Chagall na prodej i Asie na vzestupu. Co nového ve světě umění?

Forbes Před 10 hodinami

Získá kultura znovu pozornost, kterou si zaslouží? Velká Británie v tom jde příkladem. Naopak Jihoafrická republika se kvůli zrušené výstavě na benátském bienále dostala k nejvyššímu soudu. Kulturní instituce v USA rovněž hledají nový modus operandi a Metropolitní opera tak možná nabídne i svého Chagalla. Trh s uměním se tak stále více soustředí na Asii, kde se letos otevře i několik nových muzeí, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Vychutnejte si únorové Forbes Art Latte.

V rubrice Forbes Art Latte vás každý měsíc provází Anna Pulkertová, expertka na umění a zakladatelka Art Part Clubu, nejzajímavějšími novinkami z umělecké scény. Co neminout v měsíci únoru?

Kultura jako priorita

Soft power of culture. To je pojem, který si budeme v současné době v Evropě (aspoň doufám) stále více uvědomovat. Schopnost kultury artikulovat podstatná témata a otevírat tím hranice přemýšlení je příležitostí k udržení principů, na kterých stojí západní společnost a které vycházejí z ponaučení z chyb minulosti.

Jednou z prvních vlaštovek této obnovené pozornosti je Spojené království. Kultura se zde znovu dostává do centra politického zájmu. Britská vláda začátkem roku oznámila investiční balík ve výši 1,5 miliardy liber určený na podporu kulturních institucí v letech 2025 až 2030.

Z této částky má šest set milionů liber směřovat do národních muzeí a organizací pod správou ministerstva kultury, přičemž 160 milionů liber je vyčleněno na řešení dlouhodobě zanedbané údržby regionálních a lokálních muzeí.

Po více než dekádě podfinancování má jít nejen o praktickou pomoc, ale i o symbolický krok směrem k obnovení důvěry, podpoře dialogu mezi komunitami a sjednocení v rámci „národní hrdosti“ spojené s uměním a kulturou.

Chagall jako záchrana

Situace ve Spojených státech nabízí trochu jiný obrázek. Muzea, galerie i další kulturní instituce silně pociťují změny ve financování související s loňským nástupem nové prezidentské administrativy. Mezi ty, co strádají, se zařadila i slavná Metropolitan Opera v New Yorku, která oznámila úsporná opatření.

Ta zahrnují propouštění administrativních pracovníků, snížení platů vrcholového managementu i omezení v rámci příští sezony. Instituce se potýká s kombinací pomalejšího návratu publika po pandemii a rostoucích provozních nákladů a zvažuje i netradiční zdroje příjmů, například pronájem budovy pro komerční akce.

Objevila se dokonce i možnost prodeje dvou monumentálních nástěnných maleb od Marca Chagalla. Případný kupec by ale musel přislíbit, že díla zůstanou na svém místě, a nový majitel by se tak zařadil mezi donátory opery.

Ani největší kulturní domy tak zde dnes nejsou imunní vůči ekonomickému tlaku. Na druhou stranu to ale vše není tak černé. V březnu se například v New Yorku otevře nová budova New Museum a já se těším, co vše na newyorskou scénu přinese.

Boj o reprezentaci

Napětí mezi uměním, politikou a státní podporou se výrazně projevilo také v souvislosti s letošním Benátským bienále. Jihoafrická republika se ocitla v právním sporu poté, co byla na poslední chvíli zpochybněna a následně stažena státní podpora výstavy její národní prezentace.

V nových soudních podáních umělkyně Gabrielle Goliath, jež měla JAR v Benátkách reprezentovat, a kurátorka Ingrid Masondo tvrdí, že zrušení výstavy v národním pavilonu ministrem kultury je „protiprávní“, protože se již připravuje náhradní výstava.

Podle nich zrušení prezentace díla Elegy je „flagrantním a závažným příkladem cenzury a umlčování nesouhlasných názorů“. Kauza tak znovu otevřela otázky transparentnosti, politických zásahů i toho, kdo a za jakých podmínek má právo reprezentovat zemi na jedné z nejvýznamnějších světových přehlídek současného umění.

Nejedná se totiž o ojedinělý případ. Před několika lety si podobným sporem prošlo i Polsko. Plánovaná výstava na benátském bienále v roce 2024 s názvem „Polské cvičení v tragédii světa“ od umělce Ignacyho Czwartose byla novou polskou vládou zrušena a nahrazena projektem ukrajinského kolektivu Open Group, což vyvolalo obvinění z cenzury. Czwartosovo politicky nabité nacionalistické témata kontrastovalo s názory nové vlády.

Asijský pivot

Zatímco Evropa a USA řeší stabilizaci institucí, pozornost trhu s uměním se stále výrazněji obrací k Asii. Podle galeristy Masumi Shinohara nejde jen o krátkodobý trend, ale o hlubší strukturální změnu. Na trh vstupuje silná generace asijských sběratelů, kteří uvažují dlouhodobě, kladou důraz na kvalitu a kontext a přirozeně propojují umění s designem, módou či technologiemi.

Asijská města se tak stávají nejen místy nákupu, ale i sebevědomými kurátorskými centry, která už postupně přestávají být závislá na potvrzení ze strany tradičních západních institucí.

Na jaře se tak v oblasti Asie otevřou brány nových muzeí, jako je muzeum Guggenheim v Abu Dhabi, MoN Takanawa v Tokiu či Suzhou Museum v čínském Suzhou. Stranou letos nezůstane ani Uzbekistán, který v Taškentu otevře Centre for Contemporary Arts.

Hranice autorského práva

Ekonomická realita se stále častěji dostává do popředí i z pohledu samotných umělců. Ve Velké Británii vzniká nová poradní iniciativa Artist Money Matters, jejímž cílem je pomoci tvůrcům lépe se orientovat ve financích. Pomáhá jim od honorářů a smluv až po daně a dlouhodobou udržitelnost.

Projekt reaguje na dlouhodobý rozpor mezi prestiží a skutečnými příjmy umělců a naznačuje, že finanční gramotnost se stává nezbytnou součástí profesionálního fungování v uměleckém provozu. Z mé zkušenosti by takovou iniciativu, věřím, ocenilo i mnoho umělců a umělkyň u nás.

Ale ne jen finanční otázky jsou ty, které umělce trápí. Další palčivé téma jsou hranice autorství. V Česku v nedávné době řešil toto téma například umělec Michal Cimala, nyní rezonuje i na newyorské scéně. Raperka Lexa Gates zde totiž čelí kritice kvůli performanci v Deitch Gallery, která podle některých nápadně připomínala dřívější práci performera Milese Greenberga.

Gates chodila deset hodin uvnitř točícího se kola, čímž navázala (nebo zopakovala?) na Greenbergovo 24hodinové představení Oysterknife, které se v minulosti konalo ve stejné galerii.

Spor připomněl, jak tenká je hranice mezi inspirací a apropriací, zejména v době, kdy se umění stále více prolíná s hudbou, módou a popkulturou a kdy se podobné debaty rychle přesouvají z galerie nejen do médií, ale i na sociální sítě, kde pak žijí vlastním životem.

Umělá inteligence i v architektuře

Do diskuse o budoucnosti umění se již nějakou dobu zapojuje i technologie. O humanoidní robotce-umělkyni Ai-Dě jsem zde ve Forbes Art Latte už psala několikrát. Předně v souvislosti s jejím aukčním rekordem za portrét Alana Turinga. Nyní se o Ai-Dě mluví znovu a to v kontextu projektu zaměřeným na architekturu.

Ten robotka představila v Dánsku na výstavě I’m not a robot v Utzon centru. Umělá inteligence zde nevystupuje jako pouhá kuriozita, ale jako nástroj analyzující prostor, formu a historii, který převádí do vlastního vizuálního jazyka.

Projekt si klade za cíl ukázat, jak umělá inteligence v 21. století ovlivní i oblast architektury a naznačuje, že se již nyní AI postupně přesouvá z experimentální roviny do seriózního institucionálního kontextu. Ai-Da v rámci něj navrhla prostor inspirovaný optimismem vesmírného věku padesátých a šedesátých let. V jejím obydlí pak společně v symbióze žijí lidé s humanoidy dohromady.

Tipy na výstavy

V Praze je jako vždy nabídka kulturních událostí bohatá. Výstava Markéty Adamcové s názvem Promiscuity otevírá témata těla, intimity a proměnlivosti identity v době, kdy se hranice mezi soukromým a veřejným neustále posouvají. Projekt Tadeáše Podrackého It Grows With You v MeetFactory se zase soustředí na růst, péči a nenápadné proměny prostředí.

Jako každý rok přivítá Hrad skupinovou výstavu s názvem Předjaří: Zahrada malých gest, která propojí umění květin s uměním současných umělců a umělkyň. Kunsthalle Praha v únoru představí projekt All Things Digesting uměleckého dua sikau/pubalova. Ti pojímají výstavu jako prostor pro interakci zaměřený na lidské smysly, jako jsou zrak, čich, sluch a především hmat.

Každý rok se v galerii 8smička otevírá formou výstavy depozitář sbírky manželů Rýznerových, která již nyní čítá přes 900 výtvarných děl. Projekt Intermezzo: Katalog zboží se zaměřuje na díla z uměleckých pozůstalostí a sleduje, jak se tvorba již nežijících autorek a autorů proměňuje v komoditu a jak se zapomenutá díla znovu vracejí do oběhu uměleckého světa.

Galerie výtvarného umění v Ostravě zase nabízí návštěvníkům výstavu Metelice do očí. Jedná se rovněž o průřez, tentokrát však sbírkovým fondem, a představuje díla více než osmdesáti umělců a umělkyň. Výstava pracuje s pocitem zahlcení i ztráty orientace v proměnlivé současnosti.

Jedním z highlightů letošní jarní výstavní sezóny bude nepochybně i rozsáhlý projekt Tracey Emin v londýnské Tate Modern. Výstava se vrací k jejím klíčovým tématům intimity, tělesnosti a osobní zpovědi. Pokud se chystáte do Anglie, tahle výstava by vám rozhodně neměla uniknout.

The post Chagall na prodej i Asie na vzestupu. Co nového ve světě umění? appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek