Nový Predátor vstupuje do kin a poprvé má obávaného tvora v hlavní roli. Dobrodružně laděný film s podtitulem Nebezpečné území je eruptivně zábavným a pečlivě konstruovaným dílem, jehož křehce naivní víra v sounáležitost a radost z objevování fikčního světa kompenzují absentující horor.
„Ty máš ale pěknou držku,“ pravil už téměř před čtyřiceti lety Arnold Schwarzenegger v kultovní hře na kočku a myš v testosteronem prosáklé džungli neboli v prvním filmovém Predátorovi.
Franšíza od té doby hledala ideální tvar a paradoxně jej našla v různorodosti pod vedením režiséra Dana Trachtenberga, již pod křídly Disneyho konglomerátu, kam po jeho akvizici mediální společnosti 21th Century Fox značka patří.
Trachtenberg pro Disney+ realizoval vynikající a na kost ohlodaný akční western Predátor: Kořist a stylově rozmanitou animovanou antologii Predátor: Zabiják zabijáků. Teď dostal šanci i na plátnech kin, kam jeho reimaginace predátorského vesmíru patří. Snímek s podtitulem Nebezpečné území je opět zcela jiný.
Protagonistou je mladistvý predátor Dek pocházející z násilného klanu, jenž empatii pokládá za slabost. Zatracený vlastním otcem se vydává na jednu z nejnebezpečnějších planet ve vesmíru, aby zde zabil a přinesl trofej ze zdánlivě neporazitelného megatvora Kaliska. Dek chovající kodex chladnokrevného zabijáka s komplexem méněcennosti potkává androidku Thiu.
Ta je bez nohou, neb přežila Kaliskův útok. Společně si filozoficky kompletně odlišná dvojice vypomáhá a postupně našlapuje ke společnému cíli do příšeráckého hnízda. Samotná planeta hraje ústřední roli. Je přeplněná roztodivnými a kreativně navrženými monstry a přírodními nástrahami.
Vyprávění značnou část stopáže slouží právě exploraci půvabného fikčního světa, obě roviny spolu však neustále komunikují a navzájem se důmyslně ovlivňují.
Prozkoumávání planety a postupné poznávání jejích ekosystémových mechanismů mají parametry videoherní struktury. Tvůrcům se podařilo rozkreslit vtahující prostředí, které nás nepřehlcuje informacemi, a přesto působí organicky. Design rozlehlé flóry skýtá okysličující i smrtící prvky, stejně tak vyzdvihuje určitou grotesknost.
Příroda je epická i komorní, nikdy nesklouzne k líbivému ornamentalismu. Její funkce je důsledně motivovaná vyprávěním, rozvíjí schopnosti hrdinů. Obecně jde o dramaturgicky vypiplanou konstrukci, nic nepřebývá, Trachtenberg opět demonstruje uhrančivou přímočarost a zručnost stran kauzální sevřenosti.
Film se nebere smrtelně vážně, nebojí se upřednostnit poťouchlost i patetickou upřímnost, o jejíž humanistické jádro se cesta hrdinů opírá. Predátorova krvelačná cesta se mění v cestu za sebepoznáním a probuzením humanismu. Pro mnohé lidi bude trnem v oku určitá míra „disneyfikace“, především v podobě roztomilé a ústřední postavy doprovázející potvůrky.
Snímek se samozřejmě snaží být co nejvíce přístupný, s ohledem na celkovou stylizaci a pojetí však i tyto prvky do světa dokonale zapadají. A značná míra infantilnosti, především stran humoru, je v zásadě okysličujícím aspektem. Motivy překonání vlastního původu a limitujících predispozic a sounáležitosti jsou pak dostatečně silným emocionálním motorem.
Žánrově eklektická podívaná nás protáhne radostnými detaily překvapujícím světem i univerzálně ztotožnitelným tématem vnitřních ambic, jejichž dosažení neznamená štěstí. Nebezpečné území je stran blockbusterových mantinelů bizarně inspirativní a především nepokrytě zábavné, aniž by se propadlo do hlubin otravného fanouškovství.
Tvůrci chtějí především překvapovat a rozpínat značku do zcela jiných teritorií, větvení fikčních světů nepřestává být fascinující. Hororová atmosféra příznačná pro kořeny série ustupuje ve prospěch dobrodružné roviny, kde hodné nelidské entity skýtají mnohem silnější lidské atributy než lidstvo samotné. Takhle nějak má vypadat kreativní práce se značkou, která málem začala požírat sama sebe.
The post Série Predátor se našla. Nový film je kouzelně infantilní i kreativní appeared first on Forbes.
