Rodinné bohatství pro ně není o dědictví. Otec a syn Šmídovi jsou investoři, kteří budují něco, co sami nazývají „třetí olympiádou“. Ne honbou za výnosem, ale cestou, jak zanechat pozitivní otisk. A nečekejte žádné nástupnictví. To Petr Šmída odmítá. Chce rodinnou kontinuitu. A v tom má překvapivě jasno celá rodina.
Zámecký Forbes galavečer v Litomyšli byl oslavou českého rodinného byznysu. Hodnot, které přetrvávají, i příběhů, které se dědí mezi generacemi. Na pódiu tam vedle sebe usedli Petr a Michal Šmídovi. Otec a syn, kteří se ve světě investic pohybují každý po své ose, ale rodinné bohatství spravují podle společných a velmi osobitých pravidel. A především: přemýšlejí, co za nimi zůstane.
V jejich rodině přitom nevládne otec ani syn. Donem, jak s úsměvem říká Petr Šmída, je maminka. A funguje to prý bezvadně.
Oba – otec a syn – se z pozice bankéřů dostali k vlastnímu kapitálu prodejem firem. Dnes místo klasické továrny s komínem zhodnocují majetek jinak. „Pasujeme se do role investorů a tohle řemeslo se teprve začínám učit,“ říká Michal Šmída, který dnes vede investiční divizi RockawayQ.
Rodinný byznys? Ne tak úplně. Majetek sice mají, ale místo toho, aby se řešilo, co kdo podědí, sedí spolu u jednoho stolu a přemýšlejí, co po sobě chtějí zanechat. Nejen jako jednotlivci, ale jako rodina. „Nechceme, aby po nás zbyl jen majetek, ale i pozitivní dopad na prostředí kolem,“ vysvětluje Michal.
Jejich rozhodování má ale jasná pravidla. „O rodinných penězích rozhoduje táta. Já rozhoduju o těch svých. Debatujeme spolu, ale rácio vždy vyhraje. Je to hodně partnerský,“ říká Michal. A Petr doplňuje: „Vytvořit majetek je jedna olympiáda. Naučit se ho investovat je druhá. A ta třetí – u nás teď nejaktuálnější – je kontinuita.“
Slovo „nástupnictví“ Petr odmítá. „Nechci nástupníky, chci žít forever,“ směje se. „Říkám tomu rodinná kontinuita. Každý, kdo má děti, přece chce, aby to z definice nějak pokračovalo.“
Také proto investoval do EMUNU, multi family office, a přesouvá těžiště zájmu právě k hledání způsobu, jak kontinuitu uchopit. Institucionálně, kulturně, hodnotově. „Když není kontinuita, hrozí, že se majetek rozpustí v zahraničních strukturách bez lokálního dopadu. Goldman Sachs ho sice spravovat zvládne, ale ten regionální efekt se vytratí.“
Šmídovi si dávají pozor, aby ostatní členové rodiny nebyli jen pasivními příjemci. „Postupně do těchto debat vtahujeme sourozence. Nejde jen o to, kam investujeme, ale co po nás má zůstat,“ říká Michal. Vize je zapojit časem i manželky, děti a vnoučata.
A není to jen teorie. Šmídovi založili vlastní rodinný think-tank s názvem SMIDA INVEST a hledají, co by mohlo být jejich dlouhodobým přínosem. „Úplně popravdě, ještě to hledáme. Ale chceme, aby to dávalo smysl. Možná nás inspiruje i Forbes,“ říká Michal.
Otec přitakává a přináší ještě jednu vrstvu: „Když se rozhodnete, že děti nepodědí všechno, ale jen něco, je relevantní i to, co se s tím zbytkem stane. Svoboda rozhodnout je klíčová, ale chce to férovou komunikaci. A hodnoty. Ty děti postupně navnímají.“
Jasně daná pravidla ale neznamenají chlad nebo kalkul. Spíš naopak. Michal přiznává, že i když věděl, že „nic nedostane“, měl jistotu: „I kdyby se něco nepovedlo na začátku mého podnikání, mohl jsem vždycky jít domů, dostat polívku, postel a podporu. To mi dalo odvahu riskovat a jít podnikat.“
Petr k tomu, s důrazem na osobní filozofii, která v jejich rodině platí odjakživa, dodává: „Řekl jsem dětem, že do jejich sedmadvaceti let jsem ochoten investovat do jakéhokoli jejich talentu. Pokud v něm mohou patřit ke světové špičce. A je jedno, jestli to bude hra na housle, nebo péče o druhé. Když se tím náhodou neuživí, ale budou v tom výjimeční, budu je dál živit.“
Pak ale přichází zlomový věk. Sedmadvacítka. „Od té chvíle už si každý musí najít cestu sám. Když po nás s maminkou něco zbyde, tak možná jednou něco podědíte, ale nespoléhejte na to.“
U Šmídových panuje jasná dohoda. Otevřenost ve financích i pravidla hry jsou nastavená bez obalu. „Táta nám vždycky říkal, že nám nikdy nic nedá,“ podává svoji verzi Michal.
Právě proto v jejich rodině vznikla zdravá samostatnost místo rivality nebo závislosti. Děti navíc věděly, že když selžou v podpoře jeden druhého, může přijít i vydědění. „Myslel jsem to úplně vážně. Pokud někdo potřebuje pomoc, musí se celá rodina semknout. Přes to nejede vlak,“ říká Petr.
A tak se dostáváme ke skutečnému závěru jejich rodinné filozofie – jednoduchému, ale silnému: komunikace, hodnoty, kontinuita. A hlavně skoro nic nepodědit.
The post Tři olympiády rodinného byznysu: vytvořit, investovat, předat. Šmídovým jdou všechny appeared first on Forbes.
