„Jak myslíte, že je kulíšek nejmenší velký?“ ptá se Bohumil Fišer z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, sotva se usadíme v lese. A vzápětí si sám odpovídá: „Je malinký, má zhruba 15 cm. A je to ohromný rváč. Říkáme, že je to rváč s velkým srdcem, protože dokáže ulovit třeba ptáka, který je větší než on.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bobr z Brd konečně před kamerou: Mokřad za miliony ho proslavil po celém světě
Hra na schovávanou
Nalákat sovu, aby se přiblížila člověku na dohled, je na první pohled poměrně snadné, stačí nahrávka puštěná z reproduktoru. Ovšem jak dále zjišťujeme, známé rčení „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, v tomto případě nemusí platit. „Tak půjdeme dál,“ ukončuje Bohumil Fišer čekání po prvním volání, které zůstává bez odezvy, a pobízí nás k přesunu.
Kulíšek je sova, která se ozývá především při stmívání a rozednívání. Moc času už nemáme, slunečního svitu zbývá jen málo. Navíc se zvedá vítr, což setkání se sovami právě nenahrává. „Na kulíška máme dneska asi smůlu. Byl jsem tady osobně dvakrát a dvakrát tady ta zvířata fungovala. Takže pojďte ke mně,“ chystá se hlavní průvodce nočními lesy v CHKO Brdy alespoň k teoretickému výkladu o kulíškovi. Ovšem nedořekne. Do řeči mu skočí ostatní účastníci výpravy i — konečně — sám kulíšek. „No, tak super! To mu to trvalo!“ zajásá ochránce přírody.
Teď už jen ho přilákat ještě blíž a najít ho mezi větvemi stromů. „Já ho zkusím ještě přitáhnout, ale aspoň už víte, že tady je,“ říká Bohumil Fišer a z reproduktoru opět pouští kulíščí houkání. Nahrávka se prolíná se skutečným voláním sovy, kterou ale zatím nevidíme. A jen se dohadujeme, odkud přesně se asi ozývá: „Je blíž. Akorát že máme dost tmu na to ho najít. Obvykle sedávají na špičkách stromů, pokud nejsou v největším rauši, kdy hájí teritorium, to se nebojí k člověku na metr. Zvířata jsou úplně stejná, jako jsme my lidé, to znamená, že každý jedinec se chová jinak,“ stíhá při prohlížení vrcholků lesa vykládat Bohumil Fišer.
Ještě chvíli dalekohledem bloudí po špičkách stromů a po chvíli zvolá: „Tady je, už ho vidím! Na suchém stromě, někde v levé třetině koruny…“ ukazuje.
Kýžený okamžik, všichni účastníci směřují pohled na určené místo. Kulíšek nám ale dopřeje jen krátký okamžik. „Frnk — a je pryč!“ komentuje Bohumil Fišer rychlost, s jakou sova mizí.
Jako by si s námi chtěl hrát na schovávanou. Snad ho rozladilo, že slibné volání nepatřilo sličné družce, ale skupině zvědavých lidí. Nakonec se ale přece jen rozhodl trochu víc předvést a dává nám dostatek času si ho prohlédnout i natočit.
Hurá za puštíkem a sýcem!
Povzbuzení úspěchem vyrážíme dál. Tentokrát za puštíkem. „Už je to poměrně nebezpečná sova. Třeba kdyby měla mláďata a vy byste byli hodně blízko dutiny stromu, tak na vás může zaútočit. Možná jste zaregistrovali v médiích, že třeba v Plzni loni napadl puštík běžce,“ přidává Bohumil Fišer informace o sově, která se podle něj těší oblibě mezi filmaři, zatímco míří do hlubší tmy umístit reproduktor. „Včera se mu moc nechtělo, ale nakonec přilétl. Tak si držme palce, aby dneska reagoval dobře. Ten zvuk bude výrazně hlasitější, znáte ho většinou z detektivek,“ upozorní nás ještě před spuštěním nahrávky.
Čekáme, ale bohužel už marně. Na žádné z volání puštík nereagoval. Vítr sílil a po puštíkovi ani vidu, ani slechu. Zkoušíme proto poslední stanoviště, kde čekáme na sýce. A bohužel opět se stejným výsledkem. Bohužel, na přírodu je i pán tvorstva krátký. Puštíka ani sýce jsme se nedočkali.
„Viděli jsme alespoň kulíška,“ říká Bohumil Fišer, který je na výpravách za sovami jako doma. Okamžité reakce přítomných mu ale dokazují, že zklamání se nekoná: „Kulíšek byl dobrý!“ pochvaluje si většina.
ČTĚTE TAKÉ: Záchrana na poslední chvíli: Prales Ščúrnica, domov vzácných živočichů
„Přišlo mi to moc fajn, celkově ta koncepce, byla to paráda. A že jich nebylo tolik, to k tomu patří,“ potvrzuje jeden z účastníků před kamerou pořadu Prima Česko.
„Takhle v podvečer má les svoje kouzlo. Je to taková přidaná hodnota k tomu, jestli se ty sovy podaří nahoukat nebo ne. Myslím si, že málokdo se jde takhle sám od sebe projít,“ říká Lucie Lenghartová, pracovnice Vojenských lesů a statků.
„Myslím, že zásadní věci se účastníci dozvěděli. Kdo bude chtít, může to zkusit i sám. Mají od nás nabídnutou pomoc a zároveň my budeme moc rádi, když budou používat aplikaci Biolog a sdílet vše s námi,“ říká Bohumil Fišer.
Kdo ví, na koho při toulkách přírodou narazíte...
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Nejstrašidelnější les v Česku. Děsivé legendy i podrážděná zvířata. Jak vypadá Pánova březina?
