Proč kauza exministra Pavla Blažka potvrdila, že bitcoiny nejsou dobrým platidlem, ale jejich roli úložiště hodnoty to nijak nevadí? Nad tím se v komentáři zamýšlí redaktor Forbesu a odborník na kryptoměny Karel Wolf.
Když jsem v roce 2015 poprvé poslouchal podzimní semestr semináře Úvod do kryptoměn od Univerzity v Nikósii, zaujala mě v úvodní hodině, věnované historii peněz a měny, jedna věta.
Zněla následovně: „Všechny bitcoiny mají stejnou hodnotu bez ohledu na to, kdo je vlastní nebo jaká je jejich historie.“ Že tohle tvrzení už dneska neplatí, dokazuje například současná kauza exministra spravedlnosti Pavla Blažka. Bitcoiny pocházející z trestné činnosti se totiž darem státu jednoduše nevyperou.
Kdyby ale teze platila, dělalo by to z nich (v kombinaci s faktem, že kryptoměnové transakce, podobně jako fyzická hotovost nevyžadují žádného prostředníka, který by byl samozvaným arbitrem jejich legitimity) perfektní prostředek směny, tedy jedné ze tří základních vlastností dobrých peněz.
Těmi dalšími jsou schopnost uchovávat hodnotu, v čemž dlouhodobě bitcoin exceluje, a plnit funkci účetní jednotky, kde už je to opět trochu horší právě proto, že v té druhé mu to jde až příliš dobře.
A zpočátku to tak skutečně vypadalo, bitcoinem jste mohli podpořit WikiLeaks v době, kdy se mezi léty 2010 a 2013 rozhodly obě hlavní globální platební karetní sítě, tedy Visa i Mastercard, dary tradiční cestou blokovat.
Z aktuálnější historie pak stojí za zmínku vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině, kdy první pomoc pro tamní neziskové organizace proudila právě přes kryptoměny, protože než se připravila a zlegalizovala finanční pomoc tradiční cestou, čas neúprosně letěl.
Postupně jsem se ale přesvědčil, že realita zdaleka tak přímočará nebyla. Začalo to tím, že se kolem mne začaly množit případy, kdy někdo z mých idealističtějších krypto-anarchistických přátel najednou nebyl schopný prodat bitcoiny na burze, případně mu byl rovnou zmrazen účet, protože burza vyhodnotila jeho bitcoiny jako rizikové.
Foto Michael Fortsch / Unsplash.com
Docházelo k tomu z jednoduchých důvodů.
Všichni tito uživatelé, zpravidla z čistě idealistických pohnutek cypherpunku, tedy hlavně myšlenky, že právo na transakční soukromí by mělo patřit mezi základní lidské svobody, používali zprvu centralizované bitcoinové mixéry a později služby typu CoinJoin, kde se transakční stopa zamlží tím, že na začátku vloží do transakce své bitcoiny velké množství lidí, následně se promíchají a na konci transakce dostane každý bitcoiny někoho jiného.
Z pohledu blockchainu to pak vypadá jako jeden velký zmatek. To vedle idealistických cypherpunkerů láká k mixérům logicky hlavně kriminálníky, kteří se zde snaží své špinavé prostředky takzvaně vyprat. Fakticky se ale děje spíše to, že se špinavé bitcoiny dostanou k mnohem více lidem.
Ke smůle příznivců transakčního soukromí tento zmatek z pohledu pokročilé blockchainové forenzní analýzy a jejích sofistikovaných vztahových grafů nikdy není úplně dostatečný.
A to se přitom dnes bitcoin stal díky příchodu tří technologií – druhé vrstvy v podobě Lightning Network, Taprootu, který umí všechny podmínky útraty individuálně zahashovat, a změně podpisového algoritmu na takzvané Schnorr Signatures, které umějí sloučit více podpisů do jednoho – teoreticky privátnější, než kdy v minulosti byl.
Možná by vše dopadlo úplně jinak, kdyby měl bitcoinový protokol anonymitu zabudovanou od počátku, jak navrhoval například řecký technologický podnikatel Andreas Antonopoulos na semináři, který zmiňuji v úvodu. Možná by zde ale také dnes bitcoin, jak jej známe dnes, už nebyl, protože by byl ve většině světa nelegální a skutečně by sloužil už jen jako obskurní platidlo v kriminální sféře.
Jak se blockchainová analýza zdokonaluje a spolu s ní se čím dál tím více utahuje regulatorní smyčka, ztrácí bitcoin vlastnosti dobrého prostředku směny.
Ten totiž musí splňovat následující vlastnosti: musí mít snadnou přenositelnost, trvanlivost, dělitelnost a také zastupitelnost neboli fungibilitu. Zatímco v druhé a třetí vlastnosti bitcoin exceluje, první začíná dostávat v čase zvýšené popularity povážlivé trhliny.
A pokud jde o samotnou zastupitelnost bitcoinů, ta snad ještě nikdy nebyla ohroženější než je dnes. Blacklistů konkrétních bitcoinových adres existuje celá řada, ten nejznámější je asi blacklist Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv při ministerstvu financí USA.
Nejde vůbec o nové téma, v bitcoinové komunitě se o něm diskutuje prakticky od počátku. Čím více se ale bitcoin stává institucionální hrou, postupně v něm přituhuje.
Dnes například větší část bitcoinové těžby obstarávají burzovně obchodované společnosti, možná je jen otázkou času, kdy začnou, podobně jako je to dnes běžné v bankovním prostředí, cenzurovat nevhodné transakce pocházející z nelegálních nebo údajně nelegálních aktivit tím, že je jednoduše nevytěží.
V minulosti se o něco takového jeden americký mining pool již skutečně pokusil, byť pod tlakem těžařů nakonec od plánů upustil. Transakční transparentnost a snadná dohledatelnost celé její historie, což je jedna ze základních vlastností bitcoinu, tomuto faktu velmi nahrává.
Dnes je zcela běžné, že bitcoiny s prokazatelně špatnou transakční historií mají na trhu mnohem menší hodnotu, než je průměrná spotová hodnota bitcoinu. A z opačné strany spektra, zejména některé velké instituce jsou ochotné platit významné cenové premium za to, že dostanou od těžařů bitcoiny, které nemají vedle coinbase transakce, tedy transakce jejich vytěžení, žádnou další historii.
U fiat měn bychom na podobný problém neměli narazit, tedy alespoň ne v případě hotovosti. Ta by měla být úplně stejně směnitelná bez ohledu na její předchozí oběh.
Nebylo tomu tak ale vždycky a bylo potřeba nejprve vybudovat pozitivní precedens, ten nejznámější je asi případ Crawfurd vs. The Royal Bank z 18. století, kdy se vedl spor o tom, komu patří bankovky pocházející původně z krádeže.
Soud tehdy ve zkratce rozhodl, že pokud držitel bankovky nabyl v dobré víře, zbavuje je to vady původu. Vyžadovat po novém nabyvateli vrácení bankovek oběti krádeže „by znamenalo, že by byly bankovky absolutně zbytečné, a následně by ve velkém opatření připravily národ o výhodu bank, které by těžko mohly existovat bez oběhu jejich bankovek,“ jak se můžeme dočíst v tehdejším vyjádření soudce.
Dočkáme se jednou podobného precedentu i u bitcoinu, nebo naopak dospějeme časem do bodu, kdy bude existovat rating jejich rizikovosti podobně jako dnes třeba u dluhopisů?
Vzhledem k tomu, jak moc již bitcoin prorostl do tradičního finančního systému, jak moc populární spekulativní aktivum se z něj stalo a hlavně, jak moc problematických a dobře sledovatelných spících bitcoinů čeká na své vyprání, čímž by se mimo jiné rapidně zvýšil jejich objem v oběhu, což není téměř v ničím zájmu, se obávám, že nás čeká spíše to druhé.
Bitcoinovou roli úložiště hodnoty a ceněného spekulativního kolaterálu to sice nijak neohrozí, možná naopak, ale stejně mi to z pohledu starého cypherpunkera přijde trochu škoda.
The post Špatné peníze. Co nám Blažkova kauza odhalila o vlastnostech bitcoinu? appeared first on Forbes.
