Ženy, technologie, objekty. V Mánesu je k vidění sbírka Kateřiny Havrlant

Forbes Před 4 hodinami

Mecenášství je od nepaměti nedílnou součástí umění. Dvě spojené nádoby, kdy jedna sytí druhou. Kateřina Havrlant, která se pravidelně umisťuje v žebříčku nejvlivnějších žen Forbesu, patří už deset let na české umělecké scéně mezi ty sběratele, kteří podporují místní umělce systematicky a zároveň s notnou dávkou empatie.

Výroční výstava její Havrlant Art Collection, nazvaná HAC#2, v Galerii Mánes potvrzuje, že nemluvíme o nahodilé investiční směsi, ale sofistikované reflexi současné umělecké scény.

Havrlant Art Collection vznikla v roce 2015. Její zakladatelku není potřeba nijak zvlášť představovat – vlivná osobnost lokálního digitálního prostředí, která spojila svoji kariéru s firmou Google i Rockaway Capital. Kateřina Havrlant začala ovšem cíleně koketovat i se scénou uměleckou.

Sbírku od svého počátku tvoří s kurátorem Jánem Gajduškem a dosavadní výsledky ukazují, že to byla správná volba. Gajdušek necílí jen na etablovaná jména, ale vybírá i méně známé osobnosti, které mají potenciál vyrůst. Zároveň se ani nebojí volit umělce, kteří oscilují mezi designem a uměním.

Takovým příkladem může být designér Tadeáš Podracký, který absolvoval ateliér skla na UMPRUM a Design Academy v Eindhovenu, ale v zásadě celá jeho dosavadní kariéra spočívá v materiálové ekvilibristice. Jeho objekty, které se dostaly i na prestižní přehlídku umění Art Basel v Miami, vznikají díky svébytné technice, kdy divák velmi těžko odhalí, z čeho jsou opravdu vyrobené.

Podobná žánrová pestrost je patrná v celé výstavě HAC#2. „Výběr děl navázal na první výstavu sbírky z roku 2022, která byla zaměřená převážně na malbu. Tentokrát jsme chtěli ukázat rozmanitost zastoupených médií – k vidění jsou proto nejen malby, ale také objekty a videoarty z posledních několika let,“ přibližuje kurátor Gajdušek klíč, který vedl k výběru exponátů do výroční výstavy.

Právě výrazná převaha skulptur a objektů vnáší do celé výstavy dynamickou nejistotu. Ať už jde o sochy Anny Hulačové, objekty Kláry Hosnedlové, nebo instalaci Anny Uddenberg, vždy jde o výrazný zásah do divákovy představivosti, který vás nutí přijít blíž, zkoumat a ptát se.

Silná současná generace ženských autorek tvoří výraznou linku v celé prezentaci. Kromě Hosendlové, jejíž monumentální textilní intervence fascinují ještě stále návštěvníky Hamburger Bahnhof v Berlíně, a Hulačové, která se etablovala jako jedna z našich nejvýraznějších současných sochařek, ve výstavě rezonují i práce Julie Béna, Valentýny Janů, Marie Lukáčové nebo Zsófie Keresztes.

„Záměr v tom není, ale je zřejmé, že v umění, které je citlivější a rychleji reaguje na společenské změny než jiné obory, dochází už déle k cílené rehabilitaci ženských autorek,“ vysvětluje Gajdušek a připomíná velkorysou výstavu Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900 v Národní galerii.

Současná podoba sbírky Havrlant Art Collection čítá zhruba dvě stovky děl, na aktuální výstavu v Mánesu se jich vešla zhruba pětina. Jak se v průběhu času přístup Kateřiny Havrlant a Jána Gajduška k nákupům proměňoval?

„Sbírka v posledních několika letech výrazně zprofesionalizovala – zaměřili jsme se na zahraniční autory a autorky, rozvinuli jsme kontakty s významnými evropskými galeriemi a Kateřina začala pravidelně navštěvovat umělecké veletrhy. Díky těmto zkušenostem se do sbírky podařilo v posledních letech získat několik zásadních děl, třeba dílo švédské autorky Anny Uddenberg, Poláka Cezary Poniatowského,“ vysvětluje Ján Gajdušek, který vystudoval dějiny a teorii moderního a současného umění na pražské UMPRUM.

Právě schopnost komparace se zahraničním trhem je pro budování atraktivní sbírky zásadní. Volbou autorů Havrlant dokazuje, že velmi dobře chápe, co jsou zásadní momenty světové umělecké scény – nejistota, revize zažitých principů, ale i výrazná textura. To vše je patrné v současné české tvorbě i sbírce Havrlant Art Collection.

Intenzivní je práce s textilem a tendence propojovat rozličné materiály. I díky tomu vznikají velmi silná díla, která přes určitou technickou jemnost vysílají spíš znejišťující poselství. Do této kategorie spadají práce Igora i Kláry Hosendlových, ale i Julie Gryboś a Barobory Zentkové nebo Pavla Příkaského a Judity Levitnerové.

Vzhledem k profesní blízkosti k technologiím se Kateřina Havrlant zaměřila i na videoart. Ve sbírce jsou tak dnes zastoupeny zásadní práce Jakuba Jansy, Marie Lukáčové, Romana Štětiny nebo Valentýny Janů. Akcent na digitální umění přitom mezi českými sběrateli není vůbec běžný.

„K médiu videa a k digitální tvorbě cítím blízký vztah, vidím v nich přirozený odraz současného světa. Od samého počátku akvizic jsem je chtěla do sbírky zařadit. Videoart sice přináší praktické výzvy jako archivace digitálních souborů, technické vybavení pro prezentaci videí, ale zároveň je to médium, které nejotevřeněji komentuje aktuální společenské otázky,“ doplňuje svoji vizi Kateřina Havrlant v katalogu, který k výroční výstavě vyšel.

Jednou z posledních akvizic je i animovaný film Josefa Bolfa z roku 2014 Těžká planeta, který poeticky komentuje úzkostné stavy pramenící ze života na sídlišti v 80. letech.

Zásadní moment je ale také internacionalizace celé sbírky. Inspirace ze zahraničních veletrhů je jednou z fází, odvaha nakupovat i zahraniční umělce pak druhou, výrazně zásadnější. Podobné aktivity totiž nemají dopad jen na hodnotu samotné sbírky, ale v druhém plánu tak zasazují do kontextu i zdejší tvorbu, nastavují přirozené zrcadlo a svým způsobem dodávají českým umělcům a umělecké scéně tak potřebné sebevědomí.

Na výstavě v Mánesu velmi silně rezonují práce Cezary Poniatowského, Anny Uddenberg, litevského dua Pauki Hardware, ale i maďarské výtvarnice Zsofie Kerestes, která měla nedávno rozsáhlou samostatnou výstavu v Oblastní galerii Liberec.

Sbírat umění se často může jevit jako velmi příjemná volnočasová aktivita. Opak je však pravdou. Pokud sběratel opravdu chápe podstatu umění, jeho cílem nemá být jen investiční potenciál, který umělec má. Cílem musí být neochvějná víra v umění, jako hybatele změn a společenské odpovědnosti. Kateřina Havrlant aktuálně dokazuje, že podobnou víru v sobě má.

The post Ženy, technologie, objekty. V Mánesu je k vidění sbírka Kateřiny Havrlant appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek