Vítězslav Dohnal
Na veřejném slyšení kandidátů a kandidátek na post veřejného ochránce práv, které za účasti poslanců a poslankyň petičního výboru proběhlo ve Sněmovně, se ke slovu jako první dostal advokát Dohnal, který je jedním ze dvou lidí, které navrhl prezident Petr Pavel. Vyjmenoval řadu sporných momentů, kdy se lidé v tíživé životní situaci nedočkají podpory od státu.
ČTĚTE TAKÉ: Výroky opozice? Trapné a šílené, tvrdí Pikora. Jakob nechápe Pavlův podpis pod rozpočtem
Mluvil třeba o ženě, která žádala o invalidní důchod, ovšem nezískala ho kvůli rozhodnutí posudkového lékaře, že její schopnost pracovat není dostatečně snížená. „Příkladů je řada, mohl bych jich uvést více. Všechny ale ilustrují to, co považuji v oblasti ochrany práv za důležité – nejde primárně o principy, ale o příběhy konkrétních lidí a o konkrétní okolnosti,“ nechal se slyšet advokát.
V případě zvolení by rád navázal na téma, jemuž se dlouhodobě věnuje. „Chci věnovat pozornost lidem s psychosociálním či jiným zdravotním znevýhodněním. Ombudsman by se měl systematicky věnovat dopadům moderních technologií v oblasti ochrany lidských práv a svobod – to považuji za akutní. Důležitá je také dostupnost právní pomoci a vzdělávání,“ vyjmenoval Dohnal.
„Nemyslím si, že by ombudsman měl vykonávat funkci jako advokát, jeho role je jiná. Pokud bych se jím stal, mým klientem by byly kvalitní veřejná správa, fungující právní stát a respekt k základnímu právu,“ uzavřel.
Jaromír Jirsa
Dalšího kandidáta, bývalého ústavního soudce Jaromíra Jirsu, navrhl v lednu Senát. Také Jirsa se odvolával na svou dlouholetou praxi, během níž musel řešit podle svých slov „řadu hrozivých případů“.
V devadesátých letech minulého století, kdy byl jmenován soudcem na Praze 8, se mnohokrát setkal s aspekty detenčního řízení, které v té době teprve začínalo fungovat. „Rozhodovali jsme o osobách umístěných ve zdravotnických zařízeních proti jejich vůli. Řešil jsem také spor pacientů, kteří byli omylem nakaženi virem HIV,“ poznamenal Jirsa.
Řešil i případy týkající se obchodu s chudobou. „Viděl jsem, jak vypadají nechutné žraločí praktiky,“ zdůraznil. „Velkým tématem ve sdílené a rychlé době je povědomí o možnosti pomoci. Nejsem si jist, zda ti zranitelní, kterým je pomocná ruka určena, dostatečně vědí o svých právech a zda jim je srozumitelně vysvětleno, oč si mohou požádat,“ tvrdí také bývalý člen Ústavního soudu.
Z hlediska svého profesního života by se případně zaměřil na problematiku již zmíněných lidí, kteří jsou nedobrovolně zadrženi v nemocnicích a jiných zařízeních. „Řeč je o psychiatrických nemocnicích. Do Bohnic jsem jezdil jako soudce obden a seznamoval se s nejrůznějšími kauzami,“ dodal Jirsa.
Eva Kostolanská
Senátem i Českou konferencí rektorů byla navržena právnička Eva Kostolanská. Aspirantka zúžila výčet profesních zkušeností na dva důležité body. „Jedná se o mé dlouholeté působení ve veřejné správě, kdy jsem měla možnost poznat její fungování od pozice běžného referenta až po ředitelku právní sekce. Profesně mám rovněž možnost téměř deset let poznávat činnost veřejného ochránce práv zblízka,“ nastínila s tím, že se v tomto ohledu podílí na řešení systémových témat.
Veřejná správa podle ní čelí řadě výzev. „Mluvíme o digitalizaci, třeba stavebního řízení či dnes aktuální superdávky, u níž nám to začíná částečně drhnout. Je tu také otázka složitosti správních předpisů, v nichž je častokrát těžké se vyznat,“ řekla Kostolanská před členy petičního výboru a hodnotící komisí.
Podle právničky je jedinečnou úlohou veřejného ochránce práv vytvářet tlak na řešení problémů a na ochranu před nezákonným postihem. „Každoročně přicházejí do kanceláře ombudsmana tisíce příběhů lidí, pro něž je obrácení se na tento post poslední záchranou,“ podotkla kandidátka. V právním systému prý ombudsman nemá být kritikem, ale partnerem, jenž se má podílet na odstraňování problémů také tím, že je jasně pojmenuje a ozřejmí jejich možné následky.
„Kancelář ochránce práv je ambasadorem psaní srozumitelných úředních textů tak, aby jim běžní lidé rozuměli,“ tvrdí také.
Vít Alexander Schorm
Kromě Kostolanské navrhli představitelé vysokých škol skrze konferenci rektorů také dosavadního zástupce ombudsmana Víta Alexandera Schorma. Význam této funkce podle něj spočívá v dosažení změn „bez křiku a bez ústupků při porušování práv“. „Úřad vstupuje do nové etapy a potřebuje spojit kontinuitu a zkušenost. Má dosavadní práce mě naučila jednu zásadní věc – stát se nemá obhajovat za každou cenu,“ prohlásil na půdě dolní komory Parlamentu.
Schorm zdůraznil, že se rozhoduje o tom, jakou autoritu bude mít tato instituce pro občany, kteří cítí bezmoc vůči státu. „Veřejný ochránce práv by neměl automaticky dávat za pravdu stěžovateli, ale poctivě a nezávisle posoudit danou věc a trvat na nápravě tam, kde veřejná moc pochybila,“ pronesl Schorm.
Problémy podle svých slov umí vidět ze dvou stran – jak z pohledu jednotlivce, tak instituce. Apeloval na nezávislost funkce v právních sporech. „Chtěl bych být aktivním, nikoliv aktivistickým ombudsmanem. Aktivním v tom ohledu, že spolu s týmem uvidíme občany narážející na bezmoc, ne však aktivistickým, tedy že bych si předem vybíral závěry a teprve poté pro ně hledal argumenty,“ zmínil také.
Schorm by kladl důraz na to, aby se v úřadu více dostával k lidem, kteří se sami neozvou. Tématem je pro něj i vytváření lepších podmínek pro postižené, aby mohli vést samostatný život v komunitě.
Klára Šimáčková Laurenčíková
Jako poslední přišla na řadu někdejší zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Kandiduji mimo jiné i kvůli svému bytostnému přesvědčení, že jen ta společnost, která investuje do ochrany lidských práv a podpory důstojnosti každého jednotlivce, je silná a zdravá. Staráme-li se o stabilitu a bezpečí jednotlivců, komunit a celku, děláme to nejlepší pro naši vlastní odolnost, demokracii a obranyschopnost i vůči rizikům zvenčí,“ popsala své přesvědčení.
Připomněla také své zázemí a kořeny, které ji formovaly – Šimáčková Laurenčíková vyrůstala v severozápadním Mostě, kde se protíná řada socioekonomických problémů. „Má smysl hledat a probouzet citlivost k druhým. Rovněž má smysl stavět mosty, a to i tam, kde se to zprvu může jevit jako naivní, nemožné či zbytečné,“ podotkla.
Podle kandidátky je nyní nutné vynaložit úsilí na implementaci schválených právních rámců do praxe. „Je třeba dále naslouchat expertům a zástupcům zranitelných skupin, pracovat s daty a zvyšovat povědomí o závazcích, které na sebe stát vzal v oblasti ochrany práv,“ vyjmenovala bývalá zmocněnkyně. Hovořila také o potřebě řešit nerovnosti ve školském prostředí, kde prý přetrvávají bariéry zabraňující naplnění vzdělávacího potenciálu. V souvislosti s tím zmínila romské děti čelící segregaci, děti se zdravotními hendikepy nebo třeba žáky s jiným mateřským jazykem či z chudých poměrů.
„Ombudsman či ombudsmanka by měli být člověkem proaktivním, který iniciuje potřebné legislativní a systémové změny při zachování nezávislosti. Rovněž by měli cílit k dosažení konsenzu a vést dialog s různými názorovými oponenty, aniž by přišli o hodnotovou a morální integritu,“ zdůraznila Šimáčková Laurenčíková.
Kdy bude jasno o novém ombudsmanovi?
Během procesu volby veřejného ochránce byla poprvé zřízena hodnotící komise, jež byla přítomna celému úternímu slyšení. Její členové poskytnou Poslanecké sněmovně nezávislé a objektivní posouzení tří kandidátů a dvou kandidátek. Význam komise spočívá mimo jiné v odpolitizování celé záležitosti – hodnotit se budou nejen názory aspirantů, ale například i veškeré dostupné mediální výstupy.
Kdo usedne v čele kanceláře ombudsmana, rozhodne Sněmovna pravděpodobně v dubnu. Mandát bude šestiletý, vybraný kandidát nahradí v úřadu Stanislava Křečka, jehož funkční období již skončilo.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vratká židle pod Zůnou. Nemusí vydržet ani rok, myslí si Korecký a varoval před otřesem ve vládě
