Impérium sexu: Montrealská novinářka odhaluje zákulisí Pornhubu

Pornhub je jednou z největších a nejnavštěvovanějších pornografických platforem na světě. V posledních letech se stal terčem rozsáhlých žalob kvůli obchodování s lidmi a jejich vykořisťování, v roce 2023 však bylo trestní stíhání mateřské společnosti Pornhub odloženo. Kanadská investigativní novinářka Nora T. Lamontagne z deníku Le Journal de Montréal vydala spolu s kolegy knihu L’Empire du Sexe, která podrobně mapuje historii aktivit Pornhubu i jeho vlastníků. Podle Nory se jména v obchodním rejstříku sice mění, ale moc nadále zůstává v rukou několika jedinců, kteří si říkají „Bro Club“.

Zneužívání, vykořisťování a ticho v Montrealu

Můžete Pornhub nějak přiblížit? Co to vlastně je?

Pornhub není jen další web s pornografií – patří mezi nejnavštěvovanější internetové stránky na celém světě. Je známý tím, že zdarma nabízí obrovské množství pornografických videí. Historicky fungoval jako agregátor a distribuční platforma – tedy místo, kam lidé mohli videa nejen nahrávat, ale odkud se dál šířila.

To, co Pornhub odlišuje od konkurence, je především jeho rozsah a technologicky propracovaná infrastruktura. Firma tento obrovský provoz zpeněžuje zejména prostřednictvím reklamy a prémiových předplatných, čímž si vydobyla dominantní postavení v odvětví pornoprůmyslu.

Pornhub a jeho vlastnickou strukturu jste zkoumala několik let. Co vás k tomu přivedlo?

Pracuji v investigativním oddělení deníku Le Journal de Montréal, obvykle se věnujeme organizovanému zločinu a politice. Vydáváme i investigativní knihy – většinou právě na tato témata. V roce 2020 ale přišel velký skandál, odstartoval ho článek Nicholase Kristofa „The Children of Pornhub“ v deníku New York Times. Obsahoval řadu svědectví a tvrzení o nahrávání videí bez souhlasu konkrétních lidí, o zneužívání nezletilých osob přinucených k sexu, ale i o opakovaných žádostech ohledně odstranění obsahu, jež firma ignorovala.

Zvláštní bylo, že v Montrealu si Pornhubu skoro nikdo nevšímal, oficiálně sice sídlí v Lucembursku a na Kypru, ve skutečnosti ale působil právě odsud. Měli tu víc než tisíc zaměstnanců a všichni hlavní manažeři byli z Montrealu.

Začala jsem se proto zabývat firmou, která za Pornhubem stojí – tehdy se jmenovala MindGeek, dnes Aylo. V redakci jsme zkrátka měli pocit, že od velkého odhalení nelegálního obsahu na Pornhubu už uplynulo dost času a za to, co se na platformě šířilo a kdo z toho profitoval, nikdo nenese odpovědnost. Nebylo ani jasné, jestli vůbec probíhá nějaké trestní řízení. Určité žaloby sice podány byly, ale většinou v USA. V Kanadě se pouze sešla parlamentní komise, kde museli vypovídat generální ředitel i provozní ředitel firmy, ale pak se nic nedělo.

Počátky impéria: Teen content, MILFky a vznik Brazzers

Vraťme se na začátek. Jak tato společnost vznikla? Kdo byli její zakladatelé?

Ouissam Youssef je zakladatelem společnosti Mansef, ta se později přejmenovala na MindGeek, dnešní Aylo. V roce 2003 se Youssef zaregistroval na diskusním fóru pro webmastery z pornografického průmyslu. Tehdy byl naprostým nováčkem. Na fóru lze dohledat jeho příspěvky, podle kterých hledal videa ke koupi nebo k propagaci za provizi. Jeho přístup byl velmi přímočarý – zajímal se o „teen content“ (pornovidea s mládeží, pozn. red.) nebo „big tits“ (velká prsa, pozn. red.). S obchodním partnerem Stephanem Manosem, spolužákem ze studií na Concordia University, se posléze zaměřili i na tzv. MILF obsah, tedy na videa se zralejšími ženami s výraznými tělesnými proporcemi. Věděli, že o tuto kategorii je zájem a má komerční potenciál.

Společně pak začali budovat a propagovat weby s placeným přístupem a později se pustili i do affiliate marketingu pro další platformy (model internetového marketingu, kdy provozovatel webu propaguje obsah jiných stránek a získává provizi za každého získaného návštěvníka nebo zákazníka, pozn. red.).

Nakonec přešli k produkci vlastního obsahu – tehdy vznikla značka Brazzers, která firmě pomohla vybudovat silnou pozici na trhu. Šlo o klasický model předplatného – uživatelé platili za přístup k exkluzivnímu obsahu. V té době neměli nic společného s bezplatným obsahem nebo tzv. tube web stránkami.

Tube weby znamenaly zásadní posun od tradičních pornografických webů s placeným přístupem, protože umožnily sledovat obrovské množství obsahu zdarma. Jak vznikla myšlenka tube webů? 

První tube servery se začaly objevovat v létě 2006. Vedení společnosti Mansef se k nim zpočátku stavělo silně odmítavě, neboť nabízely obsah zdarma, což ohrožovalo jejich model založený na placených předplatných. Ouissam Youssef tehdy na jednom pornografickém fóru veřejně prohlásil, že tube servery jsou „zlo“ a nechce s nimi mít nic společného. V soukromí ale názor nakonec změnili. Matt Keezer, další student počítačového inženýrství na Concordii, ho přesvědčil, aby do vznikající platformy Pornhub investoval.

Ostatně jiné možnosti neexistovaly – tube weby zažívaly raketový růst a společnost Mansef se musela přizpůsobit, jinak by riskovala, že se stane bezvýznamnou. Ačkoli se navenek snažila budit dojem, že provozovatelé placených webů a Pornhubu nemají nic společného, realita byla jiná. V rozhovoru, který jsme s Ouissamem Youssefem vedli, poprvé veřejně přiznal, že Mansef byla v Pornhubu od počátku aktivním investorem.

Přečtěte si

Obyčejné oběti pornomagnátů

Architekti úspěchu Pornhubu

Kdo přispěl k tomu, že se Pornhub stal dominantním hráčem na trhu?

Tím prvním je bezesporu Matt Keezer, který je považován za skutečného architekta Pornhubu – a to jak z hlediska technického, tak byznysového. Od počátku vedl celý projekt s velmi malým týmem: dvěma vývojáři a jedním grafikem. Keezer měl výjimečné znalosti v oblasti SEO (optimalizace pro internetové vyhledávače, pozn. red.). Velmi brzy pochopil, že pokud se jim podaří dostat ve výsledcích Googlu na často hledaná krátká klíčová slova jako „sex“, „sex zdarma“ nebo „porno“ Pornhub na přední pozice, zajistí jim to obrovskou návštěvnost. A měl pravdu – jakmile se Pornhub na tyto pozice dostal, už je nikdy neopustil.

Bez SEO by úspěch Pornhubu zkrátka nebyl možný. I dnes platforma publikuje každoroční přehledy s názvem Pornhub Insights, které ukazují, jaké typy pornoobsahu vyhledávají uživatelé v různých zemích. Tyto vizuály jsou záměrně vytvořeny jako tzv. safe for work, tedy vhodné i pro běžná média, a každoročně se tak objevují v mainstreamovém zpravodajství. Odkazují na ně novinové články, čímž nevědomky posilují SEO pozici Pornhubu. Tento nenápadný blog Insights je totiž součástí hlavní domény Pornhubu, a každým rokem tak získává stovky zpětných odkazů z médií s vysokou autoritou.

A co Fabian Thylmann, který v roce 2010 společnost Mansef koupil a firmu přejmenoval na Manwin? Firemní sídlo se pak přesunulo do Lucemburska a zároveň se zrychlil její růst. Co se s příchodem Thylmanna změnilo?

Thylmann je německý podnikatel, který na začátku 21. století vyvinul software s názvem   – Next-Generation Affiliate Tracking System. Tento nástroj dokáže sledovat affiliate odkazy, což provozovatelům webů umožnilo přesně vyhodnocovat, odkud přicházejí návštěvníci a komu náleží provize za zprostředkování. Díky tomu měl Thylmann skvělý přehled o celém odvětví – viděl, odkud přichází návštěvnost a kdo dostává za co zaplaceno. Věděl, kudy tečou peníze.

Když Thylmann poprvé nahlédl do účetnictví společnosti Mansef, byl ohromen – ziskové marže byly podle něj absurdní – z každých dvou dolarů příjmu zůstával jeden dolar čistého zisku. Ačkoli zpočátku neměl prostředky na koupi firmy, nakonec se mu podařilo získat přes 300 milionů dolarů v půjčkách, převážně od bank. To vše v době, kdy většinu odvětví decimoval nástup bezplatných tube platforem a světová finanční krize.

Thylmann zahájil rozsáhlé akvizice. Koupil studia jako Reality Kings a Digital Playground a získal i online práva na Playboy. Jeho cílem bylo ovládnout celý řetězec – od produkce až po distribuci.

Už v roce 2012 se však dostal do právních problémů – byl vydán do Německa a následně uvězněn za daňové úniky.

„Bro Club“ a interní kultura

Kdo firmu vedl poté?

Společnost Manwin koupili dva dlouholetí manažeři firmy – Feras Antoon a David Tassillo, kteří předtím působili pod vedením Fabiana Thylmanna. Antoon se stal generálním ředitelem, Tassillo provozním ředitelem. Firmu řídili z Montrealu, ale navenek ji drželi v extrémním utajení. Při komunikaci s novináři často používali falešná jména a tvrdili, že společnost sídlí v Lucembursku, na Kypru nebo kdekoli jinde – jen ne v Kanadě. Veškerý provoz ale ve skutečnosti fungoval právě z Montrealu.

Je pravda, že vedení společnosti si říkalo „Bro Club“?

„Bro Club“ bylo interní označení pro úzký kruh mužů, kteří firmu MindGeek řídili. Jednalo se o skupinu přátel z univerzity nebo jejich příbuzných – muže pocházející z podobného prostředí, často s rodinnými kořeny v Libanonu, Řecku nebo Itálii. Tito lidé rozhodovali o všem podstatném, byli si navzájem loajální a vytvářeli uzavřenou, těžko proniknutelnou strukturu. Bývalý vysoký manažer společnosti popsal tehdejší firemní kulturu jako „kult peněz, děvek a aut“. Podle něj šlo o lidi, co rychle zbohatli, ale nikdy nedospěli.

Členové této skupiny byli od zbytku firmy do značné míry izolovaní, ale mnozí zaměstnanci usilovali o jejich přízeň. Ve firmě panoval nepotismus. Lidé, kteří upozorňovali na problémy, byli často vnímáni jako potížisté.

Ani lidé v odděleních, která dohlížela na dodržování předpisů a etických standardů, nebo členové moderačních skupin zodpovědní za obsah zveřejňovaný na platformě často neměli úplný přehled o tom, co se ve firmě děje. Vnitřní struktura byla nastavena tak, aby se informace záměrně nedostávaly napříč jednotlivými týmy. Někteří pracovníci tak ani netušili, že firma čelí vážným problémům s obsahem.

Problémy s moderací a etickými standardy

Jak vážné byly problémy s obsahem?

V době svého vrcholu zaměstnával Pornhub přibližně 80 moderátorů se sídlem na Kypru. Každý z nich měl denně zkontrolovat 600 až 900 videí – tedy desítky videí za hodinu. K dispozici přitom neměli žádná doprovodná data, ověření věku ani identitu osob na videích. Museli odhadovat – například zda dotyčný či dotyčná dosáhli 18 let nebo zda k natáčení dali souhlas. Ověřit to nebylo možné.

Pro srovnání: ve stejné době zaměstnával Facebook zhruba 15 000 moderátorů. YouTube už tehdy využíval pokročilé automatizované nástroje a ověřené uživatele. Pornhub však povinné ověřování zavedl až na konci roku 2020. Do té doby byla platforma zcela otevřená a k nahrávání obsahu přístupná komukoli.

Z interních e-mailů, které byly zveřejněny v rámci soudních sporů (zejména ve státě Alabama), vyplývá, že zaměstnanci platformy pravidelně naráželi na materiály označené jako sexuální zneužívání dětí (Child Sexual Abuse Material, CSAM). Jedno z těchto videí, nahlášené již v roce 2009, zůstalo na webu až do roku 2018. Vyšší vedení o těchto problémech nechtělo slyšet – nehodily se do obchodního modelu společnosti.

Oběti Pornhubu: Trvalé následky a boj za spravedlnost

Mluvili jste s oběťmi tohoto systému?

Ano, mluvili jsme se třemi ženami – a víme, že takových případů jsou stovky. Co nás zasáhlo nejvíc, byly trvalé následky takové újmy. Jedna z žen byla v době natáčení videa dospělá a souhlasila s jeho pořízením. Dnes ji ale pronásleduje strach, že ji někdo pozná. To video se totiž neustále objevuje. Jiná žena byla jako nezletilá znásilněna před kamerou. Záznam se dostal na Pornhub a zůstal tam roky. Popsala, že kdykoli se snažila posunout v životě dál, někdo jí poslal screenshot. Pro tyto ženy to nikdy neskončí.

Oběti také mluvily o tom, jak málo jim systém pomáhal. Jedna z nich popsala, že o odstranění videí usilovala celé měsíce. Její e-maily zůstaly bez odezvy, musela opakovaně vyplňovat formuláře. I když se jí podařilo dosáhnout smazání obsahu, velmi rychle se znovu objevil nahraný někým jiným. Přirovnala to k boji s hydrou.

Podobnou zkušeností si prošla i Serena Fleites. Její případ se dostal na veřejnost prostřednictvím deníku The New York Times v roce 2020. Svědčila v americkém Senátu a stala se tváří tohoto problému – jak dospívající dívky skončily na jedné z největších pornografických stránek světa a jak se s těmito videi zacházelo.

Kdo je Serena Fleites a jakou roli sehrála při snaze pohnat společnost Pornhub k odpovědnosti?

Sereně bylo teprve 14 let, když ji její tehdejší přítel přinutil, aby mu poslala intimní video. To se následně objevilo na Pornhubu. Serena se snažila, aby bylo staženo – a na chvíli se jí to skutečně podařilo. Jenže video bylo opakovaně znovu nahráváno. Její matka nám popsala, jak společnost opětovně kontaktovaly, ale nic se nezměnilo.

Došlo k nějaké právní odpovědnosti?

Jen ve Spojených státech, kde probíhá několik soudních řízení, přičemž nejdále je případ v Alabamě. Soudce v tomto řízení zveřejnil seznam faktů, jež označil za „nesporné“. Mezi nimi jsou interní e-maily, poznámky a výpovědi zaměstnanců, které ukazují, že upozorňovali na výskyt dětské pornografie a varovali před konkrétními uživateli, aniž by však od vedení společnosti dostávali nějaké odpovědi.

V Kanadě naopak nebyl zahájen žádný trestní proces. Proběhlo pouze parlamentní slyšení, ale nedošlo k žádnému zásahu ze strany orgánů činných v trestním řízení, což je podle ní jedno z největších systémových selhání.

Přečtěte si

Andrew Tate: Nové dokumenty poodhalují podezřelé finanční operace

Noví investoři. Bro Club vládne dál

Co se stalo s vlastnickou strukturou firmy?

V roce 2023 byla společnost MindGeek prodána investiční firmě Ethical Capital Partners. Transakce byla zaregistrována na Britských Panenských ostrovech, přičemž její finanční podmínky zůstaly neveřejné. Nevíme tedy, kdo transakci skutečně financoval. Odhadovaná hodnota se pohybovala kolem 300 milionů dolarů.

Ethical Capital Partners se téhož roku přejmenovali na Aylo. Nové vedení deklarovalo snahu nastolit éru transparentnosti a etiky. Do funkce vedoucí komunitních vztahů byla jmenována Alex Kekesi, která má v pornoprůmyslu respekt a dlouhodobě se angažuje v obhajobě práv sexuálních pracovnic a pracovníků. Zástupcům médií a občanské společnosti také představili nový systém ověřování věku a souhlasu.

Problém je ale v tom, že se vše týká pouze nově nahrávaného obsahu – tedy materiálů publikovaných od ledna 2024. Všechen starší obsah zůstává na platformě nezměněn. Archiv nikdo nezrevidoval ani neproběhlo zpětné ověřování souhlasu. Výkonné vedení navíc zůstalo stejné. Tito lidé ve firmě působí už více než deset let – byli tam i v době, kdy se děly ty největší excesy. Bro Club si udržel moc a struktura společnosti zůstává nezměněná. Dokonce i kanceláře jsou stejné.

K žádnému skutečnému zúčtování s minulostí zkrátka nedošlo.

Jak Pornhub vydělává peníze?

Hlavním zdrojem příjmů je reklama. Web má denně miliony zhlédnutí a každé z nich je nějak zpeněžené – někdy prostřednictvím prémiového obsahu, ale většinou reklamou. Často jde o inzerci z problematických sektorů: pilulky, seznamky, hazard. Reklamy se objevují přímo na přehrávači videí, vyskakují v pop-upech nebo bannerech – většinou jde o propagaci jejich vlastních značek jako Brazzers nebo Reality Kings, ale i externích firem: jsou to přípravky na zlepšení potence, pochybné seznamky nebo rozvoz marihuany. Takovým inzerentům se říká „šedí inzerenti“.

Firma má také příjmy z prémiových členství a placených stránek, ale reklama je zdaleka její největší zdroj. Vybudovali obrovský a dokonalý systém – tube weby, které přesměrovávají na prémiový obsah a vlastní reklamní síť, která obsluhuje inzerci napříč všemi stránkami. I když si uživatel nikdy nic nekoupí, stejně na něm firma vydělá.

Je Pornhub nějak přínosný pro pornoperformery/pornoherce, kteří se na něm objevují, nebo platforma vydělává hlavně na jejich úkor?

Většina performerů z Pornhubu žádné významné peníze nemá.

Nahrávají tam videa, aby přivedli fanoušky na jiné platformy – třeba na OnlyFans, na své vlastní weby, nebo na „camming“ stránky, kde dostávají dýška. Pornhub využívají hlavně jako marketingový kanál, ne jako zdroj příjmu.

Jedna performerka, s níž jsem mluvila, měla miliony zhlédnutí a přímo od Pornhubu dostávala něco kolem 35 dolarů měsíčně.

Pornhub sice spustil ModelHub, aby se tvářil, že je k tvůrcům přívětivější, ale ani tam si člověk moc nevydělá – pokud zrovna nepatříte k těm nejlépe hodnoceným. Teď to navíc přesunuli pod značku UViu, což je jejich verze OnlyFans, ale zatím se nijak výrazně neprosadila.

Jaké byly hlavní překážky při reportování tohoto příběhu?

Je to soukromá firma a k dispozici bylo jen minimum dokumentace – zejména na začátku. Museli jsme dohledávat alternativní zdroje: zapadlá obskurní internetová fóra z počátku nultých let. Vedli jsme rozhovory se zaměstnanci, ale většina z nich odmítla mluvit. Někteří vůbec nereagovali, jiní řekli, že podepsali dohodu o mlčenlivosti. Jeden bývalý zaměstnanec z poměrně vysoké pozice chtěl za rozhovor 500 000 dolarů. Což pro nás samozřejmě nepřipadá v úvahu – něco takového zásadně neděláme.

Jiný zaměstnanec nám zase řekl, že se v Montrealu necítí dostatečně bezpečně na to, aby o firmě mluvil.

Jaká regulace pro tento typ byznysu podle vás stále chybějí?

V tomto směru udává směr Evropská unie. Díky nařízení o digitálních službách (Digital Services Act) vznikly nové povinnosti pro velké online platformy – tzv. VLOP. Ty zahrnují pravidla pro moderování obsahu, požadavky na transparentnost a mechanismy pro rychlé odstraňování nelegálního obsahu. Kanada se tímto směrem zatím nevydala. Byly navrženy dva zákony, ale poté, co dnes už bývalý premiér Justin Trudeau ztratil o tuto agendu zájem, se od nich upustilo.

Je potřeba nastavit alespoň základní pravidla: nikdo by neměl mít možnost nahrát video se sexuálním obsahem, dokud nebude ověřen věk, totožnost a souhlas všech zúčastněných. To by mělo platit univerzálně. Nejen pro Pornhub, ale pro každou podobnou platformu. Zároveň by měl existovat rychlý a spolehlivý mechanismus pro stahování nevhodného obsahu. A pokud platforma vědomě nebo z nedbalosti profituje z nelegálního obsahu, měla by nést trestněprávní odpovědnost.

Jakou nejzásadnější lekci si podle vás lze odnést z historie Pornhubu?

Internet byl od počátku stavěn na principu otevřenosti, co nejmenších překážek a minimální regulace. Pornhub je však ukázkový příklad toho, že tento princip nelze aplikovat bez jakýchkoli mantinelů. Ti, co vytvořili systém, v němž si mohl kdokoli nahrát cokoli, na tom vydělali miliardy. Ale náklady nesly oběti – ženy a dívky, jejichž zneužití se proměnilo v příjmy společnosti.

Myslíte si, že je to konec příběhu?

Ani zdaleka to neskončilo. Pořád ještě probíhají soudní spory. Existují také dokumenty, které dosud nebyly zveřejněny. Samotná platforma zatím rovněž nečelila žádným reálným důsledkům. Asi bude vhodné napsat druhý díl naší knihy. Navíc jsme se ještě pořádně nedostali k tomu, jak ta firma ve skutečnosti fungovala, kdo ji financoval a jak a proč se jí to celé dařilo tak dlouho utajovat.

Autor rozhovoru: Paul May

Kniha L’Empire du Sexe: La grande enquête sur Pornhub, jejížmi autory jsou Jean-François Cloutier, Nicolas Brasseur a Nora Tremblay-Lamontagne, je zatím dostupná pouze ve francouzštině. Vydalo ji nakladatelství Les Éditions du Journal.

The post Impérium sexu: Montrealská novinářka odhaluje zákulisí Pornhubu appeared first on investigace.cz.