Původně jsem Vinted vytvořila jen pro sebe, přiznává zakladatelka jednorožce

Forbes Před 7 hodinami

Působí ve třiadvaceti zemích, zaměstnává přes dva tisíce lidí a má miliony uživatelů. Před šesti lety se online second hand Vinted dokonce stal prvním litevským jednorožcem, tedy společností, jejíž tržní hodnota přesahuje jednu miliardu dolarů. Příběh Vinted přitom začal docela nenápadně, popisuje v exkluzivním rozhovoru pro Forbes jeho zakladatelka Milda Mitkute.

Psal se rok 2008 a ve dvě hodiny ráno si tehdy dvaadvacetiletá Milda Mitkute postěžovala na párty svému kamarádovi a nadšenci do IT Justasovi Janauskasovi, že neví co s oblečením. Její byt ve Vilniusu, do kterého se přestěhovala z rodného města kvůli studiím, byl malý a její šatní skříň přetékala nepřebernými a mnohdy dosud nenošenými svršky.

To Mildu donutilo k sebereflexi. Přiznaná shopoholička byla do té doby schopná utratit až osmdesát procent své výplaty za zbytečné nákupy. A jak sama říká, egoisticky přemýšlela, jak této skutečnosti využít.

„Všechny mé projekty vznikly z mé vlastní potřeby, ne proto, že bych nutně myslela na ostatní,“ přiznává zakladatelka Vinted. S Justasem proto založili webové stránky na přeprodej šatstva a do dvou týdnů je spustili. Vše tehdy vznikalo tak překotně, že dokonce zapomněli k artiklům umístit tlačítko „koupit“.

Ačkoli „projekt“, jak se o něm Milda vyjadřuje, rostl o 120 procent měsíčně, první dva roky to brali jako hobby a příjemný vedlejší příjem. To se mělo proměnit s investory, kteří si je sami našli a pobídli k expanzi. O jedenáct let později získal Vinted status jednorožce.

Milda ale vedle byznysu „stihla“ mít i čtyři děti a během osmileté mateřské si udělat tři vysokoškolské magisterské tituly. Dnes devětatřicetiletá žena už nakupuje spíš pro své děti a v nákupech preferuje udržitelné položky.

Z vedení Vintedu poodstoupila, zaměřuje se na šíření finanční gramotnosti ve školách a momentálně staví nový startup. „Zase je to se záměrem, aby to prospělo mně a mé rodině, ale věřím, že se to znovu ukáže být nesmírně užitečné i pro ostatní, tak jako Vinted,“ říká v rozhovoru.

Vše začalo tím, že jste byla tak trochu shopaholička. Jak to je dnes? Pořád vás to baví, nebo už spíš prodáváte?

Také se někdy přistihnu, že před spaním ještě scrolluji produkty na Vintedu. Už ale tolik nenakupuji. Když jsem otěhotněla a poté, co se mi narodili moji čtyři kluci, mé uživatelské chování se změnilo. Nakupuji spíš pro děti než pro sebe.

S věkem jsem začala přemýšlet víc minimalisticky. Raději si koupím jednu kvalitní věc, kterou nosím roky. U dětí je to ale úplně jiné. Rostou, mají různé zájmy, neustále potřebují nové oblečení a hračky. Nejmladšímu jsou tři roky, další mají pět, sedm a osm. Takže u dětí jsem mnohem aktivnější kupující i prodávající.

Svůj nápad jste tehdy ve dvě ráno na párty sdílela s Justasem Janauskasem, vaším pozdějším spoluzakladatelem. Kdybyste se to tehdy nerozhodla říct nadšenci do IT, kým by dnes Milda byla?

Těžko říct. Dnes se o tom snadno spekuluje, ale tehdy jsem rozhodně nebyla typický byznysový člověk. Byla jsem všechno, jen ne byznys žena. Na 99 procent bych v byznysu neskončila.

Byla to tedy šťastná náhoda?

Ano, přesně tak. Byl to prostě můj nápad, který jsem si chvíli nosila v hlavě. Pak jsem potkala programátora Justase. To byl ten moment, kdy to začalo dávat smysl. Úspěch mě naučil podnikání. Ale nebylo to tak, že bych chtěla být podnikatelkou a pak hledala nápad. Naopak. Přišel nápad, a pak se z toho stal byznys. Dřív jsem se ale v podnikání neviděla.

Proč ne?

Působilo na mě příliš dramaticky, a stresově. Klasické předsudky, ale jakmile to zkusíte, zjistíte, že se není čeho bát. Naučíte se v tom chodit. Řešíte problémy, ale jste na cestě. Nebrala jsem to jako byznys, ale spíš jako vynalézání, experimentování a vytváření.

Kterou z těchto částí máte nejraději?

Jsem velmi kreativní a ráda něco vytvářím. Ráda řeším problémy. Můj primární cíl tehdy byl něco vytvořit, ne vydělávat peníze.

Kdysi mi někdo řekl, že když mám nápad, nemám ho nikomu říkat, že prý ztratím kus své motivace s tím něco udělat. Pro vás to ale neplatí.

Neplatí, vnímám to opačně. Nepodporuji to, abychom si své nápady nechávali pro sebe. Naopak i teď, když mám nápad, sdílím ho s ostatními a poslouchám. Vrací se mi hodně zpětné vazby, nejen dobré, ale i kritické. Občas zazní něco, co by mě nenapadlo.

Ale víte, já nejsem závislá na produktu, pro mě je důležité řešit problémy. A proto je dobré poslechnout si i negativní feedback. Umí vám kolikrát ušetřit i několik let.

Zpátky k historii Vintedu. Dvě hodiny po spuštění webových stránek jim začala volat ta největší litevská média s prosbou o rozhovor a o komentář. Stalo se něco, co Milda ani Justas ani ve snu nečekali.

Začátky byly ale podle Mildiných slov skutečně krušné. Neměli ani peníze na marketing a tak Milda prosila své kamarádky o sdílení. Ne na sociálních sítích. Tehdy ještě nebyly tolik v kurzu. Prostě staré dobré „world of mouth“ doporučení.

O rok později v Litvě vyhráli ocenění pro startup roku. Pro Mildu to byl v té době tak neznámý koncept, že si musela vygooglit, co to vlastně startup znamená.

Nepokrytě přiznává, že technický talent nebyla. Babička jí kdysi koupila notebook a ona neuměla vytvořit ani složku. Najednou se ale vše musela učit. Byznys, o kterém tehdy ještě uvažovali jako o koníčku, jim neuvěřitelně rostl pod rukama.

Věnovali se mu po práci a ve volném čase, někdy to byly až čtyři hodiny denně, jindy méně. Tím, že to stále vnímali jako koníček, nebáli se dělat chyby. Jak Milda říká, nepotřebovali, aby to bylo perfektní, potřebovali, aby to fungovalo.

Jak jste tedy věděla, jaké další kroky udělat?

Bylo to pro mě přirozené, intuitivní.

Vaše středoškolská kantorka o vás prý zpětně prohlásila, že zrovna vy jste k podnikání vůbec neměla předpoklady.

Myslím, že kdyby mi to bylo řečeno v ten moment, mohlo mi to uškodit. V té době jsem neměla moc sebevědomí. Řečeno to bylo o mnoho let později. Loni jsme měli třídní sraz a zopakovala, že jsem to největší překvapení ze všech studentů, které kdy učila.

Máme mezi sebou upřímný vztah. A jsem ráda, že to tehdy neřekla. Když někdo, koho obdivujete, prohlásí, že na něco nemáte, může to být hodně demotivující.

Co byly na cestě Vintedu ty nejdůležitější milníky?

Těch momentů je víc. Kdybych se tenkrát nestěhovala za studiem z Kaunasu do Vilniusu, a nepotřebovala redukovat své oblečení, nic z toho by se nestalo. Prvním byl samotný nápad, bez něj by k ničemu nedošlo. Druhým bylo setkání s Justasem, bez něj by to zůstalo jen snem. Tehdy se z nápadu, ze snu stala realita.

Nejprve byl Vinted jen v Litvě.

Ano, první dva až tři roky. Třetím momentem bylo setkání se známými z Německa, díky nimž jsme začali přemýšlet o mezinárodní expanzi. Do té doby jsme o Vintedu přemýšleli na lokální bázi v rámci Litvy.

A čtvrtý byl vstup investora Mantase Mikuckase, do té doby jsme totiž Vinted vnímali jako hobby projekt. Teprve s jeho příchodem jsme začali přemýšlet, že by to mohl být opravdový byznys.

Jak to udělal?

Vybízel nás k tomu. V té době Vinted v Německu a v Česku už dost rostl. Říkal, ať to zkusíme, že není co ztratit. Co nám ale fungovalo – mít v každém z těch momentů, které jsem zmiňovala, okolo sebe ty správné lidi. Spoléhali jsme na experty. Není třeba čekat na skvělý nápad nebo na ten nejlepší okamžik, je potřeba mít kolem sebe ty správné lidi.

Koho jste tehdy měli jako prototyp zákazníka?

Ženu jako jsem já. Holku, co si chce obměnit šatník, nebo se velké části zbavit. Naše zaměření bylo na zákazníka nejdřív a až teprve potom na byznys.

Váš přístup k podnikání je hodně odlišný. Říkáte, že to bylo hobby a cílem nebyla dokonalost, ale že jste chtěli věci prostě spustit a zkoušet.

…přesně tak. Dřív jsem se slova byznys bála, byl to strašák a myslela jsem, že není pro mě a že musí být vše perfektní. Sice jsem perfekcionistka, ale bylo nám s Justasem lehce přes dvacet a nechtěli jsme čekat, až bude vše perfektní. A možná i to, že jsme to nevnímali jako „skutečný“ byznys, nám dalo svobodu.

Měli jsme běžná zaměstnání, byli jsme mladí a brali jsme to jako experiment. Neměli jsme s tím žádné zkušenosti, chybovali jsme, ale nebáli jsme se toho, brali jsme to jako projekt. A ten přístup mi zůstal. Teď pracuji na vzdělávacím projektu a týmu říkám: „Nechceme být perfektní. Chceme něco vytvořit, testovat, uvést to na trh a učit se z chyb.“

Jaký je váš přístup k chybování?

Není třeba se cítit provinile. Je ale nutné zachovat si zvídavost – proč se tato chyba stala, co s tím mohu udělat dál.

Vinted je v současné době podporován šesti investory – společnostmi Accel, Burda Principal Investments, EQT Growth, Insight Venture Partners, Lightspeed Venture Partners a Sprints Capital. Milda Mitkute už ve vedení Vintedu není. Zůstává jako akcionářka.

V roce 2023 skupina Vinted dosáhla tržeb ve výši 596,3 milionu eur, což představuje nárůst o 61 procent oproti roku 2022 (370,2 milionu eur).

EBITDA zisk činil 76,6 milionu eur (1,94 miliardy korun) a čistý zisk dosáhl 17,8 milionu eur (451 milionů korun), zatímco v roce 2022 vykázala čistou ztrátu 20,4 milionu eur (516 milionů korun).

Jste zakladatelkou Vintedu, máte čtyři syny a během mateřské jste si udělala tři magisterské tituly. Jak jste to všechno zvládla?

Upřímně, nedělám všechno najednou. Vždy si určím priority. Mám rodinu, ale zároveň potřebu se rozvíjet a dělat věci sama pro sebe. Někdy se věnuji studiu, jindy projektům. Třeba dnes jsem ráno skládala zkoušku z financí.

Mám ráda plánování, týdenní i měsíční. V jednu chvíli se soustředím maximálně na dvě až tři věci. Jinak bych se správně nesoustředila. Koukám se na to i v rámci časových období – éra hobby Vintedu, éra byznys Vintedu, éra rodiny, éra studií, éra vlastní realizace, éra vzdělávacího byznysu.

Dáváte si v rámci těchto ér a úkolů cíle?

Ano, přesně vím, čeho a v jakém čase chci dosáhnout. Jakmile bych se pokoušela o to dělat vše, okamžitě bych selhala. S manželem jsme například věděli, že chceme čtyři děti a zabralo nám to osm let. Ale z byznysu jsem nevypadla.

Nějakých dvacet nebo třicet procent svých kapacit jsem věnovala tomu a vzdělávání. Jsem vděčná za to, že jsem matka, mé děti jsou skvělé a neuvěřitelně inspirující. To, že jsem kvůli nim opustila z velkého procenta svůj profesní život, mě nijak netížilo.

Jaké konkrétní obory jste studovala?

Kulturní management, potom Vrcholový management a teď dokončuji MBA.

Vinted se v Česku těší velké oblibě. Proč jste sloučili český a polský trh?

Český trh má pro mě osobní význam. Byl jeden z prvních, ve kterých jsme byli aktivní. Trávila jsem v Praze hodně času. Důvodem ke spojení s Polskem je především širší nabídka pro uživatele, aby měli větší výběr a rychlejší prodeje. Zpočátku to nešlo kvůli logistice a rozdílným platebním systémům, ale teď už to možné je.

Vinted jste jednou přirovnala ke svému dítěti, které už vyrostlo. Jaký máte dnes jako „matka“ Vintedu pocit?

Jsem na Vinted hrdá. Je to dospělá entita, která už mě nepotřebuje. Samostatná, zodpovědná, ví, co dělá. Občas udělá chybu, ale umí ji řešit. Přesně tak to má být. Dítě má přerůst rodiče, zůstávám jako pozorovatel a společník.

Zmínila jste, že pracujete na novém vzdělávacím projektu. Můžete o něm říct víc?

Vyšel opět z mé vlastní potřeby a zkušeností. Často navštěvuji školy v Litvě jako členka Junior Achievement organizace, mentoruji mladé lidi a podporuji podnikání. Vidím ale obrovské rozdíly mezi městy a regiony. A když vidím něco, co nefunguje, nechci to nechat být a o dvacet let později toho litovat.

Můj nový projekt se snaží podporovat podnikatelské myšlení a finanční gramotnost u dětí a mladých lidí. Zase to vnímám spíš jako projekt než jako startup. Cílem je testovat, zkoušet a učit se. A samozřejmě – důležité je, aby se něco hýbalo, i kdyby to nebylo hned perfektní.

The post Původně jsem Vinted vytvořila jen pro sebe, přiznává zakladatelka jednorožce appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek