Na světě je čím dál lépe, lidé jsou chytřejší a chytřejší. Platí to pochopitelně i pro americké prezidenty. Kdysi, v primitivních dobách devatenáctého století, měl vládce Bílého domu trable s darem dvou živých lvů. Nynější prezident vzkazuje, že jen pitomec by si od Kataru nevzal letadlo za čtyři sta milionů dolarů. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.
Edison přišel se žárovkou až o několik desetiletí později, nejspíš proto byla hlava osmého amerického prezidenta Martina Van Burena v temnotě, nerozsvítilo se v ní. Van Buren se v roce 1839 sám udal Kongresu, když mu marocký sultán daroval lví pár – zákonodárci následně usoudili, že je nepřípustné, aby se prezident takto nechal korumpovat a králové zvířat dokralovali v zoo.
Tolik exkurze do časů, kdy bylo slovo web v angličtině pouhým výrazem pro pavučinu, do níž se chytal výhradně hmyz a nikoli nebožáci věřící fake news. Jsme prostě ve všem dál, skvělým důkazem je právě současný šéf Bílého domu, který by byl mimochodem jedním z velkých favoritů potenciálního mistrovství světa ve vyrábění falešných zpráv.
Trump udělal ze světa obří tržiště, kde se teatrálně gestikuluje, handrkuje a smlouvá.
A nejen v nich. Trump povýšil kšeft na ideologii. Na vehikl, který řídí veškerý řád, je nadřazen přírodním zákonům a z etiky a morálky dělá neexistující veličiny. Trump udělal ze světa obří tržiště, kde se teatrálně gestikuluje, handrkuje a smlouvá. Kde se úmyslně nadsadí cena a nedohadovat se o ní je takřka urážkou.
Je proto příznačné, že Trumpova první oficiální zahraniční cesta (neboť účast na papežově pohřbu se nepočítá) vede do arabských zemí – orientální tržiště, kde je jedním z platidel mazanost v dobrém i špatném slova smyslu, jsou když ne rovnou součástí identity těchto zemí, pak jejich spektakulárním symbolem.
Trump trampuje po Blízkém východě a nikoli po Mexiku, Kanadě či Británii, což bývaly tradiční cíle premiérových výjezdů amerických prezidentů. Ne, není to překvapení, o návštěvě arabského světa coby své první zahraniční cestě mluvil Trump ihned po inauguraci: z byznysového, potažmo investičního hlediska mu zkrátka tento region přišel nejatraktivnější.
A co je na tom vlastně špatného? Pravdou je, že byznysové dohody uzavřené v Saúdské Arábii, Kataru a Spojených arabských emirátech mohou překonat hodnotu bilionu dolarů a mohutně podpořit rozvoj nejmodernějších technologií.
Vážně tohle chceme Trumpovi vytýkat? Nejsou to zrovna v tomto případě výčitky za každou cenu?
Asi by i byly, nebýt problému s prolínáním amerických byznysových zájmů s těmi ryze Trumpovými. Prezidentovy firmy, vedené nyní jeho syny, se během Donaldova druhého funkčního období aktivně rozšiřují s cílem expandovat právě na Blízký východ.
Trumpova společnost se mimo jiné podílí na golfovém a developerském projektu v Kataru, jeho jméno se objeví na mrakodrapech v Saúdské Arábii a Spojené arabské emiráty použily krypto systém zřízený jednou z Trumpových firem k uzavření obchodu v hodnotě dvou miliard dolarů. A to je jen zkratkovitý výčet aktivit, za nimiž Trump jakožto soukromá osoba na Blízkém východě stojí.
Je extrémně složité, ne-li nemožné, rozlišit, kdy Trump hájí zájmy Ameriky a západního světa a kdy čistě své privátní. Jinými slovy – kde začíná a končí americký prezident a kde začíná a končí soukromý byznysmen?
A to není vše. Trump zúžil rozměr světa a politiky na „má dáti – dal“. Obchodní hledisko je jistě velmi podstatnou částí diplomacie a mezinárodních vztahů, ale ve hře jsou – musejí být! – i jiné aspekty.
Viz domácí příklad, kdy se prezident Zeman svého času lísal a podbízel Číně tak, že se to eklovalo zdaleka nejen krtečkovi, kterého chtěl mučivě zkřížit s pandou. Zemanovo podlézání Velké zdi se nakonec ukázalo nejen nedůstojné, ale též tragikomické, protože přineslo mrzký ekonomický efekt, avšak princip „obchod není vše“ platí obecně a není romanticky naivní, jakkoli se to může zdát.
Trhovec Donald si za svou cestu do Kataru vyhandloval letadlo. Luxusní Boeing 747 za čtyři sta milionů dolarů coby dar od tamější královské rodiny, který byl měl nahradit čtyřicet let starý Air Force One, do něhož je miliardáři hanba vlézt.
Dávají vám letoun zadarmo a vy můžete říct: Děkuji moc!
„Pane prezidente, jak vysvětlíte lidem, že tenhle přepychový dar není jen pro vás? Proč jste se ho nevzdal?“ ptala se Trumpa novinářka.
„Za takovou otázku byste se měli stydět,“ reagoval mocný muž. „Dávají vám letoun zadarmo, můžete zaplatit miliardu nebo čtyři sta milionů dolarů a říct ‚děkuji, nechci!‘ Nebo můžete říct ‚děkuji moc!‘“
Následně si Trump pomohl golfovým příměrem: „Když ti někdo daruje pat, poděkuj, zvedni míček a jdi na další jamku.“
Politika jako golf. Politika jako sněm trhovců či aukce. Chcete-li amerického prezidenta mít, vyvolávací cena je čtyři sta milionů dolarů.
The post Trump poprvé, podruhé, potřetí! Americký prezident jako trhovec i předmět aukce appeared first on Forbes.
