované AI –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například hologramové lístky sakury, které se propojují s lipovými.

Již před třemi lety Nataliya Grimberg v rámci VR Fashion Weeku uspořádala show, jež fyzicky probíhala v Praze, kde modelky na sobě měly takzvané body trackery, s nimiž chodily po fyzickém mole. Díky tomu se jejich těla přenesla do virtuální reality a zážitek z přehlídky si tak mohli v tu samou chvíli vychutnat lidé na celém světě.

„Doufáme, že tímto způsobem spojí lidi v reálném čase i naše VR představení,“ říká Nataliya. V případě Baletu budoucnosti se převedení do virtuální reality zhostil Oldrich, premiéra proběhne ke konci září.

Všechny kostýmy v Ballet of Tomorrow jsou exkluzivně doplněné o šperky z dílen Granát Turnov. Tato česká šperkařská firma vytvořila zlatou soupravu šperků v hodnotě dvou milionů korun, tvořenou náhrdelníkem a náušnicemi ze žlutého zlata, osazenými českými granáty, zeleným vltavínem a diamanty.

Dominantním prvkem jsou však velké české granáty, které jsou raritní právě svou velikostí. Šperky ozdobily jak fyzicky vystupující, tak virtuální hologramovou interpretku Tennyo. „Chtěli jsme, aby byl tento tradiční šperk vnímaný jako současný i pro generaci Z,“ vysvětluje Nataliya Grimberg.

Nápad spojit se s Granátem Turnov vznikl z pragmatických důvodů: tvůrci potřebovali partnera pro spolufinancování. Nakonec ale zapadl také do dramaturgické linky. „Byli jsme jediný projekt, který byl vybraný ještě před tím, než existovalo samotné představení. Expo nám dalo důvěru na základě prvních vygenerovaných návrhů,“ říká Nataliya Grimberg.

Granát Turnov zmíněnou zlatou soupravu vystavoval mimo vystoupení v prostorách Českého pavilonu, kde jej na vlastní oči viděla i japonská princezna Takamado.

„Zvolili jsme si tuto spolupráci z důvodu, že Granát Turnov představuje českou tradici, šperkařské mistrovství a jedinečné produkty. Tyto aspekty jsme chtěli přenést i do představení a ukázat díky tomu tuto tradiční značku v novém světle, v propojení s technologiemi,“ vysvětluje Oldrich Voyta.

Při tvorbě hudební složky podle něj bylo důležité zadat do AI promptu především charakter hudby: „Začíná se lentem, které se postupně zrychluje, až přejde do polkového rytmu, který představuje návaznost na českou tradiční hudbu. Zároveň bylo důležité, aby hudba korespondovala s baletním stylem,“ říká absolvent konzervatoře, jenž vystudoval bakaláře v hudební pedagogice v Plzni nebo design obuvi ve Zlíně.

Na svou pražskou alma mater teď nově nastoupil po osmiletém působení ve Zlíně a má na starosti produkci. „Pro zlínskou univerzitu jsem domlouval výstavy v Londýně nebo focení v New Yorku a podobné aktivity bych chtěl nyní iniciovat i v Praze,“ dodává.

Záměrem Oldricha Voyty nebylo vytvořit muzikál nebo show, ale představení, které má v sobě hodnotu klasického díla.

„Bylo pro nás důležité nevzdalovat se od klasického umění, respektovat jej a vzdát mu hold, ale zároveň k tomu přidat další, současnou vrstvu. K hudební složce přispěl také Patrik Gudev se svým startupem Deep Noise Labs, jenž spojil AI a klasickou hudbu pro klavír. Na scéně byly keramické kapky od designéra Adama Keprty, který spolupracuje například s Lasvitem či Thunem. Byl to opravdu dream team,“ dodává Oldrich Voyta.

Představení však nemá jen kulturní rozměr – je zároveň prezentací produktů a nových technologií, od zmiňovaných šperků s českými granáty přes hologram až po novou taneční obuv. Oldrich Voyta vystoupení na Expu využil také k tomu, že tu ve světové premiéře představil svou novou taneční obuv určenou pro balet, kterou vyvíjel několik let.

Na všech představeních ji obul první sólista Národního divadla, pro nějž byly boty speciálně vyrobeny na míru tak, aby byly pohodlné, větraly a zároveň esteticky kopírovaly linku nohy. Zátěžovou zkoušku ustály na výbornou.

Na materiál, z něhož je obuv vyrobena, si Oldrich Voyta založil vlastní startup Knither a přes Středočeské inovační centrum byl vybrán do akcelerátoru. Antiseptická 3D pletenina, do které se dají přidat i bavlněná či merino vlákna, se může využívat nejen pro výrobu obuvi a doplňků, ale například také při výrobě čalounění nábytku nebo v automotive průmyslu.

„V současnosti řešíme testování na židlích,“ říká Oldrich o materiálu, který se rovnou plete do požadovaného tvaru takřka bez odpadních odstřižků. Nejbližší budoucnost Knitheru ale Oldrich vidí v taneční obuvi; přizpůsobí se totiž noze konkrétního tanečníka a vizuálně nahrazuje koženou obuv.

„Noha tanečníka je něco jako štětec pro malíře. Tanečník dělá nohama gesta. Jakmile jej obuv omezuje v pohybu, je to špatně,“ dodává z vlastní zkušenosti.

Dvacetiminutové baletní představení by nyní chtěli rozvinout do celovečerního formátu. „Jednáme s několika divadly v Česku, kde bychom jej mohli uvést,“ říká Oldrich s tím, že vysoká návštěvnost v Ósace slibuje velký potenciál nejen v Česku, ale i jinde v zahraničí. Samotná Laterna magika jde nyní do rekonstrukce, jež by měla trvat tři roky.

Omezující pro podobu budoucích repríz není ani spojení s japonskou kulturou – do budoucna vznikne libreto na celovečerní představení. O tom teď autoři jednají s Českými centry.

„Vzal jsem současnou technologii a snažím se ji do divadla implementovat tak, aby tomu rozuměli lidé všude po světě. To splňuje balet, opera i klavírní nebo symfonická hudba. Tento koncept bych chtěl odrazit i do dalšího pokračování,“ slibuje autor představení, které by rád uvedl například v Bohemia National Hall v Českém národním domě na Manhattanu.

„Představení dokážeme díky umělé inteligenci customizovat podle každé země, abychom jej napojili na jejich lokální kulturu a zvyky,“ vysvětluje Nataliya Grimberg.

Průvodcem děje celovečerního formátu by měla být postava cestovatele, který putuje po světě, poznává cizí kultury a připodobňuje si je k té české. Japonskou vílu Tennyo by tak mohly v jiných zemích vystřídat další bytosti.

„Pak by dramaturgická linka přinesla cestovatele zpět domů, do Česka, kde bychom rádi ukázali to, co tu máme. Závěr by se odehrával v tom duchu, že světové kulturní spolupráce jsou důležité, ale i my sami máme velmi kvalitní kulturu, jíž si máme vážit,“ nastiňuje další pokračování autor.

Osobní snahou Oldricha Voyty nyní také bude implementovat nové taneční boty do baletního prostředí a postupně přejít s materiálem i do prostředí byznysu. „Cílem je mít výrobu tohoto typu obuvi pro Českou republiku, ideálně pro všechny soubory, počínaje Národním divadlem,“ říká s tím, že teď se dotahuje testovací provoz. „Zkraje příštího roku to už bude naostro,“ uzavírá.

The post Balet zítřka. Voyta a Grimberg propojují českou kulturu, módu a technologie appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek