Historie kompaktních vozů značky Citroën píše v pořadí již desáté pokračování. Celé to začalo v roce 1928 modelem C4, postupně ho nahradila vozidla s jinými názvy, až se Citroën znovu vrátil ke jménu C4, které nese i nejnovější desátá generace kompaktního vozu, resp. její současný facelift.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Test Opel Grandland Hybrid: Velká praktičnost v kompaktním balení
Ten je na pohled na první dobrou k rozeznání podle nové firemní identity vyjádřené na přední masce. My jsme pod kapotou nafasovali benzinový tříválec spojený s osmistupňovým automatem.
Praktičtější varianta
Citroën C4 je pokrevním příbuzným modelu C4 X, který je čímsi na způsob fastbacku – je pouze čtyřdveřový a do jeho kufru je tedy o poznání horší přístup. C4 a C4 X toho i tak mají dost společného, počínaje tím, že oba stojí na starší platformě CMP. To zdůrazňuji hned na začátku proto, abychom ho nepovažovali za příbuzného dalšího koncernového crossoveru Peugeotu 408, který naopak stojí na modernější EMP2 a citelně působí jako dospělejší auto.
Při pohledu zepředu si určitě všimnete kompletně přepracované přídě, která se částečně inspiruje s upraveným nárazníkem a novými LED světly vpředu i vzadu s odlišným světelným podpisem – ten je stejně divoký jako dříve, ale poněkud odlišným způsobem. Totéž platí i pro zadní světla. Na zadním víku kufru logo se dvěma chevrony vystřídalo jméno značky, to je dnes prostě v módě a Citroën u toho nesmí chybět.
Vnitřek s minimem novinek
Kabina působí na vůz kompaktní třídy poměrně vzdušně. Na náš vkus je prostředí možná až příliš jednoduché, palubní deska se před řidičem zužuje v malý displej se základními informacemi. Některé jiné značky umí z displeje nahrazujícího klasické budíky vytěžit víc. Tady není ani otáčkoměr.
I když se systém start-stop vypíná přes dotykový displej, který je nově o 1,5" větší, nevadí. Tuto funkci si totiž lze označit za oblíbenou a pak se k ní dostanete po stisknutí jednoho tlačítka. Ostatně celé rozhraní multimédií je poměrně povedené s možností konfigurace plochy a přehlednými „widgety“ podobně jako na mobilním telefonu. Oceňujeme fakt, že inženýři ponechali i nadále klimatizaci vlastní tlačítka a otočné ovladače. Hned je život na palubě jednodušší.
V kabině se hodně myslelo na praktičnost, a tak je tu rozeseto opravdu velké množství odkládacích prostor. Například spolujezdec má před sebou nejen klasickou přihrádku a nad ní výsuvný šuplík na dokumenty, ale i další menší s držákem na tablet nebo mobilní telefon. Může se tak po cestě dívat na filmy nebo sestavovat playlist.
Na zadních sedadlech je relativně dost místa, oproti o 24 cm delší C4 X ale logicky o poznání méně. Kufr je zase na rozdíl od verze X sice o něco menší, zato mnohem líp přístupný.
Benzin nebo elektrika
S faceliftem se C4 definitivně zbavila naftového pohonu, zůstávají tříválcové mild-hybridní turbobenziny 1,2 litru o výkonu 100, resp. 136 koní. Na manuální řazení už i u Citroënu C4 zapomeňte, řadí se výhradně automaticky, v tomto případě prostřednictvím osmistupňové dvouspojkové převodovky.
Silnější verze, kterou jsme testovali, má síly dostatek, a na pohodové i trochu svižnější ježdění vám bude bohatě stačit. Ostatně adrenalin u Citroënů dnes obecně netřeba hledat. Typický tříválcový projev dvanáctistovky je zde kvalitně potlačen dobrou izolací a víc o sobě dá vědět, až když mu opravdu „šlápnete na krk“.
Velmi dobrá aerodynamika vozu a stále relativně nízká hmotnost (1375 kg) přináší opravdu zajímavou spotřebu. S autem jsme najeli zhruba 600 kilometrů. Na dálnici jsme byli schopni jet s průměrem 6,6 litru benzinu na 100 km, ve městě jen nepatrně více. Na okreskách s klidnou nohou ale konzumace paliva výrazněji klesala a bylo možné jet i za 5,6 litru na 100 km. Pokud to spojíte s rozumnou 50litrovou nádrží, je dojezd na jedno natankování opravdu slušný.
Pohodlí, jak se na Citroën sluší
U některých levnějších Citroënů se zákazníci museli v minulosti vypořádat s jistým „plechovkovým“ projevem. To pro novinku rozhodně neplatí a ať už jde o zavírání dveří nebo přejíždění větších nerovností, nedočkáte se známých pazvuků a ozvěn. Vyšší podvozek je s torzní příčkou na zadní nápravě opravdu jednoduchý, to ale neznamená, že by vás měl Citroën tendenci vyklepat. Naopak, budete se cítit komfortně.
Je to dáno již osvědčenými hydraulickými dorazy tlumičů, které chování vozu zjemňují. Výsledkem je tak pohodlné svezení. Auto sice párkrát poskočilo na větší příčné nerovnosti, jinak je ale schopné lehce držet stopu na rozbité silnici. Rázy od podvozku jsou minimální, je dobré ale počítat s náklony do ostřejších zatáček.
Závěr
Přes jisté úvodní rozpaky a snad i předsudky jsme nakonec týdenní soužití s Citroënem C4 uzavřeli s příjemnými pocity. Jde o nekomplikované, sympaticky vypadající auto, které si na nic nehraje a své denní úkoly plní s velkým přehledem. K plusům patří velká praktičnost, pohodlné svezení a úsporný provoz včetně rozumné cenovky. Asi bychom uvítali větší využití přístrojového štítu před řidičem pro funkce, jakou je třeba otáčkoměr, a i některé další „fíčury“ typické pro auta od Stellantisu bychom si raději nechali od cesty – třeba nutnost dlouze držet startovací tlačítko. To jsou ale jen drobnosti. Kompletní ceník včetně všech výbav a motorizací najdete pod tímto odkazem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Benzin a topení rapidně zdraží emisní povolenky. Je to špatně nastaveno, varuje expert
