Ruční kamera sleduje devatenáctiletou Lyane, jak se na šteklích potácí prolukami v přístavním francouzském městě na cestě za instagramovou slávou. Jenže pozor, francouzský film Nebroušený diamant se influencerům vysmívat nechce.
Mladá žena, jež hodlá monetizovat svůj hypersexualizovaný vzhled, se upne k představě, která jí má za kopečky zajistit lepší život. Je to sice jen chiméra, přesto ji zaslepí – a ona nevidí, že vedle sebe měla celou dobu někoho, komu na ní skutečně záleželo.
Takovou situaci nerozehrála jen multioscarová Anora, ale i francouzské drama Nebroušený diamant režisérky Agathe Riedinger, které se podobně jako americká romance mezi striptérkou a odbržděným synkem oligarchy poprvé představilo loni v hlavní soutěži festivalu v Cannes.
Zatímco však vysmátá Anora alespoň na chvíli zakusila lasvegaský luxus, věčně zpruzená Lyane se stále jen potlouká francouzským přístavním městečkem, odkud by ráda vypadla. Využít by k tomu chtěla Instagram, kde skrývá, že si vydělává krádežemi v obchodech a hlásí se sociální pracovnici, zároveň se tisícům followerů chlubí prsními implantáty a napíchanými rty.
Dívce, která by si přála být „francouzská Kim Kardashian” a ukázat „své pravé já“, se náhle naskytne příležitost dostat se z marasmu, když ji osloví agentka jisté reality show, jíž by Lyane mohla být součástí. Následuje casting, v němž se jí ptají, jak povolná i dravá dokáže být, aby se dozvěděla, že se jí ozvou s finálním rozhodnutím. Jenže nikdo nevolá. A nevolá.
I režisérka tady patrně stála před volbou, jak se k celé situaci postavit. Nabízela by se satira na svět sociálních sítí, které člověka připraví o veškerou lidskost – mohlo jít o černou komedii ve stylu Ingrid míří na západ, v níž se influencerka stane obětí stalkerky. Nebo rovnou o horor typu Pearl, v němž si průměrná holka vezme mermomocí do hlavy, že bude celebritou.
Jenže filmařka si patrně spočítala, že už žijeme v době, kde populární reality show okupují kulturní rubriky slovutných periodik a kdy se jejich účastníci celebritami skutečně bez mrknutí oka stávají – tento segment zábavy ji i podle rozhovorů pozitivně fascinuje, neboť prý dovoluje i lidem s nízkým vzděláním, aby se společensky prosadili a dosáhli pocitu sebeúcty, který je jim „upírán“.
Nebroušený diamant se tak modifikuje spíš v nepříliš objevné sociální drama, v němž čekání na onen vytoužený hovor posílá hrdinku bažící po uznání do spirály rozbrojů s matkou, kamarádkami, potenciálním partnerem i úplně cizími lidmi – většinu stopáže tak Lyane někam nasupeně kráčí, aby pak ztropila scénu, což se opakuje ve stále gradujících variacích.
Slibnější je rozpor mezi tím, jak protagonistka svoje tělo prezentuje a jak je sama prožívá. Dívka, která mluví buď v moudrech typu „špatná reklama je taky reklama“, emancipačních heslech, nebo povrchní spiritualitě, je přes všechnu virtuální lascivnost sama od své tělesnosti odpojená – nejenže je panna, jež pořvává na matčiny sexuální partnery, i v běžných situacích působí jako emocionálně zablokovaná robotka.
Režisérka ale tenhle aspekt její osobnosti příliš neprozkoumává – možná proto, že by mohl vést k větší kritice hrdinky a jejích voleb, což si lajsnout nechce. Místo toho ji nechává v jalových snových pasážích obdivovat tanečnice osvícené neony, k čemuž najednou hraje dramatické cello, jen aby se pak v obraze objevily podpůrné i nenávistné komentáře vyvedené knižním fontem.
Nebroušený diamant tak i přes sebevědomý výkon „neherečky“ Malou Khebizi odhaluje vizi, která ve svém přístupu k materiálu spíš jen opatrně lavíruje a spekuluje, takže není nikdy zjevné, proč by nás Lyane měla zajímat. To ji vlastně zase spojuje se zmíněnou Anorou – také její režisér svojí protagonistce příliš fandil, čímž ji přes všechno její řvaní paradoxně znehybnil.
The post Má tisíce sledujících, ale krade v obchodech. Kým je Nebroušený diamant? appeared first on Forbes.
