Finanční služby, které dříve náležely výhradně bankám, dnes umějí poskytovat čím dál tím více dalších hráčů. Budoucnost bankovnictví tak možná bude mít překvapivou podobu: bez bank.
V historii bývalo zvykem, že nejvyšší budova, dominanta panorámatu měst, bývala znakem reálné moci. Nejprve to byly hrady a první vládci, později se nad městy tyčily katedrály reprezentující moc boží a přeneseně církve.
A ještě donedávna to bývaly v moderních městech banky. Jenže pozice – a především vliv a síla – bank se zásadně mění. Nejen v rovině byznysu, ale také mezi uživateli.
„Banky si tento posun začínají uvědomovat. Přesto se ale v současnosti soustřeďují na to, aby si udržely hlavně růstové křivky, i proto vidíme za poslední dekády tak velkou konsolidaci trhu,“ říká Martin Chripko, který šéfuje sekci bankovního byznysu v softwarovém gigantu Asseco Central Europe, dodavateli řady bankovních systémů.
Čísla mu dávají za pravdu. Ještě na přelomu tisíciletí se v Evropě nacházelo kolem devíti tisíc finančních institucí. Téměř polovina z nich už neexistuje. Zanikly kvůli vlastním problémům, ale mnohem častěji je pohltili větší hráči ženoucí se za co nejvyšším profitem.
Dalším motivem byla představa, že bankovní trh je ze své podstaty neměnný. Že banky tu budou vždy a jde jen o to, jak velký kus koláče si která banka ukousne.
Jak ale ukázaly nové technologie a generační posun v myšlení uživatelů, mimo tento koláč rychle vyrostlo velmi dynamické byznysové prostředí, které umí některé služby, dříve patřící výlučně do hájemství peněžních ústavů, efektivně nahrazovat.
Ostatně něco podobného vidíme i na kapitálových trzích, trendem jsou například dluhopisy firem, které tím klasické úvěrování od bank obcházejí.
„Hlavní rozdíl oproti ‚starému světu‘ je, že lidé si uvědomili, že nepotřebují banku jako takovou. Chtějí její služby,“ vysvětluje Chripko.
„Stejně jako nepotřebujete konkrétně mobilní telefon, stačí vám být propojený se světem. Nepotřebujete auto, chcete jen mobilitu, kterou poskytuje. A stejně tak nepotřebujete banku, chcete jen partnera, který se vám postará o finance,“ dodává.
Revolut, Apple Pay a Google Pay, M-Pesa, Klarna, Adyen, Stablecoin. Ve výčtu jmen společností by se dalo pokračovat a všechny mají jednu věc společnou: nahradily funkci, kterou dříve zprostředkovávaly právě tradiční finanční instituce.
Banky nejsou k tomuto trendu kompletně slepé a odráží se to ve způsobu, jakým se začínají starat o své klienty. Každý, kdo používá nějakou z bankovních aplikací, to zná z vlastní zkušenosti. Celá řada zvýhodněných nabídek se snahou nabídnout slevu či výhodu šitou na míru přímo klientovi.
„Klienti dnes v bance hledají partnera pro různé životní situace. Pro banky už dnes není dobrou zprávou, že klient přečerpá účet a mohou mu naúčtovat tučné poplatky. Místo toho berou jako svůj úkol zajistit, aby k přečerpání účtu vůbec nedošlo,“ doplňuje Martin Chripko.
Podle jeho zkušeností se pozice bank pomalu mění z modelu B2C, tedy od firmy směrem k zákazníkovi, více k filozofii B2B, tedy situaci, kdy klient je vůči bance spíše v pozici obchodního partnera.
K tomuto přístupu nutí peněžní ústavy i nastupující generace. Zatímco starší ročníky vykazují vysokou věrnost jedné bance, u mladších je častější, že víc využívají konkurenčního prostředí a zřizují si účty u více společností. O jaký brand jde, už není důležité.
Druhým faktorem je již zmíněný tlak na ziskovost, v případě českého i slovenského trhu často ze strany západních matek. Tady narážejí banky na byznysovou realitu, která možná není běžnému člověku zřejmá. Výnosy pro jejich akcionáře totiž nejsou zdaleka tak vysoké, jak se může zdát.
„Ano, v absolutním zisku mohou čísla bank vypadat obrovsky. Ale reálně jsou výnosy na investiční akcii třeba na úrovni čtyři a půl procenta. Ve srovnání s tím, co nabízí venture kapitál nebo private equity, je to velmi málo,“ hodnotí Chripko. I proto takový tlak na co nejvyšší zisk.
To, co „chutná“ akcionářům, ale nemusí nutně znamenat perspektivní přístup pro banku, která se snaží stát se u svých klientů bankou první volby. Té, ke které si přijdou pro hypotéku či podnikatelský úvěr.
Budoucnost finančního sektoru tak dost možná určí to, jakým tempem se podaří rozvinout potenciál umělé inteligence.
Vývoj totiž směřuje v bankovnictví i dalších oborech k využívání AI agentů, kteří zvládnou spravovat pro banku kontakt s klientem. Nebo, pravděpodobně ještě lépe, AI agenti, kteří budou pro lidi spravovat kontakt s několika bankami, u kterých budou mít své účty.
„Je otázkou, zda by měli takoví AI agenti pracovat pro banku, nebo pro mě. Z hlediska zákazníka je to ale jasné, mají pracovat pro mě. Takový systém už nemá vůbec žádné preference, bude jen vybírat, co z nabídky bank je pro jeho majitele nejlepší. A umět smlouvy a finanční produkty měnit třeba na měsíční bázi podle aktuální výhodnosti,“ nastiňuje Chripko budoucnost bankovnictví.
The post Bude bankovnictví bez bank? Hrozba, kterou si finanční domy nepřipouštějí appeared first on Forbes.
