Na módu zapomeňte. Nová výstava ukazuje šátky, na které se tiskly dějiny

Forbes Před 15 hodinami

Stěžejní letošní výstava Uměleckoprůmyslového muzea v Praze pojmenovaná Kde ty všechny kytky jsou ukazuje průřez historií dvacátého století skrze textilní vzory a propagandistické šátky. A také pečlivý přístup k práci se sbírkovými předměty, který dokáže ze starých látek vykouzlit nové dějinné souvislosti.

Šátek nemusí být jen módní doplněk, ale také politický statement, upomínkový předmět nebo umělecké dílo. Právě na šátky, potažmo na textilní vzory a tisk na látku, se po úspěchu výstavy Šílený hedvábník z roku 2019 zaměřilo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, které 14. května zahájilo novou výstavu s názvem Kde ty všechny kytky jsou.

Přestože její kurátorka Konstantina Hlaváčková sáhla pro exponáty jen do vlastních sbírek instituce, dokázala z nich vykouzlit nečekané.

A to i s podporou výtvarného řešení výstavy od Pavla Mrkuse, jehož dlouholetá práce pro Signal festival se v expozici znatelně odráží – například v podobě umístění video ukázek a multimediálních exponátů mezi ty fyzické nebo volbě neonově zelené barvy, jež vyniká v sálech s tlumeným světlem, které jsou pro vystavování historických textilií nezbytnou podmínkou.

„Textilní tisk přináší nejen dekorace a zušlechtění našeho každodenního života, ale zároveň významové sdělení. Často jsou tam příběhy, ale i velmi kontroverzní ideologie nebo propaganda,“ představuje výstavu, k níž byla vydána i objemná publikace, ředitel UPM Radim Vondráček. Potrvá až do 14. září.

Ačkoliv se výstava zaměřuje hlavně na dvacáté století v českých zemích, exkurze do počátků devatenáctého století i za naše hranice je v úvodu nezbytná pro pochopení toho, kde se vůbec textilní tisk vzal a co znamená. V době svého vzniku patřilo toto odvětví především do rukou německých nebo židovských továrníků, proto se autoři výstavy vyhýbají explicitnímu označení „český textil“.

Výroba probíhala například v Kosmonosech nebo v Josefově dole a především pak ve Dvoře Králové nad Labem v textilním závodě Josefa Sochora. Jak to tam vypadalo ve třicátých letech, ve svém oslavném projevu popsal básník Jaroslav Seifert. Poslechnout si ho můžete pod „zvukovou sprchou“ v prvním sále, věnovaném vývoji textilních vzorů v módě.

Pokochat se tu můžete střihy šatů napříč historií a především pak pestrostí jejich látek. Rozděleny jsou podle vzorů od teček a pruhů přes květiny až po geometrické a orientální motivy. Jde jak o konfekční produkci textilek v českých zemích, tak o ruční zakázkovou výrobu, případně i domácí práci.

Tuzemská provenience je doplněna také světovým dobovým kontextem především od francouzských a italských značek, kde se vyjímají například hedvábné šaty od Christiana Diora ze sedmdesátých let nebo šátek od Salvatore Ferragama. V „akci“ pak pestrobarevné vzory látek můžete sledovat v sestřihu z populárních dobových filmů od To neznáte Hadimršku (1931) až po Což takhle dát si špenát (1977).

Tím ale veselá část výstavy končí a nastupuje oddíl věnovaný válečné propagandě, vytištěné především na šátcích nebo kapesnících. I Davidova hvězda, již si během druhé světové války museli na oblečení našívat Židé, a zároveň i vlaječka s hákovým křížem, jíž na propagandistických akcích mávali nacisté, je vlastně potištěný šátek.

Ironií osudu vznikal sériovou výrobou ve stejných textilkách jako látky, z nichž se ve třicátých letech šily slušivé róby vystavené v předchozím sále. Z nich se po znárodnění staly státní textilní závody Tiba, ve kterých se tiskly propagandistické šátky. Stroje v nich jely ale až do roku 2008. Na druhé straně světa si přitom ženy během druhé světové války šily šaty nebo plavky z hedvábných vojenských šátkových map, které používali například letci v jihovýchodní Asii.

Šátek se ale nástrojem propagandy nestal až ve dvacátém století – k tomuto účelu jej využíval už Napoleon Bonaparte nebo Habsburkové v období Rakouska-Uherska. Potištěný kus látky dokumentuje rozvoj železnice v devatenáctém století, dobyvačné snahy světových mocností a jejich úspěchy na bitevním poli, stejně jako později třeba výsledky hokejových zápasů, sestavy cvičenců na spartakiádě nebo úspěchy československých sportovců na olympiádě.

Winston Churchill nechal v roce 1943 na šátky natisknout své projevy, Neville Chamberlain v roce 1938 oslavil šátkem podpis Mnichovské dohody a nacisté stejný módní doplněk o rok později využili k tomu, aby obyvatelstvo utvrdili v přepsání mapy Evropy.

Šátek se nestal jen záznamem historických událostí, ale také upomínkovým předmětem z cest i propagačním předmětem státních podniků, který měl šířit slávu komunistického Československa v zahraničí. A paralelně s tím také médiem pro vyjádření umělců, kteří se ve volné tvorbě vyjadřovat nesměli, ale na kusu látky nikoho nenapadlo podezřívat je z podvratné protistátní činnosti.

Těmto funkcím tištěných látek je věnován poslední sál výstavy ve třetím patře Uměleckoprůmyslového muzea. Část se dotýká také prezentace československého textilu na EXPO 1958 v Bruselu a promítá se tu i krátké video se záznamem toho, jak tenkrát pro Československo úspěšná světová výstava vypadala.

Na šátcích se objevují Hurvínek, Mickey Mouse, první mapa pražského metra i rozmanité výtvarné kompozice. Nejednoho pak napadne sáhnout do skříně po šátcích po babičce nebo zahrabat v second handu a objevovat další příběhy, které se na šátcích mohou ukrývat. Některé z nich mohou mít nejen velkou emocionální, ale také už historickou a sběratelskou hodnotu.

The post Na módu zapomeňte. Nová výstava ukazuje šátky, na které se tiskly dějiny appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek