Modeláři budoucnosti. Studio Horák přenáší vize developerů do vizualizací

Forbes Před 2 dny

Přímo před nosem mi projede pražská tramvaj, ovšem v místech, kde v současnosti žádná tramvaj nejezdí. A nestojí tam ani všechny okolní budovy, na které se zrovna vlastníma očima dívám. Pomalu procházím zatím neexistující zástavbou nad kolejištěm pražského hlavního nádraží, kolem proudí usmívající se virtuální lidé a já se dívám z perspektivy chodce na to, jak by mohla v budoucnu vypadat Praha.

„Teď se přenesme trochu dál,“ prohlásí můj průvodce, kterého ve svých VR brýlích vidím vedle sebe jako digitálního avatara stojícího na stejné neexistující ulici. V tu chvíli vidím místo, kde jsem předtím stál, z ptačí perspektivy a všude kolem je virtuální Praha vymodelovaná pomocí map Google.

Ve skutečnosti oba chodíme po prázdné místnosti v centru Prahy a prohlížíme si práci studentů MBA programu Real Estate Investment, Development and Valuation na Vysoké škole ekonomické, kteří měli v týmech vymyslet a vymodelovat urbanistické řešení možné výstavby nad hlavním nádražím.

Jednomu z týmů převedlo návrh do virtuální reality pražské Studio Horák, jež se už třicet let věnuje tvorbě vizualizací pro developery, architekty i designéry. A které si vybírají pro ztvárnění svých vizí špičky tuzemského realitního trhu.

„V Česku není žádný velký developer, s nímž bychom nespolupracovali,“ chlubí se zakladatel studia Břetislav Horák poté, co si sundáme brýle pro virtuální realitu a v jinak prázdné velké místnosti uvnitř paláce Astra na Václavském náměstí usedáme do křesel před velkou obrazovkou, která slouží jako další výstup pro prezentování developerských projektů.

Břetislav Horák se k tvorbě vizualizací dostal už během studií statiky na vysoké škole. „Někdy v raných devadesátých letech jsem byl na výstavě, kterou tehdy pořádal časopis Chip, kde se prezentovaly herní enginy a 3D prostředí,“ vzpomíná Horák.

„Tehdy mě to nadchlo, a ačkoli jsem v tom nic neuměl, šel jsem se do jedné společnosti ucházet o práci. Tam mě prokoukli, že fakt nic neumím. Tak jsem se to doučil a pustil se do toho sám,“ dodává se smíchem.

Nakonec nechal i studia statiky a stal se jedním z průkopníků tvorby vizualizací na českém trhu. Jedna z prvních zakázek byla například pro designovou a nábytkářskou firmu Vitra, ve které tehdy působil jako ředitel středoevropského regionu zakladatel Konsepti David Řezníček.

Z developerského prostředí byla jedním z prvních klientů studia společnost Finep. „Vlastně jsme stáli u počátků Finepu, kdy začínali ještě v dřevních dobách používat vizualizace. Vzpomínám si, jak za mnou tehdy chodili zakladatelé a řešili jsme barevnost domů, protože se jim ta od architektů nelíbila,“ popisuje Horák.

Oproti počátkům jeho byznysu se tvorba vizualizací zásadním způsobem proměnila. „Předtím stačilo do obrázku zakomponovat pár stromů a jedno nebo dvě auta. Teď musí být scéna tak propracovaná, abyste nepoznal rozdíl mezi vizualizací a realitou,“ vysvětluje.

„Doba se za těch těch třicet let vyvinula, ale my se snažíme být celou dobu technologicky vepředu,“ zdůrazňuje.

V současné době studio se stabilním obratem v desítkách milionů korun tvoří vizualizace například pro Pentu či Crestyl a další velké developery. A pracuje třeba také se společností Generali Real Estate, která připravuje rekonstrukci pražského obchodního domu Kotva.

Zároveň si Studio Horák vybírají osobnosti tuzemského byznysu i pro tvorbu vizualizací svých soukromých sídel. V minulosti studio například vytvářelo privátní vizualizace pro Petra Kellnera.

Mezi klienty byla rovněž velká zahraniční architektonická studia včetně amerického architekta Richarda Meiera. „Práce se zahraničními architekty je vždy nesmírně zajímavá, protože přinášejí zase zcela jiný pohled, jinou kvalitu, kterou tady neznáme,“ říká Horák. A dodává, že ročně studio pracuje zhruba na stovce zakázek.

V posledních dvou letech se studio věnuje také virtuální realitě popisované v úvodu. Poprvé se přitom cestou virtuální reality vydali ve Studiu Horák už někdy před dvanácti lety. Ale nakonec ji uložili do šuplíku, protože technologicky ještě nebyla tak daleko, aby přinášela přidanou hodnotu.

„Tehdy jsme v tom udělali pár projektů a vlastně nás to nebavilo. Měli jsme brýle, seděli v kanceláři a podívali se na dům ve 3D. A to bylo celé. Teď ale tím projektem můžete volně chodit, můžete mít brýle všichni ve skupině a o tom, co vidíte, si můžete povídat. Je to společný zážitek a tam už tu přidanou hodnotu vidím,“ vysvětluje Horák.

V tvůrčím procesu jsou podle něj investoři odkázaní na výkresy nebo vizualizace. „My je děláme rádi a dobře, ale často mají být popisné. Ale když můžete v tom projektu stát na ulici, máte nové možnosti. A pomáhá to v rozhodování i úředníkům nebo politikům,“ doplňuje Horáka CEO studia David Šeterle.

I proto podle něj mají o přenos projektů do virtuální reality stále větší zájem rovněž investoři. Při společném zážitku s brýlemi, kdy člověk například z perspektivy budoucího chodce může vnímat výšku budov a pocit v prostoru, se developerům projekt snáze vysvětluje třeba úředníkům. „Například Penta o to má velký zájem,“ zmiňuje Šeterle.

A dodává, že ideální je to pro komerční nebo retailové prostory. „Když vám přiletí zahraniční partner a vy mu chcete odprezentovat co nejvíc, tak namísto půdorysů a vizualizací stačí desetiminutová společná prohlídka s brýlemi, při které může nasát i atmosféru města.“

Navíc je možné se na daný projekt podívat v jakémkoli měřítku, od pohledu na urbanistický celek zasazený do kontextu města až po výhled z vybrané místnosti konkrétního bytu.

Pro tvorbu virtuálního prostředí studio využívá herní engine Unreal, s nímž pracují velká herní studia pro tvorbu svých videoherních světů. Rozdíl je pouze v tom, že scény nejsou tak vyšperkované jako ve hrách, jednak kvůli výrazně nižšímu rozpočtu a jednak kvůli kratšímu času.

Jak u virtuální reality, tak u vizualizací jde ale vždy o to samé: ukázat projekt, který je zatím jen na papíře a v tabulkách investorů, tak, jak bude vypadat po dokončení.

„Celou dobu developerům říkám, ukazujte ty věci tak, jak skutečně budou vypadat. Nemůžeme je záměrně zmenšovat nebo zvětšovat, aby se to líbilo úřadům. To by se vrátilo jako bumerang,“ upozorňuje Horák.

Zároveň jsou však vizualizace pořád i marketingovým nástrojem, takže je potřeba projekt představit v tom nejlepším světle.

„Naše práce je najít perfektní, zajímavou, atraktivní perspektivu a vnést do vizualizace určitou atmosféru. Ale vždy podle reálných proporcí a návrhů.“

Vizualizace projektů jsou proto často nasvícené nízkým sluncem s příjemnou barvou světla, zároveň však platí, že světlo musí i na vizualizaci dopadat v takovém úhlu, v jakém dopadá v reálném světě.

To se občas tluče s představou architektů, kteří by nejraději ukazovali své návrhy puristicky zobrazené bez lidí, bez zeleně a v lehkém oparu. „Takové umělecké záběry umíme také, ale musíme dbát na to, komu se ta vizualizace ukazuje a proč,“ uzavírá Horák.