Jak si dát při nakupování akcií pozor na takzvané investiční bubliny? Nad tím se v komentáři pro Forbes zamýšlí portfolio manažer čtyř podílových fondů J&T Investiční společnosti Marek Ševčík.
Investiční bubliny existují. Ale tvoří je lidé, ne čísla. Čísla jsou jen nápovědou. Pro někoho „bohužel“, protože ne vše lze spočítat. Pro někoho „naštěstí“, protože máme alespoň něco. Dnes se vydáme po stopách indicií, které, pokud se jich nastřádá dostatek, pomohou investiční bublinu identifikovat. Třeba pak budeme mít v ruce alespoň to něco.
Hlavním příznakem bubliny je nákupní euforie. Pochopitelně, nejvíce zřejmým projevem je růst ceny. Ať máme kam gradovat, začněme širokým indexem Bloomberg Europe 600.
K datu psaní těchto řádků přidává letos patnáct procent po ziskových letech 2023 (+ šestnáct procent) a 2024 (+ devět procent). Růst sám o sobě toho příliš neznamená, valuace ano. Asi nejzákladnější valuační násobek P/E je nyní v Evropě okolo šestnácti.
Je to více než předchozí roky, kdy byl násobek dvanáct až čtrnáct, ale je to stejná hodnota jako v letech 2016 a 2017. Můžeme se bavit, zda vzhledem k tristní kondici evropského průmyslu nemají být násobky nižší, ale na to nám řádky nestačí. Obecně lze říci, že ceny v Evropě rostou, ale stojí za nimi do značné míry růst zisků.
Nyní Spojené státy. Tamní akciový index S&P 500 také na ceně roste. Aktuálně platí investoři do jedné akcie indexu šestadvacet dolarů na jeden dolar zisku (P/E = 26). Očekávaný valuační násobek P/E na dalších dvanáct měsíců je pak zde okolo 23. Obě hodnoty si ničím nezadají s nafouklými hodnotami během dot.com bubliny devadesátých let.
Výše je zmíněna euforie. A jestli někde euforie je, tak na trhu firemních dluhopisů. Dluhopisy jsou páteř kapitálového trhu, nikoli akcie. V USA si firmy a státy chodí pro peníze primárně sem. I kdyby šly podniky pro peníze do banky, banka se bude zase dívat… sem. Bondový trh tak nelze oddělit od trhu akciového.
Pojem „spread dluhopisu“ lze vyjádřit jako přirážku k úrokové míře státních bondů. Čím nižší jsou tyto rizikové přirážky u dluhopisů, tím více mají investoři důvěru v daný dluhopis a na agregátní úrovni důvěru v celý trh.
Ať už se podíváme na rizikové přirážky v eurozóně, nebo ve Spojených státech, pozorujeme velice nízké úrovně atakující minima posledních deseti let. Jinak řečeno, za investiční riziko do dluhopisů chtějí držitelé v průměru lehkovážně málo.
Dalším střípkem do mozaiky, neoddělitelným od předchozího, je objem nových emisí dluhopisů. Osobně jsem za svou bezmála desetiletou kariéru větší emisní horečku neviděl, ani o ní neslyšel. Ať už mluvíme o eurových či dolarových emisích, kdo jen trochu může, vydává dluhopisy. Ví totiž, že trh koupí de facto cokoli.
Součástí „bublinového nastavení“ je také monetární politika. Tady už lze nějakou útěchu najít, zejména v přístupu amerického Fedu. Zaprvé, nastavení měnové politiky USA při základní sazbě 4,25 procenta a s inflací okolo tří procent je považováno za restriktivní (sazby vysoko) až neutrální.
Fed má tedy „nabito“ a krize je čím tlumit. Zadruhé, a to je důležitější, Fed snižuje svou bilanci, tedy dělá opak kvantitativního uvolňování. V případě tržních propadů je až jisté, že by se k němu vrátil. To by byla živá voda pro jakýkoli cenový pokles. Ale téměř určitě by byla měnová autorita reaktivní a nejdřív by muselo k uvažovanému splasknutí bubliny dojít.
Protože bubliny vytvářejí lidé, je praktické sledovat i měkké indikátory. Například opěvované kvality, ze kterých lze vyčíst náladu trhu.
Co je vyvyšováno? Nákupní agresivita, být plně zainvestován a dokonce na páku, výsměch těm, kdo nenaskakují do posledních vymyšlených instrumentů? Nebo dostává uznání investiční disciplína? Vznikají pro veřejnost nové fondy, investiční instrumenty, dříve dostupné jen pro profesionály (jako třeba na českém trhu nemovitostí)? To už jsou jen řečnické otázky, odpověď zná čtenář jistě sám.
K předchozím řádkům mě inspiroval Howard Marks, zakladatel Oaktree Capital Management, spravující přes dvě stě miliard dolarů. Promlouvá ke čtenářům srozumitelným, až lidovým jazykem. Jsem si jist, že z velké části je to dáno jeho neekonomickým vzděláním, tudíž mnoho zákonitostí trhu pochopil až v praxi, neakademickým způsobem.
Správně rozpoznal, co se dělo před lety 2007 až 2009, aniž by ale alarmisticky prohlašoval příchod akutního cenového propadu. Pozorování tehdejšího stavu a vlastnictví hotovosti mu postačilo, aby se nechytil do pasti. Někdy stačí selský rozum.
Osobně jsem po sepsání tohoto textu snížil na polovinu expozici fondu v americkém technologickém sektoru. Kam půjde tento trh dále? Jako vždy nevím. Jen vím, že tady nedostávám za riziko adekvátně zaplaceno.
The post Čísla jsou jen nápovědou. Stručný checklist pro investiční bubliny appeared first on Forbes.
