Před několika měsíci spustila Galerie hlavního města Prahy projekt Adoptuj sochu. V rámci něj mohou nejen obyvatelé metropole přispět libovolnou částkou na obnovu vybraných soch a jiných plastik ve veřejném prostoru. Podle šéfky GHMP Magdaleny Juříkové nejde jen o finanční podporu, jako spíš o snahu naučit lidi vnímat jejich bezprostřední okolí.
Vítězné gesto po vstřelené brance nebo signál pro spoluhráče. To všechno v sobě může ukrývat socha Hokejisty od sochaře Zdeňka Němečka stojící před sportovní arénou vedle holešovického Výstaviště, která byla vytvořena jako připomínka úspěchů československého týmu v letech 1972 a 1985, kdy se mu na domácí půdě povedlo vybojovat zlato.
Právě na tuto sochu je možné přispět v rámci projektu Adoptuj sochu, který pořádá Galerie hlavního města Prahy. „Nápad se rodil zhruba rok, přičemž poslední půlrok příprav jsme řešili nejrůznější právní a jiné konsekvence,“ říká k iniciativě, jež započala renovací sochy Karla Hynka Máchy na Petříně, šéfka galerie, kurátorka a historička umění Magdalena Juříková.
I v zahraničí bychom našli podobné projekty. Adoptovat sochu bylo možné v zahradách francouzského Versailles, stejně jako v milánském dómu. Projekt Galerie hlavního města Prahy, která má ve správě přes 250 děl ve veřejném prostoru, včetně soch a sousoší na Karlově mostě, se však inspiroval především tuzemskými iniciativami.
Jednou z nich je adopce zvířete pořádaná nejen pražskou zoologickou zahradou. Jistou podobnost pak můžeme podle Marie Foltýnové, vedoucí oddělení Umění ve veřejném prostoru, hledat také v projektu Adopce významných hrobů. Ten zaštiťují Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy.
„V minulosti už proběhly sbírky na obnovu památek, kdy lidé přispívali nepřímo, a to například skrze zaplacené vstupné,“ říká k projektu Jakub Hendrych, architekt Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy působící v Kanceláři veřejného prostoru. „Co se ale týče veřejného prostoru, jde podle mého názoru o unikát,“ dodává k českému kontextu.
„Pořád platí, že umění ve veřejném prostoru si více cení v zahraničí. Mám ale za to, že v posledních letech si nejen figurálních soch, ale také reliéfních prvků nebo mozaik všímáme více i u nás. Daleko více si uvědomujeme, že nejde jen o součást architektury, ale o svébytná umělecká díla. Už víme, že veřejný prostor není jen místo, kterým procházíme, ale kde chceme trávit čas,“ doplňuje Jakub Hendrych.
Chceme, aby si lidé skrze projekt uvědomili, že sochy a jiné plastiky potřebují kontinuální péči.
Prvním obnoveným dílem projektu Adoptuj sochu se stala bronzová socha Karla Hynka Máchy na Petříně od Josefa Václava Myslbeka. Ta patří mezi nejznámější pražské plastiky ve veřejném prostoru. Na její obnovu se skrze Galerii hlavního města Prahy povedlo vybrat necelých 200 tisíc korun.
Podle Magdaleny Juříkové jsou částky potřebné na obnovu památek daleko vyšší a největší část peněz tedy stále proudí z rozpočtu instituce. Veřejnost se pak skládá jen na zlomek celkového objemu peněz. Cílem, jak šéfka GHMP zdůrazňuje, není suplovat roli města jakožto hlavního zřizovatele galerie, ale spíše zapojit obyvatele do péče o veřejný prostor.
„Od lidí sbíráme menší částky. Jde nám především o princip. Chceme, aby si lidé skrze projekt uvědomili, že sochy a jiné plastiky potřebují kontinuální péči,“ říká Magdalena Juříková. „Město jako takové dělá ve správě památek ve veřejném prostoru dost,“ odpovídá na otázku, zda není podobný projekt pouze malou záplatou na systematičtější problém.





Souhlasí i Jakub Hendrych. „Podobná iniciativa by rozhodně neměla být primárním řešením. Pokud ale jde zejména o to informovat, že podobné prvky ve veřejném prostoru existují, že se o ně jako společnost musíme starat a že je důležité je nejen umisťovat, ale také pravidelně udržovat, nevidím v tom problém.“
Po soše Hokejista, jejíž zmenšenou kopii každoročně dostávají nejlepší čeští hráči v anketě Zlatá hokejka, přijdou na řadu sochy Odpočívající (sedící dívka) Jaroslava Horejce nacházející se na ostrově Štvanice a Mojžíš Františka Bílka stojící na pražském Josefově.
Podle Marie Foltýnové všechny zmíněné plastiky spojuje to, že si k nim lidé snadno vytvoří vztah nebo emoci a zároveň půjde o méně náročné restaurátorské práce, jejichž výsledky budou rychle vidět.
Na seznamu dalších adeptů k adopci jsou pak podle vedoucí oddělení Umění ve veřejném prostoru i další. Pravděpodobně půjde o umělecká díla, na která se dlouhodobě zapomínalo. Jedním z nich je například socha Tenisty od Ladislava Janoucha, umístěná vedle tenisových kurtů na vzpomínané Štvanici.
Tato plastika, jak Marie Foltýnová připomíná, je příkladem díla, které dlouho nebylo v ničí evidenci ani správě.
„V devadesátých letech se měnily vlastnické i legislativní vztahy, což mnohdy vedlo k tomu, že některá díla ve veřejném prostoru nebyla řádně podchycena, nezískala žádného vlastníka či správce. Tomu u některých plastik, které se nám během posledních let díky pasportizaci veřejných plastik v Praze podařilo ‚nalézt‘, identifikovat a následně díla na pozemcích města získat pod naši správu, odpovídá i jejich stav,“ říká Marie Foltýnová k dalším dílům, která by se mohla brzy stát součástí programu Adoptuj sochu.
The post Máchu, nebo hokejistu? Projekt adopce soch má lidi naučit vnímat jejich okolí appeared first on Forbes.