Okno příležitosti se pomalu zavírá. Čeští byznysmeni se v posledních dvou letech vrhli do nákupu zdejších fotbalových klubů a těch, co mohou být k mání, rychle ubývá. Popisujeme, čím si je zábava na zeleném pažitu získala a jaký efekt měl příliv čerstvých vlastníků.
Při pohledu na zprávy jen za poslední týden je zřejmé, že je na fotbalovém trhu stále rušno. A to nejen kvůli letnímu přestupovému období. Miliardář Karel Pražák se údajně zajímá o fotbalové Pardubice, ještě bohatšího zbrojaře Michala Strnada láká Viktorie Plzeň a druholigová Zbrojovka Brno má od úterka nového majitele Vojtěcha Kačenu.
Jen v první lize se za poslední dva roky změnil majitel u pěti z šestnácti klubů, z toho k většině nákupů došlo letos. Celkový počet pak může ještě narůst.
Vedle Plzně a Pardubic by se nových majitelů mohl dočkat také FC Hradec Králové. O jeho koupi s městem jedná skupina investorů: jeden z nejbohatších Čechů Ondřej Tomek, podnikatel a bývalý fotbalista Ivo Ulich, spoluvlastník developerské firmy Finep Pavel Rejchrt, bývalý kapitán fotbalové reprezentace Pavel Nedvěd a sportovní manažer Radek Šenk.
Kde se ale najednou vzal takový zájem ze strany českého byznysu o fotbalové kluby? Byť se motivace každého investora mohou trochu lišit, je pro fotbalovou mánii hned několik důvodů.
Prvním je, že se český fotbal daří zbavit špatné pověsti, jakou měl v minulosti, kdy se podpláceli rozhodčí a kolem kopané se pohybovaly kontroverzní postavy.
„Český fotbal udělal velký krok k tomu, aby byl čistý,“ zdůvodnil v nedávném rozhovoru pro Forbes Ulich svůj zájem o fotbalový Hradec Králové. „Fotbal už pro firmy není něco, s čím se nechtějí špinit, jako to bylo dřív.“
Kluby zároveň v očích investorů ztrácí nálepku díry na peníze, s níž majitelé budou každoročně končit v mínusu. Takový dojem roky budila například pražská Sparta Daniela Křetínského, která v červených číslech pravidelně končila sezonu a kumulovaná ztráta tam už přesáhla dvě miliardy korun.
Z pohledu klubů hlavně druhého sledu však přišel co se týče financí v posledních dvou letech výrazný zlom. Na základě tendrů se skokově zvedly příjmy z televizních práv a z titulárního partnerství, tedy po kom nese první a druhá liga název. Díky tomu se teď mezi kluby každý rok rozděluje zhruba 800 milionů korun. Suma se liší podle toho, na jakém místě v sezoně skončily.
Tím ale příjem nekončí. Další peníze míří do týmů, které nehrají evropské poháry, to v rámci takzvané platby solidarity od fotbalové asociace UEFA.
„Za minulou sezonu jsme z televizních a marketingových práv a příspěvku od UEFA měli zhruba 55 milionů korun, rok předtím to bylo 21 milionů korun,“ popisuje pokrok majitel Slovanu Liberec a tvář loňské březnové titulky magazínu Forbes Ondřej Kania.
„Jsem přesvědčený, že v příštích tendrech na televizní práva a generálního partnera ligy se může vysoutěžit klidně 1,25 až 1,5 miliardy korun.“
| Klub | Nový majitel | čas převzetí |
| Slavia Praha | Pavel Tykač | prosinec 2023 |
| Slovan Liberec | Ondřej Kania | duben 2024 |
| Mladá Boleslav | David Trunda | červen 2024 |
| Artis Brno | Igor Fait | listopad 2024 |
| Dukla Praha | Matěj Turek | březen 2025 |
| Teplice | Milan Kratina | duben 2025 |
| Sigma Olomouc | Milan Šimonovský | červen 2025 |
| Zbrojovka Brno | Vojtěch Kačena | srpen 2025 |
Velkým lákadlem pro investory pak také je, že se zvýšila šance, aby si jejich mančaft zahrál evropské poháry. Jednak od sezony 2021/22 přibyla k Lize mistrů a Evropské lize ještě Konferenční liga, a jednak se díky dobrým výsledkům tuzemských klubů v evropských soutěžích zlepšil český koeficient UEFA, díky čemuž se kvalifikuje víc týmů do kontinentálních pohárů.
„Když si vezmete, že liga má šestnáct účastníků a pět jich má šanci si zahrát poháry, tak je to další věc, která zvedá atraktivitu pro investory,“ upozorňuje Petr Graca z poradenské společnosti Deloitte, jenž působí v divizi Sports Business Group.
Investice, která roste
Díky zvýšeným příjmům tak mají kluby větší šanci, že skončí při dobrém řízení v plusu. Byť jak se shodují experti, takových případů je stále menšina. Rozhodně však mají kluby větší šanci, že se při vhodném vedení dostanou třeba na černou nulu či jen na lehkou ztrátu.
A pak je tu ještě jeden důvod přitažlivosti fotbalových klubů. „Jejich hodnota se dramaticky zvedá. Kdybych teď klub prodával, dostanu za něj výrazně víc, než kolik jsem do něj před více než rokem vložil,“ líčí Kania.
“Pokud by do toho další investoři nevstupovali, úroveň ligy by nestoupala a tím pádem by tohle všechno mělo jenom krátkodobý efekt,” dodává.
Kaniu lze označit za jednoho z pionýrů v této oblasti. Liberecký Slovan koupil loni na jaře, tedy ještě předtím, než se rozjel nájezd byznysmenů na kluby. „Jakmile to jeden začne, ostatní se přidávají a chtějí se mu vyrovnat nebo ho spíše předčit. Chtějí být vždycky nejlepší ve všem, co dělají, a tak mohou mít tendenci do klubů dávat víc peněz,“ vysvětluje Ondřej Rybka, expert poradenské společnosti PwC, jenž má coby hráč zkušenosti mimo jiné z druhé ligy.
Brno napomohlo inflaci
Jak kluby k mání postupně ubývají, narůstá mezi zbylými nápadníky nervozita, aby na ně ještě nějaký prvoligový tým zbyl. Je tu sice ještě druhá liga, ale ta už není pro investory takové terno. Výjimkou je lidnaté Brno, kde tamní Zbrojovku tento týden oficiálně převzal podnikatel Vojtěch Kačena a jeho městského i ligového rivala Artis Brno od listopadu vlastní miliardář Igor Fait.
Jinak ale na druholigové kluby připadá menší díl koláče z příjmů z vysílacích práv a za titulární partnerství. A navíc je z druhé ligy obtížné probojovat se o stupeň výš. Od sezony 2018/19 postupuje z druhé ligy do první přímo jen první celek. Další dva v pořadí o postup bojují v baráži s předposledním a předpředposledním prvoligovým týmem. A přejít přes baráž se nikomu dosud nepovedlo.
Jinak ale oba brněnské kluby už teď ukazují, že umí těm prvoligovým zatopit. Díky financím svých vlastníků jim totiž konkurují v letním přestupovém období. „V důsledku přetahování hráčů z první do druhé ligy došlo k určité inflaci,“ naráží Graca na rostoucí ceny a gáže fotbalistů.
Naproti tomu Kania je se současnou situací spokojený. Díky tomu, že většina klubů bude mít “palebnou finanční sílu”, tak podle něj vzniká funkční trh s hráči. „Kluby mimo top trojku v podobě Slavie, Sparty a Plzně, už se nemusí spoléhat na to, že jediná šance, jak pořádně zpeněžit výjimečné hráče, je prodat jej do zmíněné trojky. Teď ho můžou prodat i jinam.“
Současně se podle něj otevřela možnost na lepší obchodování s hráči nadprůměrné, střední nebo podprůměrné kvality.
„My jsme takovou změnu předpokládali, a proto jsme v předchozích přestupních obdobích agresivně investovali do hráčů. Za asi 160 milionů jsme jich získali víc než dvacet. Je to teprve rok, ale už začínáme tento krok monetizovat v rámci prodejů,“ říká Kania.
Jak upozorňuje, pro některé nové vlastníky může být ze začátku těžké, že i když udělají teoreticky všechno správně, tedy investující do co nejlepších lidí na hřišti i mimo něj, tak se jejich týmu nemusí dařit. „Já jsem v tom rok a pár měsíců a stále si na to těžko zvykám,“ říká.
Zatím to ale nevypadá, že by si kvůli tomu někdo svůj krok rozmyslel a brzy na klub dal pomyslnou cedulku „k prodeji“. „Nejspíš budeme takovou situaci řešit v budoucnu. Teď jsme ale zatím ve fázi nakupování,“ říká Vojtěch Tancoš, partner v advokátní kanceláři Novalia, jenž se loni podílel na koupi Dukly Praha.
Nákupy pak ve výsledku můžou pocítit i sami fanoušci. S novými vlastníky přichází i často snaha zmodernizovat fungování klubu. Investuje se do marketingu a k zlepšení podmínek pro fanoušky. To má vedle očekávání v lepší zítřky za následek, že roste návštěvnost na stadionech.
The post Fotbalová mánie mezi byznysmeny. Proč si kupují české kluby a co to má za následek? appeared first on Forbes.
