Věrnostní kupony, víčka od piva i sýr a nudle. Některé soukromé společnosti se dokážou vyrovnat národním bankám a chtěně i nechtěně vytvořit měnu, které lidé věří více než penězům.
V některých případech jsou za vznikem alternativní měny souboje konkurenčních firem, v jiných zase občanské války. U obou se však už několikrát ukázalo, že mohou proměnit finanční prostředí států. Která z takových platidel se používají dodnes?
Roztrhané bankovky
Občas peněz není dost, aby si lidé mohli vybírat, kterými budou platit. Taková situace je teď i v části Konžské demokratické republiky ovládané rebely, kde vláda země zavřela před dobytím města banky.
Ty se dosud neotevřely, a tak musejí obyvatelé být na omezený počet bankovek opatrní. Ne vždy se to ale podaří, a navíc se mezi lidi dostaly i bankovky původně určené ke zničení, takže se běžně objevují roztrhané i podomácku slepené bankovky.
To je ale problém, protože ne všichni obchodníci jsou ochotni je přijmout a rebelové žádné nařízení vztahující se k měně nevydali. Ti, kdo se dosud roztrhaným bankovkám brání, přitom přicházejí o výdělky, protože celistvých bankovek stále ubývá.
V Kongu ale taková forma platidel není výjimkou. Když padl diktátor Joseph Mobutu, jeho obličej stále koukal z bankovek, nová vláda si s tím ale poradila hravě – z bankovek ho jednoduše vyřízla.
Firemní kupony
I roztrhané peníze jsou však stále peníze. V některých zemích platí ještě mnohem bizarněji – třeba kupony, které tiskne soukromá společnost Canadian Tire.
Ty začala produkovat v roce 1958, když se kanadské čerpací stanice přetahovaly o zákazníky a nabízely různé dárky. Původně platily pouze u benzinek společnosti, o tři roky později je ale společnost rozšířila i do kamenných diskontních obchodů.
Kupony se hodnotou rovnají normálním kanadským dolarům a zákazníci je dostávali k nákupům, takže se brzy dostaly téměř do každé domácnosti. A lidé je začali šetřit, protože měly pevně danou hodnotu a vždy se daly u benzinek Canadian Tire nebo při koupi příslušenství pro auta použít.
Toho si všimly i menší obchody, které tuto „měnu“ začaly přijímat, a tak zájem o ni jen posílily. V jednom případě se kupony dokonce dostaly až do bankomatu a zalíbily se také padělatelům. Například v Německu dopadli v devadesátých letech muže s falešnými kupony za jedenáct milionů dolarů.
V roce 2020 přestala společnost nové papírové bankovky tisknout a dnes místo nich funguje program Triangle Rewards, který funguje jako klasický věrnostní program. Zažité zvyky ale někteří prodejci nehodlají měnit a podle zkušeností uživatelů na internetu u nich lze platit původními kupony dodnes.
Minuty telefonních hovorů
Neobvyklá platidla ale nemusejí být fyzická, aby se lidem zalíbila. V Keni, Tanzanii nebo Jižní Africe funguje systém M-Pesa, pomocí kterého mohou uživatelé převádět peníze i předplacené minuty pro hovory.
Právě minuty si v afrických zemích oblíbili jako spolehlivou měnu. Výrazněji nereagují na zásahy do oficiální měny, dají se jednoduše převést a každý je chce, protože internet není dostupný všude. V zemích, kde uspěly, navíc lidé často věří telekomunikačním společnostem více než bankám.
Tak jako v případě Canadian Tire Money, i minuty proto přijímají malí obchodníci. Při nesnesitelné inflaci v Zimbabwe v roce 2008 se dokonce běžně říkalo, že například chléb „stojí tři minuty“.
Placení časem se dostalo i do Indie nebo Bangladéše, oblíbené je i v zemích s vnitřními konflikty, jako je Somálsko nebo Jemen.
Sýr a nudle
Podivnou směnu nabízí i italská banka Credito Emiliano, ta přijímá od roku 1953 jako zástavu pro podnikatelské úvěry kola sýra Parmigiano Reggiano.
Ta získávají na ceně s věkem, a tak je banka skladuje v klimatizovaných trezorech a stará se, aby se jim nic nestalo. Není to přitom jen úlet, kterého by téměř nikdo nevyužíval – počet kol parmazánů, která Credito Emiliano opatruje, se pohybuje kolem půl milionu.
Tím masivně pomáhají malým podnikatelům, kteří by potřebovali prodat sýr co nejrychleji, ale musejí čekat nejméně dvanáct měsíců. Banka proto okamžitě uhradí až osmdesát procent ceny sýra a peníze dostane zpět i s úrokem po prodeji kola.
Sputnikcccp / Wikimedia Commons (GFDL)
V amerických vězeních zase bývaly nejvýznamnějším platidlem cigarety, dnes je ale nahradily balíčky nudlových polévek ramen. Když vězni někoho potřebují najmout, třeba aby jim uklidil postel nebo vypral oblečení, sáhnou po polévkách.
Ty někteří ani nejedí, ale shromažďují a následně porovnávají, kdo je bohatší, podle počtu balíčků v jejich skřínkách.
Víčka od piva
Do třetice Afrika. Tyto časy už sice přešly, před dvaceti lety ale v Kamerunu dva pivovary rozpoutaly takovou konkurenční válku, až změnily způsob, kterým někteří platili.
Když vznikaly jedny z prvních kamerunských pivovarů, rozhodly se, že k úspěchu využijí konceptu známého ze zahraniční a zužitkují víčka od piv. Když zákazník pivo otevřel a na víčko se podíval, tak někdy vyhrál, někdy ne, jeho zájem o pivo to však zvedlo.
Jenže když úspěch nápadu viděly i ostatní pivovary, udělaly to samé. Jeden proto zlepšil ceny a začal nabízet i telefony, druhý zase zvýšil pravděpodobnost výhry. To zašlo tak daleko, že takřka každé víčko vyhrávalo – a přinejmenším to byla další lahev.
Najednou tak nebylo potřeba platit za taxík penězi, ale stačilo dát řidiči víčko. Ti vzápětí víčka využívali k podplácení policistů, a tak se dostávala dál a dál.
To nejenže vedlo k nárůstu počtu alkoholiků, ale zároveň trápilo i pivovary, u kterých velkou část z odchozích piv tvořila ta, ze kterých žádné peníze neměly. Na rozdíl od ostatních podivných forem placení tak víčka nevydržela.
The post Bude to stát pět minut a víčko od piva. Čím bizarním se na světě ještě platí? appeared first on Forbes.
