Zdá se, jako by růst akcií zbrojařských firem v Evropě neměl konce. Kde jsou ale u investorů limity důvěry v další enormní růst obranného segmentu?
Stačila jediná věta amerického prezidenta a zase šly nahoru. Řeč je o akciích především evropských zbrojovek, které už tak v posledních třech letech zaznamenaly nevídaný růst. Investoři, zdá se, zbrojařům stále věří. Kde jsou ale limity cen akcií, jejichž růst jako by nešel zastavit? Záleží to jednak na psychologii investujících i na prospektu dlouze se táhnoucí války na Ukrajině.
Právě tu zmínil Donald Trump. „Myslím si, že Ukrajina s podporou Evropské unie je schopna bojovat a ZÍSKAT zpět celou Ukrajinu v její původní podobě. S časem, trpělivostí a finanční podporou Evropy, a zejména NATO, je obnovení původních hranic, odkud tato válka začala, velmi reálnou možností. Proč ne?“ napsal minulý týden americký prezident na sociální síti Truth.
Otočka v rétorice šéfa Bílého domu znamenala pro investory signál, že válka s Ruskem se může ještě výrazně protáhnout. A že bude tedy zapotřebí nakupovat od zbrojařů stále větší objemy materiálu a techniky.
Akcie německého výrobce součástek pro tanky Renk v reakci na to poskočily o šest procent, italský Leonardo se obchodoval o 6,5 procenta výše, švédský Saab o 3,5 procenta a německý Hensoldt o 5,8 procenta.
I relativně drobné procentuální skoky jsou ale podstatné, ženou totiž ještě více nahoru už tak vyšponované ceny zbrojařských akcií. Stačí se podívat na srovnání dnešní situace na trhu s tou v roce 2022.
Zatímco německý gigant Rheinmetall se v lednu 2022 obchodoval za 92 eur za akcii, dnes je to 1972 eur. Britský BAE Systems prošel podobným skokem: z necelých 7 na 23 eur. Už zmíněný Leonardo z 6,5 eura na 52,8 eura. A třeba francouzský Thales zvedl svou tržní kapitalizaci za tři roky z šestnácti miliard eur na 52 miliard eur. Švédský Saab tu svou navýšil dokonce desetinásobně.
Co tedy v myslích investorů táhne ceny akcií zbrojařů dál i tři roky po začátku války na Ukrajině? „Jednak geopolitické riziko, a to nejen konflikt na Ukrajině, ale i v dalších oblastech. Ale i očekávaný a mnohdy již schválený nárůst výdajů na obranu členských států NATO ze dvou procent HDP na pět procent HDP. Ty samozřejmě nevyskočí jednorázově, ale postupně za několik let. Proto investoři na obranný průmysl sázejí, vidí v něm příležitost dlouhodobého růstu,“ říká Dan Karpíšek, portfolio manažer Amundi.
I konec války by podle Karpíška přinesl jen krátkodobou korekci, protože závody ve zbrojení by ani podepsáním míru neskončily, státy by navíc potřebovaly akutně doplnit sklady.
Michal Stupavský, investiční stratég Conseq, přirovnává akcie zbrojařů k takzvané velké sedmě, skupině vysoce výkonných technologických firem obchodovaných na amerických burzách. Jde o Alphabet, Amazon, Apple, Meta Platforms, Microsoft, Nvidii a Broadcom.
„U zbrojařů je to podobné. Jsou to rekordním občas přestřelené valuace, ve kterých se odrážejí až příliš optimistické představy o provozních a výrobních možnostech zbrojních firem,“ říká Stupavský.
Zmiňuje také dva tržní ukazatele, které ukazují, kam až se hodnota firem ze segmentu defense vyšroubovala. Tím prvním je PE Ration neboli poměr mezi cenou akcie a ziskem na akcii, který v případě zbrojařských firem je průměrně 36.
„Znamená to, že vám všechno zmíněné poroste dalších deset let o dvacet procent ročně. To ale nemusí být realistické,“ upozorňuje Stupavský.
Podle toho je nadšení ze zbrojařských akcií tažení i vidinou spíše krátkodobějších investic, u kterých dominují psychologické faktory, zatímco u těch dlouhodobějších bývají investoři opatrnější. „Dalším faktorem může být určitý strach správců portfolií, aby jim případně neujel vlak. Proto chtějí pro jistotu pozice na zbrojařských akciích držet,“ dodává investiční stratég Conseq.
Zbrojaři mají podle svých výhledů nabito i v dlouhodobém horizontu. Finanční ředitel zbrojního impéria CSG Michala Strnada Zdeněk Jurák v nedávném rozhovoru pro Forbes uvedl, že firma neočekává, že by ruch kolem zbrojního průmyslu v následujících patnácti letech utichl.
„Parametry, ze kterých analýza vychází, jsou poměrně optimistické. Jedním z nich byla produkce munice 155 milimetrů v objemu dvou milionů kusů ročně, což zatím evropské kapacity neumějí. A už vůbec nemohou kapacity jet na sto procent, protože existují kritické komponenty a materiály, kterých je nedostatek,“ popisuje Jurák. „Jako objemové kritérium jsme si dali dvě třetiny z požadavků NATO. I přes to všechno by přezásobení trvalo nejspíše třináct až patnáct let. A to ještě v situaci, kdy válka skončí zítra.“
O přízeň akciových investorů by se ostatně brzy mohlo ucházet i samo CSG. V září poprvé oficiálně potvrdilo spekulace a zvažovaném vstupu na burzu.
The post Trump opět nakopnul akcie zbrojařů. Proč na ně investoři stále tolik sázejí? appeared first on Forbes.
