Mistryně napětí a analýzy amerického militarismu Kathryn Bigelow se po osmi letech vrací. Její v Benátkách odpremiérovanou novinku Dům plný dynamitu uvedl Netflix. Předkládá děsivou vizi nukleární hrozby v hektickém tempu a publiku nejde na ruku.
Pro pracovníky starající se o americkou bezpečnost v útrobách Bílého domu v takzvané Situation Room to zprvu vypadá jako rutinní den. Řídící jedné z místností čeká na zprávu ze synova vyšetření u doktora, její kolega plánuje po práci požádat svou přítelkyni o ruku. Organizovanost však prořízne náhlé zjištění, že na USA se řítí balistická střela s fatálním dopadem.
Bigelow, kterou si v posledních letech spojujeme především se syrovými válečnými dramaty Smrt čeká všude a 30 minut po půlnoci, tentokrát konstruuje thriller sledující osmnáct minut řítící se jaderné katastrofy především z prostředí několika mála místností. Narativní síť postupně rozkresluje tři segmenty nahlížející tu samou událost, vždy perspektivou jiných zúčastněných.
Zdrcujícím stylem napínavé vyprávění se postupně mění v exploraci fatálního vlivu náhody, nekonzistentní konstelace a různorodých přístupů k situaci, v níž hledíme smrti do očí. Všechna oddělení, do nichž vláda pumpuje astronomické částky, prošla všemi možnými přípravami, v klíčových momentech však řada lidí z různorodých důvodů selhává.
Osobní životy pronikají do uvažování každého z nich, někdo zachovává chladnou hlavu, někoho pohltí strach a někdo je zkrátka nekompetentním hlavounem s naškrobeným límečkem, jenž se na své místo dostal siláckými řečmi. Struktura nás svádí k očekávání skládačkovitého narativu, kdy nám každý další pohled odhalí nové skutečnosti a dotvoří kauzalitu.
Tvůrcům jde však o něco zcela jiného, nebojí se diváckou satisfakci upírat. Vyzdvihují procedurální kontury hroutící se pod lidským faktorem. Na apokalypsu se nedá připravit, jakkoli na jejím zabránění pracují stovky lidí. Existuje na tuto situaci správná reakce? Kdo má nést zdrcující zodpovědnost? A můžeme jako veřejnost vůbec vědět, zda jsou zástupci bezpečí svědomití?
Mrazivé nahlížení současnosti je protkané organickými momenty, jejichž obyčejnost zasazuje s ohledem na širší souvislosti humanistickou ránu. Jako když kolega okřikne druhého, aby si uklidil stůl posypaný křupkami, řídící kapitánka zadržuje slzy, aby zachovala profesionální tvář, nebo když vidíme válečnou rekonstrukci nahlíženou radostnou optikou dítěte.
Právě tyto subtilní chvíle dotvářejí nevybíravou fresku lidské zodpovědnosti. Jakkoli sledujeme množství postav, ke každé díky účinným drobnostem dostáváme okamžitý klíč. Bigelow opět prokazuje brilantní cit pro efektivitu a především ovládání plynutí filmového času. Střídá rytmus, kamera těží z nervózně těkajících transfokací. Postavy se nemají za co schovat.
Jak na začátku uvádí film textem – doba nukleární deeskalace skončila. V nejisté a oprávněně paranoidní době se k nám dostává cílevědomý snímek umocňující pochyby. A nikoli pouze individuální, nýbrž kolektivní. Dům plný dynamitu je výsostně apelativním a bezvýchodným titulem, jenž všeobjímající strach buduje na bezmoci a nevědomosti.
Je ekvivalentem vysoce seriózního atomového dramatu Sidneyho Lumeta Selhání vyloučeno z roku 1962, daleko vzdálený je oproti tomu jízlivě satirickému a grotesknímu Dr. Divnovláskovi. I když v několika chvílích může působit strojeně, vyhýbá se didaktičnosti. Antikatarzní rozuzlení upřeně hledí do temné propasti.
Je jedno, kdo má v rukou ničivou zbraň. Pokud existuje, její použití je pouze otázkou času. Řetězová reakce započatá projektem Manhattan, a možná už dávno předtím, se nám nikdy zastavit nepovede. Proti oslavovaným a nadpozemským výtvorům ničivé technologie nemáme žádnou šanci. Dům plný dynamitu nahlíží lidskou malost, aroganci a nepoučitelnost lidstva v čele s labilními vůdci.
Naturalistický a v něčem minimalistický snímek v tísnivých obrysech napěchovaných explicitními i lidskými výbuchy a zkraty je víc než příspěvkem do palčivé diskuse či dokonalou filmařinou. Je bezlítostným odrazem společenské neudržitelnosti a bez nadsázky jedním z nejdůležitějších amerických filmů roku.
The post Tváří v tvář kolapsu. Dům plný dynamitu je tísnivý, nikoli explozivní appeared first on Forbes.
