Sklo ve službách umění. SIN posiluje spolupráci s umělci a rozjíždí výstavní program

Forbes Před 3 hodinami

Sklářské studio SIN investora Romana Pilíška se pod vedením zakladatele Jiřího Šína a uměleckého ředitele Ronyho Plesla pouští do nové etapy. Svou unikátní technologii nabízí k využití dalším umělcům. Mezi prvními jsou například Krištof Kintera, Pasta Oner, Paulina Skavová nebo hvězda světového designu Arik Levy. A také Milan Knížák, který otevírá sérii samostatných výstav v pražské galerii SIN.

Na Jungmannově náměstí v Praze se v nenápadném domě, který prý kdysi sloužil jako nevěstinec, ukrývá mnoho křehkých pokladů. Při pohledu na ně člověka skutečně napadají hříšné myšlenky, i když s původním účelem několikapatrové stavby nijak nesouvisejí. Skleněné sochy, které jsou tu vystaveny, totiž připomínají obří bonbony, které máte chuť sníst.

Takto realistická textura prosvětlené čiré hmoty zářivých barev a detailně vykreslených tvarů mohla vzniknout jen díky technologii zpracování skla, která počítá s jakoukoli formou. Nikdo jiný na světě ji neovládá – i proto si studio SIN (anglicky „hřích“ – náhoda?) technologii lití roztaveného skla do formy pojmenovanou Vitrum Vivum bedlivě střeží.

Ani umělci, kteří s ním spolupracují, nemohou být přítomni u celého procesu výroby jejich artefaktů. Je to však poprvé, kdy díky „živému sklu“ mohou realizovat ve skle své myšlenky, které jim dřívější způsob tavení zhmotnit neumožňoval. Jako první si spolu s Jiřím Šínem tuto technologii vyzkoušel Rony Plesl, který své realizace nyní ukazuje na Expo v Ósace.

Jakožto umělecký ředitel SIN ale pečlivě vybírá i další umělce, kterým dá toto sklářské studio možnost technologii využít. Nejde však o jména tradičně spojená s materiálem skla.

„V možnostech skla jakožto sochařského materiálu je pracovat se světlem, jeho propustností nebo odrážením, což žádné jiné médium neumožňuje, obzvlášť v takové míře,“ vysvětluje Jiří Šín, proč je sklo u umělců tak žádaným materiálem. Jeho technologie do skla dokáže přenést i dosud hůře realizovatelné myšlenky a návrhy.

První ochutnávka spolupráce s předními aktéry české i světové umělecké scény byla loni k vidění v DSC Gallery a na konci roku také v Hauch Gallery, a od letošního března do půlky června je v rozšířené podobě i v Zoya Museu nedaleko Bratislavy.

Pod výstižným heslem Sklo ve službách umění a názvem Objects of Desire jsou tu vystaveny skleněné objekty od Pasty Onera, Richarda Štipla, Pauliny Skavové, Pasty Onera, Jana Kováříka, Ronyho Plesla a dua Ondrash & Kašpárek, ale i od světové hvězdy designu Arika Levyho.

Všechny vznikaly ve sklářských pecích SIN v Bělé pod Bezdězem, obvykle v edicích několika kusů. Díky tomu mohou být tyto artefakty současně vystaveny i v nové galerii, již si studio SIN otevřelo ve svém pražském sídle. A postupně by měly přibývat další.

Prostor přístupný z ulice představuje tvorbu několika umělců, kteří se SIN spolupracují, a ukazuje tak širokou škálu toho, co technologie Vitrum Vivum dokáže. Spočívá v přelomovém způsobu výroby taveného skla, kdy revoluční je zejména proces napouštění horkého skla do uzavřené formy, jenž umožňuje vytvořit věrný odlitek jakéhokoli předmětu z jednoho kusu, bez lepených prvků.

Sklárna od autorů dostane model sochy v sádře, ve dřevě nebo vytištěný na 3D tiskárně, na něj pak vytváří negativ, voskový pozitiv, další negativ a následně skleněný odlitek.

„Za největší výzvu považuji dát sklu strukturu, klidně i po celé ploše sochy. Ukázat, že není nutné omezovat se hladkými plochami, respektive hladinami u objektů, které by si reliéf zasloužily. Nebo utavit rozměrné věci z jednoho kusu, i když by bylo jednodušší je prostě poslepovat,“ říká vynálezce technologie Jiří Šín.

Galerie je koncipována tak, že ve spodním patře jsou v rámci stálé, byť lehce se obměňující expozice k vidění díla od různých autorů, kdežto první patro je vždy věnováno samostatné výstavě jednoho z nich. Tím prvním je Milan Knížák, který nedávno oslavil pětaosmdesáté narozeniny. Jeho díla však upoutají pozornost už při vstupu. Již zdálky září objekt z křišťálové hmoty s propracovanou strukturou, z nějž vystupují různě barevné leštěné hranoly.

Jde o dílo Erupce, které navrhl již v 80. letech, kdy o něm přemýšlel jako o svítidle, ale realizováno v materiálu mohlo být teprve nyní, díky nové technologii. Stejně jako jeho postkubistické „multivázy“ odlité z křišťálu a uranového skla (to pod UV lampou září), které mohou sloužit i jako soustava svícnů nebo třeba misek na oříšky.

„S panem Knížákem jsme se dohodli, že každý objekt vznikne v sérii šesti kusů a každý z nich bude mít svou unikátní barvu,“ říká za SIN Josefína Pleslová, která má ve firmě funkci business support.

Jako funkční interiérový objekt lze využít i palmu od Laury Limbourg, na jejíž listy je možné odkládat si například šperky. „Zaměřujeme se i na vznik skleněných objektů, které jsou na pomezí užitého umění, tedy takových objektů, které lze reálně používat, jako mísy, vázy, svícny, paravány, šperkovnice, zarážky na knihy, věšáky na klobouky,“ přibližuje Jiří Šín.

Ačkoli některé z objektů mohou být pouze estetické – jako je například závěsný reliéf Richarda Štipla, který tradičně pracuje se dřevem nebo keramikou. Sklo sluší i objektům Jana Kováříka, jejichž amorfní tvary v tomto materiálu připomínají obří želé. Výrazný objekt stojí i na soklu vedle vchodu do galerie.

Jde o Heavy Head Boye od Krištofa Kintery, jenž svým gestem odkazuje ke slavné soše Myslitel od Augusta Rodina, jen si místo hlavy rukama podepírá obří kouli. V mnohonásobně větším měřítku (a samozřejmě z jiného materiálu) pak bude stát u Dvoreckého mostu, který se právě staví.

Ačkoli rozměrné pece dokážou z jednoho kusu utavit i několikametrové skleněné realizace do architektury, spolu s umělci plánuje SIN v blízké době uvést na trh i limitované série miniatur. Značka si je vědoma toho, že umístit rozměrnou sochu do interiéru může být pro sběratele občas problém.

Zde půjde o objekty velké zhruba okolo třiceti centimetrů, které je možné si bez problému vystavit i doma v knihovně či na polici. Některé z nich by měly plnit i další funkce – například jako odkladač pera nebo šperkovnice. Menší kousky by navíc měly být cenově dostupnější. Výroba touto technologií zabere kvůli postupnému chlazení několik měsíců a velmi náročná je také postprodukce – tedy leštění a broušení, což se pak odráží i do ceny artefaktů.

Výběr autorů malých kolekcí probíhá pod taktovkou Ronyho Plesla. Momentálně vznikají například Mickeymousové od Pasty Onera, kteří budou doplněni dřevěnou skříňkou, jež může sloužit například jako šperkovnice. Ve výrobě jsou také „rohatice“ od Pauliny Skavové, které vycházejí ze série Par force.

Spolu s Arikem Levym pak studio SIN realizuje sérii mís a váz. U každého z autorů sáhlo primárně po motivech, v nichž je jejich rukopis jasně rozpoznatelný. Do výběru autorů se odráží také sběratelská vášeň spolumajitele SIN Romana Pilíška – od všech dosud oslovených umělců již zpravidla něco ve své sbírce má.

Postupně chce značka oslovovat nové autory a těm, s nimiž již spolupracuje, bude realizovat další návrhy. V jednání je například spolupráce s Michalem Škapou.

Technologii chce SIN nabízet i zahraničním umělcům, aktuálně se snaží navázat spolupráci například s rakouským umělcem Erwinem Wurmem nebo americkou sochařkou Ronou Pondick.

Zakladatel studia má ale i větší ambice: „Vysnil jsem si spolupráci hned s několika autory – mezi ně patří rozhodně Tony Cragg a Damien Hirst. Cragg je výjimečný sochař a jeho tvorba mě fascinuje tím, že je snad přímo na míru šitá pro přetvoření do skleněné tavené plastiky. Jeho objekty jsou vyjádřené, jako by byly v pohybu – stejně jako sklo po roztavení, jako by teklo nebo se natahovalo. Hirst už sám se sklem pracuje a vytvořil některé úžasné objekty. Konkrétně jeho Medusa mě naprosto uchvátila a rád bych s ním vytvořil něco podobně fascinujícího,“ říká Jiří Šín.

Také by byl rád svědkem počínání designérské ikony Daniela Arshama ve světě tavené plastiky. „Zajímalo by mě, jak by si právě on poradil s využitím naší technologie a jakou výzvu by si pro mě připravil,“ prozrazuje.

Jednotliví tvůrci, s nimiž SIN spolupracuje ve větší míře, se postupně dočkají i samostatných výstav v prvním patře pražského showroomu. Koncem července tam Milana Knížáka vystřídá další letošní jubilant, šedesátiletý Rony Plesl, a následovat by mohla tvorba Pauliny Skavové.

Na příští rok je v jednání větší výstava skleněných objektů v Alšově jihočeské galerii na zámku Hluboká. „Rádi bychom ale, aby tato díla žila i mimo galerie. Jsme otevřeni tomu, umisťovat je do architektury, na různé akce nebo třeba do podcastových studií,“ dodává Josefína Pleslová.

The post Sklo ve službách umění. SIN posiluje spolupráci s umělci a rozjíždí výstavní program appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek