Yaleská profesorka Julie Roberts musí ve filmu Obvinění jen neochotně řešit nařknutí ze sexuálního útoku mezi svými nejbližšími kolegy, kvůli němuž se dostává na povrch i její vlastní tajemství. Stojí za to zajít na novinku velebeného Lucy Guadagnina, nebo se vrátit k dirigentce Tár?
Když si děkan yaleské univerzity pozve do kanceláře profesorku Almu Julie Roberts, nenaleje jí skleničku z jedné z lahví drahého alkoholu, které má vystavené na konferenčním stolku.
Místo toho sáhne do skříňky pro flašku levného Jamesona. „No co, naše práce je přece o tom, jaký vyvoláváme dojem, ne o tom, jací skutečně jsme,“ vysvětluje Almě, proč na ní tak šetří, když se přitom honosí luxusem.
Nový film Obvinění režiséra Lucy Gudagnina je takových výměn, bonmotů či aforismů plný, skoro jako kdyby se každá z postav musela v každé situaci nějak vztáhnout k prostředí, v němž se film odehrává – totiž v hypersenzitivním americkém univerzitním prostředí kolem roku 2020, kde mezilidské vztahy ovlivnila nová dogmata týkající se identit, údajných privilegií či právě obvinění z nových „hrdelních“ zločinů.
Na jednu stranu tvůrce chápete, že se vrtli zrovna na kampus, kde podle hladových médií zuří jedna kulturní válka za druhou, na stranu druhou je ale scenáristce Noře Garrett vidět pod ruce až příliš.
Když se třeba akademici začnou na univerzitním večírku příhodně bavit o tom, že z dnešního pohledu by většina filozofů byla „cancelnutá“, je jasné, že hrozba „zrušení“ bude za chvíli viset i nad jedním z diskutérů.
Právě na party se ale odhalují i Guadagninovy kvality, díky nimž se dokáže prokousat návodnými dialogy spoustou nonverbálních detailů, které postavy svlékají ještě předtím, než k onomu sexuálnímu útoku dojde.
Skoro si říkáte, že dalším projektem mimořádně plodného filmaře musí být nějaká „whodunnit“ detektivka, kde budeme muset kalkulovat s každým pátravým kamerovým close-upem.
Tady se kamera Sayeeda Malika Hassana zaměřuje především na stále blednoucí tvář Almy Julie Roberts, jejíž oblíbená studentka obvinila podobně milovaného kolegu z napadení. Ani jednomu z nich nenabídne ve sledovaném sporu jasnou podporu, což se dá vyložit různě – třeba touhou povýšit v univerzitní hierarchii. Když se ale Alma v asi patnácté minutě začne poprvé svíjet v křečích, je jasné, že jí do karet úplně nevidíme.
Ani samotní tvůrci se očividně nechtějí „zodpovědně“ přiklánět na stranu žádné ideologie, což je šlechtí – ostatně americká, povětšinou levicová kritika moc neví, co si o filmu myslet.
Guadagnino podle některých názorů třeba jasně neřekne, co se při sexuálním útoku stalo, ani kdo je vinný. Je to nesmysl. Odpověď dává subtilními, ale jasnými detaily, stačí se dívat třeba jen na to, kdo se pokecá kečupem.
Zejména v poslední třetině se už ale Guadagnino stále častěji uchyluje ke karikaturním zkratkám či již zmíněnému dovysvětlování.
Když například nechá Almu zaklapnout laptop jejího spícího manžela, na němž běží porno, je v její nezúčastněnosti a následném láskyplném ulehnutí po jeho boku cosi mnohoznačně tajemného. Režisér to ale v další scéně pokazí, když zbytečně dořekne, jak to spolu v posteli mají.
Právě takové nedotaženosti ve finále Obvinění odlišují třeba od dramatu Tár, v němž se také řešily sexuální poklesky na pozadí nových společenských pravidel. Jimi se ale film s Cate Blanchett v hlavní roli teprve nadechoval – a proto nepůsobil jako vystřižený z nějaké komentářové rubriky, kde se navzájem argumentačně zábavně stírá několik soupeřících světonázorů.
The post Je obvinění nový rozsudek? Julia Roberts řeší sexuální útok v útlocitném kampusu appeared first on Forbes.
