Nekoukám se dál než na příští rok, říká o podnikání v době AI revoluce Lubo Smid

Forbes Před 1 týdnem

Jak si vede technologická společnost STRV, o čem se její šéf Lubo Smid baví s nejvýše postaveným českým CEO v globálním byznysu, co může výhledově nahradit mobilní telefony a kdy nám pomůže umělá inteligence vyřešit většinu nemocí?

Křivka grafu, kterou na samém konci rozhovoru ukáže, tluče o dno. V tomto případě je to ale dobrá zpráva. „Buď tam mám o nějakých patnáct let méně, nebo to jde ještě níž a píše to rovnou ‚much younger‘,“ usměje se Lubo Smid.

I lehce poučený čtenář Forbesu tuší, že je řeč o jeho biologickém věku, neboť tento muž s postavou antického olympionika náleží mezi přední české insidery v oblasti longevity a péče o vlastní tělo. V první řadě ale Lubo – podle občanky je mu 37 let, podle biologického věku 22 či ještě méně – vede technologickou firmu STRV a pouští se do další fáze podnikání.

„Aktuálně trávím zhruba čtyři měsíce v roce v Americe a zbytek v Česku, ale dost vážně přemýšlím, že to otočím,“ říká. „Protože příležitostí je víc tam, ne tady,“ dodává.

Mezi klienty STRV jsou automobilka Porsche, globální síť fitness center Barry’s, nejuznávanější sportovní web planety The Athletic nebo fotbalová soutěž Major League Soccer, tedy aktuální zaměstnavatel Lionela Messiho, pro kterou udělali novou aplikaci. A Lubo Smid od loňska o směřování STRV rozhoduje výhradně sám, neboť od svých byznysových partnerů v čele s Davidem Semerádem odkoupil stoprocentní podíl.

„Deset měsíců je dostatečný časový vzorek. A můžu říct, že se pro mě nezměnilo vůbec nic,“ tvrdí. „I se společníky jsem měl absolutní svobodu v tom, co s firmou můžu a nemůžu dělat. Jsem typ člověka, který když má nějaký směr, tak ho nemění ze dne na den, z týdne na týden, z měsíce na měsíc, ale drží se ho a pokračuje. Jde jen o to, že nyní se místo struktury vlastníků víc zapojuje můj leadership team.“

I o tom hovoří Lubo Smid ve velkém rozhovoru pro Forbes Česko. O příležitostech v USA, hospodářských výsledcích STRV, umělé inteligenci či o tom, že v pyramidě trendu zvaného longevity je pořád zcela klíčové spodní patro obsahující spánek, pohyb a stravu.

Za okny vaší pražské kanceláře mží a je šedo, Los Angeles hlásí nonstop slunce. Nechybí vám to?

Za čtrnáct let, co takhle funguju, mám najetou rutinu, že odletím do Kalifornie, posbírám tam energii, nějaký čas z toho tady žiju a pak tam letím vše načerpat znova.

Člověk je zvyklý, že může jít běhat ven, kdy chce a jak chce, a najednou musí přemýšlet nad tím, že by měl kupovat zimní oblečení… Jenže já zároveň hrozně rád lyžuju, takže pro mě naopak za pár týdnů začne to zajímavé období v Evropě. Řeším to hlavně z byznysového pohledu.

Ten máte jaký?

V Česku věci běží tak, jak mají, mám tu leadership tým a v něm velice silnou oporu. Teď je potřeba se o něj začít opírat a víc roztáčet kola byznysu. A ten se pro mě děje v Americe. Jen jsem si v hlavě vysnil, že tým postavím během pár měsíců a trvalo to několik let, nicméně dneska tady je a otevírá mi to prostor.

V podvědomí jsem se tomu možná historicky trochu bránil a čekal jsem, že přijde nějaký externí impulz, který mi řekne: „Teď budeš buď v Praze, nebo v Americe“. Ale žádný nepřichází, tak si ho musím vytvořit sám.

Přitom žijeme v časech Donalda Trumpa a v Česku v povolební době…

Pro mě to je business first a business only (byznys na prvním místě a pouze byznys – pozn. red.), bez nějakého většího ohledu na politickou situaci.

Vidíte, někdo utíká z USA, jiní jsou značně nespokojení v Česku.

V období voleb samozřejmě podle výsledku lidé říkají, že se odstěhují odtamtud nebo odtamtud, ale to jsou spíš vyhrocené situace. Když se na to podíváte z matematického pohledu, tak to, jak jsou od základů postavené volby, znamená, že většina lidí bude nespokojených; shodou okolností jsem to pár dnů nazpět zkoumal docela do detailu.

Jak najít správný systém, který by uspokojil všechny a zároveň byl dostatečně rychlý a pružný? Já ale nevnímám problémy ani na českém, ani na americkém trhu, což jsou pro nás dva hlavní trhy, kde máme legální struktury, nejvíc nás ovlivňují a platíme tam daně. Politická situace je něco, s čím se člověk musí popasovat. Já ani nedokážu říct, v čem by se nás to dotýkalo.

Tak zpět k americké šanci.

Situace v technologickém světě je velice zajímavá a to právě v Americe, v tamních technologických hubech. Být toho součástí samozřejmě dává smysl. Síla USA je násobně větší než u evropského trhu. My to celé děláme úplně naruby: nejdřív jsme s „ničím“ šli do Ameriky a pak jsme si řekli, že zkusíme i Evropu.

V určitou chvíli šlo možná i sto procent našich příjmů z Ameriky, protože jsme se tady úplně na všechno vykašlali, dnes nám jde z evropského trhu díky velkým, stabilním spolupracím více než třetina. Ale potenciál USA pořád vidíme jako velice zajímavý.

Co ale výkyvy kurzu dolaru? Letos byl za 24,50 koruny i za 20,50.

To je sice pro nás poměrně významná věc, ale jediný, koho se to dotýká, jsem já, protože to má vliv na koncový profit. Většina našich nákladů je stále v korunách, tým máme tady.

Vývoj od začátku roku samozřejmě není úplně optimální, na druhou stranu používáme nějaké finanční instrumenty, když je kurz dobrý, tak si ho „zahedgujeme“ dopředu. Já věřím tomu, že vše funguje v cyklech a že to není jenom o tom, že by kurz dolaru pokračoval pořád strmě dolů. To bychom na to taky museli reagovat.

Vaše výsledky za rok 2024, právě po přepočtení z dolarů, jsou přibližně 300 milionů korun v obratu a sedmnáct milionů korun v zisku. Jste spokojený?

Výsledky nejsou snové, ale pro mě bylo nejdůležitější udržet firmu profitabilní a zdravou a provést ji ne úplně jednoduchým obdobím. Soustředil jsem se právě na poskládání správného týmu, abych zase mohl vstoupit do další kapitoly. S tím souvisí i můj odkup podílů od ostatních společníků.

V jakém smyslu?

Celý byznys development STRV byl postavený na zakladatelích, primárně na mně a na Davidovi Semerádovi. Doplňovala nás určitá skupina lidí, ale nikdy jsme neměli plně vybudovanou salesovou a marketingovou část byznysu.

Firma vyrostla poměrně výrazně, už to není o jednotkách lidí, které je potřeba přidat, ale o tom postavit celou strukturu, která má různé úrovně a v každé úrovni struktury je potřeba trošku jiný typ člověka. To jsme se učili, a proto nám to trvalo déle, než bychom si ideálně přáli. Ale myslím si, že se nám to pěkně rozbíhá.

I za Atlantikem?

Dlouho jsem se bránil svěřit celý náš americký byznys do rukou jednoho člověka, rozdělil jsem to na západní a východní pobřeží, abych měl trochu rozdělené riziko.

Bohužel to úplně nefungovalo, dva lidi jsou daleko náročnější na management a taky lidé v Americe nejsou úplně levní. Museli jsme to dopracovat do současného stavu, který se, myslím, dobře zajíždí.

Když hodláte trávit víc času v USA, nechcete Ameriku sám převzít?

To není mým cílem, tým pode mnou zůstane stejný. Máme to nastavené velice hezky: člověk, který pro nás Ameriku vede, sídlí v New Yorku, já trávím většinu času v Los Angeles. Chci ho využívat k otevírání různých dveří, ale že bych chtěl řídit americký byznys? To ne, to už jsem si vyzkoušel hodněkrát. Myslím si, že v tuhle chvíli je potřeba dát příležitost ostatním.

Co ve Spojených státech nejvíc otevírá dveře?

Osobní vazby jsou základ, to je nejsilnější. Máme obrovskou výhodu dlouhodobého působení, dotkli jsme se stovek a tisíců lidí, kteří s námi v určitém bodě spolupracovali; když už někomu pomáháme s pátou firmou, tak to něco znamená.

Došli jsme do poměrně zajímavých velikostí byznysů díky tomu, jak dlouho se s některými lidmi známe a oni jsou pak schopni nás zase napojit dál. To je pro mě nejsilnější kanál, jak získávat nové klienty. Plus samozřejmě doporučení a všechny naše proaktivní akce.

Jaké třeba?

Úplnou výjimkou je fotbalová Major League Soccer. Celá spolupráce vznikla na základě naší marketingové iniciativy, kde jsme jejich novému šéfovi pro engineering poslali knížku se vzkazem, on na to zareagoval a začal si se mnou psát na LinkedInu. Což je krásný příklad toho, proč se vyplatí dělat i nestandardní věci a různé kampaně, které jdou trochu mimo.

Vše začalo velice pozvolně, trvalo to zhruba rok, než jsme se dostali k příležitosti předělat celý jejich ekosystém. Nebylo to vůbec jednoduché, byli jsme v tom ponoření přes rok a půl. Byla to pro nás extrémní příležitost, tak jsme se jí chopili naplno. I když máme větší zakázky, tahle byla dopadem opravdu významná.

Kdy jsou naopak zásadní osobní vazby?

Pracujeme třeba s Warner Music Group, s Robertem Kynclem.

Tedy s nejvýše postaveným českým CEO v globálním byznysu. Jaké to je, s ním pracovat?

Robert je člověk, kterému je určitě potřeba vzdát obrovský hold za to, co všechno dokázal a čím si prošel. Společně jsme dělali nějaké investice, tak jsme se seznámili. Pak, když začal ve Warner Music Group, tak nás tam představil a měl určitou vizi toho, co by chtěl s firmou dělat.

Svět, ve kterém žije Robert, je úplně někde jinde, ale samozřejmě jsme rádi, že ho můžeme být do jisté míry součástí. Párkrát jsme spolu v Los Angeles zašli na kolo a vyměnili si spoustu zajímavých názorů ohledně toho, jak se technologický svět bude vyvíjet, kde jsou příležitosti a kde nejsou.

Kde je tedy vidíte? Zuří opravdu fatální AI revoluce, nebo jde spíš o pokračování křivky technologických proměn, které běží už roky?

Je to pokračování křivky, ale ta už se docela zahýbá – na exponenciální, možná až vertikální úroveň. Změny, u nichž jsme byli zvyklí, že se objeví jednou za tři až pět let, se postupně dějí každý rok, pak kvartálně… Celé se to zrychluje, takže se musel rapidně zrychlit i způsob, jakým se my koukáme na nové technologie a nové možnosti, abychom byli schopni vyhodnocovat, že naše služby budou i nadále relevantní.

Jste víc optimista, nebo pesimista?

Situaci, ve které jsme, nevnímám jako hrozbu, spíš jako příležitost posunout se k zajímavějším věcem. Rozhodně je ale potřeba, aby se AI revoluce nekonala jenom venku, mimo náš barák, ale napříč celou firmou. To je jeden z našich strategických pilířů.

Tím spíš je potřeba, aby tomu odpovídaly jednotlivé role v týmu. Aby dejme tomu ani náš člověk na financích nebyl ohledně AI pozadu, abychom využívali nejnovější nástroje a technologie a byli jsme schopni z toho benefitovat jako organizace.

Zároveň platí, že člověk má nějakou představu, jak by věci mohly nebo měly fungovat, ale ne úplně vždycky je ta představa správná. V průběhu času se vyvíjí.

Máte příklad?

Pár let zpátky se zdálo, že každý si bude vyvíjet svůj model a dělat hardcore machine learning AI práci, na kterou je potřeba mít ty nejspecializovanější lidi. Tohle je najednou pohlceno velkými hráči na trhu, dnes je potřeba dělat spíš niche a implementační věci.

A hlavně vědět, jakým způsobem je možné vzít technologii a překlopit ji do skvělého a uživatelsky přívětivého produktu. Myslím si, že přijde poměrně velký přerod ohledně toho, jaká používáme zařízení a jak s nimi interagujeme. Všichni jsme zvyklí, že telefon je hlavní, ale já čekám, že během pěti let dojde k velkým změnám.

Jakým?

V posledních pár dekádách jsme viděli pokus vytvořit něco, co budeme nosit na hlavě. Ray-Ban Meta Display je první produkt, který, myslím, ukazuje cestu. Google Glass jsou na trhu přes deset let a je to vlastně úplně stejný produkt; technologie bohužel v té době ještě neumožňovala vytvořit něco rozumného, ale extrémně rychle se to posouvá.

Věřím, že jednou z možných cest je mít něco na oku, potažmo v oku, což nám bude rozšiřovat okolí a dávat kontextuální informace. Neříkám, že bychom telefony nepoužívali vůbec, ale přijdou nová zařízení a nové typy interakcí, na které dneska nejsme úplně zvyklí. To otevře úplně nový svět i pro nás, pro nové typy produktů pro naše klienty. Díky AI bude možné vše daleko víc personalizovat, tam vidíme velké příležitosti.

Je vůbec možné v tomto kalupu dlouhodobě plánovat?

Já se nekoukám dál než na příští rok. Kdo potřebuje postavit obrovskou logistickou halu a pak začít doručovat balíky, asi nadále může poměrně dobře plánovat i na několik let dopředu; v našem ryze technologickém světě takové plánování šlo úplně bokem.

Díváme se na rok, který právě žijeme, a na ten, který bude následovat, ale i tam spíš z pohledu čtvrtletí. Na tom je krásně vidět, jak se věci zrychlují – a s tím se musíme naučit žít.

Co se v rámci rychlosti změn děje v oblasti longevity?

Díky síle umělé inteligence koluje povědomí, že budeme během příští dekády schopni eliminovat většinu nemocí. Ať už tím, že na ně najdeme léky nebo to budeme schopni vyřešit prevencí, ale i laboratorně.

Ono to zní poměrně bizarně, ale technologie se na to už objevují, umíme měnit DNA a budeme schopni tomu lépe porozumět, ostatně DNA je druh kódu. Velkým tématem je v tomto ohledu Ozempic. A ne, že bych ho chtěl propagovat nebo používat.

No, nejste úplně cílová skupina.

Doufám, že nejsem. Ale story, jak na Ozempic přišli, je hrozně zajímavá. Nejsem schopný ji popsat úplně odborně do detailu, ale ve zkratce postupně usekávali a oddělovali určitý peptid (chemická sloučenina organického původu – pozn. red.), až našli jeho aktivní část – tam je krásně vidět, jak nám technologie do budoucna můžou pomoci porozumět tomu, jak lidské tělo funguje a co všechno se dá a nedá ovlivnit.

Ale?

Na druhou stranu jsou tu limitace, přes které se úplně jednoduše nebudeme schopní dostat. Třeba lidské oko má životnost 120 až 130 let a neumíme ho úplně nahradit. V longevity světě se dá dělat hrozně moc věcí a člověk si musí vybrat jenom to, co mu sedí, nicméně si myslím, že v příštích deseti letech se diametrálně změní přístup k preventivní medicíně.

S pomocí technologií?

Už dnes fungují startupy, které vám každý měsíc pošlou domů krabičku, tu si na chvíli zapíchnete do ruky, pošlete ji zpátky a oni vám pošlou výsledky krevních testů. Což technologicky není žádný velký průlom, spíš zpříjemnění procesu, každopádně budeme schopni reagovat a propojovat data do širšího kontextu.

Já jsem člověk ověšený všemi různými senzory, baví mě to sledovat a analyzovat. Největší přidanou hodnotou je možnost koukat se na to z dlouhodobého pohledu. Když mi ráno zařízení řekne, že jsem se dobře vyspal a mám vysokou připravenost na fyzický trénink, to bych věděl sám taky. Něco jiného je mít možnost porovnat, jak jsem na tom meziročně či meziměsíčně.

A dál?

Je tu právě propojení s krevními testy, s čímž z velkých hráčů začíná experimentovat Whoop – už nedělají jenom tady ten hezký tracker (ukazuje na zápěstí), podle mého názoru jeden z těch lepších, přistupují k tomu klinicky a díky tomu, že vycházejí primárně ze sportovního prostředí, jsou data velice zajímavá. To může posunout péči o zdraví na další úroveň.

Jaké další trendy vidíte?

Celkově se začalo hodně mluvit o biologickém věku. Ten je možné měřit asi padesáti různými způsoby, každý k tomu přistupuje tak trochu po svém, ale věřím, že to je něco velice prospěšného, samozřejmě pokud to bude udělané pořádně a s dobrými zdroji.

Člověk by měl mít možnost zhodnotit, jak na tom je, a vidět, jestli změny, které ve svém životě dělá, jsou správné. Nejjednodušším modelem, který jsem zažil i na akcích Bryana Johnsona, je změřit biologický věk sérií fyzických cvičení podle toho, kolik opakování a v jaké formě jste schopní udělat.

Už to dost napovídá, byť je to hodně zjednodušené. Biologický věk řeší i všechny trackery, protože je to téma, které lidi hodně zajímá. A nakonec je možné nechat se otestovat v laboratoři a v některých případech se podívat dokonce na biologický věk jednotlivých orgánů, což samozřejmě dává ještě hlubší vhled.

Buďme praktičtí, jaké doplňky stravy aktuálně berete?

Trendem tohoto roku, respektive trendem minulého roku z pohledu amerického trhu a letošního na trhu českém, jsou elektrolity a hydratace. Všichni chtějí dělat elektrolity, ve výsledku je to někdy sůl s příchutí, i když pochopitelně nejde jenom o sodium, ale i o draslík, hořčík a podobně.

Já používám stack Bryana Johnsona z Blueprintu, dávám si to každý den – dřív bral nějakých sto pilulek denně a vydestiloval z toho tohle, což je výrazně lepší. Takže jeden drink a šest pilulek, k tomu beru ještě jednu.

Ale nevnímám to tak, že by to byla alfa a omega. Tou jsou spánek, pohyb a to, co člověk jí. Suplementy tvoří až posledních pár procent toho, co pro sebe může člověk udělat.

Pokud jsou pohyb, spánek a strava spodkem longevity pyramidy, vámi zmíněný Bryan Johnson stojí na její špičce. Kým pro vás je, když ho znáte zblízka?

On sice operuje na úplné špičce pyramidy, ale vždycky zdůrazňuje základy. Já rád věci testuju, dlouhá léta jsem sledoval Davea Aspreyho a jeho Bulletproof Coffee a všechno s tím spojené. Dovolím si tvrdit, že Bryan je jeden z hlavních aktérů toho, proč tady dnes vůbec máme nějakou longevity vlnu.

Dokázal jí dát skvělý marketing, aby to lidi zaujalo. Dělá věci, které jsou bizarní. Když chodí do sauny, tak si bere pytlíček s ledem na intimní místa, aby se příliš nezahřívala, vyměňuje si krevní plazmu se synem, s tátou… Spousta z nich nefunguje a nikam nevede, ukazují se jako slepá cesta.

I ty je ale přece dobré znát.

Přesně tak, kdyby to nezkoušel, tak nezjistí, co funguje a co nefunguje. A to, že něco funguje pro něj, neznamená, že to bude fungovat pro spoustu ostatních lidí.

Takže?

Bryan Johnson je velice kontroverzní postava, je potřeba ho brát s obrovskou rezervou. A věci si sami zkoušet, testovat, měřit se a chodit na krevní testy, aby člověk viděl, jestli to s ním něco dělá, nebo ne.

Starat se o své tělo je důležité, faktor lifestylových změn má největší dopad. A to, jakým způsobem budeme schopní vyřešit nejpalčivější problémy týkající se zdraví, nám velice brzy ukáže umělá inteligence.