Na platformě Oneplay odstartovala očekávaná minisérie z fotbalového prostředí, jemuž před dvaceti lety vládla korupce a „kapříci“. Štěstíčku naproti dle prvních dvou epizod aspiruje na jednu z nejpovedenějších a divácky nejvstřícnějších tuzemských minisérií roku.
Platforma Oneplay si udělala tak trochu monopol na true crime minisérie. Ať už jde o melodramaticky pojatou Studnu, mrazivou Metodu Markovič, či špionážní Extraktory. Paralelně vedle hraných sérii vydává i dokumentární tvorbu klasického střihu (Kauza Kramný, Případ Janákovi a Případy Jiřího Markoviče).
Vedle toho je druhým určujícím aspektem dobovost. Jen zřídka který titul se odehrává v současnosti. Opření se o látku na motivy skutečných událostí je pro platformu klíčové a na diváky zjevně inspirace skutečností funguje.
Sází na to i vycházející série Štěstíčku naproti, která zároveň naskakuje na kontinuitu komedií z fotbalového prostředí. Tu zažehla právě Nova s dnes již kultovním seriálem Okresní přebor. Na koncept o zarputilých mužích, pro něž sport znamená vše, už Oneplay zkoušel navázat s tonálně neukočírovanou sérií Národní házená.
Fotbalovému prostředí se věnoval i přepáleně stylizovaný Vyšehrad, karikující skutečné fotbalové kauzy se vtělením těch nejhorších stereotypů v manýristickém fotbalistovi Lavim. Právě dvojice celovečerních filmů se může pyšnit celkovou návštěvností okolo milionu sto tisíc diváků.
V soutěži festivalu Serial Killer odpremiérované Štěstíčku naproti jde však o něco úplně jiného než o slapstick podmiňující vše výstavbě jednotlivých gagů. Obrací se do dvacet let staré historie, kdy byl český fotbal prolezlý korupcí. S nakažlivou energií rozplétá svět fotbalových bafuňářů, kteří k řízení sportu přistupují s takřka veksláckým způsobem.
Paralelně větví dvě ústřední linie. V jedné sledujeme Marka, který přichází do brněnské expozitury se zaměřením na korupci ve fotbale, v druhé fotbalového manažera Ivana, jenž se zuby nehty snaží zachránit žižkovský klub před sestupem. Investigativní linie zevnějška je propletená tou „dělnickou“ zevnitř.
Chytře budované vyprávění nám zprostředkovává informace z obou světů, stejně tak si pohrává s distribucí informací. Někdy jsme o krok napřed před postavami, někdy zase pozadu. Scenáristické duo Ondřej Gabriel (Bez vědomí) a Tomáš Vávra (Vyšehrad) nápaditě využívá narativních háčků a kliček, organicky propojují napětí a humor.
Tvůrci se vracejí do doby, kdy satira vznikala tak nějak samovolně, z absurdity tehdejšího fotbalového prostředí. Vzpomeňme tehdejší divadelní hit Čtvrtníčka s Lábusem nazvaný Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?, který na korupční kauzu s manipulací výsledků bezprostředně reagoval. Nabízí se tak otázka, jaké má série ambice.
Zda se spokojí s nostalgickou reflexí šovinismem a morální zkažeností nasáklého světa schovávajícího se za lásku k fotbalu, nebo bude mít ambici načrtnout paralely k dnešku, případně provést hlubší sociologický řez. Jako uvědomělá retro komedie provázaná s krimi však funguje dokonale.
Rozpíná se před námi široká paleta postav. Od ženské rozhodčí přes méněcenného synka starého a pohrdajícího patriarchy či hýkajícího zkorumpovaného rozhodčího po bafuňáře na těch nejvyšších pozicích, kteří do děje pravděpodobně teprve zasáhnou. Jakkoli každá z postav pracuje s určitou komediální typologií, nepůsobí jako laciné karikatury.
Zkušená režie Marka Najbrta zvládne uhlídat míru stylizace, jednání každé z postav dokážeme pochopit. Ústřední dvojice v podání Václava Neužila a Marka Daniela pak ztělesňuje ambivalenci ve všech ohledech. Tvůrci ukazují proměnlivost morálky i kodexů, stejně tak ukazují, kam jsou lidi pro (ne)lásku ke kulatému nesmyslu schopni zajít.
Komediální načasování a celková rytmizace se nesou v organické harmonii. Hláškování a vekslácký žargon nepůsobí na sílu.
Jakkoli někdy tvůrci na konverzační humor opírající se o úderné vulgarity spoléhají až moc na úkor toho vizuálního, s ohledem na ukecané muže, pro které je neustálé smlouvání a vykrucování se hlavní taktikou, to ve výsledku vůbec nevadí. Stylově má navíc série na míle daleko od sterilně nasnímané rozhlasové hry.
Najbrt využívá častých splitscreenů, které jsou dominujícím stylistickým prostředkem. Díky tomu efektivně kombinuje asociativní obraz emocí i reakcí, stupňuje hektické obrátky života portrétovaných, stupňuje napětí a zároveň tak trochu evokuje dobovou estetiku, jež byla zakořeněná především ve videoklipech.
Zároveň tím tak trochu vynahrazují dynamiku sportu, protože záběrů ze hřiště se téměř nedočkáme. Vzkaz je jasný – tady samotná hra kope až druhou ligu.
Vše je zasazené ve správně „mašťáckých“ kulisách, příznačných pro trochu buransky jednající vejlupky, kteří se díky lítajícím „kapříkům“ obklopují luxusními zbytečnostmi. Skrze interakce s postavami mimo fotbalový okruh pak tvůrci kladou otázky stran důležitosti a společenské relevance samotného sportu, někdy možná trochu didakticky.
Motivů je rozehráno víc než dost, ať už na rovině osobních peripetií, či širších souvislostí. A nic nenasvědčuje tomu, že by měl jít seriál v dalších čtyřech epizodách kvalitativně dolů. Naopak. Sympaticky odporná fotbalová sebranka si vás velmi lehko získá a vtáhne do nestabilního byznysu, kde se kupčí s intrikami.
The post Zpět do éry kapříků. Minisérie od Oneplay se vrací k postavám Ivánka a spol. appeared first on Forbes.
