Jestli na světě existoval člověk, který dokázal v lidech vyvolat pocit optimismu, byla to právě Jane Goodall. Světově proslulá britská bioložka si díky průlomovým výzkumům chování šimpanzů získala respekt a obdiv napříč všemi bublinami rozdělené společnosti. I proto s lehkostí a přirozeně šířila povědomí o ochraně životního prostředí.
Na jaře roku 2024 vystoupila s projevem zvaným „Důvody k naději“ také v Bratislavě na festivalu Starmus, který propojuje vědu, umění a hudbu. Ve výjimečném rozhovoru ji zpovídala dvojice složená z ostříleného hudebního publicisty Stevea Baltina (Rolling Stone, Billboard, L. A. Times) a multižánrové hudebnice Sage Bava.
„Dělal jsem rozhovory s největšími světovými celebritami – od hollywoodských hvězd, jako jsou Tom Cruise či Scarlett Johansson, přes hudební legendy jako Mick Jagger, Aretha Franklin a Stevie Wonder až po nositelku Nobelovy ceny za mír Malalu Júsufzaj. Těžko bych z nich ale vybral někoho, kdo měl na svět větší vliv než Goodall,“ zhodnotil Baltin jeden z posledních rozhovorů, které Jane Goodall kdy poskytla.
Naděje, o níž jste mluvila i na festivalu Starmus, je v těchto temných časech pro svět velký dar…
Já skutečně věřím, že jsem na tuto planetu přišla s určitým posláním. Kdysi jím bylo probuzení zájmu lidí o stav životního prostředí a vlastně jím stále je. Kromě toho ale jako své poslání nyní vnímám i to, že lidem dávám naději, protože pokud lidé nemají naději, proč by se namáhali? V takovém případě bychom byli odsouzeni k zániku.
Jak lze vyvolat pocit naděje?
Pocity beznaděje často souvisejí s tím, že problémů ve světě je obrovské množství a že já jako jednotlivec s tím nemohu nic udělat. Častou odpovědí na tento pocit je fráze „mysli globálně, jednej lokálně“, ale podle mě to není správné nastavení. Naopak bychom měli myslet lokálně. Říkám lidem, aby přemýšleli hlavně o tom, na co mají dosah v rámci své komunity.
Nikdo nedokáže vyřešit všechny problémy světa, ale určitě existuje něco, co dokážete změnit vy sami, případně s pomocí několika přátel. Možná to bude jen brigáda, při níž sesbíráte odpadky, charitativní sbírka, dobrovolnictví v útulku pro zvířata nebo něco podobného, ale najednou získáte pocit, že ve skutečnosti něco změnit můžete.
Když k tomu přizvete přátele, zjistíte, že ta změna je větší a že v prostoru, kde žije vaše komunita, opravdu nastala změna. A teprve pak začněte přemýšlet o tom, že lidé jako vy žijí a působí na celém světě a že se něco může změnit i globálně.
Co dává naději vám?
Například mladí lidé. Roots & Shoots (vzdělávací program, který podněcuje zájem mladých lidí o problémy svého okolí a funguje pod záštitou Institutu Jane Goodall, pozn. red.) působí už v sedmdesáti zemích a pokrývá všechny věkové kategorie od předškoláků po studenty univerzit. Naději mi ale dává i to, že pro dobro umíme využívat náš intelekt.
Přicházíme na způsoby, jak pracovat s obnovitelnými zdroji energie a jak žít ve větší harmonii s přírodou. Začínáme více přemýšlet i o našich vlastních environmentálních stopách; uvědomujeme si, že naše změna chování má vliv na okolí a že pokud se přidají miliony, ta změna bude obrovská.
Uklidňuje mě také odolnost přírody – když místům, která jsme zničili, dáme druhou šanci a příroda se vrátí. Existuje tolik příkladů živočišných druhů, které byly na pokraji vyhynutí, ale jejich smutný osud se zvrátil. Odhaduje se, že populace kondora velkozubého klesla na dvanáct jedinců a nyní jich je díky chovu v zajetí a opětovnému vypouštění do přírody více než dvě stě.
Jako poslední pilíř mé naděje zmíním nezlomného ducha lidí. Vždy se najde někdo, kdo se pustí do řešení zdánlivě nemožného, nevzdá se a nakonec najde způsob. Někdy jde o velké politické změny, jakých dosáhli Nelson Mandela nebo Martin Luther King, jindy o překonávání vlastního sociálního znevýhodnění, což jsou rovněž velmi silné a inspirativní příběhy.
Kdo vás inspiroval svým nezlomným duchem?
Když jsem byla mladá, neuvěřitelně mě inspirovala moje babička tím, jak se vyrovnávala s nástrahami života. Inspirací pro mě byl také můj strýc, který ošetřoval zraněné v Londýně během německého bombardování za druhé světové války a pracoval celé noci, dlouhé dny po sobě. V poslední době mě velmi inspiroval Muhammad Yunus (bangladéšský bankéř a nositel Nobelovy ceny za mír, který vymyslel koncept mikropůjček pro drobné chudé podnikatele, pozn. red.).
Ale těch inspirativních lidí je mnohem víc. Často jsou to mladí lidé z Roots & Shoots nebo z jiných mládežnických skupin. Znám africké děti, které se narodily v naprosté chudobě a díky tvrdé práci a odhodlání se učit se ve společnosti dostaly na mnohem vyšší pozici, než si kdokoli myslel, že by kdy mohly. Skvělé je, že všichni máme nezlomného ducha, jen většina lidí se bojí na to byť jen pomyslet, bojí se jednat, bojí se vyjít ze své ulity.
Inspiruje mě ale i mnoho zvířat – ta dokážou být nesmírně inspirativní tím, co dokážou překonat.
Konference Starmus propojuje vědu a umění. Vnímáte hudbu jako nástroj, který nás znovu spojuje s přírodním světem?
Na takových akcích bývá často hudba, která se mi nelíbí. Například nedávno v Římě to bylo takové, že… (zakryje si uši) Vystupovala jsem těsně před koncertem Snoopa Dogga a ten hluk mě málem zabil.
Mimochodem, se Snoopem Doggem jsem se ocitla na jednom pódiu i v Los Angeles a z publika šel takový závan marihuany, že jsme z toho asi byli trochu mimo. Ale zpět k hudbě – miluji klasickou muziku, ale i country či hudbu Bena Harpera.
Ráda bych se s ním setkala, až budu zase v Kalifornii, zatím mi to nevyšlo. Bez ohledu na můj vkus je pravda, že když světově proslulí hudebníci mluví o životním prostředí, dokážou oslovit lidi, které bych já nedokázala. Takže i na Starmus možná někteří přišli na koncert, ale poslechli si i mě. A funguje to, vím to, protože mi to následně potvrzují sami lidé.
Na jaře tohoto roku poskytla Jane Goodall rozhovor i pro dokument na streamovací platformě Netflix. Dohoda přitom byla, že bude zveřejněn až po její smrti.
„Na místě, kde jsem teď, se ohlížím za svým životem. Ohlížím se za světem, který jsem zanechal za sebou. Jaké poselství chci zanechat? Chci se ujistit, že všichni chápete, že každý z vás má svou roli. Možná to nevíte, možná ji nenajdete, ale na vašem životě záleží a vy jste tady z nějakého důvodu. A já jen doufám, že se vám tento důvod během vašeho života ukáže. Chci, abyste věděli, že ať už najdete roli, kterou máte hrát, nebo ne, na vašem životě záleží a že každý den, který žijete, měníte svět k lepšímu. A vy si můžete vybrat, jaký rozdíl uděláte,“ říká v něm.
Dokážou vás inspirovat i hudebníci?
Moc jich neznám, nechodím na koncerty, nemám na to čas. Dave Matthews je jeden z mála, kterého opravdu dobře znám a který mě inspiruje, protože se věnuje ochraně přírody a životního prostředí. Je to můj dobrý přítel.
Lidem vyprávíte nejen o životním prostředí a klimatických změnách, ale například i o problematickém chovu zvířat. Jak v rozhovorech otevíráte téma veganství?
Nikdy nikomu nenavrhuji, aby se stal veganem či vegetariánem, ale ráda lidem říkám, proč jsem se touto cestou vydala já. Musím se však hned přiznat, že co se týče veganství, u mě to není na sto procent. V některých zemích je velmi těžké zajistit si čistě veganskou stravu. Jídlo mě příliš nezajímá, ale potřebuji živiny, abych si udržela sílu.
Proč jste se tedy rozhodla být vegankou?
Četla jsem článek o velkochovech; předtím jsem o tom mnoho nevěděla, ale po jeho přečtení jsem si při pohledu na maso na talíři řekla: to symbolizuje strach, bolest, smrt. To jídlo jsem už nedojedla a od té doby jsem maso neměla. O tom mluvím i s lidmi a pokud je to téma zaujme, mohu pokračovat a mluvit o negativních dopadech konzumace masa na životní prostředí.
Když namítají, že maso obsahuje mnoho vitamínů a minerálů, odpovídám, že existují doplňky stravy, takže vše potřebné pro zdravou výživu lze získat i z jiných zdrojů. Vím to od svého syna, který mi neustále posílá e-maily se seznamem všech vitamínů a minerálů, jež potřebuji mít ve stravě. Moje neteř mi zase říká, že mám tolik tabletek, že už vlastně nemusím jíst nic jiného.
Světoznámou jste se stala díky zkoumání chování šimpanzů. Jaké oblasti zvířecího chování byste chtěla prozkoumat dnes?
Šimpanzi otevřeli dveře k poznání, že jako lidé nejsme jedineční, že jsme součástí živočišné říše. Co tedy zkoumat dnes? Prakticky cokoli. Teď jsou dveře otevřené a věda přijímá, že zvířata mají smysly a emoce, které se už například zkoumají i u hmyzu. Dnes si můžete udělat doktorát z emocí u potkanů, hodně víme o inteligenci chobotnic… Studentům říkám, že žijeme v nejvzrušující době pro studium zvířecího chování.
Jaké poselství byste chtěla lidem předat?
Že každý den, který žijete, máte nějaký vliv na planetu, a je na vašem rozhodnutí, jaký ten vliv bude. Samozřejmě to neplatí, jste-li v hluboké chudobě, protože v takovém případě musíte jednoduše udělat vše potřebné, abyste přežili. Proto vždy říkám, že kromě změny klimatu, ztráty biodiverzity, průmyslových velkochovů a nadměrné spotřeby je důležité řešit také chudobu.
The post Neřešte vše, změňte své okolí, vyzvala Jane Goodall v jednom z posledních rozhovorů appeared first on Forbes.
