Od práva k vlastní galerii. Nikol Popovská chce přibližovat svět umění ženám

Forbes Před 17 hodinami

Svou zálibu v umění postupně proměnila v byznys. Právnička s mezinárodním backgroundem Nikol Popovská přesně před rokem otevřela vlastní Nia Gallery, jejíž první narozeniny slaví v nových prostorách v centru Prahy. Koncept se snaží propojovat českou výtvarnou scénu se zahraniční a velkou pozornost věnuje ženám – umělkyním i milovnicím umění.

Ještě před pár lety působila jako advokátka s více než desetiletou praxí, v rámci níž se zaměřovala na mezinárodní právo i obchod s uměním, které ji vždy zajímalo. „Vizuální umění mě odmala fascinovalo a přirozeně jsem se jej pak snažila zapojit i do své profese,“ říká právnička, která studovala právo v Česku a Německu.

„V oblasti umění jsem se pak dovzdělávala v Londýně, kde jsem studovala byznys a právo v umění,“ dodává absolventka kurzů v Christie’s i v Sotheby’s. Přesně před rokem se po dlouhých přípravách odhodlala pustit se do světa umění naplno a otevřela si v Praze vlastní Nia Gallery. Cesta k ní vedla přes návštěvy ateliérů po celém světě.

Blíž k umění se Nikol Popovská postupně dostávala i skrze své klienty v oblasti práva, kde řešila i lidskoprávní problematiku. Přirozeně ji i v umění začala zajímat otázka identity, která od dětství hrála velkou roli i pro ni osobně. Její rodinné kořeny totiž vedou do Makedonie.

„Prarodiče přišli do Čech spolu s řeckými dětmi, které byly mezi lety 1944 až 1949 odvezeny z Řecka během občanské války a vyrůstaly v dětských domovech jako uprchlíci. Odmala jsem vyrůstala v prostředí dvou kultur, kde ale jedna z nich byla potlačována. Tenkrát se nenosilo, aby se doma mluvilo jiným jazykem nebo aby se vyznávaly jiné svátky,“ vzpomíná Popovská.

I na „tu druhou“ kulturu ale byla pyšná a snažila se ji udržovat. „Přijde mi důležité, uchovávat v rodinách paměť předchozích generací, a ne ji stírat,“ vysvětluje. I z tohoto důvodu Popovskou přirozeně začalo zajímat téma migrace a s ním spojená témata identity a paměti.

„Baví mě ukazovat je lidem skrze umění. Fascinuje mě, jak umění dokáže v lidech vzbudit zájem o důležitá témata, aniž by je reflektovalo tíživým způsobem. Umí bez jazykové bariéry propojit lidi napříč kulturami,“ dodává.

Tímto způsobem si Popovská našla cestu i k africkému umění a skrze něj i ke kurátorce Claire Breukel, která je součástí týmu chystajícího nadcházející bienále v Benátkách. Ta jí pomohla s přípravou konceptu celé galerie i kurátorováním prvních výstav.

„Seznámila nás naše společná kamarádka, kurátorka Lucie Drdová. Věděla o mé lásce k africkému umění a napadlo ji, že by mi s nastavením mezinárodního směru galerie mohla pomoci Claire, s níž v minulosti spolupracovala na některé z výstav,“ vysvětluje.

Claire Breukel působí v museu Zeitz MOCAA v Kapském Městě, předtím dlouho žila v Miami a postavila několik soukromých sbírek i v Latinské Americe. „Nadchlo mě, jak neuvěřitelný má přehled, Seznámila mě s řadou afrických i latinskoamerických umělců a provedla mě jejich ateliéry,“ říká Popovská.

Na základě toho pak spolu postavily koncept celé galerie a vybraly umělce na první výstavu. „Půl roku jsme strávily plánováním a půl roku realizací galerie. Chtěla jsem postavit finančně nezávislý projekt, který nebude čerpat žádnou veřejnou podporu, ale naopak bude moci podporovat různé neziskové projekty,“ vysvětluje Popovská.

Část výtěžku z prodeje děl první výstavy šel na podporu projektu Mobilní muzeum, které organizuje jihoafrické muzeum Zeits MOCAA. „Jezdí za dětmi do odlehlých a vyloučených částí země, kde vzdělání a kultura chybějí, aby je seznámilo s uměním,“ vysvětluje Popovská.

Pro další filantropickou činnost ji pak podle jejích slov nadchla umělkyně z Miami Cristina Lei Rodriguez (která se mimochodem českému publiku představila již téměř před dvaceti lety na skupinové výstavě Uncertain States of America v Rudolfinu).

Její aktivity, při nichž se zabývá obnovou korálových útesů, by ale českému kontextu byly vzdálené, a tak se, ještě když Nia Gallery sídlila v Holešovicích, snažily přenést otázku obnovy přírody do lokálního městského prostředí. Rozhodly se tenkrát podpořit komunitní centrum Agora 7.

„Domluvili jsme se, že budeme vytvářet společné programy a mezigenerační kurzy, které povede jedna z našich umělkyň,“ říká Popovská s tím, že projekt je teprve na začátku.

Na první výstavě Nia Gallery představila Popovská tuzemskému publiku světové autorky, jako je například umělkyně April Bey původem z Baham nebo Chire Regans alias Vanta Black, jejíž díla se zabývala významem pletení copánků v afroamerické kultuře.

„Věděla jsem, že výstava s takovými autory, kteří tu budou představeni vůbec poprvé, asi nebude prodejně příliš úspěšná, ale bavilo mě, že mohu skrze umění propojovat kultury,“ vzpomíná Nikol Popovská.

Jejím snem je jednou přivézt do Česka například také jihoafrickou umělkyni Zanale Muholy, kterou považuje za výraznou aktivistku v oblasti ženských práv.

„Může se zdát, že ženy-umělkyně na trhu s uměním zažívají nyní boom, ale čísla stále mluví jinak. Na uměleckých školách studuje zhruba šedesát procent žen a čtyřicet procent mužů, ale zastoupení na trhu umění je opačné. Jsem ráda, že u nás je cítit posun v tom, že se ženy-umělkyně – a speciálně také umělkyně-matky – dostávají na scénu stále více. Ale mám dojem, že cílená podpora je stále potřeba,“ říká Nikol Popovská k tomu, proč se mezi vystavujícími v její galerii objevují především ženská jména.

Hlavní myšlenkou galerie ale podle ní je přinášet do českého prostředí mezinárodní umění a jeho témata, vložená i do českého kontextu. Na aktuální výstavě v komorním prostoru na Senovážném náměstí se do konce prosince představuje kazašská umělkyně Aziya, která žila v Londýně a New Yorku a před několika lety se ukotvila v Česku.

Její obrazy Nikol Popovská s kurátorkou Annou Pulkertovou nakombinovaly se sochami, reliéfy a textilními výšivkami od Kateřiny Šťastné. Na tvorbě Aziye Popovskou oslovil nový pohled, který do ní vnesla zkušenost mateřství. Promítá jej jak do snových portrétů žen, tak do abstraktních krajin, které připomínají křivky ženského těla.

Když se spolu s Nikol Popovskou aktuální výstavou procházíme, nemá jakožto matka devítiletých dvojčat problém rozmluvit se i o vlastních zkušenostech. Intimní atmosféra světlého otevřeného prostoru s terasou do zeleného vnitrobloku otevřeným rozhovorům, které jdou do hloubky, přímo nahrává.

A právě to je prostředí, které se zde galeristka snaží vytvořit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ místo pro uvolněná setkání těch, které spojuje zájem o umění. Často jsou to výlučně ženy, pro něž Nikol Popovská vymýšlí inspirativní program v podobě setkání s výjimečnými ženami z oboru umění –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ať už jde o umělkyně, kurátorky, galeristky, nebo sběratelky.

Ženy z různých oborů Popovská plánuje brát na návštěvy ateliérů, cestovat s nimi na zahraniční výstavy nebo navštěvovat i jiné české galerie. Tyto komunitní aktivity zastřešuje platforma nazvaná Muses by Nia.

„Snažíme se vytvořit prostředí, kde se ženy budou navzájem inspirovat a neformálně propojovat,“ říká Popovská s tím, že nemusí jít jen o dámy z umělecké branže. „Naopak mě velmi baví přivádět k umění ženy z úplně jiných oborů. Vnímám umění jako prvek, který dokáže lidi propojovat. Když se chcete s někým blíže poznat, je to vždy silné a přirozené téma k rozhovoru,“ dodává.

Ke sdílení myšlenek mají inspirovat setkání při kávě, čaji či skleničce přímo v galerii. Naposledy takové proběhlo druhý prosincový týden s ředitelkou Kunsthalle Praha Ivanou Goosen a vystavující umělkyní Kateřinou Šťastnou – talentovanou tvůrkyní, která právě dokončila AVU.

„Její diplomová práce měla velký úspěch, věnovala se v ní svému vztahu s matkou. Ve své tvorbě se ráda zabývá lidským tělem; její dřívější série se zabývala dýcháním, teď dělá ‚Spáče‘,“ říká Popovská směrem ke světlým reliéfům a korálkovým výšivkám na hedvábí, které zobrazují siluety lidských těl v různých polohách při spánku.

Výstava je součástí cyklu, který tematicky sleduje ucelený koncept odvozený od psychologického fenoménu Becoming / Stávání se, inspirovaný myšlenkami C. G. Junga. „Nejdeme jen po estetice děl, ale stěžejní jsou pro nás hlavně témata, která umělci zpracovávají a také jejich identita,“ tvrdí Nikol Popovská.

Zatímco loňské výstavy otázku identity řešily spíše z vnějšího úhlu pohledu, nyní se tematicky obracejí dovnitř: „Začali jsme návratem k přírodě, postupujeme k vědomí a nevědomí, pak bude následovat krize a nakonec návrat k sobě samému,“ vysvětluje Popovská záměr cyklu pěti výstav, který odstartoval v říjnu a potrvá do června 2026.

Na příští výstavě, která začne v lednu, představí svou novou tvorbu Laura Limbourg společně s Anne-Mariou Vardanyan a Kristýnou Matalovou. I do budoucna si chce Nikol Popovská zvát ženy se zajímavými zkušenostmi a životními příběhy, jako je ostatně i ten její.

The post Od práva k vlastní galerii. Nikol Popovská chce přibližovat svět umění ženám appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek