Díla Kamila Lhotáka, Josefa Lady nebo Karla Černého budou hlavními taháky tradiční podzimní aukce umění, která se koná v pražském Topičově salonu v neděli 5. října. Jde o součást sbírky unikátního českého sběratele Josefa Kverky, během života nasbíral víc než osmdesát obrazů.
Maminka sirotek, tatínek válečný invalida a čtyři sourozenci. Právě skromné rodinné poměry ale byly tím, co v Josefu Kverkovi posilovalo lásku ke kultuře a umění. Zámečnický učeň si tak už v šestnácti letech našetřil na předplatné do karlínského divadla, hodně četl a díky skvělé paměti se snadno učil jazyky.
Když vypráví o svých sběratelských začátcích, i teď po letech Josefu Kverkovi zazáří oči.
„Díky jazykům jsem se dostal do Strojexportu a věnoval se prodeji důlních zařízení a investičních celků. A později díky práci v Továrnách strojírenské techniky jsem se dostal do mnoha zemí v Evropě, Asii nebo Jižní Americe, to pro mě, chudého kluka, byla neuvěřitelná zkušenost.“
V roce 1960, když si vydělal první tuzexové poukázky, koupil dva obrazy, které se staly základem jeho budoucí sbírky. Jeden od Jakuba Schikanedera a druhý od Jaroslava Panušky.
„Tehdy jsem se dostal do kolotoče umění. Úplně mě to pohltilo a začal jsem se sám vzdělávat, umění jsem věnoval každou volnou chvíli a taky každou korunu, kterou jsem vydělal,“ zmiňuje.
Se ženou po práci chodili na procházky po starožitnictvích, do prodejních galerií a na výstavy. „Oba jsme měli technické profese, oba jsme si ještě přivydělávali, abychom mohli sbírku rozšiřovat, někdy i na splátky,“ vzpomíná muž, který o sobě prohlašuje, že se zásadně považuje za sběratele, nikoli za investora.
Všechna díla mu visela doma na stěnách. „Když jsem si nějaké dílo vybral, mojí touhou bylo se na něj dívat, moci se do obrazu kdykoli znovu a znovu ponořit.“
Později navštěvoval ateliéry výtvarníků, například Jana Baucha, Josefa Jíry, Václava Kimla nebo Oty Janečka, dlouholeté přátelství ho pojilo i s předním historikem umění, profesorem Františkem Dvořákem.
„Snad dokázali vycítit moji lásku k umění, protože jsem se nikdy nesetkal s odmítavým přístupem. Nechávali mě nahlédnout, na čem pracují a debatovat s nimi o životě,“ vzpomíná.
Dnes čtyřiadevadesátiletý muž nyní vlastní pestrou sbírku čítající na osmdesát děl. Jsou mezi nimi subtilní díla Jana Zrzavého Adonis, stejně jako Jedlík kukuřice Lubomíra Typlta nebo Náhlý záchvat rock and rollu, jehož autorem je Michael Rittstein. I ta se budou dražit.
Největšími highlighty aukce však nepochybně budou Balón nad průplavem od Kamila Lhotáka, Zima v Hrusicích Josefa Lady, Červený stolek Karla Černého, Lehátko na Vltavě od Jiřího Sopka a Dříví uhlí od Otakara Mrkvičky.
Sběratelský příběh Josefa Kverky je v kontextu tuzemské scény naprosto unikátní a vlastně i křehký, už jen tím, jak početnou sbírku se mu podařilo vybudovat v třípokojovém bytě na sídlišti.
„Je to nesmírně těžké, protože umění je celý můj život, ale jsem rozhodnutý,“ vysvětluje s pohnutím v hlase Josef Kverka. „Peníze získané aukcí budou z velké části mým dědictvím pro potomky.“
Nakonec se ale šibalsky pousměje, když říká: „A možná si přece jen ještě koupím nějaký obraz.“
The post Umění je život, říká nejstarší český sběratel. Přesto sbírku v 94 letech prodává appeared first on Forbes.
