Nenápadná firma z Modletic s tržbami přes půl miliardy korun dodává díly mimo jiné i nejlepším týmům závodů F1. „Létají k nám jejich šéfové a získáváme další zakázky,“ říká majitel a zakladatel společnosti Sopo Vladimír Olmr. Unikátní součástky míří převážně na zahraniční trhy.
Ohnout drátek, zakončit a vzít do ruky další součástku. Procházka výrobní halou firmy Sopo ukazuje, že podnik stále zčásti stojí na precizní ruční práci. Mezi vozíky plnými statorů a rotorů sedí na pracovních místech zaměstnanci a pečlivě ohýbají měděné dráty. Dokončují tak vinutí pro elektromotory.
„Na tomhle statoru děláme tři roky, a teprve příští rok půjde do výroby,“ ukazuje Vladimír Olmr s tím, že se výrobní podnik postupně mění v místo, kde dominuje vývoj. Přerodu napomohly hlavně zakázky pro týmy formule 1. „Na špičkových technologiích sbíráme know-how, které nám pomáhá i s běžnými průmyslovými zakázkami,“ říká.
Modletická firma s obratem 550 milionů korun dělá stovky různých vinutí pro elektromotory. Díly dodává hlavně výrobcům nářadí, spotřebičů, větrných elektráren, elektrokol nebo průmyslových zařízení. Mezi zákazníky Sopa patří globální značky jako Miele, Schneider Electric, Metabo, Festool či Fertig Motors.
Foto Michael Tomeš
„Podílíme se také na zakázkách pro klasické monoposty Formule 1 i elektrickou Formule E,“ potvrzuje generální ředitel Sopa Jan Ondráček. Češi dodávají klíčová vinutí motorů týmům, které pravidelně na okruzích vítězí. „Jsou to stáje jako Alpine, některé další si však nepřejí být jmenovány,“ říká Olmr s úsměvem. Mezi odběrateli je i výrobce z italského Maranella.
Rozhodnutí expandovat do zámoří padlo dávno před zavedením amerických cel, takže dnes má Sopo oproti konkurenci náskok.
Počet zakázek modletického podniku v motosportu roste. „Další stáje přecházejí k nám a vývoj rozšiřujeme o nové produkty,“ podotýká Olmr s tím, že do firmy létají šéfové řady vývojových týmů. Díky těmto zakázkám se Sopo dostalo k materiálům původně vyvinutým pro kosmický průmysl a osvojilo si zcela nové postupy.
Zkušenosti z motosportu i z průmyslu nyní firma využívá při expanzi do Spojených států. „Založili jsme pobočku Sopo US se sídlem v Atlantě a jednáme s prvními zákazníky,“ říká Olmr. Rozhodnutí expandovat do zámoří padlo dávno před zavedením amerických cel, takže dnes má Sopo oproti konkurenci náskok.
Hlavním motivem expanze je snaha následovat zákazníky. Nyní Sopo vyváží 95 procent produkce. Mezi jeho klíčové odběratele patří řada velkých mezinárodně působících firem se sídlem v Německu. Mnohé z nich už ve Spojených státech výrobu mají, další zvažují, že ji tam rozjedou. „Oceňují možnost odebírat vinutí přímo na místě,“ vysvětluje Olmr. Sopo proto rozšiřuje svůj záběr. Nebude dodávat pouze evropským partnerům, ale vstupuje přímo na americký trh.
Z garáže rodičů do celého světa
Příběh firmy Sopo přitom začal skromně. Do podnikání se vyučený elektromechanik Vladimír Olmr, který si později dodělal pedagogické vzdělání, pustil v devadesátých letech v garáži svých rodičů v Modleticích u Prahy.
Zpočátku se přes den se věnoval žákům na učilišti, po večerech a o víkendech opravoval elektromotory. „První zakázky jsem měl od místního zemědělského družstva, pomáhala mi manželka a přátelé,“ vzpomíná.
Průlom přišel se zakázkou od výrobce elektronářadí Narex z České Lípy. To opravy doplnila výroba dílů pro elektromotory. Další růst firmy nakoplo získání několika významných zákazníků v Německu. Olmr za nimi týden co týden jezdil svým favoritem, z Německa do Modletic vozil díly, nazpět pak hotové výrobky.
Foto Michael Tomeš
Růst firmy byl postupný. „Nikdy jsme nikoho nekoupili. Šli jsme krok za krokem,“ říká Olmr. Zpočátku zákazníci oceňovali hlavně nízkou cenu výrobků, postupně se však Sopo prosadilo kvalitou a schopností vyvinout „dráty“ pro jakýkoliv motor. Tím si vybudovalo unikátní postavení na trhu. Firma dnes vyrábí širokou škálu vinutí, která se liší rozdílnými průměry drátů i specifickými výrobními postupy.
„Zákazníci se zpočátku báli, že budeme pracovat i pro jejich konkurenci. Dnes to naopak vítají,“ říká Olmr. Sopo si získalo pověst spolehlivého partnera, který data přísně chrání. „Navíc když pracujeme pro čtyřicet top firem světa, know-how nového zákazníka dokážeme obohatit o zkušenosti, které jsou už nabyli,“ vysvětluje Olmr.
Dnes podnik zaměstnává, především v Modleticích, ale také v Bystřici nad Pernštejnem a v pronajatých prostorách v Jedovnicích a Nebovidech, asi 270 lidí. „Nestačili bychom na všechno sami, máme asi 50 víceméně stálých agenturních zaměstnanců, cizinců, ale neděláme rozdíly,“ říká Jan Ondráček. V roce 2019 Sopo otevřelo v Modleticích novou halu. „Moderní prostory nám pomohly při získávání dalších zákazníků,“ říká Olmr.
Šéf, který umí včas odejít
Když má Vladimír Olmr vyjmenovat období, která jeho firmu nakopla k růstu, vyzdvihuje ekonomickou krizi v letech 2008 a 2009. „Museli jsme tehdy bohužel propouštět, ale zbylí lidé ve firmě se semkli. Byli ochotní dělat víc. To nás posílilo,“ říká Olmr.
Jednou ráno vstanete a uvědomíte si, že můžete být brzdou. A když to přijmete, uleví se vám.
Další důležitou změnou bylo předání vedení firmy profesionálnímu manažerovi Radomíru Sabelovi. Do té doby, tedy do roku 2019, řídil Vladimír Olmr Sopo sám. „Jednou ráno ale vstanete a uvědomíte si, že můžete být brzdou. A když to přijmete, uleví se vám,“ popisuje.
S růstem firmy se Vladimír Olmr čím dál častěji ocital u jednacích stolů s top manažery globálních firem. „Seděli proti mně lidé s diplomy z prestižních univerzit a zkušenostmi z celého světa. Bylo potřeba, abych dokázal držet krok,“ vzpomíná. Přesto dodává, že s většinou z nich navázal i osobní přátelství a lidsky si rozuměli.
Ve vysoce konkurenčním prostředí však nestačí jen intuice a dobré vztahy. „Firmy chtějí jistotu. A tu poskytují manažeři, kteří umějí brilantně číst čísla a řídit globální byznys,“ říká Olmr. Sám sebe charakterizuje jako člověka, který spoléhá spíše na pocity. „Radek Sabela, tehdejší CEO, i současný šéf Honza Ondráček ale dokážou s daty pracovat tak, aby firmu posouvali kupředu. To je klíčové.“
Foto Michael Tomeš
Rozhodnutí stáhnout se z vedení společnosti nebylo jednoduché, už jen proto, že přišlo v 52 letech, kdy o důchodu obvykle nikdo nepřemýšlí. „Rodinu to překvapilo. Nechápali, proč chci předat vedení někomu cizímu,“ říká. Jeho manželka byla s firmou spjatá od samého začátku a vedla HR oddělení, obě dcery tehdy pracovaly ve firmě na brigádě.
Nakonec se mu podařilo rodinu přesvědčit, že jde o nejlepší možnou cestu. „Bez jejich podpory bych se do tak zásadní změny nepustil,“ přiznává Olmr.
I pro zaměstnance byla změna složitá. „V podstatě je prosíte, aby přijali nového šéfa,“ vzpomíná Olmr s tím, že z něj stal jakýsi mentor nebo komunikátor mezi původními a nově příchozími zaměstnanci, které si přivedl nastupující šéf. „Šlo zpočátku v podstatě o dva kmeny mluvící jinou řečí,“ podotýká.
Trvalo tři roky, než se oba tábory, tedy původní lidé a noví manažeři, sžili. Nakonec se to podařilo najít společnou řeč a management za celou dobu opustil pouze jeden člověk.
Ten nejlepší do čela
Odstoupení Vladimíra Olmra z vedení firmy zároveň předznamenalo, jak bude vypadat generační výměna ve firmě. „Dcery mají potřebné vzdělání, ale k řízení firmy je to netáhne. A i kdyby chtěly, nemají takové zkušenosti jako současný generální ředitel. V čele podniku musí stát ten nejlepší možný kandidát,“ vysvětluje.
Pro dcery proto vidí vhodnější roli v budoucím vlastnickém zázemí, například ve správní radě. „Můžou si budovat vlastní kariéry, které je budou naplňovat, a přitom zůstat dobrými majitelkami. A firma se bude dál spoléhat na profesionálního CEO.“
Dnes se Vladimír Olmr do denního řízení fírmy příliš nevměšuje „Do výroby chodím jen, když mi to Honza dovolí,“ směje se. Ví totiž, že zasahovat by bylo kontraproduktivní. Generální ředitel Jan Ondráček, který ve firmě začínal jako brigádník a šéfuje jí od roku 2002, jeho přístup oceňuje: „Občas se neshodneme, ale Vladimír nikdy veřejně nezpochybnil mé rozhodnutí. Takového majitele bych přál každému CEO.“
Olmr se dnes věnuje především strategii, vizím a marketingu. „Teď připravujeme plán na dalších pět let,“ říká. Díky tomu, že nemusí řešit každodenní provoz, přemýšlí o byznysu s větším nadhledem. „Člověk už nemá klapky na očích,“ podotýká.
Vedle Sopa stojí Olmr i za společností České dukáty, která razí pamětní mince a medaile. „Sám jsem sběratelství propadl a tak mě napadlo pustit se i do ražeb. Zakládáme si na tom, že každá naše ražba není jen drahý kov, ale má i výraznou uměleckou hodnotu, spolupracujeme s nejlepšími českými výtvarníky a dáváme šanci i mladým,“ popisuje.
Olmr také přiznává, že ne vše se mu povedlo. Myslí tím svou další firmu, Top Legends, vydávající pamětní bankovky. Zatímco v Česku slavily bankovky úspěch, pokus o expanzi Top Legends do USA nevyšel. „Ale vím, kdo jsou moji skuteční přátelé,“ říká Vladimír Olmr, který si i z neúspěchu vzal ponaučení. „Co vás nezabije, to vás posílí. Hlavní je nevzdat se, i když přijdou těžké časy,“ shrnuje. A dodává, že klíčové je získat důvěru zaměstnanců. A to doopravdy, nikoliv jen na oko.
The post Češi vyrábějí součástky pro formuli 1. Sopo rozjíždí expanzi do Spojených států appeared first on Forbes.
