Na konci září oznámilo konsorcium devíti evropských bank, zahrnující titány s desítkami tisíc zaměstnanců jako ING, Raiffeisen Bank International či UniCredit a dále Banca Sella, KBC, Danske Bank, DekaBank, SEB a CaixaBank, plány na první skutečně obří projekt regulovaného eurového stablecoinu. Ambice jsou nemalé, není ale právě proto projekt odsouzený k nezdaru od samého začátku?
Banky chtějí, aby se projekt „stal důvěryhodným evropským platebním standardem v digitálním ekosystému“. Svědčí to o tom, že současná vlna zájmu o stablecoiny na opačné straně Atlantiku zafungovala pro evropské banky jako budíček poté, co je předtím celou řadu let spokojeně ignorovaly.
Budíček to ostatně nebyl jen pro ně. Když letos 18. července americký prezident Donald Trump podepsal první významný zákon o kryptoměnách, který kdy schválil americký Kongres, tedy stablecoinovou legislativu GENIUS, probrala se najednou z letargie také Evropská centrální banka.
ECB začala velmi rychle bít na poplach, snažit se posouvat spící projekt digitálního eura (dystopického projektu programovatelných peněz digitální centrální banky) a intenzivně lobbovat za přísnější regulaci neeurových stablecoinů. A to navzdory tomu, že má EU díky regulaci MiCA (Evropské nařízení o trzích s kryptoaktivy) jednu z nejpřísnějších regulací na světě pro cokoli, co stablecoiny jen vzdáleně připomíná.
Pravda je taková, že ECB začala vysílat panické signály již na jaře, když vyděsila část už tak dost zoufalých vydavatelů evropských stablecoinů. Tehdy nařkla Evropskou komisi z nedostatečné regulace evropského stablecoinového trhu a uvedla, že proto hrozí finanční „nákaza“ evropské ekonomiky. ECB přitom nemá problém pouze se stablecoiny, ale, a to platí dlouhodobě, s kryptoaktivy jako takovými.
Letos v květnu Evropská centrální banka kupříkladu publikovala zprávu, v níž varuje, že rostoucí vliv kryptoměn, zejména bitcoinu, může tiše podkopávat finanční obranu eurozóny. Zranitelnosti mají sahat od rostoucí institucionální expozice vůči (údajným) narůstajícím bezpečnostním rizikům bitcoinu až po kritické mezery v datech, které ztěžují úplné posouzení systémové hrozby kryptoaktiv.
Evropské banky by u eurových stablecoinů přitom nenarážely na některé typické potíže, které trápí vydavatele z kryptosvěta. Těch problémů je víc (včetně přísných limitů na objem vydaných stablecoinů). Dva největší loni shrnul šéf Tetheru Paolo Ardoino:
„Jde o to, že MiCA požaduje, aby měl vydavatel stablecoinu, jenž je podobně velký jako Tether, šedesát procent rezerv v hotovostních bankovních vkladech, a to navíc ve více bankách – šesti až dvanácti. Dnes je velmi obtížné najít v Evropě jednu natolik kryptu nakloněnou banku, aby takový objem peněz přijala, natož dvanáct. To ale není jediný problém… Hotovostní vklady jsou pojištěné jen do směšné výše sto tisíc eur. Představte si, že byste musel mít u evropských bank uložených deset miliard eur nepojištěných rezerv…“
S tím by si ale měl bankovní stablecoin hravě poradit. Banka je totiž přesně ten typ instituce, na kterou MiCA tyhle požadavky „šije“. Co je pro kryptofirmu těžko splnitelné, je pro banku běžný provoz. V čem je tedy hlavní problém stablecoinu? Přece v jeho zamýšleném účelu a elementárním nepochopení toho, k čemu stablecoiny primárně slouží, pokud zrovna nežijete v rozvojové zemi, která beztak již funguje na dolarové ekonomice.
V tiskové zprávě k chystanému evropskému stablecoinu se dočteme, že: „Stablecoin umožní téměř okamžité a levné platby a vypořádání. Umožní nepřetržitý přístup k efektivním přeshraničním platbám, programovatelným platbám a zlepšení v oblasti řízení dodavatelského řetězce a vypořádání digitálních aktiv, která se mohou lišit od cenných papírů po kryptoměny.“ A dále, že bude stablecoin regulován nařízením MiCa a jeho start je naplánován na druhou polovinu příštího roku.
Banky kvůli němu již založily v Nizozemsku novou společnost, která usiluje o získání MiCA licence, a konsorcium se tváří, že je otevřené dalším bankám, jež se k němu chtějí připojit. Ukazuje se tak, že uvedené banky vůbec netuší, k čemu největší objem stablecoinů skutečně slouží.
Ano, drobné procento připadne na remitenční platby, občas je také (ovšem čistě interně) využívají velké společnosti na rychlejší a levnější zúčtování mezi svými přeshraničními pobočkami, ale stále platí, že většina stablecoinů zůstává takzvaně v kryptu. Jinými slovy, jsou využívány ke svému původnímu účelu, tedy zaparkování a vyrovnávání likvidity napříč centralizovanými kryptoburzami, k nákupu kryptoaktiv a k tvorbě trhu v protokolech decentralizovaných financí. Jsou to zkrátka hlavně nástroje pro profesionální obchodníky.
Banky vůbec netuší, k čemu stablecoiny slouží.
Nikdo s nimi nebude platit ve Vídni za sacher dort ani posílat v eurech denominovanou výplatu do Ugandy. Zhruba 99 procent toku stablecoinových transakcí mají na svědomí tvůrci trhu: hedgeové kryptoměnové fondy a tradingové firmy. Důvod, proč stablecoiny používají, je hlavně ten, že jejich pomocí balancují likviditu napříč obchodními platformami.
A tady narážíme na druhý problém. Více než 95 procent stablecoinového trhu, který má právě teď velikost 290 miliard amerických dolarů (ty eurové mají dnes hodnotu jen okolo 600 milionů dolarů), dnes tvoří dolarové stablecoiny. Prakticky neexistuje velká centralizovaná kryptoměnová burza, ať už sídlí kdekoli, která by neměla jako hlavní stablecoinové páry USDT nebo USDC.
Kdo přesně by tedy měl bankovní eurový stablecoin používat a proč by to měl dělat? Je tu ale ještě další – byť oproti předchozímu bodu trochu úsměvný – problém. Krypto se obchoduje 24/7 a klasičtí vydavatelé stablecoinů jako Tether či Circle s tím samozřejmě počítají. Jenže banky, přinejmenším ty evropské, takhle rozhodně nefungují. Vypořádání v pondělí, když se velké pohyby na kryptotrhu často odehrávají v pátek a o víkendech, je trochu s křížkem po funuse.
Třeba se ale úplně pletu a evropské banky, které si přece musely před projektem udělat řádné due diligence, přesně vědí, co dělají, a svůj produkt šijí na míru přesně takovému zákazníkovi, jakého jsem popsal. V takovém případě by to byl historický precedent, kdy se bankovní svět nesnaží využít krypto pro své potřeby, ale dělá naopak něco pro kryptosvět. Jenže tomu se nějak nechce věřit, obzvlášť když přihlédneme k tomu, jak se za éry šéfky Christine Lagarde staví ke kryptoměnám Evropská centrální banka.
The post Je nejambicióznější stablecoinový projekt v Evropě odsouzený k nezdaru? appeared first on Forbes.
