Chemie má pověst špinavého byznysu a není zrovna sexy. Přesto by bez ní svět nefungoval – ani ten digitální, ani ten každodenní plný benzinu, zubních kartáčků nebo telefonů. Milan Brejchal, člen představenstva skupiny Orlen Unipetrol, to zdůraznil na konferenci Forbes Lepší Česko 2025 ve snaze poukázat na to, že těžký průmysl může být nejen nepostradatelný, ale i lidský a plný příležitostí ke kariérnímu rozvoji.
Chemie dnes není obor, který by přitahoval mladé lidi. Má pověst těžkého, špinavého byznysu a málokdy se o něm mluví jako o atraktivní kariérní cestě. Přesto právě v něm vznikají technologie, které formují náš každodenní život, a příležitosti pro osobní růst jsou zde podle Brejchala obrovské.
„Petrochemický průmysl je mnohem víc než jenom to, co si nakonec natankujeme do auta. Chemie je páteří všeho. Děláme třeba i základy plastů a všeho, co používáte každý den,“ zdůraznil Brejchal, který je v Orlen Unipetrol zodpovědný za rafinerie v Litvínově a Kralupech.
Brejchal sám začínal v rafinerii jako operátor – na pozici, která vyžaduje přísnou disciplínu, technickou zručnost a schopnost rychle reagovat v provozu mezi trubkami a ventily.
„Když jsem poprvé nastoupil, byl jsem ohromen složitostí zařízení a odpovědností, která na každém kroku visí,“ vzpomíná. Dnes, už jako ředitel, zdůrazňuje, že stejná práce, která se může zdát mechanická a tvrdá, je zároveň příležitostí k učení, týmové spolupráci a kariérnímu růstu.
Nad otázkou, jak se mu povedlo vyměnit montérky za oblek, se musel chvíli zamyslet. „Asi proto, že jsem byl ve správnou chvíli na správném místě. Zároveň jsem nikdy nebyl spokojený s tím, kde jsem, a vždycky jsem se chtěl rozvíjet. Když jsem začínal na pozici operátora, chtěl jsem být mistr, pak jsem chtěl být vedoucí provozu, až jsem po tom žebříku vystoupal na pozici ředitele,“ odpověděl po chvíli.
Jak ale konstatoval, ventily nejsou lidi. „Starat se o lidi je úplně jiná disciplína. Byl to pro mě velký krok do neznámá. Důležité ale bylo nebát se a brát všechno, co přijde, jako výzvu. Samozřejmě mi k tomu pomohl i můj tým, který je schopný, ví, co dělá, a neustále přináší nové myšlenky,“ shrnul Brejchal s tím, že správný lídr musí jít svému týmu příkladem.
I když dnes po rafinerii už nechodí s nářadím, v provoze ho lidé stále potkají. „Jsem technik a k provozu pořád tíhnu. Ale častěji než s klíčem mě lidé najdou v našem tréninkovém centru, kde hovořím s novými operátory o možnostech kariérního růstu. A vlastně pro ně můžu být dobrým příkladem,“ vysvětlil šéf Orlen Unipetrol.
V litvínovské rafinerii vzali vzdělávání do vlastních rukou. Přímo v areálu mají kromě vlastního vzdělávacího centra také pobočku vysoké chemické školy technické, kde si vychovávají budoucí pracovníky. Jde přitom o jednu z mála státních škol v Evropě, které jsou součástí areálu rafinerie.
„Chemie dnes není sexy. Není to zrovna obor, který by přitahoval mladé lidi. Další problém je, že náš závod leží v Ústeckém kraji, který už dnes není krajem, který by mladým lidem měl co nabídnout,“ konstatuje Brejchal s tím, že díky rozvinutému vzdělávacímu systému přímo v areálu umožňují zaměstnancům rozvoj, aniž by museli cestovat do Prahy nebo jiných částí republiky.
„Když mladí lidé z našeho kraje jednou odejdou, málokdy se vrátí. My se tímto způsobem snažíme odlivu mladých z regionu zabránit a jsme na to hrdí,“ řekl Brejchal a na závěr zdůraznil, že je potřeba chemii dát větší pozornost. „Svět bez chemie si nedovedu představit, nejen kvůli své profesní pozici, ale i jako běžný člověk,“ upozornil.
The post Šance pro mladé? Chemie není sexy, ale svět se bez ní neobejde, říká šéf rafinerie appeared first on Forbes.
