Za českou značkou Hobbytec se ukrývá nejen byznysový příběh, ale i ten osobní. Příběh muže, který založil úspěšnou firmu a ve chvíli, kdy se s ní dostal na vrchol, ho zradilo tělo. Vyhořel rovnou dvakrát. Poprvé z přepracování a chronického stresu, podruhé z pocitu prázdnoty.
Ale od začátku. Podnikatel Miroslav Zelený je rodilý obchodník. Však také coby dvaadvacetiletý mladík zakotvil jako obchodní zástupce v jedné nadnárodní společnosti, která zajišťovala servis v oblasti hygienického zboží. „V té době firma majetkově spadala pod francouzskou větev a ze mě se postupně stal obchodní ředitel. Začínali jsme na oddělení ve dvou, když jsem pak odcházel, mělo kolem pětatřiceti lidí a firma i svou vlastní fabriku v Česku,“ vzpomíná na své začátky.
Po deseti letech už ho ale práce tolik nenaplňovala a necítil možnost růstu, rozhodl se odejít a založit něco svého. Aniž ale tušil co. Rok se „hledal“ a nakonec se, byť má ekonomické vzdělání, rozhodl pro stavařinu. „Nerozuměl jsem tomu a paradoxně tomu nerozumím dodnes,“ usmívá se. Protože mu ale byl blízký obchod, rozhodl se dovážet z Německa do Čech betonové garáže a tady je prodávat.
„Já šel v té době do všeho, hlava nehlava, moc jsem věci nedomýšlel. Ale svým způsobem to bylo krásné období. Postupně jsem z betonových garáží přešel na plechové, z nich na přístřešky pro auta, pak na terasy. Tehdy je vyráběl jeden místní český výrobce a asi po dvou letech za mnou přišel, že toho prodávám moc a on to nestačí vyrábět,“ popisuje Zelený.
Měl tedy dvě možnosti, buď přibere dalšího výrobce, anebo se do výroby pustí sám. Jeden z dodavatelů slíbil, že mu pomůže, dodá materiál. A tak si pronajal první halu, koupil jednoduché stroje a začal s výrobou. Problém byl, že jí nerozuměl. Ale nevzdal se a z pár zakázek byly najednou stovky, tisíce. Z desítek milionů stovky milionů obratu, z jedné haly druhá, třetí, čtvrtá, nakonec měli čtyři tisíce metrů čtverečních výrobního prostoru.
Firma Hobbytec CZ se narodila už v roce 2015, zpočátku jako obchodní, která nabízela třeba hotové rodinné domy, až v roce 2019 se přetransformovala na čistě výrobní. Společnost vyrábí přístřešky pro auta a zimní zahrady – celoroční, které jsou i vytápěné, nebo jen sezonní. Typický zákazník je tedy ten, který má rodinný dům.
Její raketový růst přisuzuje Miroslav Zelený také covidové době, kdy začali být lidé více doma a utráceli peníze za prostředí, v němž byli uzavření.
„V té době jsem měl byznysový plán, že do tří let budeme mít miliardu. Kromě výroby jsme provozovali i e-shop, stavěli domy. Když se na to zpětně dívám, bylo to šílené a turbulentní období. Do všeho jsem se vrhal, bezhlavě jsme přijímali nové lidi a ti vlastně ani nevěděli, co mají dělat a jak,“ vzpomíná Zelený.
„Neměli jsme nastavené správně procesy, firma rostla rychle a živelně. V jednu chvíli jsme měli výrazně přes sto zaměstnanců. Postavil jsem dům, pořídil luxusní auta, zajistil rodině vysoký životní standard. Chtěl jsem být nejúspěšnější, nejbohatší, mít nejšťastnější rodinu,“ přibližuje Miroslav Zelený. Jenže ve skutečnosti jeho rodinné vztahy trpěly. Doma byl přítomen fyzicky, mentálně ale stále v práci. Dcery ho prakticky neznaly.
Foto Petr Šolar
Až přišel zlom. Tím byla válka na Ukrajině. Ze dne na den poklesly trhy o třicet až čtyřicet procent. Na materiály, které firma odebírá od evropských výrobců, se najednou čekalo i půl roku a dodavatelé je chtěli zaplatit dopředu.
„Od listopadu 2021 do konce roku 2022 jsem procházel obdobím chronického stresu, každý den jsem bojoval o přežití firmy. A vlastně tak trochu i o své vlastní. Mozek byl neustále v režimu ‚bojuj, nebo uteč‘, vyplavoval stresové hormony a nedával tělu ani mysli šanci na regeneraci. Je to jako běžet maraton ve sprintu – tělo i mysl se musí zhroutit,“ popisuje stav svého prvního vyhoření.
Postavil jsem dům, pořídil luxusní auta, zajistil rodině vysoký životní standard. Chtěl jsem být nejúspěšnější, nejbohatší, mít nejšťastnější rodinu.
Ve firmě se projevily výzvy spojené s rychlým růstem – interní procesy potřebovaly optimalizaci, výrobní kapacity nestačily poptávce a finanční řízení vyžadovalo profesionalizaci. To vše s sebou neslo jak tlak na vedení, tak na zakladatele.
„Dlouhodobé pracovní nasazení se začalo projevovat na mém zdraví – zvýšený krevní tlak, problémy se spánkem, častější nemoci. Všechny varovné signály jsem dlouho přehlížel. Zlomový moment přišel, když jsem jednou pracoval v kanceláři dlouho po půlnoci a uvědomil jsem si, že intenzita, s jakou vedu firmu, není dlouhodobě udržitelná. Bylo jasné, že potřebuji změnit přístup nejen k podnikání, ale i k vlastnímu zdraví a životnímu stylu,“ říká Zelený s odstupem.
Nový začátek
Cestou ze začarovaného kruhu byla radikální restrukturalizace firmy a také obrat v osobním životě. Zelený si musel přiznat, že společnost nemůže fungovat jako one-man show. Ale že potřebuje profesionální management a procesy, které umožní, že bude fungovat nezávisle na svém majiteli.
Na podzim roku 2022 najal zakladatel Hobbytecu zkušeného provozního ředitele, který převzal každodenní řízení. Společně pak vytvořili jasnou organizační strukturu, zavedli systémy kontroly kvality, projektového řízení, finančního plánování. Investovali do digitalizace a automatizace procesů.
Do konce předloňského roku se podařilo firmu stabilizovat. Výrobu přesunuli do nových prostor v Poděbradech a vybudovali stabilní tým, který dnes čítá kolem sedmdesáti zaměstnanců. Výroba je z téměř sto procent zakázková. Co kus, to originál. Dnes už větší podíl v jejich produkci dělají právě zimní zahrady, pergoly jsou totiž jednodušší na výrobu, a tím pádem je v tomto segmentu větší konkurence.
Foto Petr Šolar
„Pro nás je důležité, že máme i největší showroom v republice, kde jsou naše zahrady vystaveny a lidé si je mohou projít, prohlédnout zblízka, osahat a vybrat si, co chtějí. Zajišťujeme montáž i následný servis, pokrytí máme po celé zemi, zastoupení na Slovensku, montujeme v Košicích, v Prešově, kde máme showroom, stejně jako v Bratislavě,“ zdůrazňuje Miroslav Zelený.
Ceny za jeden projekt se pohybují od dvou set tisíc až po milion korun a zahrady jsou vyrobené z hliníku.
Obrat firmy je dnes kolem dvou set milionů korun, což je prý dostačující. Miliardové cíle už si majitel nedává. A třebaže s růstem dál počítá, postačí, bude-li kolem patnácti procent.
Hledání smyslu
Kdo by si myslel, že se stabilizací firmy přišel happyend i v osobní rovině, ten by se trochu mýlil. V loňském roce totiž nastalo druhé vyhoření. Důvodem byla tentokrát prázdnota. Firma, která byla roky středobodem jeho života, už najednou nevyžadovala jeho pozornost. Zelený neměl výzvy, doma se vzdálil svým nejbližším. Sice měl peníze, ale radost ne.
„Tentokrát to nebylo o strachu z krachu, ale o ztrátě smyslu. Paradoxně jsem v době největší stability zažíval nejhlubší vnitřní krizi,“ zmiňuje.
Paradoxně jsem v době největší stability zažíval nejhlubší vnitřní krizi.
Začal proto hledat, jak z té prázdnoty ven. Rozhodl se cestovat – odjel na Bali, Maledivy, do Portorika. V tichu poslouchal audioknihy o stoicismu a osobním rozvoji a věděl, že potřebuje kompletně přehodnotit, kdo je a kam směřuje.
Dnes má svého osobního kouče, mentora. Začal řešit oblast těla i duše, najal si fyzioterapeutku. Denně cvičí, nepije alkohol, dostatečně spí, změnil způsob stravování. Omezil i styk s kamarády, protože zjistil, že energii potřebuje dát hlavně sám sobě. A píše blogy o tom, čím si prošel a čím prochází. „Beru to tak, že moje zaměstnání je v tuto chvíli pracovat sám na sobě a svém růstu.“
Ve firmě dál zůstává stoprocentním vlastníkem, dochází do ní ale jen minimálně, ví, že je dobře nastavená, že v ní jsou lidé, na něž se může spolehnout. A vlastně jim tam ani nechce překážet. „Myslím, že podobným stavem, jakým jsem si prošel já, prochází řada úspěšných podnikatelů. A třeba jim ten můj příběh v něčem pomůže,“ uzavírá Miroslav Zelený.
The post Vybudoval úspěšnou firmu a vyhořel. Majitel Hobbytecu musel začít znovu appeared first on Forbes.
