„Senioři nejsou problém. Jsou to lidé, kteří mají společnosti co dát,“ zaznělo na Forbes Women’s Summitu. Ruth Šormová z proseniorské organizace Život 90 otevřela téma, které se týká nás všech – i když ho často odsouváme. A připomněla, že péče o druhé je stejně důležitá jako kariéra. Možná ještě víc. A neměla by zůstávat výhradně na rodinách.
„Každý z nás má co nabídnout – v jakékoli fázi života,“ říká Ruth Šormová, ředitelka organizace Život 90, která podporuje seniory v samostatnosti a důstojném stárnutí. Dříve vedla pražský hospic Cesta domů a s koncem života se tak setkávala denně – profesionálně i lidsky. Co ji její práce naučila? A proč je důležité mluvit o stáří i smrti nahlas?
„Ať už jsou lidé ve své silné, nebo křehké fázi života – všichni mají své potřeby. Chtějí být slyšeni. Chtějí vědět, že mají co předat, že společnost obohacují,“ říká Šormová. V tom je podle ní stáří stejně důležité jako jakékoli jiné životní období – s jediným rozdílem: čelíme předsudkům, že život už je „za námi“.
Většinu péče o seniory nesou ženy – a to nejen v rodinách, ale i profesionálně. Šormová doufá, že se to bude měnit. „Vidím, že se role mužů v péči o stárnoucí a křehké lidi zvyšuje – stejně jako u dětí. Ale co mě mrzí, je, že stát a společnost na ženskou pečující roli spoléhají. A často bez jakékoli systémové podpory.“
Podle průzkumů je až osmdesát procent dospělých v Česku ochotných pečovat o své blízké – číslo, které je v evropském kontextu výjimečné. „To je skvělé. Ale právě proto by stát neměl jen děkovat. Musí vytvářet podmínky: aby pečující lidé nepřišli o práci, nepropadli se finančně nebo společensky, aby měli oporu v síti terénních služeb,“ říká Šormová.
Změna systému je běh na dlouhou trať. Ale podle Šormové je něco, co můžeme udělat hned: „Ukazovat příběhy lidí, kteří pečují. Přinášet jejich hlas do médií. Učit, že péče není slabost – ale dospělost. Je to stejně důležitá součást života jako kariéra,“ doporučuje.
Je přesvědčená, že změna probíhá – pomalu, ale jistě. „Od roku 1989 se rozvíjejí sociální služby, neziskové organizace i povědomí o paliativní péči. Jde to po krocích. Přála bych si, aby to šlo rychleji – ale každý krok se počítá,“ konstatuje.
Dobrý závěr života začíná tím, jak žijeme teď
Šormová zdůrazňuje, že konec života neoddělujeme od toho, co mu předcházelo. „Závěr života často odráží způsob, jakým žijeme. Tam, kde lidé otevřeně komunikují, kde se ptají jeden druhého na přání, i nepříjemné otázky – tam probíhá i závěr života klidněji a důstojněji,“ zmiňuje své poznatky z praxe.
O smrti se podle ní bojíme mluvit. Ale to neznamená, že bychom měli mlčet. „Neříkám, že o smrti máme přemýšlet každý den. Ale měli bychom si dovolit o ní mluvit. I s dětmi. V komunitě. Protože každý život má začátek i konec – a je to přirozené.“
„Senioři chtějí, aby jejich hlas byl slyšet. A my, profesionálové, se někdy chováme, jako bychom jejich život znali lépe než oni sami. Ale to není pravda,“ říká Šormová. Věří, že každé životní období má svou hodnotu – a že pokud seniory uznáme jako aktivní součást společnosti, budou déle samostatní i silní.
V příštích 15–20 letech se v Česku počet lidí nad osmdesát let více než zdvojnásobí. A nebude dost pečujících. „To zásadně promění náš sektor. Budeme potřebovat technologie, komunitní péči, sdílené modely – kde se o seniory starají rodiny, odborníci i dobrovolníci společně,“ předpovídá. Jednoduché to nebude. Ale pokud to nezvládneme, čeká nás podle Šormové velký problém, před kterým už nepůjde zavírat oči.
The post Smrt není téma na okraj, týká se nás všech. A začíná tím, jak žijeme, říká Šormová appeared first on Forbes.
