Umíráček žurnalistiky v Ázerbájdžánu

Investigace.cz Před 1 týdnem

Neúprosné represe v Ázerbájdžánu zlikvidovaly v autoritářské zemi jakýkoli náznak nezávislých médií. Zatímco prezident Ilham Alijev kritické novináře označuje za nepřátele státu, ti se i nadále snaží hnát moc k odpovědnosti – z exilu, nebo dokonce z vězení.

Jak popisuje Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Fatima Movlamli věděla, že si pro ni policie přijde.

Mladá ázerbájdžánská aktivistka a nyní i novinářka celé měsíce dokumentovala osudy svých kolegů, kteří byli očerňováni provládními médii, stejně jako zadržováni a obviňováni před soudy z „pašování hotovosti“.

Fatima se však na hrozbu zatčení připravila. Čtyřiadvacetiletá novinářka poskytla přístup ke svému účtu na Facebooku přátelům v zahraničí a nahrála minutové video určené ke zveřejnění, až dojde k nevyhnutelnému.

K tomu došlo 28. února 2025, tedy v den, kdy byla zatčena a přiřadila se k šestadvaceti obětem osmnáctiměsíční čistky v ázerbájdžánských nezávislých médiích.

Fatima se stala terčem útoku úřadů již dříve, když se jako náctiletá aktivistka proslavila svými „one-woman“ protesty proti Alijevovi.

„I kdybych věděla, že místo, kam půjdu, je vězení, a že všichni nezávislí novináři budou označeni za pašeráky, nic z toho, co jsem dosud dělala, bych nezměnila,“ řekla ve zmíněném videu a slíbila, že se vrátí k novinářství „hned ten den, kdy mě propustí“.

Pak s úsměvem a polibkem vyslaným přímo na kameru dodala: „Dávejte na sebe pozor – za pár let se uvidíme!“

Od té doby byli zatčeni další dva novináři, jejich celkový počet je nyní už dvacet osm.

Bezprecedentní zásah fakticky zlikvidoval tamní nezávislou žurnalistiku. Mezi zadrženými jsou i vedoucí představitelé dvou novinářských škol.

Nezávislá ázerbájdžánská média a mezinárodní skupiny na ochranu práv obvinily vládu, že novináře zadržuje kvůli jejich práci a vytváří regulační prostředí znemožňující jejich legální činnost.

Rachel Denber, zástupkyně ředitele oddělení Human Rights Watch pro Evropu a Střední Asii, označila „rychlost a komplexnost“ současného zásahu proti novinářům v Ázerbájdžánu za největší od získání nezávislosti země po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

Nejnovější Index svobody tisku Reportérů bez hranic, jenž byl zveřejněn v květnu 2025, zařadil Ázerbájdžán na 167. místo ze 180 zemí s odkazem na „novou vlnu tvrdých represí proti posledním zbývajícím novinářům v zemi“.

Naopak provládní média se k postoji úřadů připojila a zveřejnila obvinění, že nezávislí novináři dostávali nezákonné finanční prostředky. Mimo to je pravidelně dehonestovala zveřejňováním informací z jejich soukromí, a to včetně telefonních zpráv, osobních dokumentů a záznamů ze sledovacích kamer.

Stejnou taktiku zažila i Fatima. V dubnu 2019 unikly na internet její intimní fotografie a videa. Domnívala se, že byly vyjmuty z telefonu, když byla zadržena, zbita a donucena vydat své heslo. Jak tehdy informovala OCCRP, Fatima byla rovněž vybrána jako cíl špionážního softwaru.

Před únorovým zatčením Fatima pracovala na volné noze pro zpravodajské stanice včetně Meydan TV – dlouholetého členského centra OCCRP v Ázerbájdžánu – a pomáhala udržovat zpravodajství poté, co byli zadrženi všichni zaměstnanci centra v zemi.

Tato internetová stanice se díky svému nekompromisnímu zpravodajství o korupci a lidských právech v Ázerbájdžánu již před delší dobou stala terčem úředního pronásledování. Webové stránky Meydan TV jsou v zemi blokovány, přesto má obrovskou sledovanost na sociálních sítích, včetně téměř jednoho milionu sledujících na Instagramu a 640 000 odběratelů na YouTube (v Ázerbájdžánu žije 10 milionů obyvatel). Ačkoli médium již léta sídlí v zahraničí, podařilo se mu ještě před několika měsíci udržovat v Ázerbájdžánu tým novinářů, včetně šéfredaktorky Aynur Elgunash.

V nedávném dopise z vězení, zveřejněném televizí Meydan, Aynur popsala Ázerbájdžán jako zemi, která se „postupně mění v bažinu, jež se oddává polykání lidí“.

Vedení exilové redakce sdělilo OCCRP, že poprvé ve své dvanáctileté historii nyní nemá v zemi žádné zaměstnance.

Meydan TV je známá vysokou angažovaností místního publika – mnoho jejích reportáží vzniklo na základě čtenářských tipů. Momentálně sice nadále publikuje z exilu, ale nemůže již plně spolupracovat se svými ázerbájdžánskými příznivci a upozorňovat na společenská témata, která je zajímají. Bez reportérů v terénu je navíc téměř nemožné ověřovat fakta, což ještě zhoršuje blokování informací ze strany státních orgánů, jak dodalo vedení televize.

Zatčeným novinářům hrozí až dvanáct let vězení.

Co se týče existence a fungování nezávislých médií, Ázerbájdžán dlouhodobě patří k nejproblematičtějším zemím světa. Tamní vláda již dříve uvěznila novináře na základě obvinění označených obhájci práv svobody projevu za falešná a politicky motivovaná.

Od konce roku 2023 se však umlčování médií stupňuje.

Čistky odstartovaly v době před prezidentskými volbami v únoru 2024, které vyhrál Alijev s více než 92 % hlasů. Poté útoky vůči novinářům nabraly na obrátkách.

Televize Meydan TV, Toplum TV, Abzas Media a Kanal 13 nyní fungují výhradně z exilu a v Ázerbájdžánu nepracují žádní jejich zaměstnanci. Nejvlivnější nezávislá zpravodajská agentura v zemi, Turan News Agency, se v únoru rozhodla zcela ukončit svou činnost.

Citovaná média zveřejňovala reportáže odhalující korupci a porušování práv spojené s Alijevovým režimem.

Další nezávislá média menšího dosahu buď přestala fungovat, nebo výrazně omezila svou produkci, jakmile byli jejich zaměstnanci zadrženi.

Ti, co pro ně stále pracují ze zahraničí, se rozhodli zůstat v anonymitě, protože se obávají odvetných vládních opatření vůči rodinným příslušníkům, kteří žijí v zemi.

Z osmadvaceti novinářů a dalších pracovníků médií – například administrativních zaměstnanců – zatčených v posledních osmnácti měsících byli dva odsouzeni a uvězněni, patnáct je v současné době souzeno a zbytek na soud čeká.

Často jsou obviněni z toho, že do země přivezli cizí měnu, aniž by ji deklarovali, a to buď ve formě hotovosti, nebo v grantech ze zahraničí, za což jim hrozí až osm let vězení. Někteří ze zadržených ale čelí dalším obviněním včetně daňových úniků a praní špinavých peněz – v této kategorii dosahují tresty až dvanácti let. Všichni zatčení novináři podobná provinění popřeli.

Podmínky v ázerbájdžánských věznicích jsou notoricky známé. V červenci 2024 zveřejnila agentura Abzas Media dopis svého ředitele Ulviho Hasanliho, jenž napsal, že ve věznici, kde je držen během soudního procesu v hlavním městě Baku, dochází k „systematickému mučení“. „Mučení probíhá každý týden, někdy každý den. Někdy je bit jeden člověk a někdy deset až patnáct lidí najednou,“ informoval Hasanli.

Tentýž měsíc Výbor Rady Evropy pro zabránění mučení kritizoval ázerbájdžánské úřady za „přetrvávající nečinnost“ vzhledem k ukončení těchto praktik ve vězeňském systému.

Ázerbájdžánská prezidentská administrativa na žádost o komentář nereagovala.

Zahraniční média se také stala terčem útoků

Mezi novináři, kteří byli v poslední době zadrženi, je i Ulviyya Ali, reportérka ázerbájdžánské kanceláře Hlasu Ameriky (VoA), zatčená v květnu v souvislosti s údajným pašováním valut.

V dopise, jejž podobně jako Fatima napsala před svým předpokládaným zatčením a sdílela se svými přáteli, uvedla: „Stejně jako moji kolegové novináři jsem se nedopustila žádného trestného činu – nepřivezla jsem do země to, čemu se říká ‚nelegální finanční prostředky‘, ani jsem se nedopustila jiného přestupku.“

Podle provládního média Report News Agency byla rozhlasové stanici VoA odebrána akreditace již letos v únoru.

BBC tehdy rovněž oznámila, že její místní pobočka se uzavírá, neboť k tomu obdržela „ústní pokyny“ od ázerbájdžánského ministerstva zahraničí. Akreditace byla údajně odebrána i agentuře Bloomberg .

Postihy se však neomezují pouze na Západ. Ázerbájdžánské úřady v únoru uzavřely i kanceláře ruského státního média Sputnik, když prezident Alijev obvinil Rusko, že v prosinci 2024 sestřelilo ázerbájdžánské dopravní letadlo.

Alijev, Trump a „nový světový řád“

V roce 2014 Ázerbájdžán zpřísnil právní omezení pro zahraniční dárce místních nevládních organizací, což vedlo k zavedení nových byrokratických a schvalovacích procesů ohledně grantů ze zahraničí. Důsledek pocítila právě k vládě kritická média, z nichž jsou mnohá zřízena jako nevládní organizace, subvencované i granty ze zahraničí.

Rachel Denber z organizace Human Rights Watch uvedla, že tato legislativa takovým médiím „prakticky znemožnila“ legálně působit. Legislativa podle ní „ponechává úřadům mnoho možností, jak svévolně odepřít schválení grantů“.

V Alijevových očích představují nevládní organizace součást sítě „pašeráků peněz“ podporovaných ze zahraničí, jejichž cílem je podkopávat stát. Na nedávném mezinárodním fóru v Baku proto Alijev chválil úspěchy ázerbájdžánského postupu proti těmto škůdcům.

„Takzvané granty poskytované takzvaným místním nevládním organizacím – ve skutečnosti pobočkám opozice – nyní musí být registrovány, a je tak velmi obtížné pašovat sem peníze,“ řekl Alijev, i když si posteskl nad tím, jak je cílení na takové „pašeráky“ vnímáno zvenčí.

„Když naše orgány činné v trestním řízení postaví tyto pašeráky peněz před soud, začnou nás obviňovat z nedemokratických věcí,“ prohlásil.

Fatima Movlamli ve videu zveřejněném na Facebooku v době svého zatčení poukázala na ironický fakt, že za pašeráky označuje Alijev novináře, kteří přitom jeho režim soustavně odhalují při tajném odčerpávání státních peněz do kapes svého nejbližšího okolí. Podle ní je prezident „patronem pašeráků“.

Na dubnovém fóru v Baku s názvem „Tváří v tvář novému světovému řádu“, kde se sešli zástupci z více než 44 zemí, Alijev pochválil amerického prezidenta Donalda Trumpa za zmrazení finanční pomoci médiím, jež kriticky informují o represivních režimech, jako je právě ten Alijevův.

„To, co prezident Trump začal dělat, je velmi slibné, myslím, že by neměl přestat,“ řekl Alijev.

„Měl by jít ještě hlouběji. Human Rights Watch, Freedom House, Amnesty International, Transparency International – celou tuto infrastrukturu politických nepřátel je třeba zcela znefunkčnit,“ dodal ázerbájdžánský prezident.

Během prvních 100 dní ve funkci Trump zrušil hlavní americkou vládní agenturu pro zahraniční pomoc USAID, kterou podle jeho názoru vedou „radikální šílenci“. Současně zmrazil i miliardy dolarů na projekty globální pomoci, včetně odhadovaných 268 milionů dolarů na podporu nezávislých médií po celém světě. (Organizace OCCRP podala na Trumpovu administrativu žalobu, v níž zmrazení financování napadá.)

Trump si zrušením financování vynutil také ukončení činnosti mezinárodních zpravodajských služeb včetně Hlasu Ameriky. VoA a další média financovaná USA, na něž se Trump zaměřil, jako například Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, často představovaly jedinou alternativu ke státním mediálním sítím v nedemokratických státech.

Dozor a očerňování cílí na stěžejní novináře

Jak už bylo řečeno, souběžně s ázerbájdžánskými zásahy proti nezávislým novinářům vedou provládní média kampaň, jež posiluje jejich obvinění z nezákonného financování, přičemž ve svém zpravodajství někdy zveřejňují i informace, které údajně představují soukromou komunikaci týkající se obviněných.

Novináři, proti nimž byly tyto zprávy namířeny, uvedli, že ačkoli některé soukromé zprávy a záběry použité v reportážích mohly být vymyšlené, jiné se zdají být pravé, což vyvolává otázky, jakým způsobem byly získány.

Zprávy významné provládní televize Baku TV podle jejího vyjádření obsahovaly například screenshoty textových a hlasových zpráv mezi novináři Meydan TV z aplikací Signal a Slack.

Další provládní médium, Qafqazinfo.az, představilo montáž dokumentů, které podle média zahrnovaly návrhy grantových projektů a smlouvu s externím spolupracovníkem, a měly se týkat především Toplum TV a jednoho z jejích novinářů.

Oficiální Agentura Azeri-Press (APA) pak zveřejnila snímky obrazovek, jež údajně ukazovaly soukromé hovory a zprávy mezi novinářem v Ázerbájdžánu a novináři Meydan TV působícími v zahraničí, jakož i osobní údaje, které měly patřit nezávislému pracovníkovi Meydan TV Nurlanu Gahramanlimu. Po tomto zveřejnění byl Gahramanli zatčen.

Vedení Meydan TV sdělilo OCCRP, že pravé materiály použité při protivládním zadržení novinářů této stanice mohly být podle všeho získány „pod nátlakem“.

„Naši novináři byli vystaveni policejní brutalitě a výhrůžkám při pokusech získat přístup k jejich elektronickým zařízením,“ tvrdí Meydan TV.

Zástupce společnosti Abzas Media informoval OCCRP, že místní orgány činné v trestním řízení poskytovaly provládním médiím materiály s cílem „očernit novináře“ a „zdiskreditovat je v očích veřejnosti“.

Obhájci svobody sdělovacích prostředků rovněž vyjádřili obavy, jak mohly úřady a provládní média soukromé informace získat.

OCCRP v roce 2021 informovala o napadení desítek ázerbájdžánských novinářů špionážním softwarem Pegasus. Nevládní organizace Media Defence se sídlem v Londýně, která poskytuje právní pomoc několika zadrženým ázerbájdžánským novinářům, mezitím podala jménem řady obětí žádosti k Evropskému soudu pro lidská práva, v nichž tvrdí, že stát porušil jejich soukromí.

„Ať už to [úřady] získaly hackováním jejich telefonů, jejich sledováním či sledováním jinými způsoby, myslím si, že to všechno má velmi vážný dopad na způsob, jakým novináři vykonávají svou činnost,“ prohlásil Pádraig Hughes, právní ředitel organizace Media Defence.

Baku TV, APA a Qafqaz na žádosti o komentář nereagovaly.

Kdo ovládá média v Ázerbájdžánu?

RSF ve své poslední zprávě uvedla, že „prakticky celý mediální sektor v Ázerbájdžánu je pod oficiální kontrolou“.

„Ze země nevysílá žádná nezávislá televize ani rádio a všechny tištěné noviny s kritickým postojem byly uzavřeny,“ uvádí se ve zprávě.

Vláda vlastní tři televizní stanice, včetně AzTV, a zpravodajskou agenturu Azertag.

Existují však také desítky soukromých provládních médií, přičemž podrobnosti o tom, kdo je ovládá, nejsou vinou nedostatečné transparentnosti veřejně zaznamenány. Ázerbájdžánská vláda v roce 2012 zakázala veřejný přístup k informacím o vlastnictví společností.

Například Baku TV je součástí holdingu Global Media Group (GMG), kterému patří i několik dalších provládních médií v Ázerbájdžánu – včetně zpravodajské agentury Report News Agency a zpravodajského webu Oxu.az – a také Haber Global TV v sousedním Turecku.

Z veřejných záznamů však nelze zjistit, kdo GMG vlastní.

Podle dostupných dokumentů registrovaných ázerbájdžánskými daňovými úřady je právním zástupcem a předsedou správní rady GMG bývalý úředník ministerstva dopravy Elnur Abdullayev.

Na své facebookové stránce má dvě fotografie s prezidentem Alijevem. Ten mu v roce 2020 udělil čestný diplom za „zásluhy o rozvoj masmédií v Ázerbájdžánské republice“.

V květnu 2024 se společnost GMG stala signatářem iniciativy OSN Global Compact, v níž se podniky dobrovolně zavazují k dodržování zásad udržitelného rozvoje, včetně lidských práv. Závazek podepsal Abdullayev.

E-mail zaslaný Abdullayevovi prostřednictvím společnosti GMG zůstal bez odpovědi.

Agentura Azeri-Press (APA) je pro změnu součástí holdingu APA Group, který ovládá řadu zpravodajských webových stránek v Ázerbájdžánu a jehož konečný vlastník je rovněž neznámý.

V rozhovoru o svobodě tisku z roku 2016 řekl generální ředitel APA Group Vusala Mahirgizi ázerbájdžánskému zpravodajskému serveru BBC News, že APA může psát o jakýchkoli tématech a její novináři nemají problém získat úřední dokumenty.

Pro média, jež jsou nyní nucena odejít do exilu, je situace zcela odlišná. Meydan TV i Abzas Media uvedly, že v tomto směru se musí spoléhat na odvahu nevládních novinářů, kteří jim poskytují informace pro jejich zpravodajství.

Zadržení, ale ne umlčení

Zatímco místní redakce jsou nyní prázdné, exilové publikace se starají o to, aby jejich zadržení zaměstnanci byli stále slyšet, a zveřejňují jejich výpovědi, soudní svědectví a dopisy z vězení.

„Věděli jsme, že kvůli naší práci na sebe strhneme hněv Ilhama Alijeva,“ řekl zatčený ředitel a zakladatel Abzas Media Ulvi Hasanli při soudním jednání v lednu. „To nás však neodradilo.“

Pracovníci Meydan TV v květnovém prohlášení rovněž uvedli, že jsou odhodláni nenechat se umlčet.

„Ti, kteří se domnívají, že nás umlčeli tím, že nás uvrhli za mříže, si neuvědomují osvobozující sílu vězení. Už se nemáme čeho bát – byli jsme zatčeni a odtud budou naše hlasy více slyšet, budou slyšet dál,“ uvedli zaměstnanci z Meydan TV.

Mimo odhodlání se v dopisech novinářů z vězení objevují i jiné zprávy. Například bývalá novinářka VoA Ulviyya Ali popsala své poslední minuty na svobodě následovně: „Když jsem v den svého zatčení zaparkovala u sebe před domem, červené světlo z černého auta krásně zbarvovalo deštěm skrápěnou zemi. Dokonce jsem si to vyfotila, a když jsem vzhlédla, přistoupil ke mně muž, že mě zatýká, a požádal mě o telefon. Netušila jsem, že to je poslední fotografie, kterou jsem pořídila na svobodě,“ stojí v dopise, který v květnu zveřejnila Meydan TV.

Její instinkt zaznamenávat dění kolem sebe nebyl potlačen ani ve vězení. „Nejvíc mi chybí novinařina a samozřejmě hudba. Někdy si broukám sama pro sebe. Když se v cele stane něco zajímavého, je škoda, že to nemůžu zvěčnit fotkou. Ale všechno, co se stane, si zapisuji.“

Aynur Elgunash, šéfredaktorka Meydan TV, si pro změnu posteskla nad příšernými telenovelami, které jí ve vězení slouží jako jediná zábava. „Podle mého názoru je hlavním trestem ve vězení povinnost sledovat místní televizní kanály,“ napsala v dopise rovněž publikovaném Meydan TV.

Své psaní však zakončila výzvou úřadům: „Vůbec nelituji, že jsem šla do vězení. Jinak bych si nebyla vědoma hořké skutečnosti, kterou jsem zažila. Jsem člověk, jenž věří v bumerangový efekt života. Proto pevně doufám, že ti, kteří z této země udělali to, čím je, jednou také projdou touto cestou a utopí se v bažině, kterou sami vytvořili.“

Autor: OCCRP

Autorka české verze: Kateryna Trompak

The post Umíráček žurnalistiky v Ázerbájdžánu appeared first on investigace.cz.

Pokračovat na celý článek