Zvíře jako hračka, příroda jako kulisa
Generativní AI dnes dokáže vytvářet videa, která se velmi přesvědčivě tváří jako skutečné záběry z volné přírody. Zvířata jsou v nich zobrazována v prostředích, do nichž nepatří, nebo se chovají způsobem, který je v přímém rozporu s jejich přirozenými instinkty. Právě to je podle odborníků zásadní problém.
Děti, které s podobným obsahem vyrůstají, si vytvářejí zkreslenou představu o tom, jak příroda funguje. Divoká zvířata pak nevnímají jako nepředvídatelné a potenciálně nebezpečné bytosti, ale jako „postavičky“ z videí – ochočitelné, přátelské a podřízené člověku. Tento posun je nenápadný, ale dlouhodobě velmi rizikový.
Japonsko jako varovný příklad
Závažnost problému se naplno ukazuje v Japonsku. Zemi v posledních měsících zaplavila AI videa, která zkreslují představy o setkáních s medvědy – a to v době, kdy Japonsko čelí rekordnímu nárůstu skutečných útoků těchto zvířat na lidi.
Jedno z virálních videí ukazuje ženu, která máváním koštěte odežene medvěda snažícího se dostat do budovy. Jiné zase zobrazuje ženu krmící medvídě z ruky s tvrzením, že ostrov Hokkaidó je místem, kde lze navštívit jakousi „medvědí kavárnu“. Všechna tato videa byla s vysokou pravděpodobností vytvořena pomocí umělé inteligence, jak upozornil mimo jiné i web Asahi Šimbun.
Problémem není jen samotná existence těchto videí, ale jejich dosah. Některá z nich nasbírala statisíce zhlédnutí během několika týdnů. Přestože jsou často označena vodoznaky generativních modelů, řada diváků si jejich umělý původ neuvědomuje. V komentářích se opakují otázky typu „Je to skutečné?“ – což jasně ukazuje, že hranice mezi realitou a fikcí se nebezpečně stírá.
Dezinformace, které mohou stát život
Profesor ekologie Šinsuke Koike z Tokijské zemědělské a technologické univerzity varuje, že podobné mylné představy mohou vést nejen k neoprávněné kritice státních institucí, ale i k nebezpečnému chování jednotlivců. Přesvědčení, že je možné medvědy bezpečně krmit nebo je zahnat běžnými předměty, může mít v reálném světě fatální následky.
Situaci zhoršuje i rychlý technologický vývoj. Podle Isaa Ečizena z japonského Národního institutu informatiky už dnes nelze spoléhat na jednoduché rozpoznávací znaky, jako jsou vodoznaky. Ty lze snadno odstranit a technologie jejich úplného vymazání je otázkou blízké budoucnosti. Odpovědnost se tak stále více přesouvá na samotné uživatele – a jejich schopnost kriticky hodnotit obsah.
Skutečná příroda není algoritmus
V Japonsku bylo od loňského dubna zaznamenáno téměř 200 útoků medvědů na člověka, z nichž 13 skončilo smrtí. Důvodem je kombinace klimatických změn, úbytku přirozených zdrojů potravy a vylidňování venkova. Právě v takovém kontextu působí falešná AI videa obzvlášť nebezpečně – odvádějí pozornost od skutečných příčin a nahrazují realitu emocionálně atraktivní, ale zavádějící fikcí.
Dojemný příběh, který se nikdy nestal
Na sociálních sítích velmi často vyskakují videa typu: levhart se tiše plíží zahradou rodinného domu. Jen pár metrů od něj si malé dítě hraje a v blízkosti je domácí kočka. Šelma se přibližuje, napětí roste. A pak přijde zlom: kočka (mazlíček) se většímu a silnějšímu predátorovi postaví, syčí, prská – a leoparda zažene. Dítě je zachráněno. Video má na sociálních sítích přes milion „lajků“ a tisíce sdílení. Jenže celý příběh je smyšlený. Nejde o zázrak odvahy, ale o další ukázku toho, jak generativní umělá inteligence vytváří falešné obrazy přírody, které s realitou nemají nic společného.
Zvířata s lidskými vlastnostmi a vztahy, které neexistují
Podle vědců podobná videa systematicky zkreslují představy o chování zvířat a dopadají na publikum, které je od skutečné přírody už nyní výrazně vzdálené. Ukazují predátory a kořist jako kamarády, divoká zvířata s lidskými emocemi a situace, které jsou v přírodě prakticky nemožné. „Odrážejí vlastnosti, chování, prostředí nebo vztahy mezi druhy, které nejsou skutečné,“ upozorňují autoři výzkumů z Córdobské univerzity, kteří se pokusili analyzovat, jak lidé taková videa vnímají a co to s nimi dělá. Video s leopardem a dítětem je podle nich typickým příkladem obsahu, který škodí ochraně tohoto druhu – vytváří dojem, že setkání s takto nebezpečnou šelmou v blízkosti lidských obydlí je běžné a zvládnutelné, což je v realitě extrémně nebezpečná iluze.
V naší přírodě se mohou vyskytovat podobná videa například se srnci, veverkami, jeleny, kteří jsou sice nádhernými živočichy, nicméně stále divokými a přirozeně by neměli k člověku mít vztah. Jejich přirozenost je k lidem se nepřibližovat. Takže i podobná videa, kde se srnka z lesa chodí krmit z ruky lidí, bývají AI přeludem.
Nudná reálná příroda
Jedním z nejzávažnějších dopadů je podle vědců proměna dětského očekávání. Záplava dramatických a emocionálně silných AI klipů může způsobit, že skutečná příroda začne dětem připadat nezajímavá. „Tato videa vyvolávají frustraci u malých dětí, které očekávají, že vyrazí do přírody a že je přijde přátelsky pozdravit divoké zvíře,“ konstatují autoři. Realita je ale opačná – většina návštěvníků přírody žádná divoká zvířata vůbec neuvidí, a pokud ano, pak jen krátce a z bezpečné vzdálenosti.
Poptávka po exotických zvířatech
Další závažný důsledek: rostoucí poptávka po exotických zvířatech jako domácích mazlíčcích. Charismatická zvířata, která AI videa vykreslují jako přátelská a společenská, v lidech vyvolávají touhu vlastnit je. Historie přitom ukazuje, že podobné trendy mohou mít přímý dopad na přírodu. Vlna virálních videí s poloopicemi outloni váhavými v minulosti vedla k jejich zvýšenému lovu a pašování – lidé chtěli „roztomilého tvorečka“, aniž by chápali důsledky (je to divoké zvíře, jehož přirozeností je se lidí bát). Navíc jsou outloni také jediným druhem jedovatého primáta na světě. Na tuto problematiku upozorňují dlouhodobě čeští ochránci přírody působící na Sumatře. František Příbrský ze Zoo Ostrava a Lucie Čižmářová ze Zoo Olomouc tu už více než deset let vedou záchranný program Kukang Rescue Program, který chrání malé noční primáty – outloně.
Odborníci se shodují, že umělá inteligence může být užitečným nástrojem pro vzdělávání o přírodě. Musí však být jasně označena, správně kontextualizována a používána zodpovědně. Je potřeba klást důraz na environmentální vzdělávání ve školách. Děti by podle nich měly získat realistické porozumění přírodě – nejen jako zdroji krásných obrazů, ale jako složitého, křehkého a nenahraditelného systému, na kterém je lidská společnost existenčně závislá.
Pokud chcete být v obraze, sledujte sociální sítě záchranných stanic, tam se dozvíte mnoho užitečného o divokých zvířatech, a ne zábavné profily, kde je obsah jen o lajcích.
