Petra Burianová je činorodá žena. Před rozhovorem pro Aktuálně.cz měla doma zabijačku, dopoledne byla hostem České televize Brno, další den se chystala jet potěšit seniory do domova důchodců. Pekla a fotila nové recepty. A do toho všeho ještě přípravy na Vánoce.
"Mám je ráda, ale přiznávám, že se stále více přikláním spíše k Velikonocům. Prožívám je intenzivněji, mám pocit, že se v postním období, které jim předchází, může člověk víc zastavit a naslouchat svému nitru," říká Burianová s tím, že Vánoce jsou až příliš uspěchaným obdobím. "Ať chcete nebo nechcete, je to stres. Děláme si z nich maraton, všichni chtějí všechno stíhat na poslední chvíli," povzdechne vítězka prvního ročníku soutěže České televize Peče celá země a autorka kuchařky Cesta z těsta.
O to více si ale užívá okamžiků, když se může zastavit a být ve svém domě ve vesnici Níhov nedaleko Brna, který si s manželem vybudovali přesně podle svých představ. "Když si večer sednu a raduji se z toho, co se mi během dne povedlo, jsem šťastná. Samozřejmě, že se občas nedaří, některé dny jsou až moc bláznivé a člověk má chmury, ale radost převažuje," přiznává Burianová, která má blízký vztah k lidovým tradicím i krojům.
O její lásce svědčí i samotný dům, ve kterém má návštěvník pocit, že se vrátil v čase. Ovšem s tím, že má k dispozici moderní zázemí.
"Celé stavení bylo původně v havarijním stavu, demolice se zdála jako nejlepší řešení," vrací se přibližně o třicet let zpět, kdy ve svých osmnácti letech potkala svého nynějšího manžela. Brzy čekali prvního potomka a přemýšleli, co s chátrajícím domem udělají. Nakonec se pustili do velmi náročné rekonstrukce, na níž udělali nejvíc práce oni sami. "Z některých řemeslníků jsme byli tak zoufalí, že jsme si řekli, že když jsou schopni něco dělat lidé s výučním listem, tak my s vysokoškolským diplomem to uděláme také. A ještě lépe," usmívá se.
Neexistuje, aby děti vyhodily jídlo, ke všemu je třeba mít úctu
Vztah Petry Burianové ke svému domu dobře ilustruje její přístup k věcem obecně. Jak sama říká, snaží se jich co nejvíc zachraňovat a obnovovat, není příznivec plýtvání a vyhazování čehokoliv. Proto má také silné pouto k minulosti, předkům i ke krajině.
"Jsem přesvědčená, že staré, poctivě vytvořené věci slouží daleko líp než ty dnešní rychlokvašky. Cokoliv koupíte, abyste to za několik let kvůli nekvalitě vyhazovali. Dnes se zásadně neopravuje. Jakmile někde vidím něco starého v bazaru, nebo třeba i v popelnici, hned to beru. Cítím z těch věcí řemeslo, otisk palce toho, kdo to dělal. Jsem prostě staromilec, nemám ráda ani umělou hmotu či oblečení z velkých řetězců s nejasným původem, které lidé ve velkém kupují a brzy vyhazují," podotýká. Podobné je to s potravinami. "U nás například neexistuje, aby děti vyhodily nějaké jídlo. Všechno je třeba zpracovat, mít k tomu úctu," zdůrazňuje.
Není náhodou, že se stala českou ambasadorkou Hnutí Mary’s Meals, které poskytuje jedno vydatné jídlo každý školní den nejchudším dětem po celém světě. V kampani nazvané Místo u vánočního stolu vybízí lidi, aby u štědrovečerního stolu prostřelili symbolický talíř navíc pro ty, kteří to nejvíc potřebují.
"Toto úsilí je mi velmi blízké, jsem přesvědčená, že má smysl pomáhat. A například mnoha dětem v chudých částech světa je možné takto doslova zachránit život. Myslím, že si často u nás doma ani neuvědomuje, v jakém blahobytu žijeme," míní Petra Burianová. Kdokoliv daruje Hnutí Mary’s Meals 550 korun, zajistí jídlo pro jedno dítě na celý školní rok. "A pro nás je to například cena jedné štědré večeře," upozorňuje.
Nejsem superžena
Petra Burianová je také zručná žena, která ovládá mnohá řemesla. Naučila se je už od své maminky krejčové. "Když přicházely na svět naše děti, uměla jsem šít, vyšívat i plést a mohla jsem dětem pořídit vlastnoručně vytvořené oblečení. Chtěla jsem také, aby dobře podomácku jedly, takže jsem se pomalu učila vařit a péct. Následovala stará řemesla, perníkářství, oplatečnictví, drátenictví, košíkařství či předení na kolovratu," popisuje a hned dodává, že není žádná velká odbornice, "jen" to prostě zkoušela a ono se to dařilo.
"Hlavně ať nikdo nemá pocit, že jsem nějaká superžena, ovládající všechno, na co sáhne. Mě to prostě jen baví. Nechci vyprávět o něčem, co bych si nezkusila vlastníma rukama. Navíc se mi líbí, když můžu přikládat větvičku k větvičce, můžu se dotýkat vlny, klásků i slámy. A důležité je pro mě také práce s půdou, máme i zahrady, kde si spoustu ovoce a zeleniny pěstujeme," popisuje Petra Burianová. Její rodina chová včely, husy, králíky i slepice.
Hodně času věnovala v posledních měsících natáčení pořadu Pečení na neděli pro Českou televizi, během kterého procestovala nejen Česko. Navštívila i Argentinu, Brazílii, Rumunsko, Chorvatsko či Bosnu a Hercegovinu. Vznikl tak seriál 35 zastavení, v níž se Burianová nevěnovala jen pečení, ale seznamovala diváky také s lidovou kulturou a tradicemi. V zahraničí se potkávala s českými krajany.
"Moc mě to bavilo, i když zejména příprava pořadu byla velmi náročná, museli jsme řešit spoustu detailů," prohlašuje s tím, že se domluvila s Českou televizí na přestávce v příštím roce. O tradice se ale bude zajímat i dále. "Pro mě jsou takovým diamantem, který krásně vybrousili naši předci a předali nám ho, abychom se k němu s úctou chovali a předali ho dalším generacím. Prostě poklad," říká.
Byla jsem šťastná, že už nikdy nebudu péct na čas
Když v roce 2020 vyhrála první řadu Peče celá země, byla pořádně překvapená. Do soutěže, moderované cukrářem Josefem Maršálkem a Mirkou van Gils Slavíkovou, ji přihlásili děti. V zaměstnání si vzala na natáčení volno nejdříve čtrnáct dní, ale jak soutěží postupovala, neustále jej prodlužovala. Nakonec jí nezůstal z dovolené ani den.
"Pro mě nebylo podstatné, jestli zvítězím. Byla jsem ráda, že jsme vytvořili s dalšími účastníky výbornou partu. A když jsme zůstaly v boji o vítězství tři poslední, byla jsem hlavně ráda, že už to končí a nebudu muset nikdy péct na čas, protože to je opravdu hrozné," směje se.
Při rozhovoru pro Aktuálně.cz se občas objeví její manžel, kterého by šlo označit za pověstnou "paní Colombovou". Tedy někoho, o kom se téměř nic neví, protože mediální zájem nevyhledává. Přitom je pro Petru Burianovou největší oporou celých třicet let, které jsou spolu.
"Mám fantastického muže. Když mi někdo říká, že není možné, abych toho tolik stíhala, že je to na dva životy, odpovídám, že by měli poznat mé zázemí. A v tom je pro mě obrovsky důležitý manžel," konstatuje a velké díky směřuje i k dětem. "Také pomáhají všemi způsoby, pečou, umývají nádobí, uklízejí, krmí domácí zvířata. Jestliže někdo říká, že působím jako velká hrdinka, tak jenom proto, že se můžu opřít o svůj štáb, tedy rodinu."
Tento "štáb" ovšem čeká další velká porce práce, protože Petra Burianová touží opravit starou usedlost, kterou koupili v sousedství svého domu. "Ráda bych tam vybudovala centrum řemesel s připomínkou historie našeho podhoráckého kraje. Když jedu po Moravě, vidím v mnoha obcích muzea. V našem regionu tomu tak není a místní lidé mají pocit, že u nás žádná lidová kultura v minulosti neexistovala. Ale to není pravda," vysvětluje.
Mimo jiné by tam ráda přenesla ze svého domu část kurzů pečení a lidových řemesel. "Je to velký prostor, ve kterém nikdo mnoho let nebydlel, je tam spousta starých věcí, například stará mlátička, pec na dvanáct bochníků chleba a další věci. Zůstalo to tam krásně 'postaru' zachované. Velmi se těším, až to bude fungovat," říká.
