Kdysi novinářka, nyní kulturní diplomatka. Tereza Šídlová se po letech vrátila do Londýna, kde dnes vede České centrum a snaží se Britům ukázat současnou českou kulturu. Jak se jí daří skloubit náročnou roli matky, manažerky i ženy, která si po těžké životní zkušenosti dovolila jít za svým snem?
Jako teenagerka se Tereza Šídlová z čerstvě porevolučního Česka s rodiči přesunula do Londýna. Její otec si tam tehdy plnil mladický sen, když se jako novinář stal členem české redakce BBC. Dnes má Šídlová sama desetiletou dceru. A je to ona, kdo si v britské metropoli, kam se zkraje roku přesunula i s dcerou, dnes plní své vlastní tužby.
Přestože dlouho kráčela v novinářských šlépějích svého otce, do Spojeného království vyrazila zkraje roku v diplomatické roli. Jako šéfka tamního Českého centra má dnes v Londýně na starosti propagaci české kultury. Na pozici vystřídala Přemysla Pelu, který stál v čele centra od roku 2019.
„O možnosti vést České centrum Londýn jsem uvažovala delší dobu, bylo jasné, že se tam bude měnit ředitel. Mám desetiletou dceru, a tak velké rozhodnutí nemohu udělat impulzivně, ale s ohledem na dceru, manžela i rodiče, kteří už nejsou nejmladší,“ vyjmenovává Šídlová s tím, že rodinu na možnost dočasného přesunu do zahraničí připravovala dlouho dopředu.
Rozhovor vedeme v centru Prahy v asijské restauraci Sia. „Ta je moje oblíbená,“ napsala mi Šídlová v mailu před naším setkáním. V Praze je jen na skok, přiletěla v pátek, rozhovor vedeme v pondělí a letadlo zpátky jí letí za pár hodin. Společný oběd je v jejím nabitém programu rozkročeném mezi dvěma zeměmi jedním z mála zastavení. Na náročnost si ale nestěžuje, naopak energie má žena sedící naproti mně na rozdávání.
Servírka před Šídlovou položí širokou misku s pokrmem pad kee mao – restované rýžové nudle s krevetami a ústřicovou omáčkou, dochucené chilli a thajskou bazalkou. V jídelním lístku prý Šídlová hledala něco podobného thajským nudlím pad thai. Já vsadila na červené kari s vepřovým a liči.
I přes životní elán připouští, že přesun do jiné země je velmi náročný. Všichni ji ale v rozhodnutí podpořili. Roli podle ní sehrála i těžká životní zkušenost, jíž si rodina prošla. Když byly její dceři dva roky, byla Šídlové diagnostikována rakovina prsu. Z těžké nemoci se zotavila a všichni jí v londýnské cestě fandili s vědomím, že by měla jít za tím, co si přeje.
„Možná i kvůli tomu, že jsem o svůj život musela zabojovat, dodnes žasnu, když mám možnost si zkusit splnit nějaký sen. Být ředitelkou Českého centra je honor of a lifetime, jak říkají Britové,“ sděluje mi Šídlová, zatímco vidličkou nabírá široké rýžové nudle.
Asijský ráj v centru Prahy (V Celnici 1034/6) je dílem gastro skupiny Together. Tmavý atypický interiér vás okamžitě teleportuje do Asie. Navrch dokonale připravené pokrmy a skvělá obsluha.
Okusit tu můžete pekingskou kachnu, populární dim sum knedlíčky nebo třeba thajské kari. Nechybějí netradiční domácí limonády, například z dračího ovoce, koktejly ani dezerty. Za podnikem stojí uznávaný šéfkuchař Jiří Štift.
Aby se o pozici vůbec mohla ucházet, musela si doplnit magisterské vzdělání, ale ani to pro ni nebylo překážkou.
„Nemám ráda nedokončené věci. Pořád jsem někde vzadu v hlavě měla, že jsem skončila po bakaláři,“ vzpomíná.
Ještě coby studentka žurnalistiky nastoupila na přelomu milénia do redakce Lidových novin. Tehdejší začínající redaktorka postupně prošla mnohými tuzemskými redakcemi od zmíněných Lidových novin přes Hospodářské až po Seznam Zprávy. V Seznamu navíc dodnes pracuje i její manžel – novinář Jindřich Šídlo.
„Novinářská práce je velmi praktická, a tím rozhodně nechci hanit studium žurnalistiky, ale zkrátka mě to rychle pohltilo a v dalším studiu jsem už nepokračovala,“ vypráví.
Magistra z politologie si tak dodělala až o dvacet let později. A na studium v pozdějším věku nedá ředitelka Českého centra v Londýně dopustit. „Pro mě bylo dálkové studium u práce nejcennější v tom, že jsem získala čas se zastavit a zamyslet se nad věcmi úplně jinak než v praktickém životě, kde neustále řešíte manažerské nebo komunikační situace,“ přemítá.
A zároveň připouští, že s její diplomatickou prací a péčí o dceru nebylo snadné najít si pro studium prostor. Stejně jako v případě stěhování do Londýna by bez podpory rodiny studovat nemohla.
Foto Martin Faltejsek
Jak se ale z ostřílené novinářky nakonec stala kulturní diplomatka? Šídlová se v médiích dlouhodobě věnovala zahraniční politice, a když přišla nabídka na pražskou pozici v centrále Českých center, rozhodla se ji vzít. Ve stejných kruzích se pohybovala už dlouho.
„Materie je pořád stejná, akorát teď se jí zabývám z druhé strany,“ přemítá Šídlová, která tak nakonec převzala otěže těch, které coby redaktorka bedlivě hlídala a na které z povahy žurnalistické práce nahlížela s patřičnou kritikou.
Sama dnes na vlastní kůži poznává, jakým výzvám diplomaté a diplomatky čelí. Pozoruhodné je, že v čele většiny Českých center dnes stojí ženy. Podle Šídlové to není náhoda. Už jako novinářka se věnovala problematice, kam se z vrcholných diplomatických pozic, například velvyslaneckých, ztrácejí ženy.
A byť by se mohlo zdát, že šéfovat Českému centru v té které zahraniční metropoli je ona pomyslná meta, v diplomatickém světě bývá taková práce naneštěstí stále vnímána jako „jen jako ta kulturní“. A i proto dnes v čele center stojí patrně více žen než mužů.
„Myslím, že přesun může být pro ženy náročnější. Pokud odchází pracovně muž, často je to žena, kdo mu pomůže s usazením rodiny v zahraničí. Můj manžel je ale velmi pracovně vytížený známý novinář, takže všechny tyto role musím primárně zastat sama,“ uvažuje ředitelka londýnské pobočky Českého centra. „To není stížnost, je to naše volba a podporujeme se v ní,“ dodává.
Londýn, do kterého se po třech dekádách vrátila, se však od jejího mládí proměnil k nepoznání. V nadsázce mi sděluje, že nejvíce ji šokovalo, kolik řemeslných pekáren se dnes v Londýně uživí. „V devadesátých letech jste tu sehnali leda toustový chléb, možná bagetu,“ vzpomíná šéfka Českého centra v Londýně.
Foto Martin Faltejsek
Foto Martin Faltejsek
Na víkend se domů s dcerou dostanou přibližně jednou za měsíc a půl. „Nemůžu ji omluvit ze školy se slovy, že se prostě chceme jet podívat domů,“ říká diplomatka.
V Londýně by měly zůstat další asi čtyři roky. Právě to je podle Šídlové standardní doba, za kterou už stihnete v zemi něco dokázat, aniž byste ještě zcela splynuli s prostředím, což v její funkci není žádoucí.
Letos šéfka české kultury v Londýně plánuje u příležitosti 150. výročí narození Tomáše Bati připomenout Britům jeho příběh z obce East Tilbury, ležící asi čtyřicet kilometrů východně od Londýna.
„Byl to vlastně takový malý Zlín. Stála tam Baťova továrna. Zaměstnancům se postavily domky, bazén i kino. Dodnes v obci stojí socha Tomáše Bati a na vybydlené fabrice visí baťovské logo,“ popisuje Šídlová, jakou část české historie a kultury by Britům a Britkám letos ráda představila.
Kromě Bati si podle ní Britové spojují Česko s podporou disentu, operací Anthropoid, humanitárním příběhem sira Nicholase Wintona či se Škodovkou. Na druhé straně ale také se zemí, jež byla dlouho součástí východního bloku.
„Naším úkolem je, abychom historické milníky spojili se současným Českem – se zemí ve střední Evropě, která za posledních třicet let ušla pořádný už kus cesty a patří mezi vyspělé, tvůrčí a inovativní svobodné společnosti,“ uzavírá s hrdostí v hlase Šídlová, zatímco se pomalu sbíráme k odchodu. Na talíři zbyla už jen thajská bazalka a v odpolední Praze v půlce března lehce poprchává.
The post Londýnský comeback. Přesun do jiné země bývá pro ženy náročnější, říká Šídlová appeared first on Forbes.
