Zastávali se ho tenkrát kolegové, rodiče i tehdejší ministryně školství, nic z toho nepomohlo. Když zkušený kantor Miroslav Koranda v roce 2015 ztratil nervy a na rošťácké poznámky neukázněného žáka zareagoval pohlavkem, dočkal se tak silného tlaku proti své osobě, že na funkci ředitele základní školy v pražských Bohnicích raději rezignoval.
Tehdy se o něm psalo po celé republice.
„Vy byste se nezhroutila?“ ptal se po svém rozhodnutí opustit místo reportérky Lidových novin, která s ním dělala rozhovor. „Lidi, kteří tu situaci prožívali se mnou, se divili, že jsem to vydržel tak dlouho. Tlak ze strany radnice už se nedal snést. Cítil jsem, že mám v podstatě na výběr. Buď mě vyhodí, nebo odejdu sám.“
Právě Facebook MČ Prahy 8 osm let poté přichází se smutnou zprávou, že dlouholetý ředitel základních škol Dolákova a Glowackého zemřel.
„Ředitel Koranda byl vzácným člověkem s dokonalou kombinací manažerských dovedností, lidskosti i přísnosti zároveň, ale především férového přístupu,“ píše se na Facebooku městské části. „Dokázal nejen skvěle řídit a organizovat své školy, ale především toto vše dokázal propojit s rovným a spravedlivým přístupem, který vnímali jak žáci, tak i zaměstnanci školy. Byl zkušeným pedagogem i charismatickým člověkem, který měl svému okolí stále co říct. I proto bez nadsázky lze konstatovat, že nás opustil respektovaný doyen pedagogického sboru Prahy 8."
Koranda někdejší odchod ze školy údajně nesl velmi těžce. Vzdělávání zasvětil velkou část života. V jednom z tehdejších rozhovorů popisoval, že poměry v českých školách se během jeho kariéry velmi změnily.
„Učím šestatřicet let. Změnily se nejen děti, ale i rodiče, bohužel k horšímu,“ tvrdil. „Nejvíc to pozoruji posledních pět let. Rodiče se dětem nevěnují a po nás chtějí, abychom suplovali jejich funkci. Přijde třeba tatínek a řekne: Náš syn má čtyřku z matiky. Co s tím hodláte dělat? Když se zeptám, jestli se s ním doma učí, řekne, že to není jeho práce. To přece nejde. Děti si pak víc dovolují, když vidí, že si na nás tatínek nebo maminka kdykoli došlápne. Když jsem s kantořinou začínal, působil jsem na učilišti a v té době mi rodiče klidně řekli, ať jejich nezvedeného synka ručně usměrním a občas jsem to i udělal. To byla ale jiná doba.“
