Ve světě branek, bodů a sekund Česko klopýtá. Sport je tu dlouhodobě spíš na okraji politického zájmu, což má ve výsledku dopad i na děti. Fyzická kondice mladých se dlouhodobě zhoršuje. Recepty, jak situaci zlepšit, hledal exkluzivní kulatý stůl na konferenci Lepší Česko.
Říká se sportem ku zdraví. Kromě toho, že díky pohybu mohou být lidé zdravější a stát tak ušetří na jejich léčení, může podpora sportu přinést i další benefity pro veřejné finance. „Organizovaný a soutěžní sport na jakékoli úrovni je hybatel ekonomiky,“ řekl šéf Národní sportovní agentury Ondřej Šebek.
Vedle prodeje vstupenek a merche na vysoké úrovni se do toho počítají i objednané autobusy na výjezd, dresy, náčiní, jídlo, kolik rodiče natankují, aby mohli své ratolesti odvézt na trénink nebo zápas…
„Pět až sedm procent spotřeby domácnosti je spjatých se sportem. Což v případě pěti procent odpovídá 200 miliardám korun,“ přiblížil finanční stránku věci ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník.
Co se týče investic do sportu, tak letos podle ekonoma odpovídají osmi miliardám korun. To je asi jedno procento HDP. „Nejde ale jen o investiční výdaje, ale i provozní,“ upozornil Zahradník.
Jak zajistit více peněz, do čeho by měly jít a jak může sport pomoci dětem? Z toho, co zaznělo na konferenci Forbes Lepší Česko, přinášíme čtyři návrhy, které mohou pomoci sportu v Česku.
Mít svého člověka v kabinetu
Sport by měl mít v politickém prostředí stejné postavení jako kultura. Tedy i vlastního ministra. A právě s touto funkcí počítá rodící se vláda, kterou po říjnových sněmovních volbách skládá šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
Na rozdíl od jiných ministrů nemá mít nový ministr pro sport, prevenci a zdraví svou vlastní budovu, jako mají klasičtí ministři. To ale podle účastníků kulatého stolu nevadí. Důležité je, že sport bude mít svého člověka ve vládním kabinetu a může být tak lépe slyšet. „Nebudeme reportovat premiérovi, ale ministrovi,“ uvedl šéf Národní sportovní agentury Šebek. Ta se podle něj dá případně transformovat na ministerstvo.
Motivovat k podpoře firmy
Aktuálně chybí ve sportovní infrastruktuře asi 65 miliard korun. Přitom čím blíže mají děti sportovní klub či aspoň hřiště, na které mohou chodit, tím spíš na pohyb nezanevřou a budou sportovat. „Dnešní chlapci mají fyzičku jako dívky před třiceti lety,“ připomněl v souvislosti s tím šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
Jenže jak získat pro sport více peněz? Jednou z cest je podle Roberta Koláře, viceprezidenta Českého svazu cyklistiky, zákonem zajistit, aby se čtvrtina výnosu z loterijní daně a sázení vracela zpět do sportovního prostředí.
„Bavíme se o jedné a půl až dvou miliardách korun, které by šlo využít vedle rozpočtu Národní sportovní agentury. Z hlediska sportu jsou to obří peníze, z pohledu státního rozpočtu nepatrná částka.“ Podobný systém už podle Koláře v Česku byl, stát od něj odstoupil kvůli korupční kauze.
„Patříme mezi pět největších daňových plátců v Česku. Je to celkem přes pět miliard korun, které jdou do státního rozpočtu, kde končí v balíku peněz,“ popsal generální ředitel společnosti Sazka Aleš Veselý. Souhlasil s tím, že kdyby část z toho šla na sport, byly by to obrovské peníze.
„Je důležité, aby firmy vnímaly sport jako společenské téma. Aby k tomu nepřistupovaly jenom jako ke sponzoringu a neřešily velikost loga a zda budou v prime time na obrazovkách,“ uvedl Veselý.
Martin Svoboda
Sazka dnes podporuje sportovce i skrze různá partnerství projektů. Mimo jiné má program Sazka Champs pro mladé talenty či partnerství s Českým olympijským a paralympijským výborem.
„To u zahraniční korporace nenajdete. Firmy nechávají peníze tam, kde se to od nich vyžaduje,“ uvedl Jiří Kejval. Tento stav by však šlo po vzoru jiných evropských států změnit.
Například v Nizozemsku jsou podle Kejvala firmy motivované plnit normu o společenské odpovědnosti (CSR), tedy dávat s ohledem na svou velikost peníze na veřejně prospěšné účely, třeba právě do sportu. K tomu, zda to plní, se totiž přihlíží při výběrovém řízení u veřejných zakázek. A bez toho je tam velmi obtížné uspět.
Kdyby to tak fungovalo také v Česku, tak podle Kejvala nehrozí zdražení zakázek. „Už deset let jsem ztratil vysvětlováním. Sice ministr řekne, že je to super nápad, ale čím níž v úřadu jdete, tak slyšíte, proč to nejde. Přitom se tím dají získat miliardy korun.“
V jednu chvíli to vypadalo, že je změna na dosah. Nápad se podle Kejvala zalíbil v roce 2012 premiérovi Petru Nečasovi. Jenže za několik měsíců provedla policie razii na Úřadu vlády a jeho kabinet padl.
Jak se ale shodli Veselý, Kejval i další účastníci diskuse, peníze nejsou všechno.
Nenutit si vybrat
Jak upozornila sportovní psycholožka Veronika Baláková, pravidelné organizované sportování prospívá duševnímu zdraví dětí. „Sport celkově má potenciál nás vybavit zlatými cihličkami pro život v podobě psychické odolnosti a vyššího sebevědomí, ale musí to být dobře uchopené,“ upozornila.
A to je potíž. Ne vždy tomu tak je, a naopak to děti psychicky zatěžuje. „V ordinacích se potkáváme s mladými dospělými, tedy ve věku patnáct až sedmnáct let, kteří chtějí sport strašně dělat, ale v těchto podmínkách nemůžou a strašně je to ubíjí,“ řekla psycholožka.
„Mě kolektivní vrcholový sport hrozně stresoval, osobnostně ničil. Sám zvažuji, zda dceru dám na sport,“ prozradil bývalý profesionální fotbalista a člen výběru Forbes 30 pod 30 z roku 2017 Marcel Gecov.
Foto: Martin Svoboda
Jakému sportu se začne potomek věnovat, mu obvykle vybere rodina, protože sám je na rozhodnutí ještě malý. Pokud se chce prosadit, musí sportu obětovat čas a postupně jde vše ostatní na druhou kolej. Zvlášť když pak trenéři sdělí rodičům: „Vyberte si školu, nebo sport.“
„Musíte vsadit na jednu kartu a stále nevíte, zda uspějete, zda se zabezpečíte do konce života,“ popsal Gecov, jenž se dnes věnuje developmentu a unikátnímu health clubu Day1, který spoluzaložil.
„Sice mě sport naučil plánovat, mít disciplínu, ale občas si říkám, že bych šel raději normální cestou a sport měl jen jako koníček. Letos mi bude čtyřicet let, a kdybych normálně studoval, budoval si něco stejným stylem jako sport, tak bych byl dnes v jiné fázi. Teď jsem po konci jedné cesty a začínám znovu,“ popsal bývalý cyklistický závodník a účastník Tour de France Zdeněk Štybar.
Podle Koláře z cyklistického svazu by mohly být inspirací Spojené státy, kde lidé studují na vysoké škole a stále dělají vrcholově sport. „Chybí nám propojení vzdělávacího systému a sportu. V tom se dá víc tlačit na ministra, aby tlačil na ministerstvo školství.“
Vhodné je tedy nenutit děti, aby si vybraly, ale umožnit, aby se vedle sportu věnovaly i studiu. I kdyby pak sport dělaly jen pro zábavu, hlavní je, že neztratí lásku k pohybu.
Investovat do trenérů
S tlakem na děti souvisí i poslední bod – trenéři. „I kdyby se do sportu nalil obří objem peněz, dítěti je jedno, kde si hraje. Ono hlavně potřebuje mít dobrého trenéra, který to dělá, protože to má rád,“ řekl Štybar. A také to dělá dobře.
V současnosti nemá řada koučů podle úspěšného cyklisty roční plán ani vizi. Jedou hlavně na velké tréninkové dávky. Byť to je ve výsledku kontraproduktivní. Navíc mít dobré trenéry je také náročné. Obvykle to je špatně placené, pokud vůbec.
Pokud by se zvedl příjem trenérů, mohou se k dětem dostat ještě větší experti. Přitáhlo by to totiž vrcholové sportovce, kteří končí kariéru. „Chtějí ve sportu zůstat, ale nevidí tam dnes uplatnění. Kdyby se zlepšily podmínky pro trenéry, tak by to začali dělat bývalí hráči,“ uvedl Gecov s tím, že by díky tomu nestáli po konci kariéry na úplném začátku.
The post Kluci dnes mají fyzičku jako holky před třiceti lety. Jak pozvednout sport v Česku? appeared first on Forbes.
