Až do 12. října hostí Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Křižíkovy pavilony a Královský letohrádek na Pražském hradě každoroční veletrh Designblok. Tohle je výběr zajímavých nezávislých designérů, které byste neměli minout.
Sošné reproduktory
Foto Shotby.us
Před pár měsíci jsme psali, že Petr Vykoukal, absolvent produktového designu na pražské UMPRUM, našel svou niku. Jeho druhá účast na Designbloku to jen potvrzuje a ukazuje také, že ve výrobě autorských reproduktorů, které kromě perfektního zvuku také skvěle vypadají, se v posledních měsících ještě posunul.
V Křižíkových pavilonech představuje pod značkou Superfine Stuff tři nejnovější exempláře svých malosériově vyráběných reproduktorů. A vychází přitom z Čapkova románu Továrna na absolutno. „Jsou to až galerijní objekty, chci tím ukázat, kam až ve své tvorbě můžu jít,“ komentuje.
Vytvořeny jsou ze speciální italské dýhy a stojí na dřevěných podstavcích. I díky tomu vypadají jako malé sochy. Petr Vykoukal je konstruuje od začátku do konce sám, podepsaný je tedy nejen pod jejich atraktivní vizuální stránkou, ale také pod tou technickou, kdy ručně tvoří „střeva“ reproduktorů.
Svítidla z pomerančové kůry
Foto se svolením Jasna Studio
Vystudovala sice sklo, nakonec se ale našla v tvorbě světelných objektů ze zcela jiných materiálů. Na přehlídce designu prezentuje tvůrkyně Michaela Doležalová se svou značkou Jasna papírová svítidla vyrobená ze šlupek od pomerančů.
„Napřed jsem prosila všechny z rodiny, aby mi sbírali pomerančovou kůru, pak jsem ji ale začala ve větším brát z Uga na Letné, protože je dobré pracovat s čerstvým materiálem,“ popisuje designérka ve svém stánku v Uměleckoprůmyslovém museu, kde bere základní surovinu pro své světelné objekty.
Vývoj speciální technologie pro jejich výrobu zabral autorce více než dva roky. Výroba probíhá následovně: pomeranče je napřed třeba namlít a následně smíchat s dalšími přírodními ingrediencemi, jako je například konopná koudel nebo lýko morušovníku. Hmota se následně formuje ve speciálně vytvořených 3D tištěných sítech a následně se formuje do požadovaného tvaru.
Práce k nezaplacení
Foto Thee
Že ručně pletený svetr by měl správně stát nemalé peníze, ví každá pletařka. Na rozpor mezi ruční tvorbou, rychle se střídajícími módními trendy, ale i tlakem na ceny upozorňuje se svou instalací Neudržitelná česká značka Thee zaměřující se na ruční pletení.
Její nová kolekce prezentovaná v Křižíkových pavilonech odhaluje, co skutečně stojí za jedním kusem oblečení vzniklým podle principů slow fashion. „Trochu provokujeme, ale poukazujeme na to, že ruční práce je mnohdy neudržitelná nejen ekonomicky, ale i fyzicky,“ uvedla během Dne profesionálů autorka Lída Jakubův.
K vidění jsou tu proto ručně tkané vlněné kabátky, které jsou kvůli své ceně v zásadě neprodejné. Tvůrkyně tu ale prezentuje i běžnou tvorbu své značky – tedy ručně pletené svetry z mohéru či ručně tkaný pléd z merino vlny.
Důležité zásobníky
Od 1. ledna 2026 budou na všech školách v České republice k dispozici menstruační pomůcky zdarma. Na Designbloku 2025 vystavují studující z Fakulty architektury tři výrobky, které se mohou v budoucnu stát žádaným produktem.
Své zásobníky na menstruační pomůcky tu prezentuje studentka Pavlína Poláková, Štěpán Šuster a Tereza Cvrčková. Každý k jejich podobě přistoupil jinak, jeden zvolil závěsnou variantu zásobníku na dveře, další dva takové, které se přidělají na stěnu záchodků.
Už nyní tyto prototypy, kterých do dnešního dne bylo vyrobeno před padesát kusů, najdeme na toaletách ČVUT či na AVU. A my doufáme, že se jejich výroba rozjede naplno!
Praktický design
Foto Wormeec
Foto Wormeec
Stejně jako je pro zdraví půdy důležité její kypření, pro rostliny je to vláha. Projekt designérky Lenky Holubcové, studentky ateliéru skla na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, vychází z obého. Výsledkem je praktický zavlažovací systém, který pomáhá rostlinám lépe a stabilně růst.
Její zavlažovač se skládá ze dvou částí: skleněného těla (v čirém či metalickém provedení) a terakotového zapichovacího kužele, který se umisťuje rovnou do hlíny rostliny, kam postupně uvolňuje svůj obsah. „Díky zvoleným materiálům je systém šetrný k přírodě, protože se do vody neuvolňují mikroplasty,“ uvádí absolventka Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě.
„Chtěla jsem vytvořit funkční produkt, který bude rostlinám pomáhat růst a zároveň bude dekorací v interiéru. Propojila jsem proto sklo a terakotu do jednoho celku, který působí jako malý živý organismus,“ dodává Lenka Holubcová. Zavlažovače budou brzy k prodeji na jejím e-shopu.
Zahraniční návštěvy
Na Designbloku už tradičně nevystavují pouze tuzemští tvůrci, ale i ti zahraniční. Minout byste neměli ty z Polska: konkrétně mladou varšavskou značku Wontek (v Křižíkových pavilonech) a designérské duo Wiktoria & Filip Bielicki (v Uměleckoprůmyslovém museu).
První zmíněný brand, který nabízí osvětlení a nejrůznější dekorativní produkty, zkoumá novou estetiku a možnosti 3D tisku: Wontek kombinuje tradiční vizualitu pletení a vyplétání se světem současných technologií. Druhý jde vesměs stejnou cestou, ale v designu komod a kabinetů propojuje robotickou technologii a přírodní materiály.
„Funguje to tak, že nasbíráme přírodní materiál, jako jsou nejrůznější větve, a obtiskneme je do hliníku,“ říká v UPM Wiktoria Bielicki, která projekt svého dua prezentovala i na akci Paris Design Week. „Nábytek tvoříme na zakázku, klient si může nasbírat svůj přírodní materiál, díky čemuž vznikne opravdu jedinečný kus,“ dodává.
Na hraně umění a designu
Sklářská výtvarnice a absolventka UMPRUM Anna Jožová vždy stála na pomezí volného umění a designu. To potvrzuje i letos v rámci své prezentace v Křižíkových pavilonech. Jde o počin velkolepý: autorka na svém projektu Paradiso Novo, který kombinuje sklo a 3D tisk, pracovala poslední dva roky.
Jde o sérii skulpturálních objektů, které svým tvaroslovím poukazují na naši touhu kontrolovat a estetizovat přírodu. „Vyhýbáme se divokosti, nechutnosti, přírodu vnímáme skrze květináče, akvária nebo terária,“ uvedla autorka barevné instalace.
Objekty ze série tuto kontrolovanou přírodu zrcadlí, ale zároveň odkazují k té skutečné, která je nám již podle autorčiných slov vzdálená.
Monomateriálová budoucnost
Foto Shotby.us
Výrazným počinem v oblasti designu módy a obuvi je letos jednoznačně projekt OffCuts Marie Niny Václavkové, absolventky ateliéru K.O.V. na pražské UMPRUM a také designérské součásti ekodesignového studia Balance is Motion.
V Uměleckoprůmyslovém museu prezentuje svou skulpturální obuv vytvořenou metodou 3D tisku ve spolupráci s hamburskou inovativní platformou Zellerfeld. Na první pohled sice působí tvrdě, na dotyk je ale měkká a poddajná.
„Z hlediska udržitelnosti existují v designu obuvi dva hlavní přístupy. Jeden je právě výroba bot z jednoho materiálu, který se dá na konci života výrobku recyklovat a znovu použít,“ uvádí tvůrkyně, která v minulosti tvořila i zakázkovou upcyklovanou obuv.
Otisky ve skle
Foto Šimon Roubal
V Uměleckoprůmyslovém museu upozorníme ještě na dva projekty. Oba mají jako hlavní médium sklo a oba pracují s netradičními typy forem. První z nich je projekt PAP—Paper As Patterner mladé sklářské výtvarnice Hany Vopravilové, která po experimentech s formami z plat od jogurtů pracuje nově s papírovou voštinou (na fotografii).
„Soustředila jsem se na zásadní vlastnost papírových forem: jejich postupné prohořívání a úplné shoření. U voštin mě pak zajímalo, kolik různorodých dekorů lze z jediné konstrukce materiálu získat,“ vysvětluje tvůrkyně.
Druhou autorkou je pak umělkyně a designérka Hana Hillerová. Žena, jejíž vázy se dostaly i do hledáčku italské matadorky designu Rossany Orlandi, tu představuje sklo vzniklé remixováním historických kovových forem ze sklárny Jílek v Kamenickém Šenově.
A mnoho dalších
Foto se svolením Inoxs.
Protože výběr zajímavých nezávislých tvůrců není zdaleka kompletní, přikládáme další jména a projekty. Stojí za to se zastavit u prezentace studentů Ateliéru skla na Fakultě umění a designu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, stejně jako u samostatných projektů místních studentek Adély Růžičkové a Jennifer Koudelkové.
Ze stejného ateliéru pak pochází i práce Veroniky Tiché, která se ve svém sklářském cyklu inspirovala podmořskými ekosystémy. Vaší pozornosti by nemělo uniknout ani bratislavské studio inoxs., které vytváří minimalistický nábytek z oceli, svítidla Wave Lights Emila Taschky, spolupráce Antonína Tomáška s Hong Kong Design Institute, diplomová práce Dity Koubek či skleněné vázy od Tomáše Kučery.
The post Svítidla z pomeranče a kabáty k nezaplacení. Koho neminout na Designbloku? appeared first on Forbes.
