Šedá eminence po gruzínsku. Kdo je George Ordžonikidze

Investigace.cz Před 20 hodinami

O ulici Perunova na pražských Vinohradech by se dalo mluvit jako o malém Tbilisi. V několika sousedních domech na konci ulice zde v minulosti sídlily a v mnoha případech dodnes sídlí desítky firem, jejichž majiteli jsou významní gruzínští politici nebo podnikatelé. Od půlky devadesátých let patřily tři na sebe navazující budovy, včetně tříhvězdičkového hotelu Geo, firmě G.E.O., kterou vlastní gruzínská rodina Ordžonikidze. Většinovým majitelem firmy byl do prosince minulého roku 59letý George Ordžonikidze, bývalý sovětský sportovec ve sjezdovém lyžování a podnikatel s kontakty na významné lidi z Ruska a Gruzie.

Rotenberg v Alpách

Ještě před šesti lety se jméno Georgeho Ordžonikidzeho objevovalo na seznamech účastníků lyžařských soutěží v Rakousku nebo Česku. V říjnu loňského roku se jména Georgeho a jeho 27letého syna Jiřího objevila v jiném kontextu – v souvislosti s hotelem GEO Dachstein v rakouských Alpách, který jim patří.

Hotel vyšetřovala rakouská zpravodajská služba DSN kvůli podezření z napojení na ruského oligarchu Borise Rotenberga, což měly odhalit pochybné finanční transakce. Rakouská policie se tehdy obrátila na vysoce postaveného důstojníka české Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) – Levana Gurgenidzeho.

Ten je ale podle českých vyšetřovatelů podezřelý ze spolupráce s gruzínským organizovaným zločinem i s osobami napojenými na Kreml. Gurgenidze se údajně prozradil ve chvíli, kdy upozornil spolumajitele hotelu Georgeho Ordžonikidzeho na probíhající vyšetřování. „L. G. dne 20. 10. 2023 během schůzky konané v restauraci Taverna Olympos verbálním sdělením tyto neveřejné informace vyzradil osobě Georgeho Ordžonikidze – řekl mu, že se o předmětné transakce zajímá NCOZ,“ stojí v dokumentu Bezpečnostní informační služby, jenž získal Deník N.

Podle samotného Ordžonikidzeho mu důstojník Gurgenidze neposkytl žádné nové informace. „Už v té době jsem s právníky řešil zmrazení mých aktiv rakouskými úřady a měl jsem k tomu i podklady. Nesdělil mi nic nového,“ konstatuje a dodává, že Borise Rotenberga, kvůli kterému ho vyšetřovali, zná osobně přes sport. „Nejsem Rotenbergovým nastrčeným majitelem,“ ujišťuje.

Minioligarchové lyžařských letovisek

Majitelem zmíněného rakouského hotelu Geo Dachstein byl v letech 2006 až 2010, tedy v době, kdy tam Ordžonikidze již figuroval, další podnikatel gruzínského původu působící v Česku, Važa Kiknavelidze, u nás známý jako „muž z Falkonu“. Kiknavelidze totiž seděl v představenstvu firmy Falkon Capital, která na přelomu tisíciletí odkoupila ruský dluh vůči České republice v hodnotě zhruba 100 miliard korun. Stalo se tak za zlomek ceny – pouhých 20 miliard korun.

Rusové ale na úhradu svého dluhu Česku uvolnili podle serveru aktuálně.cz 50 miliard korun. Kde zbylých 30 miliard skončilo a kolik z toho byla provize Falkonu, se nikdy neobjasnilo. Spekulace o využití firmy jako pračky na peníze živila i osobnost jejích zakladatelů. Za Falkon Capital stál kromě Kiknavelidzeho další rodák z Gruzie – Paata Mamaladze, bývalý spolupracovník KGB.

Podle zjištění aktuálně.cz zhruba třetina tzv. ruského dluhu vůči České republice vznikla za nejasných okolností až po revoluci v listopadu 1989. Důležitou roli v tom sehrálo federální ministerstvo financí tehdy vedené Václavem Klausem. Kiknavelidze však podezření z praní peněz popřel.

O „Giovi“ Ordžonikidzem („Gia“ je podomácku George, pozn. red.) se po začátku války v Ukrajině psalo i v souvislosti s protiruskými sankcemi. V roce 2022 se v gruzínských a později i v ruských médiích začalo spekulovat o tom, že se gruzínský podnikatel „žijící v Moskvě“ měl stát novým většinovým vlastníkem výrobce legendární minerální vody Borjomi, kterou před rokem 2022 vlastnila ruská Alfa-Group Michaila Fridmana. Borjomi je oblíbená kvůli vysokému obsahu minerálních látek, které mají pomáhat při odstraňování následků po nadměrné konzumaci alkoholu.

Výroba v Borjomi byla totiž zastavena těsně po začátku války v Ukrajině. Důvodem byla vlastnická struktura – Alfa Group a její majitelé se ocitli na sankčních seznamech západních zemí. Podle názoru předsedy gruzínské opoziční strany Jednotné národní hnutí Levana Chabeišviliho by změna majitele firmy měla umožnit obcházení sankcí. Politik se domnívá, že rodina Ordžonikidze patří mezi tzv. „minioligarchii“ – bratři Gia a Elgudža Ordžonikidzeovi mají vazby na ruskou FSB a prostřednictvím sestry i přístup ke státnímu rozpočtu.

Sestra Ordžonikidzeových Ekaterine je šéfka státní agentury pro rozvoj lyžařského letoviska Bakuriani (součást boržomského kraje). Pro gruzínská média uvedla, že „v okruhu jejího bratra jsou lidé, kteří o továrně jednají“, nicméně vyvrátila, že by novým majitelem Borjomi byl přímo její bratr.

Samotný Ordžonikidze spekulace ohledně převzetí majoritního podílu v Borjomi označil za „fake news“. „Žádný podíl v Borjomi nemám a nikdy jsem o tom ani neuvažoval,“ řekl redakci.

Oslovili jsme i politika Levana Chabeišviliho s žádostí o poskytnutí důkazů k údajnému napojení rodiny Ordžonikidzeových na ruskou FSB, ale do uzávěrky neodpověděl.

Malá Gruzie a velký svět miliard i sankcí

Na budově v Perunově 12 je umístěna velká cedule se seznamem celkem šestadvaceti firem. Některé z nich již zanikly, jiné změnily své názvy. Zvonky na budově však nefungují a objekt nepůsobí dojmem, že by zde společnosti skutečně fyzicky sídlily. Za uvedenými firmami přitom stojí vlivné postavy gruzínského byznysu i politiky. „U většiny z nich netuším, co dělají. Jen jsem pomohl známým nebo známým známých s registrací sídla,“ říká v rozhovoru s redaktorkou George Ordžonikidze. Zmiňované známé zná díky vrcholovému sportu nebo svému gruzínskému původu.

Jednu z firem, Sudkom, s. r. o., vlastní Gruzínec Garegin Caturov – současný ředitel petrohradské loděnice Pella. Tato společnost je zařazena na sankčních seznamech Evropské unie, Spojených států i Ukrajiny, a to kvůli výrobě válečných lodí – například korvet, jež ruské válečné námořnictvo využívá k útokům na letecké a pozemní cíle.

Na stejné adrese sídlí i společnost GPKV, s r. o., kvůli níž se George Ordžonikidze dostal do hledáčku českých bezpečnostních složek už po začátku invaze Ruska do Ukrajiny v roce 2022. Prostřednictvím této firmy spoluvlastní poloviční podíl v hotelu Eliška a v karlovarské vile Ritter, stojící hned naproti tamnímu ruskému pravoslavnému kostelu.

Druhou polovinu firmy naopak ovládá Paata Gamgoneišvili, gruzínsko-ruský miliardář a developer. V Rusku mu patří rozsáhlá síť obchodních center a jeho byznysovým partnerem byl v minulosti spoluzakladatel Lukoilu a politik Ralif Safin.

Od roku 2012 vlastní George Ordžonikidze poloviční podíl i ve společnosti M&G Gama a jeho obchodním partnerem v této firmě je Merab Jordania, bývalý předseda Gruzínského fotbalového svazu. Podle britského deníku The Guardian Jordania v roli šéfa nizozemského fotbalového klubu Vitesse Arnhem zastupoval zájmy sankcionovaného ruského miliardáře a tehdejšího majitele londýnské Chelsea Romana Abramoviče. Britští novináři zjistili, že Abramovič tajně poskytl na převzetí Vitesse nejméně 117 milionů eur (2,96 miliardy korun). Jordania na jedné z tiskových konferencí uvedl, že je Abramovičův dobrý kamarád, dokonce si od něj měl půjčit peníze, avšak popřel jeho přímé zapojení do svého byznysu.

Další dvě firmy ze seznamu v Perunově patří bývalému poslanci za politickou stranu Gruzínský sen Grigolu Mikaladzemu a exministrovi a milionáři Ivanemu Čchartišvilimu.

investigace.cz s využitím aplikace Cribis

Ropa, zbraně a víra

Nechybí tu však ani firmy s napojením na zbrojařský průmysl. Společnost Fertuna, s. r. o., z 90 % vlastní občan Izraele a Gruzie Johanan Eligula, jenž byl spolu se svým synem loni obviněn americkou FBI z praní špinavých peněz a pokusu o nelegální prodej zbraní, včetně protiletadlových raket typu Stinger. Agentům FBI, kteří se vydávali za členy organizovaného zločinu, tvrdil, že ovládá „velkou část obranného průmyslu“ v jedné blíže nespecifikované zemi.

Eligula byl gruzínskými médií identifikován na fotografii pořízené při slavnostním otevření gruzínsko-izraelské zbrojovky „Delta SAA“ v roce 2021. Jedná se o podnik zaměřený na montáž automatických zbraní, který byl roce 2021 založen na základech státního vojenského vědecko-technického centra Delta v Tbilisi. Na snímku jsou přítomni tamní premiér a také ministr obrany.

Podle stránky na LinkedInu je Eligula zakladatelem několika firem v Rusku, Gruzii i Izraeli.

Eligula v minulosti vlastnil i firmu KV Poštovní Dvůr, s. r. o., spolu s Asmat Šanavou, majitelkou gruzínské restaurace v Karlových Varech. Ta pomáhala ruské nadaci Pravfond obcházet evropské sankce a měla osobní vazby na gruzínský organizovaný zločin.

Zbylých 10 % ve Fertuně patří již zmíněné Ekaterině Ordžonikidze, sestře Georgeho Ordžonikidzeho. Jedná se o gruzínskou šéfku státní rozvojové agentury, která od roku 2022 spravuje rozvojový fond pro oblast Bakuriani, hlavní středisko zimních sportů v Gruzii.

George Ordžonikidze měl v letech 2011 až do likvidace firmy v roce 2022 majoritní podíl v ruské stavební společnosti UralNefteGazStroj (zkráceně UNGS). Její dceřinou firmou byla v letech 2014 až 2018 česká společnost Paleva, která rovněž sídlila v Perunově ulici a od roku 2023 je také v likvidaci. UralNefteGazStroj s více než 1 500 zaměstnanci zajišťovala stavební práce pro ruské státní společností Gazprom a Lukoil. „Bylo to pár zakázek, Gazprom pak přestal platit a tak jsem z firmy odešel,“ komentuje toto období gruzínský podnikatel. Georgeho bratr Elgudža byl zástupcem ředitele ve firmě UralNefteGazStroj.

V Perunově ulici sídlila v letech 2006 až 2010 také společnost Soutrix, kterou vlastnila dnešní předsedkyně Svazu pravoslavných žen Světlana Ťagačeva. Tato prokremelská organizace podporuje ruskou invazi do Ukrajiny a aktuálně se zasazuje o zákaz potratů v Rusku. Firmě Soutrix patří apartmány v bytovém domě nedaleko ruského pravoslavného kostela v Karlových Varech. V září 2024 se jejím novým majitelem stal Jiří Ordžonikidze, syn George Ordžonikidze. Toho jako vrcholového sportovce dlouhé roky trénoval Leonid Ťagačev. „Dostal dobrou cenu a možnost splácet ji postupně,“ podotýká Ordžonikidze starší k nákupu společnosti Soutrix.

Tento článek vznikl s podporou databáze Cribis.

Autoři textu: Kristina Vejnbender, Agents of War Project