S Vladimirem Putinem na věčné časy a nikdy jinak? „Čím déle žijete, tím se stáváte mladším, můžete dokonce dosáhnout nesmrtelnosti,“ pronesl minulý týden ruský diktátor k čínskému protějšku Si Ťin-pchingovi. Drsně lze vtipkovat, že Putin si již nesmrtelnost zajistil, neboť bude v historii navěky figurovat jako agresor, jenže takhle to autor výroku v žádném případě nemyslel…
Putin zvedl kartu, která v dnešní době připadá mnohým – tedy zdaleka nejen jemu – jako nejzářivější žolík. Ponechme nyní stranou myšlenky na mocenské ambice ruského prezidenta, které mohl zmínkou o nesmrtelnosti (a tím pádem o vlastní dlouhé vládě) také sledovat, a soustřeďme se pouze na základní tezi jeho věty. Do jaké míry se blíží pravdě slova o věčném životě?
Přísně vzato, na takto formulovanou otázku je třeba samozřejmě odpovědět, že se pravdě neblíží, lidský život bude mít podle všeho vždy limity. Berme však pro účely následujících řádků výrazy „nesmrtelnost“ a „věčný život“ jako nadsázku, ostatně i Putin je patrně jako nadsázku bral.
Slova o nesmrtelnosti prohodil kremelský vládce v neformálním rozhovoru s čínským vůdcem v Pekingu, kam přijel na výročí konce druhé světové války. Dvaasedmdesátiletý Si Ťin-pching na to stejně starému Putinovi odvětil: „Někteří předpovídají, že v tomto století se lidé budou dožívat 150 let. Dnes jste v sedmdesáti ještě dítě.“
Marná pomoc, vnucuje se nyní komentář, že by si „dítě“ Putin mohlo hrát na vlastním pískovišti a nemuselo obsazovat sousední, ale… dost takových glos! Pro dlouhověkost je podstatná první Číňanova věta, že věk dožití se relativně brzy razantně posune.
O stejné perspektivě mluvil později i Putin, když před reportéry upřesňoval větu citovanou v prvním odstavci tohoto článku. „Moderní prostředky, medicína, dokonce i transplantace orgánů umožňují lidstvu doufat, že se délka života značně prodlouží,“ uvedl na tiskové konferenci v Číně.
Takže znovu: do jaké míry se blíží pravdě slova nikoli o věčném, ale o velmi dlouhém životě?
Odpověď závisí na mnoha faktorech, jedním z klíčových je pokrok v transplantaci orgánů, které mohou prodloužit životy zdravých a zachránit nevyléčitelně nemocné.
Seznam orgánů a tkání, které jde v současnosti transplantovat, je objemný. Zahrnuje srdce, plíce, ledvinu, slinivky břišní, játra, tenké střevo, kůži, kosti, srdeční chlopně či rohovky.
Další orgány na seznam přibývají a rychlým tempem se zdokonalují i technologie. Kupříkladu lékaři v pražském IKEM představili v červnu unikátní přístroj, který umožňuje převážet k transplantaci bijící srdce, čímž se až trojnásobně prodlouží doba, po niž může zůstat mimo tělo, a dokonce se může zlepšit i jeho kvalita.
Lékaři už provedli transplantace prasečích ledvin a plic lidem s mozkovou smrtí.
Problém s transplantacemi však spočívá v nedostatku orgánů, proto se zkoumají cesty k jeho řešení. Nabízí se použití orgánů z prasat, tahle možnost už je v experimentální fázi.
V New Yorku už lékaři totiž transplantace prasečích ledvin a plic provedli lidem s mozkovou smrtí, aby se zjistilo, zda a jak budou fungovat.
Vloni byly dvěma žijícím pacientům transplantovány geneticky modifikované prasečí ledviny. To zjednodušeně řečeno znamená, že se odstranily škodlivé prasečí geny, které by mohly způsobit infekce, a přidaly se lidské geny. „Oba transplantovaní jsou zdraví,“ citoval list The Guardian genetika z Harvardovy univerzity George Churche, spoluzakladatele společnosti eGenesis, jež orgány dodala.
Churchova společnost má už schválenou klinickou studii pro třiatřicet pacientů, a pokud u nich vše klapne stejně dobře jako u prvních dvou, rozšíří se studie na celou populaci.
„Počet prasat, která bychom museli vyprodukovat, je jen nepatrným zlomkem počtu, který se každoročně spotřebuje na slaninu a vepřové kotlety,“ řekl Church. „Prozatím se zaměřujeme na ledviny, játra a srdce, ale v budoucnu předpokládáme poskytnutí všech orgánů a tkání, které se normálně transplantují z člověka na člověka.“
Je-li tento postup kritizovatelný, pak existuje o poznání kontroverznější nápad: pokroky v biologii kmenových buněk a technologii umělé dělohy by mohly umožnit vytvářet náhradní lidská těla bez mozku, z nichž by mohly být orgány odebírány.
Takzvaní bodyoidi by při odebírání orgánů nebyli schopni cítit bolest a ani si uvědomit svůj frankensteinovský osud, přesto se eventualita pěstování náhradních těl silně dotýká etiky.
Nanoboti s AI by mohli opravit poškozené buňky a dodávat léky přímo do postižené oblasti.
Myšlenky na prodloužení života jsou v poslední době tak atraktivní a zažívají takový boom, že inspirací, jak k cíli dojít, se rojí jako vos kolem shozeného hnízda.
Mluví se například o dopadu umělé inteligence, a to nejen ve smyslu sledování zdravotního stavu, včasné prevence a personalizovaných doporučení, což se již víceméně děje. Existuje i vize o budoucím použití lékařských nanobotů s umělou inteligencí, kteří dokážou opravit poškozené buňky a dodávat léky přímo do postižené oblasti.
Mezi autority, které tuto alternativu vykreslují, patří třeba Dario Amodei, CEO technologické společnosti Anthropic ze San Franciska. Na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu dokonce Amodei hodně kurážně prohlásil, že „umělá inteligence by mohla zdvojnásobit lidský život už za pouhých pět let“.
V příkladech na dané téma by se dalo lehce a bezmála nevyčerpatelně pokračovat. Koneckonců i Forbes se segmentu longevity (čili úsilí o dosažení dlouhověkosti a s tím do značné míry souvisejícím snižováním biologického věku) často věnuje. I proto, že v tomto segmentu leží byznys za astronomické peníze.
Profesor ekonomie Andrew Scott a biolog David Sinclair z Harvardu společně publikovali studii, v níž se soustředili na americkou populaci a vypočetli, že pokud by se podařilo snížit biologický věk o deset let, ekonomický benefit bude 347 bilionů dolarů, v přepočtu osm trilionů a 294 miliard korun…
Není proto divu, že do longevity mimo jiné „šlape“ jeden z nejbohatších Čechů Tomáš Čupr, s nímž je spojena platforma Rohlik.cz. A na longevity stojí prakticky celý byznys Petra Šrámka, zakladatele Longevitytech.fund, jednoho z globálně nejvýznamnějších investičních fondů v oblasti dlouhověkosti.
Opravdu je ale reálná hranice dožití 150 let, což je zhusta vyslovovaná hranice? V roce 1825 se průměrná délka života pohybovala okolo čtyřicítky, takže téměř došlo k jejímu zdvojnásobení, ale tuhle jednoduchou matematiku nelze aplikovat už proto, že do hry tenkrát vstupovala výrazná dětská mortalita a v pokročilejším věku se přidávají choroby z „opotřebování“.
Přesto dávají sofistikované a stále lepší vědecké strategie (a tento článek umožnil jen jejich „ochutnávku“, protože se o nich píší tlusté knihy) nadějné vyhlídky, v tom musíme dát chtě nechtě i Putinovi za pravdu.
Ale jaká ironie! O šanci na prodloužení života mluví muž, jehož vůle a mocichtivost tisíce nevinných životů dnes a denně fatálně zkracuje…
The post Prasečí orgány a těla bez mozku. Potvrzuje věda Putinův sen o dlouhověkosti? appeared first on Forbes.
