Krávy zvítězily. Nerušeně přežvykují na širokých pastvinách – už sto dnů, kdy je Donald Trump u moci. Být u ní Harrisová, mají utrum, jak se nechal šéf Bílého domu slyšet. Díky němu tak krávy dál vesele bučí o budoucnosti, konec světlých zítřků jim nesignalizuje zhola nic. Než zčistajasna přijde řezník a šmik, prezident totiž kromě krav miluje i steaky. Toť podobenství jako… Jako kráva!
Řeč je pochopitelně o amerických kravách a steacích, neboť na všechny zahraniční krávy a cizokrajné steaky uvalil Donald Trump cla. Nebo je uvalí a pak zase neuvalí, odvolá, co odvolal, slíbí, co slíbil.
Je těžké se zorientovat v prvních sto dnech nejmocnějšího muže světa a tím spíš je charakterizovat, protože on je zároveň na světě tím nejužvatlanějším. S egoistickou suverenitou se pasoval na vrchního pořadatele bakchanálií, na hybatele orgií, jimiž uvrhl planetu do zmatku a nyní jaksi zvrhle čeká, co to s ní udělá.
Trumpovy dny ve funkci byly extrémně turbulentní – to je snad jediné, co o nich lze bez potřebného odstupu věrohodně říct.
Také snad ještě, že daly do pohybu léta zamrzlé věci a struktury, včetně Evropy. V tom může být triumf žvástu – neboť to je další popis Trumpovy dosavadní éry – paradoxně užitečný.
Triumf žvástu? Jedním z mnoha důkazů je Trumpův proslov u slavné tabulky se zavedením cel, s nimiž hodil globální ekonomiku na horskou dráhu, jejíž cíl nedohlédne ani on. Jeho proslov byl svým způsobem fascinující snůškou blábolů, nesourodou mozaikou plků o přátelích, nepřátelích, milých a nevděčných lidech a o navzájem nesouvisejících událostech.
Půvabně roztomilé byly následné interpretace, které se snažily dát Trumpově „smetišti slov“, neúnavnému generátoru zcela nahodilých vět, alespoň nějaký řád. Jako by se pes pokoušel vymalovat Sixtinskou kapli! Při Trumpově řeči – a nejen při této – se doslova zhmotňoval bonmot Woody Allena „Bůh mlčí, teď aby ještě držel hubu člověk“.
Kam se ale Bůh se sebevědomím hrabe na šviháka s červenou kšiltovkou! Pojato s ironií, je pravda, že ve sto dnech, za nimiž se zde ohlížíme, bylo jediným viditelným činem Boha lidí nanebevzetí sympatického Argentince, zatímco Bůh chaosu, krav a hovězích steaků svádí svými rozhodnutími mnohé k myšlence na – v symbolickém slova smyslu – stloukání nové Noemovy archy.
Co se musí Trumpovy nechat, je ohromná výkonnost. Bůh sedmý den odpočívá, on nikdy.
Projekt České zájmy v EU sestavil víceméně suchý výčet toho, co Trump za čtrnáct týdnů a dva dny stihl, přičemž mnoho z toho odporovalo americké ústavě. Navzdory jeho stručnosti vznikl dvanáctistránkový dokument přesahující 33 tisíc znaků. A to ještě projekt nezmínil Trumpovu snahu o změnu pravidel amerického fotbalu nebo zrušení omezení tlaku ve sprchových hlavicích.
Je snadné a velmi svůdné vršit bizarnosti „Made in Trump“ a ještě kouzelnější by vše bylo, kdybychom překročili hranici sta dnů a vydali se hlouběji do minulosti.
V ní nalezneme kupříkladu miliardářovo veřejné přemítání, zda je lepší zemřít po zásahu elektrickým proudem, nebo v čelistech žraloka. Originální je také varování krátce před loňskými volbami, že demokraté budou chtít v Severní Karolíně budovy bez oken a tak dál a tak dál.
Buďme však spravedliví: kdo z nás nikdy nevypustil z úst nehoráznou pitomost? Pravda, nikdo z nás patrně nebyl prezidentem Spojených států, ale i prezidenti se přece mohou mýlit v politice i v jiných věcech.
Pojďme tedy od jurodivých banalit – a zapomeňme, že jich je moře – zpět k podstatnému. Ke kravám. Trump je miluje, jak se svěřil v předvolební kampani v rozhovoru se šestiletým dítkem o zvířátkách, přičemž přidal, že půjdou-li voliči s Kamalou, nebudou žádné krávy. „Ale nechci tomu dítěti kazit den,“ dodal poté, co mu ho právě pokazil.
Posmívat se Trumpovi znamená posmívat se sami sobě.
Teď možná zazní za vlasy přitažená metafora, ale klidně se jí zde odvážíme, poněvadž při srovnání s mnohými „moudry“ z Oválné pracovny nemůže vyznít úplně zle. Metafora mluví o tom, že jako ke kravám se Trump chová k systému, který ho vynesl na vrchol a který má ctít: miluje ho, poněvadž ho může zničit, naporcovat, ugrilovat dle vlastní chuti a gargantouvsky ho pozřít.
Demokracie bohužel není nedotknutelná posvátná kráva. Nejen pro Trumpa, ale především pro masy, které si ho vyvolily do čela. Posmívat se Trumpovi proto znamená posmívat se sami sobě (dobrá, v tomto případě Američanům, kteří o jeho výhře ve volbách rozhodli, ale nedělejme si o sobě iluze jen proto, že Američané nejsme…).
Podle všeho platí, že Trump svou nevyzpytatelností vyrábí černé labutě, nebo-li neočekávané události, které (téměř) nikdo nedokáže předvídat, ale sám černou labutí není. Je zhmotněním opomíjených a zapomenutých hlasů, nebo hlasů majících tento pocit. Trump je mimo jiné výsledkem selhání elit, které zrod tohoto pocitu dopustily.
Michael Žantovský v rozhovoru pro Forbes, který bývalého diplomata zařadil do výběru 7 nad 70, označil Trumpa trefně za humpoláckého obra, jenž kopl do mraveniště. Dodal, že rozbořená říše může buď bědovat, nebo se na troskách pokusit vybudovat cosi lepšího. Trump je příležitostí k sebereflexi v mnoha směrech a takový přístup je mnohem konstruktivnější než pošklebování.
Právě to je patrně největším poučením z uplynulých sta dní a výzvou pro dalších 1 361, které nás s Donaldem ještě čekají. Za touto výzvou bychom měli jít, i když se nám jeho éra bude eklovat, i když na ni nebudeme mít čtyři žaludky jako mají krávy.
Na rozdíl od krav a díky Trumpovi víme, že za horizontem zdánlivě bezstarostné a k flákání vybízející pastviny číhá řezník.
The post Bůh žvástů Trump uvrhl planetu do chaosu. Dal tím ale světu šanci na změnu appeared first on Forbes.
