Postavil vyhlídku z lodních kontejnerů. Musíme učit lidi architekturu vnímat, říká

Forbes Před 7 hodinami

Miroslav Pospíšil a jeho architektonické studio atelier-r si na seznam realizací připsali další novátorský projekt. Nedaleko centra Litomyšle postavili vyhlídku ze dvou vyřazených lodních kontejnerů. „Architektura je u nás téměř misionářská činnost, jednou z rolí architekta je učit ji lidi vnímat,“ říká.

Litomyšl patří k nejzajímavějším městům tuzemské architektury. A také je příkladem, jak může moderní architektura rozvíjet tu historickou. Už několik let se o to snaží i městský program Cíle cest, v rámci kterého v okolí desetitisícového města vznikají atraktivní cíle procházek do přírody, a to nejen pro obyvatele města.

V minulých letech takto vyrostlo netradiční dřevěné odpočívadlo s výhledem na Hluboký rybník, Oko nad rybníkem z dílny OVA architekti nebo podmanivá zrcadlová stěna The Door s otvorem ve tvaru dveří v Parku Zdeňka Kopala od uznávaného nizozemského architekta a urbanisty Winyho Maase ze studia MVRDV.

Letos se procházkové cíle města, jež je spjaté nejen se jménem architekta Josefa Pleskota, rozrostly o nepřehlédnutelnou vyhlídku. Stojí za ní olomoucké architektonické studio atelier-r Miroslava Pospíšila, které se k projektu dostalo díky nedávnému úspěchu v České ceně za architekturu.

Nepřehlédnutelné je v případě tohoto projektu přiléhavé označení. Vyhlídka s názvem VýhledNa Litomyšl, jež stojí při asfaltové polní cestě do obce Kornice, je totiž vyrobena ze dvou vyřazených lodních kontejnerů, které měří třináct metrů.

Z nich je díky vzniklé elevaci možné dohlédnout nejenom na nedaleké městské centrum, včetně radniční věže, na jejíž obnově studio také pracuje. „Důležitou roli při návrhu hrál striktně daný finanční limit. Na realizaci vyhlídky jsme měli přibližně půl milionu korun,“ popisuje architekt a zakladatel studia atelier-r Miroslav Pospíšil.

„Postavit za tyto peníze novostavbu rozhledny je téměř nereálné,“ říká k projektu, který se dostal do užšího výběru finalistů letošní Grand Prix architektů. Proto se s týmem rozhodli pro stavbu z už jednou využité suroviny.

Volba padla právě na již nepoužívané lodní kontejnery, v tomto případě na dva kovové přepravníky s logem německého řetězce Tchibo. Jejich výběr nebyl náhodný: když město zveřejnilo na svých sociálních sítích záměr postavit vyhlídku právě z tohoto materiálu, nesetkal se návrh pouze s pozitivními ohlasy.

„Líbila se nám barva vybraných boxů. Navíc – nápis, který je na nich čitelný, si spojujeme s kávou. A ta je pro většinu z nás spjata s příjemnými prožitky. Říkali jsme si, že by to mohlo pomoci zmírnit negativní reakce,“ říká s trochou nadsázky autor projektu, který kontejnery, jejichž pořizovací cena se pohybuje do sto tisíc korun, jel osobně vybírat do brněnského kontejnerového dvora.

V poslední době jsou lodní kontejnery oblíbeným stavebním prvkem – vyrábějí se z nich například modulární mobilní objekty nebo domy pro bydlení. Miroslav Pospíšil však v tomto kontextu připomíná, že většina těchto staveb vyžaduje významné úpravy zmíněných přepravních boxů.

Je nutné je zateplit, vybavit je potřebnou technickou infrastrukturou, osadit okenní či dveřní výplní. A právě kvůli těmto úpravám se snižuje ekonomická výhodnost kontejnerů.

VýhledNa Litomyšl byla v tomto ohledu přímočařejším projektem. Kontejnery nebylo třeba – s výjimkou doplnění o vnitřní výztuhy a konstrukce schodů vedoucích na vyhlídku – příliš přestavovat.

„Další výhodou je, že až vyhlídka přestane být pro obyvatele města zajímavou, je možné ji snadno rozebrat a dovézt do kovošrotu. Město tak může získat zpět zajímavou část prostředků vynaložených na realizaci výhledny,“ líčí.

Jediný prvek, který by neměl při případném rozebrání skončit v dalším oběhu, je dílo olomouckého sochaře Jana Dostála. Ten pro kontejnerovou stavbu poblíž Litomyšle navrhl nerezový bleskosvod. Zajímavostí je, že materiál, který použil na jeho konstrukci, pochází z nevyužitých prvků jeho díla Mrak vytvořeného pro Expo 2020 v Dubaji.

Není to ostatně první spolupráce studia s tímto umělcem: jejich tvůrčí rukopisy se střetly už během nedávné rekonstrukce novogotického Červeného kostela v Olomouci, v rámci níž se ze skladiště knih stalo plnohodnotné kulturní centrum, kde se pořádají přednášky, výstavy či komorní koncerty.

Za tuto realizaci získal tým Miroslava Pospíšila titul Stavba roku 2023, Czech Interior Award 2024 a také Interiér roku 2023 v kategorii Veřejný interiér. Stavba byla také nominována na Českou cenu za architekturu 2024.

S obdobnými projekty transformací má architektonické studio zkušenosti – jen připomeňme, že s rekonstrukcí hradu Helfštýna, druhého největšího hradního komplexu u nás, získal tým vzpomínanou Českou cenu za architekturu, stejně jako hlavní cenu Dezeen Awards v kategorii Rebirth project.

Citlivá realizace, v rámci níž došlo k částečnému zastřešení historického paláce, stejně jako k vybudování nové prohlídkové trasy, obletěla světová média. Ohlas ale vzbuzuje i po letech. Díky zásahu olomouckého architektonického studia eviduje hrad Helfštýn trvalý nárůst turistických návštěv z Česka i ze zahraničí.

A díky vyšším příjmům ze vstupného má vlastník objektu, Olomoucký kraj, možnost investovat do obnovy dalších nemovitých památek. „Projekt obnovy hradního paláce hradu Helfštýn vzbudil velkou pozornost, protože se jedná o příklad výrazného vstupu moderní architektury do historické materie původní stavby,“ myslí si Miroslav Pospíšil.

„Překvapilo mě množství pozitivních reakcí na tuto realizaci. Celý proces práce na tomto projektu – a nejen na něm – byl totiž provázen spoustou pochybností, varovných upozornění. Slýcháte, že vaše řešení je nevhodné. Tento projekt je pro mě důkaz toho, že věci jdou udělat, i když vám lidé v průběhu neustále opakují, že to nejde nebo že děláte něco špatně,“ dodává.

V tomto ostatně vidí zakladatel olomouckého ateliéru, který v současné chvíli zaměstnává zhruba desítku lidí, hlavní úkol svého oboru: najít nejlepší řešení, stát si za ním, a přesvědčit investory a všechny ty, kteří se musejí k návrhu vyjádřit, o jeho pozitivech.

„I když za sebou máme řadu povedených projektů, stále nám přesvědčování o našich záměrech zabírá většinu času. Bohužel neplatí, že vám úspěšná realizace vyjednávání v budoucnu zjednodušují. Někdy je to spíš naopak. Je to sice frustrující, ale je to důležitá součást práce architekta,“ říká.

„Je pro nás velmi důležité, když se potkáme s investorem, který se na nás obrátí s důvěrou, má jasnou vizi a hlavně vytrvalost a energii. To jsou důležité vlastnosti pro to, abychom společně dosáhli vytčeného cíle, kterým je dokončená stavba. Je to vždy dlouhá cesta se spoustou překážek. Pro nás je klíčové bez výrazných kompromisů zrealizovat navržený záměr, což se zatím vždycky všem vyplatilo.“

V současné chvíli pracuje atelier-r na několika dalších zajímavých projektech. Do další projektové etapy se dostalo zpřístupnění zahrady u Hospicu na olomouckém Svatém Kopečku, které zahrnuje nejen rekultivaci samotné zahrady, ale i úpravu parteru původní stavby a také novostavbu na rozhraní zahrady a veřejného prostoru.

Studio se také pokouší o obnovu značně poškozené hasičárny, která byla kdysi konírnou a nachází se v areálu jednoho zámeckého parku. Rádi by tento znehodnocený dům citlivě rozebrali, zpevnili původní základy a ze stejných cihel ho znovu postavili. Avšak pro nové využití: komorní návštěvnické centrum.

„Snažíme se o to, aby naše realizace probouzely místa a přinášely kvalitu do veřejného prostoru. Chceme skrze ně přimět veřejnost k zamyšlení se nad rolí architektury a nad tím, jak architektura ovlivňuje kvalitu našeho života.“

The post Postavil vyhlídku z lodních kontejnerů. Musíme učit lidi architekturu vnímat, říká appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek