Rostoucí obliba audioknih, literární turistika i nobelistka Olga Tokarczuk. Světoznámý knižní festival Svět knihy slaví třicet let a jeho ředitel Radovan Auer pro Forbes Life povídal o českém knižním trhu, změnách v literární kultuře i výzvách při přitahování velkých zahraničních autorů.
Od roku 2016 stojí v čele jednoho z nejvýznamnějších kulturních počinů u nás. Prokázal, že dokáže nejen udržet, ale i rozvíjet prestižní tradici českého knižního trhu. A to i v dobách, kdy se kulturní instituce potýkají s těžkými ekonomickými výzvami. „Ekonomika festivalu je nastavená tak, že každý ročník musí vydělat na další,“ říká Radovan Auer.
Že se to daří, dokazuje nejen každoroční rostoucí návštěvnost. I letos je program Světa knihy (od 15. do 18. května) naplněný výjimečnými osobnostmi literárního světa včetně hlavní hvězdy, laureátky Nobelovy ceny Olgy Tokarczuk, která však odmítla dávat rozhovory.
„Tušili jsme to. Jsme s ní dlouhodobě v kontaktu. Věděli jsme, že ji Nobelova cena a vše kolem hodně vyčerpaly. Měla období, kdy vůbec nikam nejezdila. Mnoho autorů má fáze, kdy si dají třeba dva roky pauzu od veřejného vystupování,“ komentuje Auer.
Festival budí pozornost nejen díky schopnosti přivést světoznámé autory, ale i tím, že se nebojí měnit a adaptovat na nové čtenářské trendy.
Co teď máte rozečteno?
Dlouhá léta jsem byl ten správný čtenář, který knížku začne a dočte. Skoro všechno jsem dočítal. Co dělám tuto profesi, se ze mě stal roztěkaný čtenář, jenž má neustále rozečteno hodně knížek. Teď čtu primárně autory, kteří letos přijedou. Zrovna jsem dočetl Trýzeň od Pirkko Saisio, což je krásný historický román. Čtu také Krále střelců od Zbigniewa Rokity, což je polská literární reportáž, žánr, který mám strašně rád. Je to o sportu v diktaturách a je to výborně napsané.
Máte rád audioknihy?
Poslouchám je hodně. Volím většinou oddechovější věci, protože u toho často něco dělám.
Co to znamená „oddechovější“?
Thrillery a podobné věci. Nejsem vyhraněný čtenář, čtu téměř všechno. Baví mě historická literatura, literatura faktu, ale ty lehčí věci jedu přes audioknihy.
Dokážete dočíst nebo doposlouchat něco, co vás vlastně nebaví?
Někdy jo, ale většinou ne. Těch dobrých knih je tolik, že nechci ztrácet čas s něčím, co mě nebaví.
Jsme národ čtenářů?
Ano. Statistiky to potvrzují. Máme nejvíce knihoven na počet obyvatel, vychází u nás jeden z největších počtů titulů na obyvatele. Všechno napovídá tomu, že jsme opravdu silný čtenářský národ. A i když jezdím po zahraničních veletrzích, vidím, že české knihy vypadají opravdu dobře, z hlediska vazby, výpravy, ilustrací.
Jaký je český knižní trh?
Náš trh je hodně rozmanitý, i když roztříštěný. V zahraničí se často opakuje jeden styl obálky. U nás tolik ne, což je dobře. Ale zároveň je pravda, že náš trh není tak atraktivní pro zahraniční autory. Jsme malý trh, deset milionů obyvatel. A tím, že je roztříštěný, je i úspěšný náklad tří tisíc výtisků ekonomicky málo.
Festival Svět knihy slaví třicet let od založení. Vy jste v čele od roku 2016. Jak vzpomínáte na náročná období jako covid?
To bylo hodně náročné. Ekonomika festivalu je nastavená tak, že si každým ročníkem musíte vydělat na další. A během covidu to vypadlo. Kultura navíc nebyla vnímána jako součást ekonomiky, podpora byla omezená. Pomohli nám nakladatelé, 90 až 95 procent z nich nám ponechalo zálohy na další ročník. Ministerstvo kultury nám také umožnilo ponechat si dotace. Bez toho bychom nepřežili. Jeden ročník jsme přesunuli na podzim, to nás zachránilo.
Jak se vám daří monetizovat čtenářství?
Pořád je to pohyb na hraně. Každý rok si musíme vydělat na další. Ale zájem čtenářů roste. Návštěvnost roste. Je však těžké najít sponzory. Knihy a literatura nejsou ve firemních marketingových rozpočtech. Lépe se jim pracuje s hudebními a divadelními festivaly. Ale ekonomicky to zatím funguje.
Z čeho se skládají příjmy festivalu?
Zhruba sedmdesát procent příjmů tvoří vystavovatelé. Platí si účast, metry, propagaci. Dalších deset procent je vstupné a dvacet procent je podpora od státu a města Prahy.
Jakou návštěvnost očekáváte letos?
Věřím, že vyšší než loni, kdy jsme měli šedesát tisíc. Sledujeme prodeje a zatím vypadají lépe. Samozřejmě, ovlivňuje to počasí i jiné akce. Loni nám do toho zasáhlo mistrovství světa v hokeji. Semifinále a finále byly přesně v době festivalu.
Hlavní hvězdou je letos nobelistka Olga Tokarczuk. Jak jste ji vybrali?
Snažíme se autory oslovovat dlouhodobě. Olga má blízký vztah k Česku, bydlí kousek za hranicemi. Už jsme ji chtěli během covidového ročníku, kdy mělo být hostem Polsko. Tehdy to nevyšlo. Letos konečně ano.
Je nákladné sem dostat autora takového formátu?
Není to hlavní položka v rozpočtu. Většina autorů sem chce přijet. Znají festival a vědí, že tu bude kvalitní debata a dobrý nakladatel. Nevyužíváme agentury, které nabízejí přednášky hvězd. Všechno vzniká ve spolupráci s nakladateli a kulturními instituty. Ale většinou opravdu ty požadavky nejsou přehnané. V podstatě je to dobrá doprava, dobrý hotel a pak nějaký honorář, který ale není v řádu výšin. Nedá se to jednoduše vyčíslit.
Zarazilo mě, že Olga Tokarczuk nedává rozhovory. Vyplatí se vám takový hlavní host?
Olga to má tak nastavené. Udělala jeden rozhovor po e-mailu, který vyšel v Respektu. Ale festival je hlavně o kontaktu se čtenáři. A ten je pro nás důležitější než mediální výstupy. Například máme simultánní tlumočení do sluchátek. To není ani na velkých akcích běžné. Raději investujeme do kvality zážitku pro návštěvníky.
Jak vnímáte komunikaci s médii jako součást autorovy práce? Musí dnes autor umět komunikovat s veřejností?
Bez marketingu to dnes nejde. Na českém trhu, kde vychází kolem třinácti tisíc titulů ročně, je těžké zaujmout. Autoři se musí nějak prezentovat. Nemusí to být zrovna rozhovory, ale třeba besedy, autorská čtení nebo aktivita na sociálních sítích.
V Německu hodně funguje, že autoři objíždějí čtení. Například Jára Rudiš takhle prodá spoustu knížek. Autor může být introvert, ale pak by měl mít někoho, kdo mu s propagací pomůže. Olga Tokarczuk má Nobelovku, ta už to vlastně nepotřebuje. A mnozí autoři říkají, že za ně má mluvit jejich dílo.
A co příští rok? Máte už někoho potvrzeného?
Zatím ne. Je brzy. Ale máme seznam pěti až deseti autorů, které průběžně oslovujeme. Postupně se to zužuje, během roku z toho vykrystalizují dva až tři, které se podaří získat.
Kdyby byl některý z autorů příliš drahý, vyřadili byste ho?
Buď bychom na něj získali finance, nebo bychom ho neoslovili. Ale často se dá najít partner. Všechno je o jednání.
Co české čtenářstvo, kdo čte?
Nemáme úplně přesná procenta, ale pozorujeme, že přichází víc mladých. Je to vidět. Mám radost, protože všude, kam přijdu, mi lidé říkají: „Proč mladí dneska nečtou?“ Říkám, že to je nesmysl. Čtou, ale čtou young adult, komiksy. A rodiče nebo učitelé tomu často nerozumějí, takže to neberou jako skutečné čtení. Jenže dnešní komiksy jsou umělecká díla a young adult často velmi kvalitní. I když je tam samozřejmě i spousta braku.
Foto Svět knihy Praha 2024
Bude to festival reflektovat?
Ano. Letos budeme mít speciální halu věnovanou young adult. Ale obecně jsme univerzální festival – ani intelektuální, ani mainstreamový. U nás se potkávají různé čtenářské skupiny. Mladí přijdou kvůli young adult, ale pak je třeba zaujme i něco jiného.
Připomněl jste mi to, co jsme zažili s Harrym Potterem. Moje generace tím žila, ale rodiče to nebrali jako „skutečnou“ knihu.
Klasika. Detektivky se také dřív braly jako podřadná literatura. Ale je to o kvalitě, ne o žánru. V případě young adult se ta literatura napojila na popkulturu, takže čtení je dnes běžnou součástí života mladých. Už to není nic zvláštního.
Patří do young adult třeba i Zaklínač?
Taky. Ty hranice jsou rozostřené. Stejně jako Harry Potter – podle definice je to typické young adult. Ale když to někomu řeknete, bude protestovat. Je to dlouhá sága, která baví i dospělé. A přesně o tom to je – že knížky přestávají být věcí jen určitého věku nebo skupiny.
Zaujalo mě, že z některých knih se stal kulturní fenomén. Je tenhle trend novější?
Ne úplně. Merchandising a kulturní „cesta“ knih existují delší dobu, ale teď to výrazně narostlo. Dneska se jezdí po místech spojených s autory nebo příběhy. Třeba podle Dana Browna, Zaklínače, Harryho Pottera. Mladá generace to má propojené se seriály, filmy, hrami a knihami. A díky tomu je čtení úplně jinde, než bývalo.
Vnímáte trend literární turistiky?
Roste, lidé chtějí zažít místa z knih. A i hry tomu napomáhají. Například Zaklínače objevilo mnoho lidí nejdřív přes počítačové hry a pak se dostali ke knize. My jsme dokonce měli literární soutěž, kde kluk popisoval, jak se ze stříleček přes Zaklínače a ruskou fantasy dostal až k Tolstému. Proto jsem velký příznivec toho, aby mladí četli cokoli. Klidně začněte s fantasy, ono vás to může dovést ke klasice.
Když mluvíme o trendech, co ještě sledujete?
Hodně rostl žánr true crime, knihy o skutečných zločinech. I když si myslím, že už dosáhl vrcholu. Roste žánr rozhovorů. Dřív s celebritami, dnes často s odborníky. A pak je zde fenomén ghostwritingu. Tedy že někdo napíše knihu za politika, chirurga, známou osobnost. Ve světě už mají ghostwriteři vlastní odbory. A také se hodně řeší dopad umělé inteligence.
Jsem velký příznivec toho, aby mladí četli cokoli. Klidně začněte s fantasy, ono vás to může dovést ke klasice.
Jak vnímáte AI v souvislosti s knihami a literaturou?
Zatím se o tom spíš spekuluje. Myslím, že AI ovlivní hlavně spotřební literaturu, tu nenáročnou, masově produkovanou. Vnímám ji zatím jako plagiátora, ne tvůrce.
Jak si stojí papírová kniha v době čteček a audioknih?
Papírové knize se daří velmi dobře. E-knihy měly boom, ale teď se jejich podíl stabilizoval kolem deseti až dvanácti procent. Většina lidí, kteří rádi čtou, stále preferuje fyzickou knihu. Čtečku používají spíš z praktických důvodů. Na cesty, dovolené, do metra. Ale ta fyzická vazba, vůně papíru, držení knihy… To je nenahraditelné. Co naopak velmi roste, jsou už zmíněné audioknihy. Ty mají každoročně výrazný nárůst.
Mluvili jsme o mladých. Ale co čtení u lidí ve středním věku?
Obecně u pracující střední generace čtení lehce klesá. Kvůli nedostatku času i soustředění. Ale právě u nich často nastupují audioknihy. A proč ne, když to pomáhá udržet vztah k literatuře. Naopak senioři čtou hodně. I lidé, kteří celý rok nečtou, si na dovolenou knížku vezmou. Mají to spojené s odpočinkem. Zájem o knihy stále trvá.
Vnímají autoři tyto změny a přizpůsobují styl psaní?
To nedokážu říct. Nemám pocit, že by se to masově měnilo. Každý autor má svůj styl. Někdo píše poeticky, jiný svižně. Nějaká velká změna stylu zatím nenastala.
A co vizuální stránka knih? Mění se design, typ písma, obálky?
Ve světě je knižní trh hodně unifikovaný. Vydavatelé typu „velké pětky“ mají jednotný vizuální styl napříč kontinenty. Když vyjde nový Dan Brown, obálka vypadá všude skoro stejně. A další thrillery se tomu přizpůsobí. U nás to není tak výrazné, protože máme roztříštěný trh a nemáme ty nadnárodní hráče. Ale vliv ze zahraničí se postupně promítá.
Například Harry Potter měl v zahraničí jiné obálky než v Česku. Ustupuje se od toho?
Pořád se to někdy děje, ale obecně se dnes víc přebírají modely, které jinde fungují. Když se ukáže, že nějaká vizuální koncepce funguje, sáhne se po ní i u nás. Je to součást marketingu.
Vy jste původně přišel z filmového světa. Co jste si z něj odnesl do světa knih?
Film je hodně hektický, ze dne na den, někdy až hysterický. Knižní svět je klidnější, pomalejší, stabilnější. Ale principy jsou podobné. V obou případech se jedná o kulturní event, kulturní marketing. V podstatě jde o to samé, a to dostat dílo k jeho publiku. Ať už film k divákovi, nebo knihu ke čtenáři.
Za rok to bude deset let, co vedete Svět knihy. Jak byste je shrnul?
Největší zlom byl určitě covid. Dva roky, kdy to vypadalo fakt bídně. Ale jinak mě má práce baví, mám ji rád. Je to práce, která mi dává smysl.
Foto Svět knihy Praha 2024
Jakou máte vizi do budoucna?
Za dva roky se vrátíme do zrekonstruovaného Průmyslového paláce. Teď jsme v provizorních prostorách v Křižíkových pavilonech, venkovních sálech, stanech. I když je to náročnější a méně komfortní, vytvořila se tam skvělá festivalová atmosféra. Lidé sedí na trávě, diskutují. Je to živé. Bojíme se, abychom o tu atmosféru nepřišli, až se vrátíme do kamenných prostor. Budeme hledat způsob, jak si ji udržet a zároveň nabídnout vyšší standard.
Co plánujete v obchodní části festivalu?
Chceme hrát větší roli v nakladatelském světě, zvlášť na poli mezinárodního obchodu. Před dvěma lety jsme založili Central and East European Book Market, část veletrhu určenou profesionálům. Tam dochází k nákupům a prodejům práv, networkingům. Zaměřujeme se na střední a východní Evropu. Naším cílem je, aby se Praha stala místem, kde se prezentuje to nejlepší z tohoto regionu a kde se nakupují práva na překlady a vydávání.
Mám si to představit tak, že se tady bude překládat víc knih z našeho regionu?
Přesně tak. Aby například česká literatura víc vycházela v zahraničí. Dnes se většina těchto obchodů odehrává ve Frankfurtu. My si říkáme, že bychom mohli být výkladní skříní pro střední a východní Evropu. Aby když někdo ze světa hledá, co je nového v našem regionu, přijel právě do Prahy.
Překvapuje mě, že nic takového ještě nebylo.
Dřív ano, částečně, ale pak to ustoupilo. Dnes se hodně věcí dělá online. Většina světového knižního obchodu se přesunula právě do Frankfurtu. My teď chceme nabídnout jinou, modernější a regionálně zaměřenou alternativu.
The post Mladí čtou víc, než si myslíme. Ze mě se stal roztěkaný čtenář, říká šéf Světa knihy appeared first on Forbes.
