Když letos 18. července americký prezident Donald Trump podepsal první významný zákon o kryptoměnách, který kdy schválil americký Kongres, všichni tak nějak tušili, že je to velká věc, u níž může dopad daleko přesáhnout hranice USA. Až teď se ale ukazuje, jak velké změny a paniku zákon GENIUS v Evropě a Asii skutečně vyvolal.
Zákon GENIUS je spolu se zatím neschváleným zákonem STABLE jedním ze dvou amerických rámců pro takzvané stablecoiny, tedy kryptoaktiva s víceméně stabilní hodnotou ukotvenou na cenu nějaké tradiční zákonné měny, a zavádí federální regulační rámec pro platební stablecoiny ve Spojených státech.
Na rozdíl od evropského nařízení o trzích s kryptoaktivy MiCA, jehož velká část se věnuje limitování fungování stablecoinů v evropském prostoru, americký GENIUS sice na jedné straně také nastavuje jejich vydavatelům jasná pravidla, která mají přinést lepší ochranu investorů a snížit systémové riziko, na té druhé ale naopak jejich fungování v USA zjednodušuje a rozvolňuje.
Důsledkem je, že mnohé tradiční americké finanční instituce najednou mají možnost bez rizika, že se pouštějí na tenký led, začít vydávat stablecoiny vlastní. Momentálně o to usilují například velké americké investiční banky JPMorgan Chase a Citigroup, ale také společnosti, jako jsou Amazon či Walmart.
Proč to americká vláda povolila? Stojí za tím jednoduchý kalkul. Nebo vlastně dva. Vzhledem k tomu, že stablecoinový trh, který se dnes pomalu blíží sedmi bilionům korun, tvoří z větší části právě dolarové stablecoiny, jichž dnes koluje po světě za více než 5,7 bilionu korun, posiluje americká zelená pro stablecoiny roli amerického dolaru ve světě.
To je ale jen jedna strana mince, tu druhou nám trefně ukazuje například obchodní model největšího stablecoinového emitenta na světě, tedy Tetheru.
Když si totiž jeho zákazníci vymění své dolary za ty virtuální, tedy stablecoin USDt, který následně používají v rámci kryptoekosystému nebo k levnému a rychlému přeshraničnímu vypořádávání, Tether uloží skutečné dolary do těch několika málo bezpečných investičních nástrojů, jež mu legislativa umožňuje, tedy do amerického státního dluhu.
Firma tak dnes drží více než 127 miliard dolarů v amerických pokladničních poukázkách, a podle údajů amerického ministerstva financí se tak již stala větším americkým věřitelem než Spojené arabské emiráty. Hlavní profit společnosti pak pochází z úroků z těchto rezerv.
Že nejsou zrovna nejvyšší? Nevadí. Když máte k dispozici přes sto miliard dolarů, které vám v podstatě samy napadaly do klína, dělají ta zhruba čtyři procenta kvartálně pořád profit, o kterém si velká řádka byznysů může nechat jen zdát. Dokazují to ostatně i čísla Tetheru za druhé letošní čtvrtletí, kdy čistý zisk společnosti dosáhl 4,9 miliardy dolarů.
Tím jsme ale trochu odbočili, důležité je, že vydavatelé dolarových stablecoinů představují již dnes významnou sílu pro nákup amerického státního dluhu a se stavidly, která nyní otevřela legislativa STABLE (minimálně pro banky a další prověřené finanční instituce), tento jejich význam ještě poroste.
Ostatně to celkem vyplývá z poznámky ministra financí Scotta Bessenta, který otevřeně přiznal, že si od celé iniciativy slibuje to, že se stablecoiny stanou dalším „parkovacím místem“ pro americký dluh.
Globální význam stablecoinů je ale bez nadsázky mnohem větší. Dokazuje to ostatně i fakt, že jen meziročně se zvedly objemy transakcí ve stablecoinech téměř o třicet procent a již loni překonaly objemy stablecoinových transakcí kartové operace společností Visa a Mastercard dohromady.
Dnes jsou tak stablecoiny, na které se ještě před pár lety leckdo ze světa tradičních financí díval dost svrchu, jedním z nejvíce sledovaných témat mezi globálními finančními institucemi, ale i národními vládami.
O to více možná překvapí, že dnes na celém světě najdeme méně než deset velkých ekonomik, které úpravou svých zákonů vzaly fenomén stablecoinů na vědomí. Až do současného kroku Američanů byly zkrátka stablecoiny pověstným slonem v místnosti.
Jednu z výjimek tvoří samotná evropská MiCA, která na tento fenomén reagovala od začátku. Když už ji ale zmiňujeme, stojí za povšimnutí, že ani tvůrci evropských zákonů nenašli v době, kdy se MiCA formovala, odvahu explicitně použít termín stablecoin.
Namísto toho zavádějí dvě nové umělé kategorie tokenů: takzvané tokeny vázané na aktiva (asset-referenced tokens neboli ART) a tokeny elektronických peněz (e-money tokeny neboli EMT).
Se zákonem GENIUS ale jako by roztály ledy a věci se rychle začínají dávat do pohybu. První velkou vlaštovkou se stala Čína. Více než před týdnem přinesla agentura Reuters informaci, že Peking poprvé v historii zvažuje používání jüanem krytých stablecoinů, aby podpořil širší přijetí své vlastní měny.
Čínská státní média přitom vyzvala k zavedení digitálních měn krytých jüanem „raději dříve než později“. Pokud by to skutečně nastalo, bude to ve vztahu ke kryptoaktivům oficiální otočka o 180 stupňů.
Tento pátek pak některá čínská média informovala, že PetroChina, veřejně obchodovaná pobočka státní společnosti China National Petroleum Corporation, zkoumá možnosti přeshraničních plateb a vypořádání právě pomocí stablecoinů.
Čína v tom ale není v rámci Asie sama. Vlastní stablecoinový rámec vyvíjí Japonsko, které si také slibuje, že japonským jenem kryté stablecoiny podpoří ekonomiku země a pomohou lepší integraci digitálních platebních systémů.
Jižní Korea rovněž dává zelenou tomu, aby společnosti mohly zavádět vlastní stablecoiny kryté wonem, a Hongkong, který je lehce napřed, se dokonce již stal jednou z prvních jurisdikcí na světě, která vydavatele stablecoinů krytých státními měnami reguluje.
A pak je zde Evropská unie, jež dosud, především ústy šéfky Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagarde, stablecoiny a jejich dopad démonizovala.
Spolu se členem Výkonné rady ECB Pierem Cipollonem, který vede projekt digitálního eura, od jara tlačí narativ, že další zesílení vlivu amerických stablecoinů by mohlo z Evropské unie odčerpat již tak horší investice a podkopat dominantní postavení eura na regionálních finančních trzích.
Jako protiváhu staví vlastní digitální měnu centrální banky (CBDC), tedy takzvané digitální euro, což jsou digitální programovatelné peníze plně ovládané ECB.
I zde se ale něco začíná lámat. Vývoj digitálního eura doposud nebyl zrovna nejrychlejší a banka po letech příprav nemá zatím hotový ani samotný jeho technologický rámec. ECB přitom poprvé přišla s ideou vlastní digitální měny centrální banky již v říjnu roku 2020.
Další rok trvalo, než projekt dospěl alespoň do fáze zkoumání, a od roku 2021 o projektu také pravidelně diskutuje takzvaná Eurogroup, skupina ministrů financí eurozóny.
Jak je vidno, projekt se za pět let nedokázal výrazně přiblížit realizační fázi, schválení legislativy GENIUS ale u jeho tvůrců vyvolalo paniku a stala se jedna velmi zajímavá a donedávna nemyslitelná věc.
ECB je možná ze strachu z amerických stablecoinů ochotná spolčit se s dalším velkým zlem (pokud budeme parafrázovat šéfku ECB), a to s veřejnými blockchainy, tedy s kryptoměnami.
V reakci na americký krok tak ECB podle deníku Financial Times zkoumá, jestli by nyní nemohla namísto privátního blockchainu u digitálního eura použít nějakou velkou zavedenou veřejnou blockchainovou síť, jako je Ethereum nebo Solana.
Pokud by se informace Financial Times potvrdila, znamenalo by to seizmický posun jak v přístupu ECB ke kryptoaktivům, tak k samotnému vývoji digitálního eura. Ironicky by ale měla mnohem blíže k tomu, co nyní dělají privátní společnosti s dolarovými stablecoiny, než co digitální euro sledovalo dosud.
Zatím nicméně není ani jisté, jestli vůbec bude ECB v – od začátku kontroverzním – projektu digitálního eura pokračovat. Podle oficiálních informací ECB má Rada guvernérů rozhodnout o dalším osudu projektu do konce letošního roku.
The post Americká pravidla pro stablecoiny lámou ledy v Asii i v Evropě appeared first on Forbes.
