Bratři Cholevovi odstartovali na Slovensku úplně nový segment montovaných garáží a začali pravidelně meziročně růst o sto procent. Teď chtějí dobýt Česko.
V Turčianském Ďure mají obecní úřad, potraviny a kostel svatého Juraje. Vlak tu nestaví, zastávka je ve vedlejší vesnici. Drobná obec u slovenského Martina čítá podle loňských dat jen 164 obyvatel. Dvěma z nich patří jedna z nejrychleji rostoucích firem v Evropě.
Jestli existuje slovenská verze amerického snu, musejí být bratři Marek a Martin Cholevovi první adepti na hlavní role. Vyzkoušeli si toho hodně – od prodeje kol až po pečení donutů. „Neměli jsme problém dělat cokoli, ale zkrátka byla chuť něco dělat,“ říká Marek.
Jejich firma roste poslední roky o stovky procent, dostala se jako jediná slovenská i do výběru Financial Times, a to dokonce na šestačtyřicátém místě. Jenže Marek a Martin neprovozují internetové krypto tržiště. Nevyvíjejí nástroje umělé inteligence, netestují přelomové léky. Stavějí garáže. A letos mají v plánu půlmiliardu korun v obratu.
Čtete správně, garáže. Bratři ze Slovenska totiž našli v saturovaném segmentu nový, efektivní byznysový model. Garáže montují dohromady z předem vyrobených dílů. To umožnilo „domečky“ pro auta, ale i pergoly či zahradní přístřešky postavit během jednoho dne, zatímco je klient v práci. Garáž pro jedno auto začíná na 75 tisících korunách, dvojitá pak na 135 tisících.
Jejich příběh, alespoň spirituálně, začal v Praze. „První inspiraci měl náš tatínek při návštěvě u našich příbuzných. Viděli jsme mezi paneláky oplocená prostranství s hlídačem u brány, na kterých lidé za peníze parkovali. A říkal, že přijde doba, kdy si budou chtít svá auta lidé ochránit sami,“ vzpomíná Martin na parkoviště, která si spousta Pražanů jistě pamatuje a která za poslední roky z hlavního města vytrvale mizejí.
Právě Marián Choleva, otec obou bratrů, stál u zrodu společnosti. Když byli ještě na škole, jezdil na letní brigády do Itálie, sbírat v sadech jablka. Jenže Martinova a Markovi připadala ta práce zbytečně náročná a říkali si, že přece nejsou hloupí, aby nepřišli s vlastním byznysem, který je zvládne uživit.
A tak vznikly Garáže na klíč. Jednoduše nazvaná firma měla první sklad na zahradě jejich rodinného domu a všichni tři muži objížděli Slovensko pro různé materiály a vozili si je domů. Prodávali, vozili a montovali sami ve třech, byla to rodinná firma po všech stránkách.
Jenže hned zkraje narazili na dva problémy. Kategorie montovaných garáží neexistovala, prodávali produkt, který na trhu nikdo jiný neznal. A Slováci jim neustále říkali: „Za ty peníze si to radši postavím sám.“
V Česku to mají v tomto ohledu snazší. Lidová zručnost se tu neuchovala tak dobře jako na Slovensku, navíc jim nahrává do karet prostá demografie: řemeslníků ubývá. Sami bratři to označují za součást svého know-how. Pro velké stavební firmy jsou zase garáže moc malé projekty, kterým se raději vyhnou.
„Češi jsou speciální klienti. Rádi cestujete, nejste až tak zvyklí investovat do bydlení. Čech si garáž nepostaví, dokud nebude mít před domem tři nové škodovky. Když už ale něco chce, jedná rychle,“ doplňuje své zkušenosti Martin. Přesto odmítají potvrdit objednávky, u kterých ještě neviděli prostor, kde má stavba stát.
Bratři Cholevovi totiž zjistili, že nejlepší reklama je osobní doporučení a samotné stojící garáže a přístřešky. Proto se snaží přímo na místo vždy předem poslat svého člověka, chtějí, aby i montovaná garáž vypadala jako přirozená součást vedlejší stavby.
Tohle know-how ale museli zpočátku klientům dokazovat. „Lidé byli nedůvěřiví. Ptali se, zda to udrží vítr a jak je to odolné,“ popisuje Martin první rok, kdy prodali mezi deseti až dvaceti garážemi. Tehdy ještě jedna stála polovinu dnešní ceny a téměř každá vydělaná koruna putovala obratem zpět do byznysu.
Brzy si ale pronajali v nedalekém Martinu kanceláře, aby za nimi mohli zákazníci chodit napřímo. Chodili, ale chtěli vidět garáže. Jenže na budování showroomu rozhodně nebyly prostředky. A tak pomohli sami klienti.
Z garáže jednoho z nich si totiž udělali ukázkové místo pro nové zákazníky. Měl otevírání garáže zařízené na dálku přes aplikaci, takže mu stačilo zavolat a vrata garáže se začala sunout vzhůru. Prvně to bylo jednou týdně, pak skoro každý den.
Foto Michael Tomeš
Brzy bylo jasné, že firma nabírá na obrátkách, a Cholevovi si tak domluvili jako ukázkovou garáž dalšího bývalého klienta. Ten už měl ale z prodejů dostávat provize. A nejen to. Když viděl, kolik klientů si k němu Cholevovi vodí, začalo mu vrtat hlavou, že jde asi o dobrý byznys, a pustil se do prodeje montovaných garáží sám. Později však zkrachoval.
„Tehdy jsme si uvědomili, že pod značkou Garáže na klíč už fungovat nemůžeme a začali jsme hledat nový název. Jeden šikovný kluk z Uherského Hradiště nám vymyslel Gardeon,“ vzpomíná Marek Choleva. Jenže název se jim nelíbil a půl roku ležel na stole. Než stůl uklízela jedna z kolegyň, která si jej všimla a do názvu se zamilovala. Přenesla nadšení i na otce a dva syny, kteří nakoupili internetové domény po celé Evropě a definitivně vstoupili do éry Gardeonu.
A byli dva
To se psal rok 2019. Byl to začátek něčeho většího, ale také smutný konec éry jiné. Otci Mariánu Cholevovi byla v témže roce diagnostikovaná rakovina. Rok nato zemřel.
Pro Martina a Marka to byla rána. Tatínek s nimi byl od začátku, všechno dělali společně. „Táta byl stokrát zručnější než my. Bereme to ale tak, že s námi ve firmě pořád je, prodáváme vlastně jeho know-how,“ doplňuje Martin. Na stránkách Gardeonu je Marián Choleva stále uveden na prvním místě jako zakladatel, jeho třetinový podíl ve firmě zdědila maminka Vlasta.
Rakovina vzala bratrům otce v době, kdy vrcholily covidové restrikce. Lidé byli doma a pouštěli se do dlouho odkládaných projektů. Garáží, pergol, zahradních domků. Počty objednávek u Gardeonu byly na historickém maximu a firma se dostávala na své samotné hranice fungování.
„Bylo to peklo,“ přiznává zcela upřímně Marek. „Objednávky se nám kupily, do toho jsme se starali o tátu. Museli jsme tehdy riskovat velké peníze. Když vám narostou objednávky takovým tempem, naruší vám to cash flow.“
Byznysově i lidsky byl tak covid přelomový. Firma vyrostla na obrat čtvrt miliardy a definitivně zjistila, kteří dodavatelé jsou skutečně spolehliví a zvládnou škálovat dodávky směrem nahoru, když je potřeba.
Kromě toho oba bratři firmu hodně zjednodušili. Zatímco dříve nabízeli kolem 380 modelů garážových vrat, dnes jich nabízí kolem dvaceti. Lidé si snáze a rychleji vyberou, zatímco firma může objednávat ve větších objemech. Osekali původní snahu, kterou má spousta začínajících firem, a to dělat všechno.
Foto Gardeon
„I garáž můžete vylepšovat donekonečna. Ale je otázka, kdo vám to zaplatí,“ podotýká Marek s tím, že navzdory svému sortimentu nejsou stavební firma. Mnohem více jsou spojením logistiky a montáže. Firma tak umí snadno škálovat, skladové zboží nemá. A během letoška by si mohla sáhnout na zakázku s pořadovým číslem deset tisíc.
První rok se v Česku, tedy 2023, dostali na obrat patnáct milionů, následující rok poskočili na 75 milionů, letos je rozplánovaný na 150 milionů. Zatímco na Slovensku je rodinných domů devět set tisíc, v Česku jsou to dva miliony. A to je trh, který se vyplatí dobývat.
Nehledě na to, že investiční boom kolem garáží je u nás už nějakou dobu v rozpuku. Poznali to i Marek s Martinem, ze kterých se někdy stávají téměř developeři.
Dokazuje to třeba projekt, který vznikl v Týně nad Vltavou. Majitel místní hospody se rozhodl na pozemku kousek za městem vybudovat padesát garáží. Přijel se podívat na Slovensko a rozhodl se, že pro Gardeon rekordní zakázku vytvoří.
„První vlnu nabídl přes realitní kancelář. Po garážích se zaprášilo už v momentě, kdy byl projekt ještě na papíře. Pán z toho byl smutný, protože je nabídl levně,“ říká pobaveně Martin Choleva. Ve druhé vlně už se jedna garáž prodávala s cenovkou o 150 tisíc korun vyšší. Část z garáží si nakoupili dokonce obyvatelé 127 kilometrů vzdálené Prahy.
Dnes vedou firmu bratři společně, oba s titulem CEO. Zatímco Marek řeší spíše marketing a obchodní vize, Martin je převádí do reality v přímo v terénu. Závažná rozhodnutí dělají společně, pod dohledem maminky. „Ta kontroluje, abychom nedělali blbosti,“ usmívá se Marek.
Vzájemné neshody si prý léčí tak, že si od sebe odpočinou a pořádně se vyspí. Také spolu ale chodí boxovat, tam si to umějí vyříkat i beze slov. Při boxu prý totiž nejlépe vypnou hlavu. A když ne, jeden ji druhému vypne za něj.
The post Málo řemeslníků? Výhoda, říkají garážoví bratři Cholevové a cílí na půl miliardy appeared first on Forbes.
