Výkladní skříň, která zůstane pro příští generace. Vítejte v pražském Fairmontu

Forbes Před 1 týdnem

Hotel Fairmont Golden Prague vítá první hosty, zároveň ale zve i místní, pro něž má být místem setkávání i galerií. Trio investorů Pavel Baudiš, Eduard Kučera a Oldřich Šlemr vytvořilo z někdejšího hotelu InterContinental nákladnou rekonstrukcí novou pražskou výkladní skříň designu, architektury a umění.

Když rodiny majitelů prostřednictvím společné investiční skupiny R2G hotel v roce 2019 koupily, netušily ještě, v jak špatném technickém stavu se budova nachází. Rekonstrukce se proto protáhla i prodražila, ale dnes už je InterContinental minulostí – teď je tu Fairmont Golden Prague.

První rezervace byly spuštěny 15. dubna. V části objektu se stavební práce stále dokončují, ale restaurace Zlatá Praha a bar Golden Eye, část pokojů i wellness pro hotelové hosty jsou již v provozu.

Hlavní architekt celého projektu, Marek Tichý z TaK Architects, svou vizi obnovy brutalistního hotelu založil na myšlence jeho otevření do okolního prostoru a propojení s městem. Přístupnost nejen pro hotelové hosty, ale i pro veřejnost byla jednou z priorit –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ okolí hotelu totiž bylo desítky let zanedbané, nevyužívané a vytržené z kontextu centra města.

Další prioritou bylo zachovat co nejvíce z původních uměleckých děl a designových prvků, jimiž byl hotel postavený podle návrhu architekta Karla Filsaka v sedmdesátých letech vybaven, a navázat na myšlenku spolupráce architektů a výtvarníků.

Ikonická díla byla zrestaurována a doplnily je další intervence z dílen nynějších špiček českého designu a díla od současných umělců. Vše od fasád a podlah až po nádobí a čalounění bylo navrženo a vytvořeno speciálně pro tento nový hotel.

Někdejší hotel InterContinental fungoval v předlistopadové éře jako okno do západního světa. Jeho výstavba byla financována Spojenými státy a šlo o vůbec první americkou investici za železnou oponou po druhé světové válce.

Do tvorby tohoto místa byly tehdy zapojeny desítky architektů a umělců, aby odráželo to nejlepší z vizuální kultury šedesátých a sedmdesátých let. O totéž se nyní snaží i nový Fairmont Golden Prague, jehož vedením byl pověřen rakouský manažer Gerhard Struger.

Jako provozovatel byl Fairmont vybrán i proto, že už ve světě operuje v budovách, které mají podobně ikonické postavení ve městech, kde působí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jako je New York, Londýn nebo Šanghaj. Nejen pro návštěvníky, ale i pro místní.

Na místě hotelu na konci Pařížské přitom měla podle záměrů z devatenáctého století stát univerzita. V rámci asanačního plánu, který měl Prahu přestavět ve velké moderní evropské město například po vzoru Paříže, se dostavěla ještě protější Kotěrova Právnická fakulta coby německá univerzita, ale kvůli nástupu nacismu se už ona česká univerzita nepostavila.

Parcela na náměstí později pojmenovaném po manželích Curieových zůstala volná až do konce šedesátých let, dům na rohu s Bílkovou ulicí byl srovnán se zemí. Kvůli výstavbě InterContinentalu byl později také odstřelen blok činžovních domů. O návrh stavby byl požádán architekt Karel Filsak, dokončena byla v roce 1974.

„Říkalo se, že jen Filsak a Prager byli schopni vést autorské týmy tak, že dokončily stavbu včas, jakkoli byla velká,“ říká Marek Tichý, jehož vize v soutěži na rekonstrukci hotelu investory oslovila nejvíce. I on proto o vedení projektu, na němž pracuje několik set lidí, ví své.

Filsak kdysi přizval ke spolupráci další architekty, jako byl například Jan Šrámek, kteří do projektu přivedli výtvarníky, skláře a designéry, s nimiž spolupracovali na zakázkách pro česká velvyslanectví nebo Expo.

Stejně tak i Tichý oslovil ke spolupráci firmy jako Lasvit, Preciosa, Bomma nebo Sallinger a společně vytvořili dílo sestavené z toho nejlepšího, co dnes Česko umí. Zahrnuli do něj ale i původní prvky, které se podařilo zachránit.

Emblém hotelu InterContinental podle návrhu grafika Jiřího Rathouského nahradila nad hlavním vstupem plastika Nebe od Jana Kukly z šesti set tyčí z hutního skla.

„Zadáním pro výtvarníky i architekty byl otisk přírody v architektuře. Proto beton nese otisky hrubě tesaných prken, plastika pod můstkem symbolizuje rozříznutý kmen a Libenského plastiky torza stromů, stejně jako Hejného plastiky začarovaný les,“ vysvětluje Marek Tichý.

Na toto téma se snažil navázat i při spolupráci se současnými tvůrci. Tavené plastiky Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové doplňují práce Zdeňka Lhotského. Mezi další restaurované práce patří devět vitráží od Josefa Jíry, které obdobnou technikou doplnil současník Jan Černohorský.

Na velkoformátový obraz malovaný voskem od Františka Ronovského navazuje triptych od současné umělkyně Iry Svobodové či dřevořezby od Josefa Klimeše.

Recepce hotelu tvoří atypické mozaiky broušených cihel z hutního skla. Ta hlavní se nenachází hned u vstupu, ale až vzadu po straně.

„Když do hotelu vstoupíte, nemáte pocit, že byste byli v hotelové lobby. V naší úvaze se má jednat o galerii, která jde paralelně s Pařížskou,“ vysvětluje Tichý. Projít hotelovou lobby a prohlédnout si díla, která ji zdobí, tedy může i veřejnost.

Uvidí například 95 skleněných domovních znamení od Martina Janeckého nebo tapiserie od Zdeňka Lhotského, zasazené do paravánů. Nad barem v lobby, inspirovaným Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem, se symbolicky vznášejí skleněné pilulky, které tvoří svítidlo od Bommy.

Na fasádě, kde se setkává beton se sklem i dřevem, byly obnoveny keramické dlaždice od sochaře Zbyňka Sekala, které se staly předlohou pro řadu dalších staveb v tehdejším Československu. Z původních 52 svislých keramických pásů bylo při rekonstrukci 48 sejmuto a nahrazeno novými plastikami, jejichž vývoj, výroba i zpětná instalace trvaly několik let.

Všechny interiéry hotelu jsou nové a akcentují především dialog mezi betonem a sklem, který polidšťují dřevěné doplňky. Pokoje se zvětšily a některé byly propojeny v prostornější apartmá, do nichž má svůj vlastní přístup i personál – například kdyby si hosté přáli mít soukromou večeři servírovanou přímo šéfkuchařem.

Prezidentské apartmá se nachází v osmém patře, kde je v případě potřeby k dispozici i soukromá restaurace pro uzavřenou společnost. Součástí výzdoby je tu i osobní vzkaz prezidenta Václava Havla, který tu strávil noc hned po sametové revoluci. Hotelem prošla i řada dalších významných hostů jako Margaret Thatcher, Michael Jackson, Richard Nixon nebo Elton John.

V jednotlivých pokojích visí sbírka 150 československých filmových plakátů, které v době socialismu za účelem obživy tvořili renomovaní výtvarníci. Že se filmová tematika prolíná celou stavbou, není náhoda – investor Eduard Kučera totiž stojí za fondem, z nějž financuje digitalizaci českého filmového dědictví.

Proto ani nepřekvapí, že prvním eventem, který otevře nově zrekonstruovaný sál navržený architektem Janem Šrámkem, jehož dominantou jsou restaurované skleněné lustry od Reného Roubíčka, bude tisková konference Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Do kongresových prostor povede také samostatný vchod ze strany.

Hotelová zahrada byla v devadesátých letech zablokována výstavbou velkého bazénu a odřízla hotel od města, což byl podle Tichého důvod, proč ministerstvo kultury odmítlo prohlásit dřívější hotel národní kulturní památkou. Původní bazén byl zbourán a zahrada byla otevřena veřejnosti.

Směrem od Právnické fakulty vede k hotelu zelený svah podél prosklené budovy budoucí galerie současného umění Kodl Contemporary, před níž již nyní stojí socha lvice od Jaroslava Róny. Zeď vedoucí směrem k nově postavenému bazénu a wellness zdobí plochá kašna z podsvíceného betonu. K vltavské náplavce byl vybudován nový podchod, který lemuje kamenná mozaika.

Přímo z ulice ze strany Dvořákova nábřeží je možné vstoupit do restaurace s výhledem na Vltavu, která má sloužit především široké veřejnosti. Půllitr piva si tu dáte za 78 korun. Na ni uvnitř hotelu navazuje restaurace Kafka – pojmenovaná nikoli po slavném spisovateli, ale po umělci Čestmíru Kafkovi, jehož dřevěné plastiky s motivy cechovních erbů zdobí její strop.

Celkem v hotelu funguje šest restaurací a barů, které přiléhají také ke konferenčním sálům. Vrcholem, co se gastronomie i prostředí týče, je restaurace Zlatá Praha v devátém patře hotelu s panoramatickým výhledem na pražské věže.

Zdobí ji původní zlaté lustry od Huga Demartiniho, stěny se zlatou stěrkou nebo příčka ze skleněných sloupců, která návštěvníkům ukazuje cestu na terasu. Za gastronomickou část restaurace s nejlepším pražským výhledem zodpovídá šéfkuchař Maroš Jambor. Na restauraci Zlatá Praha pak navazuje bar a střešní terasa Golden Eye.

Otazník stále visí nad podobou náměstí Miloše Formana – nynější piazzetty, z níž vede průjezd do podzemních garáží. Původní návrhy se zde totiž nesešly s posudky památkářů. Projekt Staroměstská brána, který počítá s úpravou okolí hotelu, tedy čeká ještě poslední část, na jejíž podobu bude letos vypsána architektonicko-urbanistická soutěž.

The post Výkladní skříň, která zůstane pro příští generace. Vítejte v pražském Fairmontu appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek